Záchytné systémy proti pádu osob z výšek z pohledu platné legislativy
Každá střecha, ze které hrozí pád z výšky, musí být přiměřeně plánovanému provozu vybavena zábradlím nebo záchytným systémem. Ochranu osob proti pádu z výšky je nutné řešit už při vlastní výstavbě. Proto také zákon č.309/2006 Sb. v aktuálním znění blíže specifikuje práce zhotovitele a stanovuje jeho povinnosti. Vedle tohoto v roce 2016 aktualizovaného zákona je samozřejmě nutné zohledňovat v procesu výstavby také ostatní legislativní požadavky. Z nich vyplývají mnohé zodpovědnosti jednotlivých účastníků výstavby, o kterých bude pojednávat tento příspěvek.
1. Úvod
Legislativa platná pro oblast ochrany osob proti pádu z výšky je v současné době dosti nepřehledná, a navíc se pořád vyvíjí. Velký zlom v této oblasti dříve přinesl zákon 309/2006 Sb., který poprvé alespoň částečně přenesl zodpovědnost za bezpečnost staveb na jejich zadavatele, neboli na stavebníky a investory. Protože dopad tohoto zákona do praxe ale neodpovídal jeho záměrům, došlo po 10 letech ke zveřejnění novelizace tohoto zákona v podobě zákona 88/2016 Sb., kterým byl zákon 309/2006 Sb. zčásti novelizován. Tato novelizace přinesla podstatné a pozitivní změny požadavků původního zákona, protože už konkrétně specifikuje zejména povinnosti zadavatelů staveb.
2. Bezpečná střecha z pohledu platné legislativy
Každá plochá střecha, ze které hrozí pád z výšky, musí být přiměřeně plánovanému provozu vybavena zábradlím nebo záchytným systémem. Zábradlí nebo jiné pevné technické konstrukce chránící osoby proti pádu z výšky musí být na střechách s veřejným provozem. Mezi takové střechy řadíme střešní terasy, parkoviště, střešní zahrady, heliporty a další. Neveřejný provoz je na vegetačních střechách, střechách s technologickými zařízeními, konstrukcemi vyžadujícími pravidelnou kontrolu a údržbu, nebo na střechách s požární únikovou cestou. Neveřejným provozem se přitom rozumí pohyb poučených osob řízený vlastníkem objektu. Ochranu proti pádu osob z výšky je možné i na takovýchto střechách řešit pomocí zábradlí, častěji se ale v praxi vyskytuje ekonomičtější řešení využívající záchytné systémy.
Ochranu osob proti pádu z výšky na střechách je ale nutné řešit také při vlastní výstavbě. Proto také výše uvedený novelizovaný zákon 309/2006 Sb. blíže specifikuje práce zhotovitele a stanovuje jeho povinnosti, který pro zadavatele stavby musí zajistit vybavení staveniště pro bezpečný a zdraví neohrožující výkon práce. Nově stanovuje také povinnost zadavatele stavby postupovat při výběru zhotovitele v souladu s požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, což dává předpoklady pro zajištění odpovídajících finančních prostředků na bezpečnost na staveništi v souladu s plánem BOZP, který by měl být zpracován vždy už při přípravě stavby. Povinnost plán zpracovat má nyní koordinátor BOZP pro přípravu stavby.
Nejčastěji prováděné návrhy záchytných systémů jsou pro řešení bezpečnosti při údržbě střech budov, které nemají žádná zábradlí ani jiné dostatečně vysoké konstrukce po svém obvodu. Způsob ochrany proti pádu osob z výšky by měl stanovit koordinátor pro přípravu spolu s projektantem, protože se ale tito koordinátoři BOZP v praxi ještě příliš často nevyskytují, tak zodpovědnost za správnost projektu nese vždy projektant. Proto také architekti a projektanti využívají často poradenskou činnost, kterou nabízí společnost TOPWET. Projektanti pak mohou díky optimálnímu návrhu záchytných systémů zpracovaných odbornou firmou při jakémkoliv stupni projektu nastavit odpovídající zajištění a ochranu proti pádu osob z výšky.
