5 nejčastějších chyb při zateplování fasády – jak jim předcházet a jak je řešit
Zateplení fasády domu je jednou z nejčastějších renovací, do které se lidé pustí. Jedná se o poměrně velký a relativně nákladný zásah, proto je dobré provést ji pořádně a správně. Jakékoli opravy jsou komplikované a drahé. Zde platí dvojnásob pravidlo dvakrát měř, jednou řež.
Nejenom technologická nekázeň na stavbě, ale i nepřesné, nebo chybně navržené řešení ze strany projektanta, bývají hlavními příčinami nevydařeného zateplení fasád. Jaké jsou nejčastější nedostatky, jak jim předcházet a případně jak je napravit?
1. Nevhodný/neupravený podklad stěny pro zateplování
Obr. 1., Podklad pro zateplování je třeba řádně očistit, zbavit mastnot, výkvětů a puchýřů.
Podklad pro vnější fasádní zateplovací systém (ETICS) musí být vyzrálý, bez prachu, mastnot, výkvětů, puchýřů a odlupujících se míst, biotického napadení a aktivních trhlin. Doporučuje se například omytí tlakovou vodou. Starou nesoudržnou omítku je nutné odstranit, stabilní omítky stačí napenetrovat. Rovinnost podkladu by neměla být horší než 20 mm/m u částečného lepení, nebo 10 mm/m u celoplošného lepení. Pozor také na lepení izolantu na izolant. Pokud je to opravdu nevyhnutelné, musí se dodržovat pravidla příslušného ETICS dodavatele. Zateplovací systém nenahrazuje hydroizolaci ani sanační systém, nicméně například výrazně snižuje množství zkondenzované vlhkosti v konstrukci.
2. Špatné založení ETICS
Chyba bývá zvláště u nerovných fasád rekonstruovaných domů. Ke správnému založení se používají certifikované zakládací profily s okapničkou. K jejich případnému vyrovnání se použijí distanční podložky (tl. 1 – 10 mm). Staré, ale stále ještě často používané, hliníkové lišty způsobují mezi tepelnou izolací soklu a vlastní plochy značný liniový tepelný most, tak je vhodnější použít modernější plastovou variantu. Tyto profily mají také velkou výhodu v tom, že výrazně nedilatují tj. snižují riziko vzniku trhlin. Je možné založení i na dřevěnou lištu, nebo na stávající zateplení soklu.
Obr. 2.,3., Termovizní snímek hliníkového zakládacího profilu. Jeho vnější povrchová teplota je výrazně vyšší než teploty v místě zateplení, tvoří se tepelný most.
Vedle správného zakládacího prvku je nutné také dbát na materiálovou vhodnost izolace. Do výšky 300 mm je zásadně nutné používat nenasákavé izolanty z extrudovaného polystyrenu (XPS), nebo perimetrického polystyrenu se sníženou nasákavostí, například Isover EPS SOKL 3000. U vícepodlažních staveb je nutné dodržet i požární požadavky v souladu s ČSN 730810, včetně požadavků na správné protipožární založení.
3. Nedostatečná tloušťka izolace
Tloušťka tepelné izolace by měla splňovat požadavky závazné normy ČSN 73 0540:2 a dále také požadavky vyhlášky č. 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov, která je ovšem přísnější než norma. Zateplení by mělo být ekonomicky optimální, což se posuzuje pro každý dům zvlášť. Pro rychlý orientační výpočet je možné použít typových modelových příkladů, nebo doporučených hodnot z výše zmíněné normy.
V tabulce z katalogu Isover je vyjádřen tepelný požadavek na celou konstrukci. Druh a tloušťka zateplované stěny, případně stávající zateplení snižuje tento požadavek na celkové zateplení. Pokud tedy zateplujeme cihlovou stěnu o tloušťce 450 mm, té odpovídá v přepočtu izolace o tloušťce cca 20 mm. Děrované cihly o stejné tloušťce budou „nahrazovat“ 65 mm izolace, a tak dále. Minimální tloušťka nového zateplení se tedy bude pohybovat v rozmezí 100 – 150 mm. V případě nízkoenergetického nebo pasivního standardu se pak tloušťka izolace dostává do rozmezí 240 – 350 mm. Tyto tloušťky zateplení nejsou v dnešní době vůbec raritou, jak by se mohlo zdát.
4. Špatné lepení tepelné izolace
Chybu je možné udělat při nanášení lepidla, ale také při lepení izolantu při nevhodných podmínkách (zima, nebo naopak přímé slunce).
Standardní lepení izolantu se zpravidla provádí nanesením rámečku lepidla po obvodě desek a do 2-3 vnitřních bodů. Základní plocha lepidla činí min. 40 % plochy desky. V oblasti soklu s keramickým obkladem, nebo tam, kde je uvažováno s progresivním kotvením hmoždinek pouze do plochy desky, se základní lepicí plocha navyšuje na 60 %. U minerálních vln s kolmou orientací vláken se používá celoplošného lepení, vždy ale dle pokynů konkrétního výrobce zateplovacích systému. Lepení na buchty je (a vždy bylo) nepřípustné, protože fixování desek je nedostatečné, při kotvení do nepodlepených míst dochází k deformaci desek a za deskami vzniká „komín“ zvláště nebezpečný při požáru.
