První ročník magisterského studia oboru „Energetika – teplárenství“ v Ústí nad Labem

Letos si připomněla 25. výročí existence Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, UJEP. Vznikla v roce 1991 transformací pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v roce, která v Ústí na Labem působila. Pedagogická fakulta UK byla založena v roce 1946, takže UJEP má ve své historii již 70 let vysokoškolské výuky.

Fakulta výrobních technologií a managementu, která je úzce provázána i s energetikou a souvisícími obory, byla na UJEP založena roku 2006 a navázala na předchozí činnost Ústavu techniky a řízení výroby z Katedry technické výchovy. V rámci fakulty je začleněna i Katedra energetiky a elektrotechniky KEE, která vznikla 1. 2. 2012 vyčleněním z katedry strojů a mechaniky. Tato katedra vznikla na základě velké potřeby podniků najít absolventy, kteří budou připraveni zastávat pozice středního technického managementu. „Takových podniků je v severních Čechách mnoho, vždyť například samotné město Ústí nad Labem se může pochlubit tím, že je v historickém žebříčku měst, která zavedla centrální zásobování teplem v roce 1909, na třetím místě ve světě za New Yorkem a druhé v Evropě za Drážďanami,“ uvádí doc. Ing. Jaroslav Šípal, Ph.D., vedoucí katedry KEE.

Fakulta KEE na léta 2010 až 2014 akreditovala bakalářský studijní program „B3907 – Energetika“ s jediným studijním oborem „3907R001 – Energetika - teplárenství“. Vzhledem k potřebám podniků a zájmu studentů byl tento studijní program dále reakreditován.

Zkušenosti, zájem studentů i příznivé hodnocení programu jak na úrovni školství, tak ze strany zástupců praxe, vedlo ke snaze získat akreditaci pro navazující magisterské studium ve studijním programu „N3907 – Energetika“ se studijním oborem „3907T001 – Energetika - teplárenství“, které je zakončené titulem inženýr. Toto se podařilo v polovině roku 2015. Vzhledem k termínu získání akreditace byl začátek magisterského studia posunut na letošek, tedy na roku 2016. Magisterské studium je zatím akreditováno do roku 2019.

„Od letošního školního roku získali studenti po absolvování bakalářského studia možnost získat u nás na UJEP vysokoškolské vzdělání, které je velmi poptáváno. U nás na UJEP mohou toto vzdělání získat s vynaložením mnohem menších osobních finančních nákladů. Zcela určitě jsou životní náklady studenta v Ústí nad Labem mnohem nižší, než například v Praze a výhodou může být i udržení pevnějších vazeb s rodinou, svými dosavadními přáteli atp. Naše nové magisterské studium je otevřené samozřejmě i pro bakaláře, kteří již mají svá zaměstnání, ale z nejrůznějších důvodů si chtějí nebo potřebují úroveň svého vzdělání zvýšit. Pokud budou ze severních Čech, tak studiem u nás mohou ušetřit i své cestovní náklady a čas."

"V letošním roce je ve všech ročnících bakalářského studia Energetiky celkem 120 studentů. Do prvního ročníku nově otevřeného navazujícího magisterského studia a se přihlásilo 19 bakalářů. Tento stav považujeme vzhledem k nástupu nižších populačních ročníků a s tak historicky velmi krátkou specializací naší katedry za úspěšný,“ doplňuje doc. Šípal. „Pro naši katedru je určitou škodou, že akreditace magisterského studia přišla v roce 2015 až tak pozdě a v tomto roce nebylo možné studium zahájit. Tím nám vypadl jeden ročník studentů, kteří odešli na jiné katedry naší fakulty.“

Obr. „Znalost teorie je základ. Ale teprve schopnost ji umět aplikovat mění studenta na technika, kterého energetika hledá a potřebuje. Příkladem, kde rozvíjíme aplikační schopnosti studentů, je tato moderně vybavená laboratoř,“ řekl doc. Šípal.