V procesu výstavby jsou už koordinátoři BOZP na staveništi běžnou praxí, koordinátoři ve fázi přípravy se ale zatím v praxi často nevyskytují, proto TOPWET tuto podporu projektantům nabízí. Doposud tedy zůstávala veškerá zodpovědnost za správný projekční návrh i z hlediska bezpečnosti při užívání stavby po celou dobu její životnosti na projektantovi. Tuto situaci mění nový zákon 88/2016 Sb., který stanovuje mnoho užitečných pravidel a zásad pro proces projektování a přípravy staveb.
Zákon č. 88/2016 Sb. nově stanovuje povinnost zadavateli stavby písemně určit jednoho nebo více koordinátorů budou-li na staveništi působit zaměstnanci více než jednoho zhotovitele s tím, že koordinátor musí být určen při přípravě stavby od zahájení prací na zpracování projektové dokumentace pro stavební řízení do jejího předání zadavateli stavby, a při realizaci stavby od převzetí staveniště prvním zhotovitelem do převzetí dokončené stavby zadavatelem stavby.
Tato novela původního zákona 309/2006 Sb. by měla přispět k tomu, aby projekční návrhy střech už neměly nedostatky z hlediska bezpečnosti, protože zákonnou povinností koordinátorů je spolupráce s projektanty už při zpracování projektové dokumentace pro stavební řízení, a tím by měly být veškeré požadavky na bezpečnost do projektů promítnuty, i když třeba jen formou stanovení základních požadavků na technická opatření.
V rámci zajištění bezpečnosti při užívání všech typů střech je nutné vyřešit a správně navrhnout zejména bezpečný přístup na střechu, a s ohledem na předpokládaný způsob a rozsah údržby umožnit také bezpečný pohyb po střeše. Při pohybu po střeše je nutné se řídit mimo jiné také Nařízeními vlády 362/2005 Sb. a 591/2006 Sb.
3. Navrhování záchytných systémů pro bezpečnou střechu
Bezpečná plochá střecha z pohledu její údržby je taková střecha, která je buď trvale osazena zábradlím nebo jinou dostatečně vysokou konstrukcí po celém jejím obvodu, nebo jinými vhodnými technickými prostředky. Mezi tyto prostředky se řadí také kotvicí body a různá kotvící zařízení, která musí splňovat požadavky ČSN EN 795 a které slouží jako záchytné nebo zádržné systémy.
Pro střechy, kde se předpokládá častý pohyb údržby, a to zejména bez ohledu na povětrnostní podmínky, se navrhují záchytné systémy s trvale osazenými nerezovými lany. Kompromisním řešením, které je velmi často v praxi využíváno, může být použití tak zvaného „montážního lana“, které se mezi jednotlivé kotvicí body napne pouze v případě práce na střeše. Toto řešení využívající dle terminologie zmíněné normy „poddajné kotvící vedení z textilního lana“ umožní také plynulý pohyb podél okraje střechy, vždy ale jen v rozsahu několika málo polí, kde se pracovníci zrovna vyskytují, a v případě práce u ostatních okrajů střechy je nutné montážní lano vždy přemístit a upevnit na jiné vhodné místo.
Při navrhování záchytných systémů je nutné si uvědomit, že plochá střecha se stává za určitých situací pracovištěm. Na každé střeše bez zábradlí nebo jiné konstrukce chránící před pádem přes okraj střechy pak hrozí pád z výšky po jejím obvodu. A v případě výskytu světlíků na střeše nebo technologických a jiných otvorů, které nejsou zajištěné proti propadnutí, hrozí i pád do takových otvorů. Veškeré hrany pádu se pak považují za volné okraje a prostor do vzdálenosti 150 cm od volných okrajů je označován jako nebezpečný okraj, na který se nesmí vstupovat bez zajištění.
