logo TZB-info

estav.tv nový videoportál

Reklama

Vrty pro tepelná čerpadla mají svá pravidla i úskalí

Vrty pro tepelná čerpadla systém země-voda jsou vodními díly a vyžadují tedy povolení ve smyslu § 15 vodního zákona. Nutnou součástí stavebního povolení vrtů systému země-voda je i povolení k nakládání s vodami. K vydání povolení k nakládání s vodami jsou nezbytné ještě dva podklady, a to vyjádření osoby s odbornou způsobilostí (hydrogeologa) a dále stanovisko místně příslušného správce povodí.

Reklama

Vrty pro tepelná čerpadla jsou relativně novým druhem stavebních objektů a z hlediska jejich funkce se člení do dvou skupin. První, výrazně početnější skupinu tvoří vrty systému země x voda, druhou, méně početnou skupinu tvoří vrty systému voda x voda. Legislativa se dlouho především s fenoménem vrtů systému země x voda nedokázala vyrovnat. Na tyto vrty se hledělo jako na něco, co není ani stavbou, ani průzkumem a tak se stávalo (v tom lepším případě), že stavební úřad do stavebního povolení konstatoval, že objekt bude vytápěn pomocí tepelného čerpadla, nebo formou rozhodnutí odsouhlasil změnu technologie vytápění u stávajících objektů, např. z tuhých paliv na tepelné čerpadlo systému země x voda. Projekce vlastních vrtů až na výjimky chyběla, občas se objevoval odkaz na báňské předpisy a i exekutiva - viz známý výklad odboru stavebního řádu MMR z 15. ledna 2002 - se k tomuto problému stavěla tak, že vrty tohoto typu není třeba nijak povolovat. V současné době je situace v nahlížení na vrty pro tepelná čerpadla obou skupin z hlediska práva naštěstí jiná, ale povědomí o tom je slabší jak mezi odborníky, tak mezi správními úředníky. Mimo jiné i proto vznikl tento příspěvek.

Projekce a realizace vrtů systému země x voda z hlediska práva

V systému země x voda je energetický potenciál horninového prostředí, především zóny nasycené podzemní vodou, využíván prostřednictvím tzv. vertikálních kolektorů, umisťovaných do vrtů o hloubce asi 70-120 m. V těchto vrtech je uloženo uzavřené, zpravidla dvou až čtyřsvazkové potrubí s pracovním médiem. Teplo je z horninového prostředí odebíráno tímto pracovním médiem, např. etanolem ve směsi s vodou, a je pomocí oběhového čerpadla přenášeno do výparníku tepelného čerpadla. Odtud se vrací zpět do vertikálního kolektoru.

Uvedené vrty pro tepelná čerpadla systém země x voda jsou podle výkladu Výkladové komise MZe čj. 18996/2002-6020 ze dne 8. října 2002, aktualizovaného v září 2004, vodními díly ve smyslu § 55 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a vyžadují tedy povolení ve smyslu § 15 stejného zákona. Nutnou součástí stavebního povolení vrtů systému země x voda je i povolení k nakládání s vodami ve smyslu § 8 odstavec 1 písmeno b bod 5 (jiné nakládání s podzemními vodami) zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů - viz zmíněný výklad MZe ze dne 8. října 2002. Základními právními nástroji pro projekční přípravu, povolování, výstavbu a kolaudaci těchto vrtů jsou tedy stavební zákon č. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů, vodní zákon č.254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhlášky k těmto zákonům. Vydání stavebního povolení je spojeno s vydáním povolení k nakládání s vodami. K němu jsou nezbytné ještě dva podklady, a to vyjádření osoby s odbornou způsobilostí ve smyslu § 9 odstavec 1 zákona č. 254/2001 Sb. (pokud vodoprávní úřad ve výjimečných případech nerozhodne jinak) a dále stanovisko místně příslušného správce povodí. Vyjádření osoby s odbornou způsobilostí (rozuměj hydrogeologa) přitom může být buď takové, že místní geologické poměry jsou natolik známé, že posouzení vlivu vrtů na vodní a na vodu vázané ekosystémy je jednoznačné, nebo jsou tyto poměry nedostatečně známé a v tom případě je nutno před vlastním zpracováním projektové dokumentace provést hydrogeologický průzkum včetně případných průzkumných vrtů, čerpacích zkoušek apod. Provádění těchto průzkumných prací se potom řídí geologickými předpisy.

