Má Česká republika výjimku z obsahu olova v pitné vodě?
NRC zaznamenalo dotazy, zda má ČR výjimku z plnění evropské směrnice pro jakost vody určené pro lidskou spotřebu (pitnou vodu) v ukazateli olovo. ČR výjimku nemá a článek přináší podrobněji informace k této problematice.
Když Česká republika přistupovala k Evropské unii, vyjednala na základě reálného zhodnocení situace a možností v některých oblastech přechodné období pro plnění některých evropských směrnic. Z oblasti životního prostředí (vody) lze jako příklad uvést přechodné období pro plnění směrnice 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod (jedná se o přechodné období pro praktickou implementaci požadavku na výstavbu čistíren odpadních vod u obcí kategorie 2000 až 10 000 ekvivalentních obyvatel). V žádném případě však nebylo žádné přechodné období vyjednáno pro plnění směrnice Rady 98/83/ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu (pitné vody).
Tuto skutečnost si lze snadno ověřit jak u ministerstva životního prostředí (které vyjednávání pro oblast životního prostředí, kam spadá i zmíněná směrnice 98/83/ES, s Evropskou komisí vedlo), tak u ministerstva zdravotnictví (které má za plnění směrnice gesci) nebo v kterémkoli z Eurocenter, která byla zřízena ve všech krajských městech, aby informovala českou veřejnost o tématech Evropské unie (http://www.euroskop.cz).
Pro Českou republiku tedy nejen že platí naprosto stejné požadavky (na pitnou vodu) směrnice 98/83/ES jako pro jiné členské státy, ale naše republika navíc využila možnosti dané touto směrnicí a stanovila si požadavky na jakost vody přísnější - tím, že mezi povinně sledované ukazatele zařadila další ukazatele (např. berylium, mikrocystin, chloritany, volný chlor, ozon, vápník, hořčík, stříbro, mikroskopický obraz a počty kolonií při 36°C) nebo pro některé ukazatele směrnice stanovila přísnější limitní hodnotu (např. pro měď, celkový organický uhlík, chemickou spotřebu kyslíku, chloroform či chloridy). To si každý může ověřit porovnáním směrnice 98/83/ES s českou Vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění vyhlášek č. 187/2005 Sb. a č. 293/2006 Sb. (www).
A jak je to s tím olovem? Na základě doporučení Světové zdravotnické organizace z roku 1993 zpřísnila směrnice Rady č. 98/83/ES limit pro obsah olova v pitné vodě (v předchozí směrnici Rady č. 80/778/EHS byl limit 50 μg/l) na 10 μg/l. Protože ale pro většinu1 zemí EU si plošné splnění tohoto požadavku vyžádá různá opatření náročná finančně, organizačně i časově, stanovila směrnice pro období 25.12.2003 - 24.12.2013 dočasný2 (přechodný limit) 25 μg/l, který se od 25.12.2013 dále zpřísní na oněch cílových 10 μg/l. Tento požadavek platí stejně pro všechny státy EU.
Hlavním či jediným zdrojem olova v pitné vodě jsou staré olověné domovní rozvody pitné vody, popř. domovní přípojky. V České republice se odhaduje, že méně než 5 % objektů má dosud olověné domovní rozvody. Tento odhad vychází ze skutečnosti, že v roce 2001 bylo v ČR 25 % bytů postavených před rokem 1946, ale u mnoha objektů došlo již k výměně vnitřních rozvodů buď v souvislosti s výměnou elektrického napětí (v období 1960-1990) nebo kompletní rekonstrukcí po roce 1990.
V období od roku 1994 do roku 2006 bylo v ČR zkontrolováno 39.6983 vzorků pitné vody na obsah olova. Počet vzorků s koncentrací pod mezí detekce byl 31.621; počet vzorků s koncentrací olova mezi mezí detekce a 25 μg/l byl 7.732; počet vzorků s koncentracemi olova vyššími než 25 μg/l byl 347. Pokud se na výsledky monitorování podíváme z hlediska přísnějších požadavků, které budou platit od roku 2013 (10 μg/l), pak počet vzorků s koncentracemi olova vyššími než 10 μg/l byl 1.292.
