Explozi po změně zdroje tepla šlo předejít projektem, odborným postupem

Ideální řešení a proč je volit

Ideálním řešením je nechat si i na prostou výměnu zdroje vypracovat jednoduchou projektovou dokumentaci, ve které specialista zohlední požadavky nového zdroje i případné „pozměněné“ požadavky budovy. Realita je ovšem taková, že instalatérské firmě v lepším případě stačí zpravidla doporučené schéma zapojení nového zdroje tepla od jeho výrobce. To však v mnoha případech nestačí a ne vždy je to postačující řešení.

Jako soudní znalec na spalovací zdroje tepla řeším stále více žádostí o zpracování posudku na nefunkční nový zdroj. V drtivé většině se ovšem nejedná o vadu toho konkrétního zdroje tepla, ale o nefunkčnost celého systému vytápění. Často se jedná o banální chyby, které by projektová dokumentace zpracovaná odborníkem vyřešila. V případě řešení občanskoprávních sporů před soudem pak nejčastěji padne otázka „proč nebyla zpracována projektová dokumentace?“. Je to povinné? Je to moc drahé? Ovlivnilo by to kvalitu realizace?

Realita je taková, že u instalací s pořizovací cenou v řádu vyšších desítek tisíc korun by běžná projektová dokumentace navýšila rozpočet v řádu jednotek procent. Pokud by ji zpracoval opravdový odborník, význam to bezesporu má.

Je projektová dokumentace pro výměnu zdroje tepla povinná?

Pokud se jedná o výměnu stávajícího zdroje tepla pro vytápění rodinného domu za zdroj nový, tj. pokud má být nový zdroj tepla instalován jako součást již stávající stavby na stávající otopnou soustavu, pak se v případě prací souvisejících s instalací zdroje tepla jedná ve smyslu stavebního zákona č. 283/2021 Sb. [1] o stavební úpravu stávající stavby.

Stavební úpravy splňující podmínky podle přílohy č. 1 odst. 1 písm. f) stavebního zákona nevyžadují povolení záměru. Platí to i pro stavební úpravy pro instalaci využívající obnovitelný zdroj energie s celkovým instalovaným výkonem do 100 kW, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se způsob užívání stavby, nevyžaduje se posouzení vlivů na životní prostředí, a jsou splněny podmínky zejména požární bezpečnosti podle právního předpisu upravujícího požadavky na bezpečnou instalaci výroben elektřiny. Pokud není vyžadováno povolení záměru, nemusí být podle stavebního zákona pro realizaci záměru předkládána projektová dokumentace.

Pro projektování a montáž otopných soustav je platná a účinná technická norma ČSN 06 0310 [2], která je ovšem pouze technickým doporučením, nikoliv právně závazným dokumentem. Právně závaznou se stává v okamžiku, kdy je její dodržování součástí smluvního ujednání mezi objednavatelem a zhotovitelem.

Pokud není součástí smluvního ujednání realizace díla podle projektové dokumentace, není povinnost realizovat dílo, tedy i instalaci nového zdroje tepla pro vytápění rodinného domu do stávající otopné soustavy, podle projektové dokumentace. V samotné normě je v kapitole 7 Projektová dokumentace uvedeno, že projektová dokumentace se zpracovává v souladu a rozsahu stanoveném stavebním zákonem (v normě je uvedena vyhláška č. 499/2006 Sb., kterou nový stavební zákon nahradil). Tedy ani podle normy u dané stavební úpravy projektová dokumentace zpracována být nemusí.

Konkrétní příklad, kdy projekt mohl zabránit neštěstí

V původní otevřené otopné soustavě, tedy soustavě s otevřenou expanzní nádobou, byl hlavním zdrojem tepla starší kotel na pevná paliva „domácí výroby“. Majitel rodinného domu se rozhodl zvolit jako nový hlavní zdroj tepla pro vytápění a přípravu teplé vody tepelné čerpadlo. Ovšem původní kotel na pevná paliva si chtěl ponechat funkční a na soustavu napojený jako záložní zdroj pro případ poruchy TČ.