Kdo může vodní díla pro účely stavebního řízení projektovat, specifikuje stanovisko Výkladové komise MZe čj. 25714/02-6010 ze dne 4. března 2003. Je to vždy osoba, která získala oprávnění podle zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy osoba s autorizací pro obor vodohospodářské stavby. A protože souběžnou podmínkou je i vydání povolení k nakládání s podzemní vodou, je druhou nezbytnou osobou, která se podílí na přípravě projektu pro stavební řízení osoba s oprávněním v oboru hydrogeologie. Tedy dvě "kulatá" razítka!

Vrty systému země x voda, v převážné většině hlubší než 30 m, může provádět pouze organizace s oprávněním k činnosti, prováděné hornickým způsobem ve smyslu zákona č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů a ve smyslu prováděcích vyhlášek k tomuto zákonu (v daném případě oprávnění k provádění vrtů s délkou nad 30 m pro jiné účely - viz § 3 zákona č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Pokud jsou výjimečně vrty mělčí (do 30 m), může jejich hloubení realizovat firma se živnostenským listem, specializovaná na stavební činnost (dříve studnařství).

Projekce a realizace objektů systému voda x voda z hlediska práva

V systému voda x voda představuje energetický potenciál výhradně gravitační (volně tekoucí) podzemní voda s teplotou obvykle o 2 až 4 °C vyšší, než je střední roční teplota krajiny. Ta je prostřednictvím jímacích objektů čerpána a po "průchodu" výměníkem tepelného čerpadla, tedy po jejím ochlazení o 1 - 3 °C, je prostřednictvím zasakovacích objektů vypouštěna zpět do zvodnělého prostředí. Nároky na jímací a zasakovací objekty (zpravidla vrty nebo šachtové studny) jsou tedy obdobné jako u klasických vodárenských děl, neboť v podstatě stejná je i technologie jímání. Jedná se o klasická vodní díla, která vyžadují stavební povolení ve smyslu § 15 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a nutnou součástí stavebního povolení objektů systému voda x voda je opět povolení k nakládání s vodami ve smyslu § 8 stejného zákona, tentokrát však podle odstavce 1 písmeno d (čerpání povrchových nebo podzemních vod a jejich následné vypouštění do těchto vod za účelem získání tepelné energie). Základními právními nástroji pro projekční přípravu, povolování, výstavbu a kolaudaci těchto vrtů jsou tedy opět stavební č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů a vodní zákon č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhlášky k těmto zákonům. Vydání stavebního povolení je opět spojeno s vydáním povolení k nakládání s vodami a k němu je kromě stanoviska správce povodí nutné vyjádření osoby s odbornou způsobilostí ve smyslu § 9, odstavec 1 zákona č. 254/2001 Sb. (pokud vodoprávní úřad ve výjimečných případech nerozhodne jinak). A zde zpravidla nastává základní odlišnost proti vrtům systému země x voda. Hydrogeolog musí umět stanovit nejenom množství vody, které navrhovaný jímací objekt poskytne, a množství vody, které navrhovaný zasakovací objekt pohltí, ale musí znát i jakost vody, neboť voda se zvýšeným obsahem některých látek (železo, sírany aj.) je pro dané použití nevhodná. Dále musí hydrogeolog prognózovat vliv provozu celého systému na vodní a na vodu vázané ekosystémy v provozních podmínkách, kdy oproti přírodním podmínkám dojde k rozkolísání hladiny podzemní vody až o několik desítek metrů. Potřebné informace mu obvykle chybějí, a proto je v převážné většině případů nutné, aby projekci vodních děl, tedy vrtů systému předcházel podrobný hydrogeologický průzkum, zahrnující zpravidla provedení průzkumných vrtů a dlouhodobých hydrodynamických zkoušek spojených s odběry vzorků vody na laboratorní analýzy atd.

Projektování a provádění průzkumných prací se řídí geologickými předpisy a může je zajišťovat pouze osoba s oprávněním projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce. Projektování návazných vodních děl, tj. jímacích a zasakovacích objektů, může provádět pouze osoba s autorizací pro obor vodohospodářské stavby s tím, že k podkladům pro nakládání s vodami je zapotřebí vyjádření osoby s odbornou způsobilostí, tedy hydrogeologa.

