Základní názvosloví v oboru vytápění

Problém

V „topenářských“ článcích a v řadě firemních podkladů autoři nepoužívají správné nejzákladnější české „topenářské“ pojmy, jako je např. pojem otopná soustava. Přitom několik základních pojmů není těžké se naučit. Často se vyskytují pojmy např. otopný systém a také topný systém, což je obojí špatně. Správně má být použit pojem otopná soustava. Pojem soustava je v „topenářství“ vyhrazen pro obor tepla. Pojem systém potom pro obor regulace, např. řídicí systém. V „topenářské“ profesi se neustále zpřesňují základní pojmy potřebné pro jednoznačné vyjádření hlavních vlastností konkrétního zařízení. Většina zpřesněných pojmů se již používá v našich normách. Některé pojmy zatím ale čekají na zavedení. Bohužel existuje značné zpoždění v používání zpřesněných pojmů. Přitom je nutné, aby si „topenáři“ navzájem rozuměli.

Řešení

Tento článek má napomoci autorům i dalším zájemcům používat zavedené i doporučené zpřesněné pojmy a naopak se vyhnout pojmům nevhodným. Následně se čtenáři nenásilně naučí tyto pojmy používat. Navíc nebudou muset zbytečně přemýšlet, co rozdíly v pojmech, často v jednom článku, znamenají. Uvádíme synonyma se stejným nebo podobným významem a užitím. Pokud se vyskytuje více názvů pro stejný pojem, potom uvedeme symbolikou s doporučeným použitím. Například:

Hydraulická spojka (M) – termohydraulický rozdělovač (M) ...
Termohydraulický rozdělovač (M) – hydraulická spojka (M) ...
Použitá symbolika – znak:

1. nutno používat dle norem (N).
2. přednostně doporučit (D).
3. možnost používat (M).
4. nedoporučeno používat (NP).

Dále se čtenářům omlouváme, že názvosloví obsahuje jen hlavní, nejpoužívanější pojmy, a nebylo cílem autorů vytvořit kompletní slovník všech pojmů, vyskytujících se v oboru vytápění.

Dvoubarevné uspořádání „topenářských“ pojmů zajišťuje větší přehlednost vyhledání pojmu. Neutrální pojmy nemají žádný znak.

Základní názvosloví v oboru vytápění

Dělící místo (M) – místo na tepelné soustavě, které odděluje dílčí soustavy. Oddělení je prováděno vždy teplosměnnou plochou ve výměníku tepla.

Dispoziční tlak v daném místě (NP) – tlakový rozdíl (D).

Druhotné teplo (M) – vzniká při technologické činnosti, např. při výrobě elektřiny, při větrání v odváděném vzduchu, při chlazení zdrojů energií či materiálů apod.

Dopravní tlak (D) – dopravní výška (NP) – dispoziční výška (NP).

Dopravní výška (NP) – dopravní tlak (D) – dispoziční tlak (M).

Energie fosilních paliv – energie obsažená v uhlí, v ropě a v zemním plynu.

Expanzní zařízení (N) – součást zabezpečovacího zařízení vodních tepelných soustav umožňující:

• vyrovnávání objemových změn vody, a to bez zbytečných ztrát vody,
• udržování přetlaku v tepelné soustavě v předepsaných mezích.

Hlavní uzavírací armatura – armatura sloužící k odpojení odběrného zařízení od přívodu tepla, vody, plynu, páry, kondenzátu apod.

Hydraulická spojka (M) – termohydraulický rozdělovač (M) – potrubí, které propojuje přívodní a zpětné potrubí. Spojka může sloužit k vyrovnání přetlaků mezi přívodním a zpětným potrubím, ke směšování, k přepouštění.

Hydraulické seřízení (D), hydraulické vyrovnání (M) – hydraulické vyvážení (NP) – uvedení průtoků v potrubních úsecích do souladu s průtoky danými projektem.

Hydraulické nastavení (D) – předepsané nastavení armatur a regulátorů.

Charakteristika čerpadla (N) – závislost měrné energie na objemovém průtoku čerpadlem, případně tlakového přínosu na objemovém průtoku.