Vedle napojení TČ na stávající otopnou soustavu byla zvolena úprava soustavy z otevřené na uzavřenou a bylo nutné provést úpravu napojení stávajícího kotle na pevná paliva. Firma řešící napojení TČ neměla kapacity na topenářské úpravy soustavy, proto úpravu otopné soustavy prováděla jiná topenářská firma. Otevřenou expanzní nádobu umístěnou na půdě přibližně 10 metrů nad původním kotlem nahradila tlakovou expanzní nádobou umístěnou v kotelně. Na potrubí mezi expanzní nádrží a kotlem instalovala pojistný ventil s otevíracím tlakem 2,5 bar. Ventil byl instalován 2,5 metrů od kotle na jeho vratném potrubí. Po úpravě otopné soustavy mělo následovat zprovoznění tepelného čerpadla. Jenže než k tomu došlo, majitel RD se rozhodl, že si zatopí ve starém kotli. Bohužel po roztopení kotle došlo k jeho explozi, při které utrpěl majitel vážnou újmu na zdraví.

Co bylo špatně?

Podle zákona o ochraně ovzduší [3] je již od 1. 9. 2024 zakázáno provozovat kotle na pevná paliva, u kterých nelze deklarovat dodržení minimálně emisní třídy 3. To u kotlů domácí výroby není možné. Předmětný kotel tedy neměl být vůbec napojen na upravenou otopnou soustavu a znova uveden do provozu.

Napojením pojistného ventilu ve vzdálenosti 2,5 metru na vratném potrubí kotle byla značně snížena schopnost ventilu rychle reagovat na skokové změny tlaku přímo v kotli. Toto zapojení je v přímém rozporu s normou ČSN EN 12828 [4], která sice není právně závazná, nicméně je vnímána jako naprosto zásadní uznávané pravidlo vědy a techniky pro navrhování otopných soustav.

Volba otevíracího tlaku pojistného ventilu 2,5 bar je také sporná. I když jde o často používaný parametr pro běžné otopné soustavy v rodinných domech. Nicméně problém byl v tom, že kotel pocházel ze „samovýroby“. U sériově vyráběných kotlů je jejich tlaková odolnost (maximální provozní přetlak) ověřována a oficiálně deklarována výrobcem.

U podomácku vyrobeného kotle nelze vůbec odhadnout, jaký provozní přetlak může zvládnout. Předmětný kotel byl původně provozován v otevřené soustavě, u které byl fyzikálně, výškou vodního sloupce mezi kotlem a hladinou v otevřené expanzní nádobě, omezen maximální přetlak na přibližně 1 bar, což neklade zvláštní požadavky na konstrukci kotle z pohledu jeho odolnosti proti provoznímu přetlaku. Ovšem pro provozní přetlak 2,5 bar již musí být vodní plášť kotlového tělesa konstrukčně upraven.

Současně lze vyslovit i názor, že firma, která změnu z otevřené soustavy na uzavřenou realizovala, se zachovala neodborně a v rozporu s požadavky na kvalifikaci, která je povinná pro řemeslnou živnost Vodoinstalatérství, topenářství [5]. Je také běžné, že topenářské práce provádějí firmy, které živnost Vodoinstalatérství, topenářství nemají zapsánu v živnostenském rejstříku. Ty se pak navíc dopouštějí přestupku neoprávněného podnikání podle živnostenského zákona č. 455/1991 Sb., Zákon o živnostenském podnikání [6].

O vině a trestu za výše popsanou nehodu rozhodne s největší pravděpodobností soud. Jednoznačně lze však říci, že pokud by byl na danou úpravu otopné soustavy vypracován jednoduchý projekt projektantem, který své práci rozumí, a projekt by realizační firma respektovala, s největší pravděpodobností by se dalo vzniklé havárii předejít.

Literatura

1. Zákon č. 283/2021 Sb., Stavební zákon. Dostupné zde:
   https://www.tzb-info.cz/pravni-predpisy/stavebni-zakon-novy-a-souvisejici-vyhlasky
2. ČSN 06 0310 Tepelné soustavy v budovách – Projektování a montáž
3. Zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů
4. ČSN EN 12828+A1 Tepelné soustavy v budovách – Navrhování teplovodních otopných soustav
5. Uznávání odborných kvalifikací. Databáze regulovaných povolání a činností. 379 – Vodoinstalatérství, topenářství. Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dostupné zde:
   https://uok.msmt.cz/uok/ru_detail.php?id=379&dl=cz&flet=V&forg=&ftype=&fpg=1&ftxt=
6. Živnostenský zákon. Dostupné zde:
   https://mpo.gov.cz/cz/podnikani/zivnostenske-podnikani/pravni-predpisy/zivnostensky-zakon--166698/