Vrty systému voda x voda může provádět pouze firma s oprávněním provádět práce hornickým způsobem, v daném případě s oprávněním k provádění strojního vrtání studní s hloubkou nad 30 m. V případě, že objekty mají hloubku menší než 30 m, může jejich hloubení, jak již bylo uvedeno výše, realizovat firma se živnostenským listem, specializovaná na stavební činnost (dříve studnařství). Společnou podmínkou pro realizaci je však stavební povolení s nabytou právní mocí!

Role báňského úřadu při provádění vrtů obou systémů

Co se týče role báňského úřadu, je nejčastěji tradovaný omyl v jeho funkci ve stavebním řízení. Přestože se na první pohled zdá být logické, že právě tento úřad provádění vrtů povoluje, jeho role je úplně jiná. Pro fyzické a právnické osoby, které mají příslušné vybavení a kvalifikaci, vydává pouze oprávnění k provádění prací hornickým způsobem, v daném případě k projekci a provádění strojního vrtání studní s délkou nad 30 m a vrtů s délkou nad 30 m pro jiné účely (viz § 3 zákona č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přičemž činnosti prováděné hornickým způsobem provádějí organizace ve smyslu § 20 odstavec 1 stejného zákona podle zvláštních předpisů (stavební zákon, vodní zákon apod.). Naprosto jasně v tomto smyslu hovoří např. vyhláška ČBÚ č. 104/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kde v § 11 písmeno k) se říká, že k ohlášení činnosti na konkrétní lokalitě se uvede "rozhodnutí, kterým byla POVOLENA činnost prováděná hornickým způsobem podle zvláštních předpisů". Báňský úřad tedy k provádění vrtů pro tepelná čerpadla systému země x voda nevydává ani povolení, ani souhlas! Je totiž třeba odlišovat dvě věci: oprávnění nějakou činnost vykonávat a reálně tuto činnost na konkrétní lokalitě provádět. Organizace provádějící vrtné práce v případě vrtů hlubších než 30 m však musí kromě výše citované ohlašovací povinnosti vůči Obvodnímu báňskému úřadu mít na lokalitě m.j. k dispozici ve smyslu přílohy č. 1 k vyhlášce č. 239/1998 Sb. projekt vrtů, který má svou část geologickou a technickou. A to je jedna z příčin omylů! Tento projekt v žádném případě nemůže nahrazovat projekt pro územní řízení a stavební povolení, neboť ho obvykle zhotovují osoby s jiným oprávněním, než je projekce vodohospodářských staveb. Tento projekt tedy neslouží pro povolení stavby, jedná se o projekt prováděcí, jak je běžně znám ze stavební praxe a slouží tedy pouze pro nekonfliktní a bezpečné provádění vrtů oprávněnou organizací.

Proces E.I.A a vrty obou systémů

Ve vztahu k procesu E.I.A., tedy posuzování vlivu stavby na životní prostředí, je situace komplikovanější. Předně je třeba říci, že k polovině července 2005, tedy v době, kdy byl psán tento článek, nebylo podle databáze MŽP zahájeno žádné řízení, kde by předmětem posuzování vlivu stavby na životní prostředí bylo provádění vrtů pro tepelná čerpadla systému země x voda nebo voda x voda přesto, že ke stejnému datu bylo provedeno mnoho tisíc vrtů tohoto typu a výjimkou není vybudování několika desítek vrtů s metráží mnoho tisíc metrů na stejné lokalitě. Požadavky na posuzování ve vztahu k zákonu č. 100/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se však množí, a to především v souvislosti s medializovanými negativními kauzami, kdy vybudováním vrtů pro tepelná čerpadla došlo ke škodám. Co tedy říká zákon č. 100/2001 Sb. v příloze č. 1? Pod bodem 2.11 je uvedeno, že záměrem vyžadujícím zjišťovací řízení jsou Hloubkové vrty pro ukládání radioaktivního nebo nebezpečného odpadu, hloubkové vrty geotermální, hloubkové vrty pro zásobování vodou u vodovodů pro veřejnou potřebu s výjimkou vrtů pro výzkum stability půdy. Metodický výklad k tomuto bodu podle dopisu OIP MŽP č.j. 2988/OIP/03 ze dne 18. června 2003, zaslaný na odbory výkonu státní správy MŽP a Krajské úřady - odbory životního prostředí a zemědělství, uvádí: ...Pojem hloubkový vrt není v českém právním řádu vymezen..., obecně se však má za to, že se jedná o vrty hlubší než 30 m. Hloubkové vrty pro tepelná čerpadla nejsou posuzovány, pokud jejich realizací nemůže dojít k propojení hydrogeologických horizontů či výraznému ovlivnění hydrogeologických poměrů v území. V takových případech je pak nutné zpracovat hydrogeologický posudek nebo průzkum ...