Charakteristika potrubní sítě (N) – závislost tlakové ztráty sítě na hmotnostním či objemovém průtoku sítí.

Maximální pracovní teplota – určuje výrobce stanovenou maximální teplotu pracovní látky, při které může být armatura nebo zařízení provozováno.

Nastavení regulátoru tlakového rozdílu – uvedení regulačního prvku regulátoru do předepsané polohy dané požadovaným tlakovým rozdílem.

Nastavení seřizovací armatury – uvedení seřizovacího prvku armatury do předepsané polohy.

Neutrální bod – místo na tepelné soustavě s kapalnou teplonosnou látkou, ve kterém je udržován přetlak v určitém rozsahu a kde je také napojeno expanzní potrubí.

Oběhová voda (D) – druh teplonosné látky. U oběhových čerpadel v tepelných soustavách se nečerpá oběhová voda do výšky, ale čerpadla pouze kryjí tlakové ztráty třením a místními odpory v potrubí soustavy.

Obnovitelná energie – energie obsažená v okolním vzduchu, vodě, zemi, ve slunečním záření a také v rostlinách.

Odběr tepla (M) – odběrné zařízení, sestávající z odběrné sítě, z předávací stanice a ze spotřebičů tepla. Na odběrné síti mohou být napojeny další odběry tepla.

Odběrné místo (D) – rozhraní mezi zařízením dodavatele a odběratele tepla na tepelné soustavě. Rozhraní musí být ukončeno ze strany dodávky tepla hlavními uzávěry. Za rozhraním, kde začíná odběrné zařízení, se osazují měřiče tepla. Z ekonomických důvodů se doporučuje umisťovat odběrná místa do objektů odběratele tepla. Na část přípojky vedoucí na pozemku odběratele musí být u odběratele založeno věcné břemeno, umožňující přístup dodavateli tepla k jeho zařízení.

Ohřev teplé vody (NP) – ohřev vody (D).

Ohřev vody (D) – příprava teplé vody (M).

Ohřívací soustava (M) – soubor koncových částí tepelné soustavy určený pro ohřev vzduchu, vody nebo technologické látky.

Okruh tepelné soustavy – soubor potrubních úseků, kterými je teplonosná látka dopravována od zdroje tepla nebo z předávací stanice ke konkrétnímu spotřebiči tepla a zpět.

Otopná soustava (N) – otopný systém (NP) – topný systém (NP).

Otopná voda (D) – topná voda (NP) – pojem lze použít pouze u otopné soustavy. Jinak se použije pojem oběhová voda, např. u tepelné soustavy, která dodává teplo nejen pro vytápění.

PN – jmenovitý tlak (N) – tlakový stupeň, udává tlakovou třídu, např. PN 6 (MPa 0,6), 16 (MPa 1,6).

Průtokový součinitel K_v (N) – jmenovitý průtokový součinitel; je hlavním parametrem každé regulační armatury. Vyjadřuje objemový průtok vody v m^3/h při tlakovém rozdílu 1,0 bar a při určitém % otevření, čili % z K_vs.

Průtokový součinitel K_vs (N) – vyjadřuje objemový průtok vody v m³/h, který proteče regulační armaturou za referenčních podmínek: při tlakovém rozdílu 1,0 bar = 100 kPa, při teplotě vody 15 °C, při rozvinutém turbulentním proudění a při dostatečném statickém tlaku vylučující vznik kavitace při daném zdvihu. Je dán geometrickou výrobní řadou (m³/h).

DN – jmenovitý (nominální) průměr (N) – např. DN 15, 20, 25, 32, 40, 50, 60, 65 atd. (ČSN ISO 6708).

Pojistné zařízení (N) – povinná výbava každého zařízení, kterým vstupuje teplo do tepelné a dílčí soustavy, zajišťující nepřekročení nejvyšších dovolených přetlaků, podtlaků, teplot, případně nedostatku vody.

Pojistné zařízení přetlakové – zařízení, které slouží pro nízkotlaké kotle parní (i soustavy vodní).

