ČKAIT: Pražské stavební předpisy 2016 sníží kvalitu staveb

Tentokráte inženýři i architekt komentovali především technické nedostatky schválených předpisů z letošního roku. Na konferenci vystoupil Ing. Pavel Křeček, Ing. Ladislav Bukovský, Ing. arch. Josef Smola a Ing. Jiří Šála, CSc. Zazněly zásadní technické výtky, které budou mít dle ČKAIT za následek snížení kvality staveb. V mnoha bodech je předpis navíc zmatečný.

Úvodním slovem zahájil konferenci Ing. Pavel Křeček, předseda ČKAIT. Zdůraznil, že Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků bude ze své pozice profesního sdružení komentovat technické náležitosti předpisu, ke kterým má mnohé výhrady. Konkrétní připomínky následně představili další přednášející. ČKAIT volá po možnosti připomínkovat tento zásadní předpis již dlouho, magistrát však jejich volání nikdy nevyslyšel.

Vyjádření primátorky Adriany Krnáčové k názoru ČKAIT na PSP najdete na ESTAV.cz.

Potřebuje Praha své předpisy?

Ve svém projevu zauvažoval Pavel Křeček i nad otázkou, zda vůbec Praha má mít své stavební předpisy upravující technické náležitosti staveb. „Nemáme problém s tím, aby Praha upravovala požadavky na stavby v památkových zónách a již zastavěných územích, takové požadavky může mít například i Krumlov a další města. Jako nelogické a podezřelé se ale jeví, že dům na okraji Prahy by měl mít jiné technické parametry než dům na okraji Brna.“

Ing. Ladislav Bukovský, předseda oblasti ČKAIT Praha, se zaměřil na nedostatky nařízení č. 10/2016 hl. m. Prahy. Na konferenci řekl, že nařízení překračuje rámec zmocnění v § 194 písm. e) stavebního zákona, je v rozporu se závazným obsahem jednotlivých druhů územně plánovací dokumentace ve vyhlášce č. 500/2006 Sb., tím, že stanovuje podmínky pro uspořádání území, ačkoliv to náleží právě územně plánovací dokumentaci.

Některé požadavky jsou dokonce ve vlastním nařízení upraveny rozdílným způsobem. Jedná se například o úpravu kapacit parkování pro jednotlivé zóny vymezené v mapové příloze nařízení s konkretizací jednotlivých částí území hlavního města Prahy ve srovnání s úpravou obdobných režimů, např. výškové regulace, kde se předpokládá jejich další vymezení v územně plánovací dokumentaci (územní plánu).

Prosluněno jen 80 % navrhovaných bytů a snížená světlá výška

Nové PSP také dle Ladislava Bukovského nelogicky mění některé technické požadavky na budovy obecně platné jinde v ČR dle vyhlášky 268/2009 Sb. Jednou takovou zvláštností je požadavek, který stanoví, že osluněno musí být 80 % navrhovaných bytů. A to jak v centru (kde by to bylo ještě pochopitelné), tak ale i na periferii. Vznikají tak dvě kvalitativní kategorie bytů, kdy 20 % bytů nemusí být prosluněných, a to i tam, kde není k takovému snížení kvality důvod.

Z technických požadavků také ČKAIT nesouhlasí například s požadovanou minimální světlou výškou obytné místnosti, kterou PSP stanovují na 2,4 m, což znamená snížení oproti požadavku vyhlášky 268/2009 Sb. na byty o celých 20 cm (oproti rodinným domům o 10 cm). To bude mít za následek snížení objemu místnosti tedy menší objem vzduchu. Společně s nižším požadavkem na výměnu vzduchu v místnosti (pouze 15 m³/os./h, oproti celostátnímu požadavku 25 m³/os./h nebo polovinu objemu místnosti za hodinu) to znamená snížení kvality bydlení a předpoklad pro růst plísní a z toho plynoucích dalších hygienických problémů.

Model schodiště podle PSP v sídle ČKAIT

Změněné požadavky na schodiště prakticky demonstruje maketa schodiště v životní velikosti na dvoře budovy ČKAIT, kde si každý může vyzkoušet, jak by také schodiště dle PSP mohlo vypadat. Členům ČKAIT se nelíbí jeho dovolené rozměry, šířka schodiště i jeho možný sklon a výška stupně. Na dvoře budovy v Sokolské ulici si toto schodiště může každý vyzkoušet.

S překonáváním výškových rozdílů souvisí i požadavek, lépe řečeno „nepožadavek“ na výtahy ve vícepatrových domech. Domy dle PSP nemusí být vybaveny výtahem. Vyhláška 268/2009 Sb. platící všude jinde v ČR však vyžaduje výtah v bytovém domě od pátého nadzemního podlaží, v budovách pro ubytovací stavby pak od třetího podlaží výše.

To je pouze částečný výčet konkrétních technických výhrad ze strany ČKAIT přednesené panem Bukovským, týkající se především staveb pro bydlení. Stavby pro obchod, výrobu, skladování, ubytování, školská a tělovýchovná zařízení a jiné totiž Pražské stavební předpisy z nejasného důvodu vůbec neřeší. „Znamená to tedy, že se všechny ostatní stavby v Praze přestanou stavět?“ předložil otázku k zamyšlení Bukovský.