Přehled dat
Výskyt olova (Pb) v pitné vodě v ČR v letech 1994 až 2006: nálezy pod mezí detekce (LoD) a porovnání s limitní hodnotou 25 a 10 μg/l.
Počet vzorků 39.698
Počet vzorků (%) s koncentrací pod mezí detekce 31.621 (79,65 %)
Počet vzorků (%) s koncentrací Pb (LoD ≤ Pb ≤ 25 μg/l) 7.732 (19,48 %)
Počet vzorků (%) s koncentrací Pb (LoD ≤ Pb ≤ 10 μg/l) 6.785 (17,1 %)
Počet vzorků s koncentracemi Pb vyššími než 25 μg/l 347 (0,87 %)
Počet vzorků s koncentracemi Pb vyššími než 10 μg/l 1.292 (3,25 %)
Výsledky za jednotlivé roky (od roku 1996) a za rok 2007 lze nalézt v každoročních podrobných zprávách o jakosti pitné vody z veřejného zásobování v celé České republice, které každá rok zveřejňuje Státní zdravotní ústav. Podrobnější informace k tématu olovo a pitná voda lze nalézt např. v souborném článku otištěném v časopise Vodní hospodářství4.
Různé země volí různé postupy a strategie, jak snižovat expozici olovu z pitné vody a plnit přísnější požadavky na jeho obsah ve vodě. Zatímco např. Velká Británie zvolila postup snižování plumbosolvence pomocí centrální úpravy (stabilizace) vody pomocí dávkování fosfátů, jiné země včetně ČR volí spíš cestu postupné výměny olověných materiálů. Vedle iniciativ jednotlivých vodárenských společností zaměřených na výměnu olověných přípojek, existuje i národní program na podporu výměny olověného potrubí vnitřních vodovodů, který podle implementačního plánu směrnice 98/83/ES realizuje Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). "Podpůrný program na odstranění olověných rozvodů pitné vody v nemovitostech (stavbách pro bydlení)" byl zahájen v roce 2004, měl by trvat do roku 2013 a ročně má být na jeho realizaci vyčleněna částka asi 20 milionů Kč. Podmínky pro udělení dotace a další informace lze nalézt na webovských stránkách MMR v sekci Programy/Dotace.
Pokud máte olověné potrubí ve Vašem domě a chystáte se k jeho výměně (nebo pokud nejste schopni výměnu realizovat), doporučujeme do doby výměny potrubí preventivně dodržovat následující jednoduché opatření. Vzhledem k tomu, že obsah olova se zvyšuje během stagnace vody v potrubí a jeho obsah tedy bývá nejvyšší ráno a nejnižší (až nezjistitelný) v době nejvyšší spotřeby vody, což je obvykle v časném dopoledni a pak pozdě odpoledne a večer, doporučujeme vodu používat k pitným účelům a na vaření po odtočení. Například pro ranní nápoje raději použijte vodu natočenou večer do nádob a přes noc uchovanou v ledničce nebo přednostně proveďte ranní hygienu a po umytí a spláchnutí WC teprve vezměte vodu na kávu nebo čaj. Pro malé děti a těhotné ženy je vhodné v těchto případech k pití používat např. i vodu balenou.
Přítomnost olověného potrubí nemusí nutně znamenat, že ve vodě se olovo nachází, protože na mnoha místech - v závislosti na kvalitě místní vody - je vnitřní povrch potrubí pokryt vrstvičkou uhličitanu vápenatého (vodního kamene), takže voda s olověnou trubkou není vůbec v kontaktu. I v takovém případě se však doporučuje potrubí v budoucnu vyměnit, protože se může kvalita dodávané vody trochu změnit nebo se mechanickými otřesy vrstva uhličitanu někde narušit. Situaci si lze, v případě zájmu, ověřit rozborem vody. Státní zdravotní ústav navrhl na žádost MMR speciální metodiku, která spočívá v odběrech po stagnaci a během dne a která byla do loňského roku používána ke stanovení priorit pro dotace. V této metodice jsou vyškoleny a provádějí ji všechny krajské zdravotní ústavy. Tuto metodiku lze i použít, pokud nemáte jistotu, zda v domě olověné potrubí máte či nikoliv.