Potrubí expanzní (N) – potrubí spojující neutrální bod s expanzním zařízením.

Potrubí pojistné (N) – potrubí spojující zařízení vstupu tepla s pojistným zařízením.

Potrubní úsek – část potrubního rozvodu mezi dvěma odbočkami, ve které je v daném okamžiku stejný hmotnostní průtok vody.

Podlahová vytápěcí soustava (N) – podlahové topení (NP).

Podlahové vytápění (N) – podlahové topení (NP) – způsob dodávky tepla podlahovou soustavou, která slouží pro zajištění tepelné pohody v místnostech.

Podlahové topení (NP) – podlahové vytápění (N).

Potřeba tepla (D) – množství tepla (tepelné práce), které nejprve nastane a je stanoveno výpočtem, značení Q (kWh, GJ).

Prvotní energie (D) – primární (NP) – energetický obsah v látce, která je ještě nevytěžená. Např. zemní plyn dodaný ke spotřebiteli, obsahuje prvotní energií zmenšenou o energii na těžbu, na úpravu a na dopravu plynu ke spotřebiteli.

Předávací bod – místo napojení objektu bez úpravy parametrů otopné soustavy

Přepouštění – děj, při kterém se část přívodní vody přivádí do vody zpětné.

Příprava teplé vody (M) – ohřev vody; je průtokový nebo zásobníkový.

Regulační armatura – je ovládaná armatura, která v závislosti na požadavcích řídicího systému reguluje průtok tekutiny, páry v řízeném procesu. S ručním ovládáním slouží k nastavení pevného hydraulického odporu. Je vybavena nastavovacím, ukazovacím a zajišťovacím mechanizmem. Bývá doložena hydraulickou charakteristikou, což je závislost tlakové ztráty na hmotnostním průtoku pro určitou polohu regulačního prvku armatury.

Regulační odchylka – rozdíl mezi skutečnou a požadovanou hodnotou regulované veličiny.

Regulační odchylka maximální – rozdíl mezi skutečnou a požadovanou hodnotou regulované veličiny, který způsobí uzavření regulační armatury.

Rozdělovací bod – místo, ve kterém dochází k rozdělování proudů.

Směšovací bod – místo, ve kterém dochází ke spojování proudů.

Směšování – děj, při kterém se část chladnější vody ze zpátečky směšuje s přívodní vodou.

Spotřeba tepla (D) – množství tepla (tepelné práce), které již nastalo a bylo změřeno, značení Q (kWh, GJ).

Spotřebič tepla – zařízení, které slouží k předávání tepla pro:

• vytápění (otopné těleso),
• ohřev vzduchu (ohřívák vzduchu),
• ohřev vody (ohřívák vody),
• ohřev technologické látky (ohřívák technologické látky).

Tepelná přípojka – část rozvodu tepla, kterou se přivádí teplo do odběrného místa nebo do předávací stanice.

Tepelná soustava (N) – soustava, ve které se teplo vyrábí a dopravuje kapalinami nebo parami potrubím ke spotřebičům. Sestává:

• ze zdrojů tepla,
• z rozvodů tepla (tvoří je tepelná síť, tepelné přípojky),
• z odběrů tepla, z předávacích stanic.

Rozsah tepelné soustavy může být meziměstský, městský, okrskový (areálový), objektový, etážový, bytový. Tepelná soustava může obsahovat jednu či více částí s různými úrovněmi teplot a tlaků. Sériově řazená odběrná místa rozdělují tepelnou soustavu na část prvního řádu, část druhého řádu.

Tepelná ztráta (N) – ztracený tepelný výkon, značení Ψ (kW).

Teplá voda (N) – teplá užitková voda TUV (NP) – ohřátá pitná voda, která musí splňovat předpisy vycházející ze Směrnice ECC. Již se nepoužívá pojem teplá užitková voda!

Teplá užitková voda TUV (NP) – teplá voda (N). Teplá užitková voda není určena pro potřebu lidí.

Teplonosná látka (M) – teplonosné medium (NP).

Teplonosné medium (NP) – teplonosná látka (D).