Z hlediska udržitelného rozvoje jsou PSP již nyní zastaralé

„Pražské stavební předpisy by měly dle mého názoru motivovat ke stavění dle zásad trvale udržitelného rozvoje z hlediska energetické náročnosti, obnovitelných zdrojů energie, hospodaření s vodou a podobně, ale nemotivují. Zohlednění těchto moderních zásad, které se již delší dobu prosazují a s úspěchem aplikují u našich západních sousedů, v Pražských stavebních předpisech zcela chybí. Autoři mluví o předpisech s přízviskem moderní, z mého pohledu jsou však již v době vydání zastaralé,“ podotkl Ing. arch. Josef Smola. Svá tvrzení o možnostech stavění z hlediska trvale udržitelného rozvoje podpořil konkrétními příklady ze zahraničí a ukázkami promarněných šancí z české metropole. Z příkladů vyšlo najevo, že technologie pro energeticky úsporné a šetrné budovy a sídla nejsou složitá zařízení a lze je i architektonicky velice zdařile do staveb zapracovat. „Právě ve vysoce urbanizovaných územích je šance stavět tato sídla energeticky výhodně. Například kancelářský komplex systémem výměníků může poskytnout přebytečné teplo ze svých serverů pro podporu vytápění vedlejšího bytového domu a podobně.“ S ničím takovým však PSP nepočítají.

„Mezi základní požadavky na stavby patří také úspora energie a tepelná ochrana,“ naznačil téma svého příspěvku Ing. Jiří Šála, CSc. A pokračoval jedinou na první pohled pozitivní poznámkou z celé tiskové konference na adresu PSP: „Oproti Pražským stavebním předpisům 2014 došlo k příznivé změně, předpisy 2016 již vykazují soulad názvu základního požadavku a jeho obsahu s Vyhláškou 268/2009 Sb. Více problémů v této oblasti však z PSP 2014 zůstalo a dva nové vznikly.“

Požadavek na co nejnižší spotřebu energie (v souladu s vyhláškou 268/2009 Sb.) se v PSP 2016 nově vztahuje na nejnižší spotřebu primární energie, což je polovičaté zpřesnění – v souladu s odkazovaným zákonem o hospodaření energií by se mělo zpřesnění vztáhnout na spotřebu dodané a neobnovitelné primární energie, nebo ponechat požadavek obecně jen na nejnižší spotřebu energie podle vyhlášky 268/2009 Sb.).

Nadále chybí potřebná zmínka o způsobu zajištění požadavku souběhem úprav stavebního řešení a systémů technického zařízení budov. To je oproti PSP vhodně uvedeno ve vyhlášce 268/2009 Sb.

„Pokud chceme stavět dle zásad udržitelného rozvoje, nedosáhneme toho řešením buď pouze stavebním, nebo jen technologií. Je nutné tyto dvě složky vhodně kombinovat. Dnes již víme, že stavebně a architektonicky vhodně navržená budova s nízkou spotřebou energie je pak tuto nízkou spotřebu schopna vyrovnat i technologiemi z obnovitelných zdrojů, což je stav, ke kterému musíme směřovat,“ odůvodnil výtku Šála.

V předpisech chybí také vhodná specifikace požadavků na jednotlivé konstrukce jak pro tepelnou ochranu budov, tak i pro ostatní základní požadavky (známá z vyhlášky 268/2009 Sb. a v redukované formě uváděná i v PSP 2014). Kuriózně pak působí ponechaný výlučný odkaz na plnění některých tepelně technických požadavků pro výplně otvorů.

V PSP 2016 zachován odlišný přístup k prokazování plnění požadavků odkazem na určenou normu nebo také jen na část určené normy, oznámenou ve Věstníku ÚNMZ. Odkaz na snadno měnitelnou část normy však znamená, že konkrétní požadavky PSP 2016 se mohou kdykoliv dramaticky změnit úředním rozhodnutím od stolu, bez projednání.

„Pokud se tedy projektant bude chtít seznámit s tím, co aktuálně dle předpisů platí, musí si projít veškeré věstníky třeba za několik let zpátky. To bude v praxi velkým problémem,“ uvedl své obavy Šála.

Dle PSP lze splnění požadavků na stavby prokázat uplatněním výrobků uvedených na trh dle kritérií EU

Dále podle doplněného výkladu Pražských stavebních předpisů lze požadavky na stavby prokazovat uplatněním výrobků, které plní závazná kritéria EU pro uvedení na trh. To je zcela pochybný výklad § 156 stavebního zákona. Pouhé použití výrobků uvedených na trh nezajistí plnění požadavků na konstrukce a stavbu! Výrobky musí mít takové vlastnosti, aby byly splněny základní požadavky na stavbu – naopak to však neplatí! Doplněným výkladem se popírá potřeba navrhování a ověřování staveb podle stavebního zákona, neboť prý stačí uvést výrobky na trh a z nich libovolně stavět. Což je z technického hlediska naprostý nesmysl.

„Mám obavy, že Pražské stavební předpisy nahrávají především developerům, kteří tak mohou stavět méně kvalitní stavby, na čemž finančně vydělají,“ uzavíral konferenci Ing. Pavel Křeček, předseda ČKAIT.

Pražské stavební předpisy ve světle argumentů odborníků z ČKAIT tak vyznívají jako právní norma, která bude mít za následek snížení kvality staveb. Taktéž vnesou do prostředí navrhování a povolování budov zmatky. Stavební předpisy svými nekonkrétními formulacemi umožňují totiž rozdílné často protichůdné výklady. ČKAIT také vadí nekoordinovanost předpisů se stavebním zákonem a dalšími vyhláškami.

Řešením by podle ČKAIT bylo použít to, co je v PSP dobré do celostátní normy, vytvořit jednu kvalitní platící pro celé území ČR. Praze i jiným městům umožnit korigovat pouze speciality pro konkrétní případy již zastavěných území.