1 Jednou z mála zemí EU, které nemají s olovem žádné problémy, je např. Finsko, protože se tam olověné rozvody pitné vody nikdy nepoužívaly.
2 Podobně to směrnice udělala i pro bromičnany a trohalogenmethany, i když tam bylo přechodné období kratší.
3 Ve skutečnosti bylo vzorků mnohem více, ale tento počet se dostal do centrální databáze. V letech 1994 až 2004 byly do centrální databáze vkládány jen výsledky rozborů vody z 30-35 měst nebo okresů.
4 Kožíšek F., Nešpůrková L., Gari D.W., Pomykačová I., Tomášková H., Němcová V. (2008). Olovo a pitná voda: situace v České republice. Vodní hospodářství, 58(1): 1-4.
Doplnění redakce TZB-info:
Státní dotace je poskytována na výměnu domovních olověných rozvodů. Podpora má charakter neinvestiční dotace ve výši 10 tis. Kč na 1 bytovou jednotku. Příjemcem dotace je vlastník, spoluvlastník či společenství vlastníků domu s olověnými domovními rozvody vody. Podpora je poskytována podle pravidla "de minimis", která stanoví, že součet všech podpor poskytnutých žadateli nesmí v tříletém období přesáhnout částku v Kč odpovídající 200 000 EUR.
Poslední zveřejněný rok na webu MMR v části dotace je rok 2009, metodický pokyn viz www.
Lhůta pro doručení žádostí o dotaci začínala běžet dnem 1. prosince 2008 a končila dnem 4. března 2009. Pro potenciální zájemce je tedy třeba sledovat aktuální stav vyhlášení pro rok 2010.
Tuto problematiku včetně dotačních titulů sledujeme na TZB-info již delší dobu:
Zpřísnění limitů pro olovo v pitné vodě vyžaduje rekonstrukci vodovodů
Podpora oprav domovních olověných rozvodů pro rok 2008
Je třeba sledovat kvalitu vody v obytných stavbách s olověnými rozvody
Recenze k článku MUDr. Františka Kožíška, CSc. "Má Česká republika výjimku z obsahu olova v pitné vodě?“
Článek pojednává o nebezpečí, které může způsobit olovo obsažené v pitné vodě. Limit pro obsah olova v pitné vodě je podle směrnice Rady č. 98/83/ES stanoven na 10 μg/l po 24. 12. 2013 a do 24. 12. 2013 je stanoven přechodný limit 25 μg/l. Zdrojem olova v pitné vodě mohou být stará olověná potrubí používaná pro vodovodní přípojky a potrubí studené vody ve vnitřních vodovodech. Proto se mají olověná potrubí postupně vyměňovat za nová v současné době vyráběná kovová nebo plastová potrubí. Výměnu olověných trubek podporuje programem dotací Ministerstvo pro místní rozvoj.
Článek se zabývá v současné době aktuální problematikou týkající se majitelů, popř. správců starých domů stavěných před rokem 1940. Výměna vodovodního potrubí ve starých domech není jednoduchá, protože stoupací, podlažní rozvodné a připojovací potrubí prováděné v některých městech z olověných trubek je často vedeno v drážkách pod omítkou, obkladem apod. Rekonstrukce vodovodu v těchto domech vyžaduje množství zednických prací a je oproti výměně potrubí např. v panelových domech časově náročnější.
V informacích a doporučeních pro uživatele vody z olověných potrubí uvedených v závěru článku není zmínka o olověných trubkách s cínovou vložkou uvnitř. O zdravotní závadnosti olova naši předkové, kteří olověné trubky instalovali, samozřejmě věděli. Proto musely mít olověné trubky používané v Českých zemích pro rozvod pitné vody uvnitř cínovou vložku. Směrnice EU (ES či EHS) možná počítají s olověnými trubkami bez cínové vložky, jež se podle informací německých odborníků používaly např. v Německu. Učitelé nás učili to co se dozvěděli od svých učitelů, z literatury, popř. z praxe, že při použití olověných trubek s cínovou vložkou se nemusíme obávat kontaminace vody olovem. Najednou se píše něco jiného. Příčinou kontaminace vody olovem mohou být některé spoje olověných trubek, kde je cínová vložka poškozena, nebo poškození cínové vložky po mnoha letech provozu. Pokud existuje nějaký výzkum zabývající se poškozením cínové vložky po letech provozu, bylo by vhodné se o něm zmínit.