Požadavky zaměstnavatelů a znalosti a schopnosti studentů, kteří opouští školu, nebývají vždy totožné. Tento rozdíl snižuje propojenost školy s praxí. „Můžeme se pochlubit velmi těsnými vazbami na potenciální budoucí zaměstnavatele našich studentů. Dlouhodobě spolupracujeme s podniky působícími v energetice, ve výrobě a rozvodu elektřiny, výrobě tepla a jeho rozvodu, v průmyslu, který rovněž potřebuje energii, ale jde i o oblast centralizovaného zásobování teplem atp. Každý větší podnik má svého energetika a ten by měl umět nejen sčítat a odečítat čísla do statistik, ale znát používané technologie, aby mohl poznatky ze statistik správně vyhodnotit a aplikovat. K tomu směřují i povinné odborné praxe našich studentů po druhém ročníku ve výrobních podnicích. Trvám na tom, aby student během praxe neseděl v kanceláři, ale pohyboval se v provoze. Jedině tam se na vlastní oči přesvědčí a zapamatuje si, jak velký může být například motor s výkonem 1 MW, jaké je jeho obslužné zařízení, jak se obsluhuje a odstraňují provozní poruchy atp. Stává se, že teprve tato praxe studentům otevře oči, a oni si nachází své odborné místo. Příkladů bych našel více. Příklad studenta, který požádal o prodloužení praxe, neboť probíhalo najíždění kotle a on u toho chtěl být až do konce, aby mohl vše sledovat a poznat, patří k těm, které mne hodně potěšily. Nebo třeba dispečink jaderné elektrárny. Výběrově nejlepší z našich studentů měli možnost se zúčastnit letní univerzity v JE Temelín, při které se dostali i do míst primárního okruhu, kam není připuštěna veřejnost. Je zřejmé, že studenti, kteří touto akcí prošli s úspěchem, mají minimálně jedno budoucí zaměstnání jisté, pokud si jadernou energetiku vyberou. Ovšem nemusí jít o jen energetické giganty. Za vhodnou praxi se považuje třeba přímá účast při pokládce teplovodních potrubí a dodavatelské firmy mohou být i malé, rodinné. Je třeba si uvědomit, že například i každé bytové družstvo potřebuje člověka, který rozumí problematice tepla. Nejedná se však jen o jednorázovou praxi. Během studia se studenti dostanou při exkurzích i do dalších podniků. Náplní studia není jen teplo, takže běžné jsou exkurze zaměřené i na elektroenergetiku, elektrárny, rozvodny ČEPS, atp.“

Vizitkou každého studenta pro zakončení studia je závěrečná práce. „Nepodceňuji význam teoretických prací, ale my se snažíme, aby náměty pocházely co nejvíce z podniků. Aby si je u našich studentů zadávaly například elektrárny, teplárny atp. Aby se náplň prací co nejvíce týkala používaných technologií, provozu. V minulém ročníku byla nejlepší práce vlastně studií, která řešila problematiku záměny pasového dopravníku paliva za trubkový, jak po technické stránce, tak i investičně provozní. K problematice vytápění jsou bližší práce, například na téma vytápění tepelným čerpadlem atp. Za naši externí laboratoř však můžeme považovat i naše město. Centrální zásobování teplem v Ústí nad Labem obsahuje výměníkové stanice s výkonem desítek MW, a ty se včetně rozvodů musí umět vypořádat s výškovými rozdíly i 60 metrů, když celkové převýšení od hladiny Labe je asi 200 metrů. Příležitostí k poznání praxe u nás máme opravdu hodně.“

Doc. Ing. Jaroslav Šípal Ph.D., vedoucí katedry energetiky a elektrotechniky a garant studijního programu „Energetika“ je absolventem elektrotechnické fakulty pražského ČVUT se specializací výroba a rozvod elektrické energie a strojní zařízení parních elektráren. Po absolutoriu začal pracovat v elektrárně v Ledvicích, následovala teplárna Trmice v Ústí nad Labem aj. „Souhrnem mám asi 25 let praxe v energetických podnicích, a to doslova od píky. Jako čerstvý vysokoškolák jsem začal na pozici elektrikáře a postupně jsem pak procházel dalšími místy provozu, než mi byla poprvé svěřena odpovědnost za skupinu lidí. Následně jsem se pak zabýval řízením provozu, údržbou, měřením energií, výstavbou počítačových sítí a v podstatě vším, co energetika obsahuje. Vyučovat jsem začal na UJEP poprvé v roce 2000 jako externista se zaměřením na elektrotechniku a od roku 2003 působím na plný úvazek se zaměřením na celou oblast energetiky.“ Důkazem velké šíře znalostí doc. Šípala je například i 8 vydaných skript, publikované články v odborných recenzovaných médiích a především zahájení výuky nových předmětů, jejichž vyvrcholením je letos otevřený navazující magisterský studijní obor Energetika - teplárenství.

Jedním z bolestivých míst vysokých škol je malá motivace odborníků působících v praxi k tomu, aby předávali své zkušenosti a znalosti. „Není až tak velkým problémem získat odborníka z praxe na jednorázovou přednášku. To se nám daří,“ říká doc. Šípal. „Problémem je získat ho pro odučení celého předmětu. Toto vyžaduje hodně času a úsilí, vynaložení nákladů na dojíždění do školy, a prakticky neznám firmu, která by svého odborníka k něčemu takovému nejen uvolnila, ale aby mu ještě tuto činnost adekvátním způsobem i kompenzovala. Neboť to, co může poskytnout školství, není pro špičkové technické pracovníky zajímavé. V zahraničí je však tento způsob častý. Firmy jej považují za přednost, neboť jej mají propojený se svou propagací, ale hlavně jim dává možnost přímého ovlivňování výuky studentů, sledování jejich odborného vývoje jako jejich budoucích zaměstnanců. Mnohem lépe si pak mohou vybírat ty pravé studenty pro své potřeby a nelze opomenout ani nápady a myšlenky, které se při diskuzích na odborných cvičeních se studenty nezatíženými jednotvárnou praxí mohou objevit. Každý podnik nemá vlastní univerzitu, podnikovou školu, přitom tato forma může plnit podobnou úlohu. Působení ve vzdělávacím procesu není lehké, ale věřím, že Česká republika potřebuje dobře vzdělanou technickou inteligenci, a o to se svými kolegy usilujeme.“