Bez ohledu na výše uvedené se setkávám s požadavkem zjišťovací řízení od určitého počtu vrtů (např. pěti) provést. Řekněme si, kde se může vliv těchto vrtů na životní prostředí projevit. Je to prakticky bezvýhradně území pod povrchem terénu, tedy horninové prostředí, a médiem, které je potenciálně ohroženo, je podzemní voda, která ale pochopitelně může ovlivňovat okolní vodní a na vodu vázané ekosystémy. Ztotožňuji se proto plně se stanoviskem výše uvedeným, že věc dostatečně řeší hydrogeologické posouzení nebo průzkum a jiná odbornost by patrně ani nemohla být uplatňována.

Role stavebníka

S uvážením výše uvedených právních postupů při projekci a provádění vrtů obou systémů spočívá na stavebníkovi zvolit v poměrně složitém povolovacím i realizačním procesu maximálně efektivní postup. Existují bohužel krajové zvláštnosti, ale rámcový postup by měl být následující:

  • projektant topné soustavy, kalkulující s využitím tepelného čerpadla určí celkovou potřebnou metráž vertikálních kolektorů (vrtů systému země x voda) a způsob jejich propojení, potřebné množství vody (objekty systému voda x voda) anebo stanoví velikost uvažovaného tepelného čerpadla (kW);

  • projektant vrtů obou systémů (autorizovaný inženýr v oboru vodohospodářské stavby) zpracuje projekt pro územní řízení, optimálně ve spolupráci s osobou s oprávněním v oboru hydrogeologie, která mu s ohledem na místní geologické a hydrogeologické podmínky navrhne optimální konstrukci vrtů, jejich hloubku a jejich umístění buď přímo, nebo na základě provedeného hydrogeologického průzkumu. Součástí projektové dokumentace je dokladová část (situace, výpis z KN, doklad o vlastnických vztazích, vyjádření správců inženýrských sítí, souhrnné stanovisko oddělení životního prostředí, aj.);

  • na místně příslušný stavební úřad se podá žádost o vydání územního rozhodnutí ve smyslu § 39 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů;

  • po jeho vydání autorizovaný inženýr v oboru vodohospodářské stavby s uvážením požadavků územního rozhodnutí dopracuje projektovou dokumentaci pro stavební povolení podle § 15 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a pro povolení k nakládání s podzemní vodou ve smyslu § 8 stejného zákona. Její součástí musí být, jestliže vodoprávní úřad nerozhodne jinak, vyjádření osoby s odbornou způsobilostí k nakládání s podzemní vodou podle § 9, odstavec 1 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Takto připravený projekt s příslušnou dokladovou částí se podá na místně příslušný speciální stavební úřad (vodoprávní úřad) k vydání stavebního povolení vodního díla a povolení k nakládání s podzemní vodou. Po vydání stavebního povolení a povolení k nakládání s vodami, resp. po nabytí jejich právní moci povinnost stavebníka ve věci stavební přípravy akce končí a nastupují povinnosti realizační firmy:

  • po nabytí právní moci stavebního povolení vypracuje tato firma ve smyslu vyhlášky č. 239/1998 Sb. prováděcí projektovou dokumentaci vodního díla, která má ve smyslu přílohy č. 1 citované vyhlášky část geologickou a technickou. Tuto dokumentaci mohou s ohledem na obvyklou hloubku vrtů vypracovat pouze osoby s oprávněním projektování prací prováděných hornickým způsobem, v daném případě k provádění strojního vrtání studní s hloubkou nad 30 m nebo strojního vrtání vrtů s délkou nad 30 m pro jiné účely (viz § 3 zákona č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Prováděcí projektovou dokumentaci tedy vypracovává zpravidla vrtná firma a tato dokumentace nepodléhá žádnému dalšímu povolovacímu řízení. Dodavatel vrtných prací splní pouze ohlašovací povinnost vůči báňskému úřadu (viz vyhláška ČBÚ č. 104/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 11). Poté opět nastupuje již závěrečná povinnost stavebníka:

  • po dokončení vrtů zpracuje autorizovaný inženýr v oboru vodohospodářské stavby dokumentaci skutečného provedení díla pro účely kolaudačního řízení, přičemž jeho součástí jsou doklady, které určuje stavební povolení (zaměření, zkoušky těsnosti, atesty, prohlášení o shodě apod.) a stavebník podá žádost o uvedení stavby do provozu.

Rizika provádění vrtů a jejich prevence

Jestliže proces správního řízení přípravy vrtů pro tepelná čerpadla proběhne v intencích výše uvedeného postupu, vstupuje do něj, pokud vodoprávní úřad nerozhodne jinak, osoba s oprávněním v oboru hydrogeologie. Hydrogeolog by měl být dostatečnou zárukou pro nekolizní průběh vrtných prací, neboť svým vyjádřením podle § 9 odstavec 1 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, má možnost ovlivnit situování vrtů, jejich hloubku, konstrukci, technologii hloubení a vystrojení a v neposlední řadě rozsah monitoringu v průběhu vrtných prací, pokud se ukáže být s ohledem na místní geologické a hydrogeologické podmínky nezbytný a není podstatné, že hlavním projektantem vodního díla je osoba s autorizací vodohospodářské stavby, což zpravidla není hydrogeolog. Hydrogeolog má navíc možnost využít postupy, kterou mu dávají současné právní předpisy, konkrétně vyhláška č. 369/2004 Sb., tj. nejen provést podrobný hydrogeologický průzkum v případě, že nemá pro své vyjádření podle výše citovaného § 9 potřebné podklady, ale i doplňující hydrogeologický průzkum v rámci výstavby vrtů v případech, kdy si chce pouze ověřit správnost svého vyjádření.

Hydrogeolog by se ve svém vyjádření tedy měl m.j. zaměřit na rizika spojená s prováděním vrtů pro tepelná čerpadla obou systémů. Předně by si měl uvědomit, že nakládání s podzemní vodou není jenom tuto vodu čerpat, zasakovat, ochlazovat, oteplovat apod., ale i měnit podmínky jejího přirozeného výskytu. Tedy již pouhé propojení dvou či více vodních útvarů pod sebou vrty je nepřípustné nakládání s podzemní vodou. Hydrogeolog zde tak sehrává nezastupitelnou roli především při zkoumání vodních útvarů podzemí vody, kdy musí na základě povrchové prospekce a lokálních objektů zasahujících pod zemský povrch definovat vodní útvar, případně vodní útvary, v jejichž rámci mají být vrty pro tepelné čerpadlo prováděny, a to jak z hlediska jejich geometrie, tak z hlediska jejich vlastností. Při hloubkách vrtů pro tepelná čerpadla, tj. zpravidla několik desítek metrů, je pravděpodobné, že ve vertikálním sledu může být pod sebou několik zvodní. Chceme-li v tomto prostředí navrhovat vrty pro tepelné čerpadlo, musíme vycházet ze základního geologického pravidla: v jednom vrtu hydraulicky nepropojovat jednotlivé vodní útvary. Druhé pravidlo pak zní: technologii vrtání a vystrojování vrtů přizpůsobit geologickému prostředí a stavům hladiny podzemní vody v jednotlivých vodních útvarech. Jaká je skutečnost? Trh je přesycen drobnými vrtnými firmami, jejichž průměr vrtání je unifikovaný bez ohledu na konkrétní geologické a hydrogeologické poměry lokality, cena je jednotná a i větší firmy jsou pod tlakem trhu a nezbývá jim než minimalizovat průměry vrtů. A v tom může být kámen úrazu. Meziprostor mezi stěnou vrtu a potrubím s médiem je natolik malý a nepravidelný, že spoléhat se na funkčnost cementového nebo jílového těsnění v určitých podmínkách prostě nejde. Argumentace, že se provádějí zkoušky tohoto těsnění, je nepravdivá, nelze zaměňovat prováděnou zkoušku vloženého potrubí s přenosným médiem s prakticky nikdy neprováděnou zkouškou těsnosti zaplášťového těsnění. Východisko má v ruce hydrogeolog s právním nástrojem v podobě § 9, odstavec 1 zákona č. 254/2001 Sb. Bude to znamenat, že v určitých podmínkách bude navrhovat jednoduchou konstrukci vrtů a vrty budou levné, v určitých podmínkách s tlakovými zvodněmi budou vrty dražší, neboť bude např. nutno významně zvětšit průměr vrtů, vrtné stěny stabilizovat zárubnicemi s funkčním zaplášťovým těsněním a teprve do takto upraveného prostředí instalovat kolektor a budou jistě i lokality, kde nebude možné ekonomické vrty pro tepelná čerpadla systému země x voda z důvodu vysoké technické náročnosti provádět.