Každý projektant by si měl před návrhem záchytného systému nejdříve uvědomit, jaká rizika se mohou při provádění údržby střechy vyskytnout, kde hrozí pád z výšky z ploché střechy, co může případný pád ovlivnit, a veškerá rizika nejdříve komplexně vyhodnotit. Z tohoto hlediska je nutné posoudit nejdříve sklon střechy, všechny její volné okraje, jejich vzájemnou polohu, jejich výšku nad terénem nebo nad jinými konstrukcemi, které je nutné brát v úvahu z pohledu případného pádu. U světlíků je nutné vyjít ze skutečnosti, zda jsou zabezpečeny proti propadnutí nebo ne, a do jaké hloubky je možné připustit pád v případě propadnutí.
Cílem každého projektanta by měl být návrh individuálního řešení záchytného systému pro každý konkrétní objekt a pro každou střechu, která je výše než 1,5 metru nad okolními konstrukcemi nebo terénem, a pro kterou není uvažováno s jiným způsobem ochrany osob proti pádu z výšky. Zohlednit by se měl také rozsah a charakter předpokládaných prací při údržbě střechy a při jiných činnostech souvisejících s technologickými zařízeními umístěnými na střeše. Každé navržené řešení by mělo být vždy co nejekonomičtější při využití těch nejvhodnějších technických prostředků.
Z hlediska technického se přitom musí vždy vycházet z typu nosné konstrukce, ke které by měly být kotvicí body připevněny. To je při každém návrhu to nejdůležitější, protože na spolupůsobení kotvicího bodu s podkladem v případě pádu nejvíce záleží. U tohoto tvrzení vycházím současně z předpokladu, že navrhované kotvicí body jsou řádně certifikované a splňují požadavky ČSN EN 795.
Snahou každého projektanta by mělo být navrhnout systém ochrany proti pádu z výšky tak, aby bylo riziko pádu vždy omezeno na nejmenší možnou míru, a aby systém fungoval zejména jako zádržný. To znamená, že při pohybu a práci pracovníků podél volných okrajů střechy by neměl být vůbec jejich pád umožněn. Taková situace ale není v praxi z různých důvodů možná, a tak zejména na rozích objektů vzniká riziko pádu z výšky. Je to dáno tím, že si v obdobných případech musí pracovník upravit délku spojovacího lana tak, aby se dostal až k samému okraji střechy např. na rohu budovy. Kdyby pak došlo v takové pracovní pozici k pádu osoby, tak musí zabezpečovací systém spolehlivě zafungovat jako systém záchytný, to znamená, že v případě pádu systém osobu včas zachytí.
Návrh záchytných systémů musí být zpracován vždy tak, aby v případě pádu došlo k zachycení osoby na laně, které by mělo vykazovat maximální délku pod hranou pádu 150 cm. Jen při dodržení tohoto limitu lze předpokládat, že nedojde ke zranění osoby díky nepřijatelnému zpomalení pádu a s ním souvisejícím nárazem o fasádu. Samozřejmě je nutné zohlednit veškeré konstrukce, které se nachází pod hranou pádu a počítat s tím, že při zachycení pádu dojde k dalším jevům, zejména pak k natažení tlumiče pádu na spojovacím laně a k deformaci sloupku na střeše, čímž se úchyt spojovacího lana na celotělovém postroji dostane podstatně níže než je navržená vzdálenost 150 cm od hrany pádu. K tomu je samozřejmě nutné připočítat výšku postavy padající osoby.
4. Závěr
Závěrem je nutné zdůraznit, že za bezpečnost zodpovídají všichni účastníci výstavby, a to tedy nejen zadavatel stavby, ale také projektant a zhotovitel, a zákonnou povinností každého účastníka výstavby je upozornit na případné nedostatky. A absence záchytného systému na jinak nezabezpečené střeše je vždy závažným nedostatkem, neboť povinnost zajistit ochranu osob proti pádu z výšky vyplývá ze současně platné legislativy.
Any roof likely to fall from a height shall be fitted with a handrail or restraint system as appropriate for the intended operation. Protection of persons against falls from a height must be addressed already during construction. Therefore, Act No. 309/2006 Coll. in its current wording, it specifies the work of the contractor and sets out its obligations. In addition to this Act updated in 2016, it is of course necessary to take into account other legislative requirements in the construction process. This implies many responsibilities of individual construction participants, which will be discussed in this paper.