Pro informaci uvádím údaje ze starých předpisů a dobové literatury.
Jedny z nejstarších předpisů, které kladou přísné požadavky na olověné trubky, jsou předpisy pražské [1]. V těchto předpisech je v odstavci 2 stanoveno:
Vedle dobrozdání nejvyšší rady zdravotní povoluje se užívati ku zřízení vodovodů:
b) olověných trubek s cínovou vložkou v uvedených rozměrech a váhách. Vložka cínová zhotovena býti musí z nejčistšího cínu, který nesmí obsahovati ani sledu olova; síla vložky musí obnášeti nejméně ½ (půl) milimetru a spojení mezi vložkou a rourou olověnou musí býti tak pevné a solidní, že i po vícenásobném ohnutí nesmí se vrstva cínové vložky od trubky olověné odděliti.
Později bylo ustanovení ještě zpřísněno a tloušťka cínové vložky byla předepsána nejméně 1 mm [2].
V brněnských předpisech [3] článek 31 stanoví:
Olověné trubky musí míti rozměry a vlastnosti předepsané v tabulce I normy ČSN 1099-1933 Vodovodní řád, str. 15 a vyhovovati ustanovením vládního nařízení ze dne 19. června 1931, č. 99 Sb. z. a n.
Uvedená ČSN 1099 rovněž předepisovala, aby olověné trubky používané pro pitnou vodu byly uvnitř opatřeny cínovou vložkou o tloušťce alespoň 0,5 mm. Olověné trubky s cínovou vložkou měly mít na vnějším povrchu 4 podélné švy, znak ČSN, firmy a údaj o tloušťce cínové vložky. Citované vládní nařízení nemám bohužel k dispozici.
Použití olověných trubek bylo fakticky zakázáno vyhláškou ministra obchodu z roku 1940 [4], která povolovala pouze olověné trubky do délky 1 m pro opravy olověných potrubí a k provedení připojení výtokových armatur a vodoměrů.
V knize Kubeš, J.-Kubeš,O.: Vodovody a vodárenství vydané nakladatelstvím Práce Praha v roce 1950 jsem objevil co obsahovalo vládní nařízení č. 99 Sb. z. a n. ze dne 19. 6. 1931. Cituji doslova text knihy: "Je zakázáno provádění vodovodů z olověných trubek bez cínové vložky". Vládní nařízení, stejně jako obecní předpisy, bylo jistě, stejně jako je tomu dnes, závazné a vodárny instalace kontrolovaly (na rozdíl od dneška)
Brno, 30. 11. 2009
Ing. Jakub Vrána, Ph.D.
Ústav TZB, FAST VUT v Brně
Literatura, ze které jsem čerpal
[1] Předpisy
a) k provádění vodovodů v domech soukromých a veřejných a o připojování jich k vodovodu král. hlav. města Prahy;
b) v příčině ochrany vodovodu obecního.
C. k. místodržitelství v Čechách, Praha 1888.
[2] Ondřej, S.: Stavba domu v praxi díl II. Vlastním nákladem, Praha 1933.
[3] Sbírka právních a technických předpisů o odběru a užívání vody z vodovodů zemského hlavního města Brna a zařizování a udržování domovních vodovodů i přípojek. Brno, Městské vodárny v Brně, 1935.
[4] Oplt, J.: Instalace. ÚUPPOŠ, Praha 1944. ČSN 1099 Vodovodní řád, vydaná v roce 1933 a revidovaná v roce 1938 (citace v literatuře).
As in the rest of the EU Member States, the Directive 98/83/EC for drinking water requirements is also valid for the Czech Republic, but our country has also used the opportunity provided by this directive to set even more strict requirements for the quality of drinking water with the inclusion other indicators among the mandatory monitoring indicators. Different countries choose different procedures and strategies to reduce exposure to lead in drinking water and meet more strict requirements on its contents. The Czech Rep. is in a path of gradual replacement of lead materials. In addition to the initiatives of individual water supply companies aimed at replacing lead pipelines, there is a national program to promote their replacement in internal water supplies.