Vrty pro tepelná čerpadla však nepředstavují pouze rizika pro vodní útvary či vodní zdroje, do nichž jsou zahloubeny konkrétní jímací objekty. Nebezpečí negativního ovlivnění jiných druhů staveb a zařízení je dáno především možnou změnou vlastností základové půdy v jejich podloží. Příčin může být několik. První příčinou související se změnou vodního režimu je odvodnění základové půdy. K tomu dochází tak, že vrty přeruší mezilehlý izolátor mezi svrchní zvodní a zvodní níže ležící, hladina vody poklesne, svrchní zvodeň vyschne a kapilární voda původně sytící podzákladí se vytratí. Tím dojde k vyschnutí základové půdy, což může vyvolat pokles stavebního objektu a jeho destrukci. Dalším případem tohoto typu je stav, kdy v průběhu vrtných prací v důsledku nestability vrtné stěny, většinou v kombinaci s podzemní vodou, dochází k vytváření kaveren, což v určitých případech opět může vést k sedání stavebních objektů a poruchám jejich statiky. Dalším případem je jev, kdy paušálně volená zaplášťová úprava vrtů pomocí tlakové cementace se v některých případech ukázala být krajně ošidná z toho důvodu, že v horninovém prostředí, především při aplikaci vysokotlaké cementace, se vytvoří liniová bariéra bránící volnému prostupu podzemní vody, dojde k jejímu vzdutí a v krajném případě může dojít např. k zatopení suterénních prostor budov.

Jiným případem jsou rizika, která představují vrty pro tepelná čerpadla obou systémů pro ekosystémy vázané na vodu. Ty sice obecně představují okrajovou část problémů při provádění uvedených vrtů, v ojedinělých předem neodhalených rizikových případech však mohou být předmětem značných obtíží. Riziko se samozřejmě zvětšuje v případech, kdy na jedné lokalitě vzniká několik desítek vrtů, a pomineme-li riziko plynoucí z nevhodné konstrukce vrtů, stoupá i riziko technologických havárií. Mechanismus negativního ovlivnění na vodu vázaných ekosystémů je dán především ztrátou nebo významným úbytkem vody vyvěrající na povrch či do blízkosti povrchu terénu, nebo naopak zamokřením území při nevhodném návrhu těsnění zaplášťového prostoru vrtů. Preventivní ochranná opatření, vylučující rizika vrtů pro tepelná čerpadla jsou ve většině případů k dispozici. V ideové rovině by je měla navrhovat osoba s odbornou způsobilostí ve smyslu § 9 zákona č. 254/2001 Sb., v technické rovině pak prováděcí technická dokumentace vrtů.

Závěr

Česká republika představuje na geologické mapě Evropy jedno z nejpestřejších území, z hlediska vodohospodářského pak pomyslnou střechu Evropy. Hlavní roli v procesu využívání zemského tepla pro tepelná čerpadla pomocí vrtů systému země x voda i voda x voda tedy logicky musí mít hydrogeolog spolu s projektantem vodohospodářských staveb. Pro běžného stavebníka je proces přípravy a realizace vrtů natolik složitou záležitostí, že by ji měl plně, od projekce až po kolaudaci, předat kvalifikovaným a zkušeným profesionálům. To je v podstatě ta nejvýznamnější rada, kterou lze zájemcům o tepelná čerpadla poskytnout.

 
 

Reklama


© Copyright Topinfo s.r.o. 2001-2024, všechna práva vyhrazena.