Teplota – stav prostředí nebo látky, značení ϑ (°C, K).

Teplotní rozdíl – teplotní spád (NP) – rozdíl dvou teplot, značení ∆ϑ (K).

Termohydraulický rozdělovač (M) – hydraulická spojka (M) – potrubí, které propojuje přívodní a zpětné potrubí. Spojka může sloužit k vyrovnání přetlaků mezi přívodním a zpětným potrubím, ke směšování, k přepouštění.

Tlaková ztráta – úbytek tlaku vzniklý při průtoku prvky nebo částmi tepelné soustavy.

Tlakový přínos – tlakový rozdíl mezi výtlačným a sacím hrdlem oběhového čerpadla nebo ejektoru; také dopravní tlak čerpadla.

Tlakový rozdíl (D) – dispoziční tlak (NP) – rozdíl absolutních tlaků nebo přetlaků mezi odpovídajícími místy přívodního a zpětného potrubí.

Topidlo (N) – spotřebič tuhého, kapalného, plynného paliva nebo elektrické energie, který slouží pro lokální vytápění.

Topný systém (NP) – otopná soustava (N).

Úpravna parametrů (M) – předávací stanice (N) – zařízení pro změnu teplotních či tlakových parametrů teplonosné látky, a to:

• teploty (směšovače, výměníky tepla, ejektory), přetlaku (redukce, výměníky tepla, čerpadla, redukční stanicí páry),
• tlakového rozdílu (regulátory, čerpadla), průtoku (regulátory).

Úpravny mohou být:

• nepřímé (s teplosměnnou plochou, přes kterou se předává teplo z jedné látky do druhé),
• přímé (bez dělící teplosměnné plochy).

Ústřední vytápění (N) – ústřední topení (NP) – způsob dodávky tepla soustavou, která slouží pro zajištění tepelné pohody v místnostech.

Větev tepelné soustavy – provozně samostatná část tepelné soustavy.

Vyvážení hydraulické (NP) – hydraulické seřízení (N).

Vytápěcí soustava (N) – otopná soustava (M) – soubor koncových částí tepelné soustavy určený pouze pro vytápění. Prostřednictvím spotřebičů tepla v jednotlivých místnostech zajišťuje předepsaný teplotní stav vnitřního prostředí. Začíná v tom místě tepelné soustavy, ve kterém jsou parametry teplonosné látky upraveny pouze pro potřeby vytápění. V případě, že zdroj tepla dodává teplo pouze pro vytápění, je vytápěcí soustava shodná s tepelnou soustavou.

Zaregulování soustavy (NP) – hydraulické vyvážení (NP) – hydraulické seřízení soustavy (D).

Zdroj tepla (M) – úplné zařízení, ve kterém se získává teplo pro tepelnou soustavu. Teplo se získává buď využíváním prvotní nebo druhotné energie. Zdrojem tepla může být kotelna, teplárna, kogenerační zařízení (vše se spalováním paliv), výměníky tepla, tepelná čerpadla (vše druhotné teplo), tepelná čerpadla, sluneční kolektory (vše prvotní energie). V kotlích může také docházet k přeměnám energií, např. z elektřiny na teplo.

4. Příklad – základní schéma napojení objektu

Legenda:

Ve schématu jsou použity následující pojmy:

dělicí místo (D), hlavní uzávěry (D), tepelná přípojka (D), dispoziční tlak (D), předávací stanice (D), měření odběru tepla (D), TRV – trojcestný regulační ventil zatížený tlakem z primární části (D), TRV se zkratem primární části (D), RV se zkratem sekundární části (D), OTS okruh tepelné soustavy (D), OČ oběhové čerpadlo (D), prostupové manžety konstrukcí podlahy (D), plynotěsné prostupy k zamezení vniknutí plynu do objektu (původní ČSN 38 3360, čl. 100 (111), zrušena bez náhrady). Náhradou je předpis TPG 704 - 1.

Použitá literatura

1. Ing. Tomáš Suchánek
2. Prof. Ing. Karel Laboutka, CSc.
3. Ing. Vladimír Valenta