Obr. 4., Ukázka špatně naneseného cementového lepidla na povrch fasádního EPS.
Lepení běžným cementovým lepidlem je možné při teplotách +5 až +25 °C. Při nižších teplotách je nutné použít speciální lepidlo. Vylepšená cementová lepidla zvládnou teplotní rozmezí +1 až +15 °C. Alternativně je možné použít lepidla z nízkoexpanzní pěny s teplotním rozmezím 0 až 35 °C. Vždy je možno používat lepidla nebo pěny, které jsou certifikované v příslušném zateplovacím systému. Použití jiných výrobků je nepřípustné tj. na celý systém by již neplatily žádné záruky.
Zvláštní pozornost je nutné věnovat šedým grafitovým polystyrenům, které se dokáží na přímém slunci velmi rychle zahřát a zvětšit svoji velikost. Povrchová teplota těchto materiálů na slunci je výrazně vyšší než u bílých desek, což způsobuje několikamilimetrovou dilataci a po ochlazení mezi deskami zůstávají mezírky. Proto je vždy nutné v průběhu lepení jejich stínění.
Obr. 7., Bez vypěnění mezer, nebo doplnění izolantu v otevřené spáře problém tepelného mostu zůstává a je snadno odhalitelný např. termovizním snímkováním.
5. Nedostatečné kotvení
V krajním případě se může stát, že všechny vrstvy kontaktního zateplovacího systému popadají, nevydrží nápor sání větru, nebo jejich vlastní tíhu (v případě těžkých obkladů). Počet hmoždinek by měl být v souladu s normou ČSN 73 2902 a měl by respektovat kvalitu a nosnost zateplované stěny a umístění objektu v terénu. Jinak se bude chovat fasáda městského domu v Praze a jinak fasáda chalupy na horách, která je navíc v otevřeném terénu s velkým prouděním vzduchu. Počet hmoždinek zpravidla začíná na počtu 6-8 ks na metr čtvereční. Před návrhem počtu hmoždinek je vhodné udělat výtažné zkoušky na stavbě.
Velmi důležité je také rozmístění hmoždinek na izolantu. U pěnových polystyrenů se zpravidla hmoždinky umísťují do rohů a T-spojů desek, u minerálních vln je zajímavou možností i kotvení do těla desek. Odolnost minerálních izolací vůči protlačení hlavy hmoždinky dovnitř izolantu je větší v těle desky než na jejích hranách.
Obr. 8., Při kotvení izolantu do těla desky je nutné hmoždinku umístit do místa, kde je lepidlo, proto je doporučeno zvýšit plochu lepidla na 60 %.
V případě kotvení desek z minerální vlny je nutné zkontrolovat také doporučení na velikost talířové hmoždinky. Materiály pevnostní třídy TR15 se kotví standardní hmoždinkou s talířkem o průměru 60 mm. Materiály pevnostní třídy TR10 talířkem 60 – 90 mm, materiály pevnostní třídy TR7,5 talířkem 90 – 110 mm a minerální vlny s kolmým vláknem s talířkem o velikosti 140 mm.
Obr. 9., Správné kotvení desek z minerální vlny s použitím rozšiřujícího roznášecího talířku.
Obr. 10., Nesprávné kotvení minerální vlny malým talířkem hmoždinky, určeném pro pěnové polystyreny.
Špatné provedení kotvení bývá vůbec nejčastější a nejviditelnější vadou fasádních zateplovacích systémů. Někdy je nutné použít termokameru, jindy bohužel stačí pouhý pohled a i laik vidí, že zde není všechno v pořádku.
Obr. 11., Prokreslené hmoždinky na fasádě. Dále je možné vidět i ledabylý „kotevní plán“ zateplení. Takto si to investor asi nepředstavoval.
Prokreslování hmoždinek lze výrazně omezit i zápustnou montáží, která je možná u většiny fasádních zateplovacích materiálů. Nejprve se vyfrézuje prostor pro hlavu hmoždinky, do kterého se přišroubuje, nebo zatluče hmoždinka a celý tento prostor se pak zakryje zátkou.
Obr. 12., 13., K dispozici jsou i minerální zátky pro velikost talířku 60 mm.
V článku byly uvedeny časté chyby provádění ETICS systémů v českých podmínkách. Jistě by se našlo spousta dalších chyb provádění, toto téma je „výživné“ pro celou samostatnou publikaci. Jednoduchou pomůckou pro běžného stavebníka i firmu je si nechat zaslat technologický postup konkrétního zateplovacího systému. Tam jsou všechny základní kroky přiměřeným způsobem popsány a stavební firma je povinna je dodržovat. Dodržení uvedeného technologického postupu je také zcela zásadní pro přiznání záruky na zateplení. Základní pravidla z pohledu tepelných izolací naleznete v publikaci ISOVER pro fasádní zateplovací systémy.
ISOVER nabízí nejširší sortiment tepelných, zvukových a protipožárních izolací v té nejvyšší kvalitě na českém trhu: produkty z čedičové i skelné vlny, expandovaného polystyrenu a doplňky pro systémová izolační řešení.