Na pražské ČVUT v období 6.-14.9.2004 probíhala - poprvé v "nových" zemích EU - prestižní vzdělávací akce Mezinárodní společnosti pro solární energii Solární akademie ISES SOTERE pod záštitou ministra životního prostředí Libora Ambrozka - SOTERE 2004.

Článek se zabývá technikami využití solární energie s ohledem na ekonomický přínos a návratnost investic. Možnosti využití solární energie, které jsou v našich podmínkách ekonomicky nenávratné, jsou pouze zmíněny nebo zcela vypuštěny.

Systém byl vybudován k ohřevu vody v soustavě bazénů. Je sestavou z 24 solárních panelů a technického příslušenství. Reportáž popisuje nejen technická řešení, ale i praktické výsledky.

Popis systému zásobování energiemi ukazuje nejen unikátní řešení českých vědců a techniků, ale získané výsledky mohou být i velmi užitečným zdrojem informací o nízkoenergetické stavbě v podmínkách anatarktického léta. Ty se kupodivu příliš neliší od podmínek české zimy.

Článek uvádí výsledky monitorování a energetické vyhodnocení kombinovaného zdroje (sluneční kolektory s tepelným čerpadlem a elektrickým kotlem) při sezónní akumulaci sluneční energie pro vytápění a ohřívání užitkové vody za období 1999 až 2001. Tento zdroj byl se státními podporami (Státního fondu životního prostředí, České energetické agentury a ČEZ) postaven v objektu dílen "Humanita" Ústavu sociální péče pro mládež ve Slatiňanech a uveden do chodu na sklonku léta 1995.

Nejdůležitější novinkou ve Sbírce zákonů za měsíc červen je úplné znění zákona o obecné bezpečnosti výrobků, který zajišťuje, aby výrobky uváděné na trh nebo do oběhu byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví pro spotřebitele bezpečné. Z pohledu výrobků pro TZB je velmi důležité jeho vymezení vůči další platné legislativě, například zákonu o technických požadavcích na výrobky a zákonu o ochraně ovzduší.

V našich klimatických podmienkach sa najčastejšie používajú ploché slnečné kolektory. Opomenieme preto pre potreby tohto príspevku iné typy. Z čoho sa skladá plochý slnečný kolektor?

Teplo získané zo slnečných kolektorov sa dá využiť rôznymi spôsobmi. Najväčšia časť nainštalovaných slnečných systémov slúži na prípravu ohriatej pitnej vody (OPV). Druhú, stále sa rozrastajúcu skupinu, tvoria solárne ohrevy bazénov. Stále väčší záujem je o podporu vykurovania a do budúcna je veľmi perspektívna oblasť priemyselného tepla a chladenia.

Měření solárních kolektorů a systémů lze provádět jako laboratorní za jasně definovaných a opakovatelných okrajových podmínek nebo jako provozní měření, většinou probíhající na celém systému během určitého období. Měřením se zjišťuje tepelná účinnost, časová konstanta (vliv tepelné kapacity kolektoru) a modifikátor úhlu dopadu (vliv úhlu dopadu slunečního záření).

Využívání sluneční energie je zdánlivě velmi jednoduché, jasné a již mnohokrát publikované téma. Teprve ale při hledání odpovědí na praktické otázky zájemce zjistí, že to až tak jednoduché není. Článek shrnuje odpovědi na nejčastěji kladené otázky.

Okrem samotných kolektorov sú pre správnu funkciu solárneho systému potrebné ďalšie komponenty. Pod pojem príslušenstvo kolektora zahrňujeme tie časti primárneho okruhu, ktoré slúžia na prepojovanie kolektorov navzájom a na pripojovanie kolektorov k ostatným častiam solárneho systému. Ďalej sú to odvzdušňovacie prvky montované priamo na kolektor a púzdro senzora na snímanie teploty kolektora.

Kromě tradičních zapojení solárních systémů lze použít výhodná řešení pro předehřev TUV nebo kombinaci ohřevu TUV s možností částečného vytápění domu. Vhodně zvolené jednotlivé komponenty sestavy mohou zlepšit účinnost solárních systémů.

Solární zisk (výtěžek) je ve svém důsledku závislý nejen na účinnosti kolektorů, způsobu oběhu média, ale především na kvalitních tepelných zásobnících. Záleží zde jak na zásobnících, tak na teplotních úrovních. Buď se jedná o nízkoteplotní (40 - 60°C) nebo vysokoteplotní (je míněna tepel. hladina 60 - 90°C) systém.

Za finanční podpory Grantové agentury České republiky probíhal v posledních třech letech další vývoj lineárních optických rastrů pro stavebnictví a architekturu, který byl započat na počátku 80. let vývojem a výrobou lineární Fresnelovy čočky ze skla. Optickým rastrem je pro naše účely míněn lineární opakující se geometrický vzor, nanesený za tepla na skleněnou tabuli metodou kontinuálního lití.

Približne 40 % ročnej spotreby energie na Zemi je využívané na vykurovanie objektov v komunálnej sfére. V tejto hodnote je ukrytá veľká rezerva umožňujúca šetrenie energie, ktoré môže byť dosiahnuté aj progresívnou architektúrou. Túto označujeme ako "slnečnú" (solárnu) architektúru.

Originální vysvětlení fyzikálního principu vzniku slunečního záření a možností jeho využití zpracoval autor, který je skutečnou osobností v oboru. Jeho ohromnou předností je, že odborný text je pro čtenáře poutavým vyprávěním.

Využití slunečního záření pro ohřev teplé užitkové vody (TUV), pro vytápění a ohřev bazénu se dnes stává běžným jevem. Stále více lidí se seznamuje se základními pojmy, zásadami a částmi solárních soustav. Cílem snažení je ušetřit náklady za energii a také často vyjádřit své ekologické cítění.

Česká a slovenská (dříve československá) solární historie není historií v pravém slova smyslu. Badatelé nemusí hledat v zaprášených archivech, některé "historické" solární soustavy jsou dodnes funkční. Pro novou generaci našich obyvatel, která již nezažila "povinné" resp. jediné možné způsoby vytápění a přípravy TUV, však může být studnicí poznatků a neopakování starých chyb. Nebo se mohou stát staré funkční systémy cílem služebních cest odborníků i víkendových rodinných výletů. Víme přece všichni, jak šedá je teorie proti barevnosti života.

Celý projekt oficiálně vznikl pod záštitou Ministerstva životního prostředí a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. MŽP zadalo v rámci Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie takové podmínky, aby školy, které se do programu přihlásí, měly možnost získat opravdu kvalitní nástroj k této osvětové kampani zdarma.

Před několika lety se o Božím Daru, malé obci na hřebeni Krušných hor, hojně psalo jako o nejekologičtější obci v republice. Obec totiž přijala v roce 1994 dokument zvaný Ekologizační desatero, který se zabýval komplexní "ekologizací" obce. V první etapě se instalovaly především elektrokotle ve spojení se solárními kolektory, později se začala stále více uplatňovat tepelná čerpadla. A jak vypadá situace nyní, po téměř deseti letech? Na to jsme se zeptali dlouholetého starosty Božího Daru, Ing. Jana Horníka.