Brňané mají další alternativu k zimním radovánkám v čase vánočním

Markrabě Jošt a kostel sv. Tomáše…

V pozadí Místodržitelský palác…

Brňané mají další alternativu k zimním radovánkám v čase vánočním, v centru Brna. Menší část Moravského náměstí hostí nové kluziště. Můžete si zabruslit pod „žirafou“, jak někteří Brňané přezdívají koni markraběte Jošta, který si, alespoň podle délky končetin oře, žije svůj sen sochy na velmi vysoké noze. Bruslení je zde atraktivně doplněno o kulisu kostela sv. Tomáše. Kolem proudí lidé z Moravského náměstí na náměstí Svobody, jezdí kolem tramvaje a část veřejné dopravy. V této vřavě je oáza bruslení se sochou markraběte uprostřed příjemným zpestřením. Pochopitelně to není první místo k bruslení v centru Brna, ale na tomto místě má svoji vzácnou premiéru. Co na tom, že počasí připomíná spíše říjen, než prosinec. Trochu nám to devalvuje pocit z Vánoc samotných. Nicméně takové zabrusleníčko, potom nějaké Bombardiňo, Svařáček nebo nějaký podobný stěnolez, to je pravé kouzlo Vánoc. A o tom bych dal hlasovat. 100 % pro, nikdo proti, nikdo se nezdržel hlasování. No, a jde se na to…

Markrabě Jošt, ochránce všech bruslařů…

Vlevo kostel svatého Tomáše, vpravo směr k náměstí Svobody

Bruslení pod sochou Jošta má asi 800 m² a je otevřeno denně v časových úsecích tak, aby bylo možné průběžně celou plochu upravovat mini rolbou. Celá stavba je velmi jednoduchá a je postavená na zimní sezónu. Celou technologii město zakoupilo, takže je velmi pravděpodobné, že příští rok se opět shledáte s tímto místem pro volné chvíle všech. Celý systém je založen na plastových rektifikovatelných patkách, kdy jedna má únosnost 1 tunu a jsou vzdáleny přibližně 1 m. Na těchto patkách je osazen rošt z hranolů, vše je překryto překližkou. Na vyrovnané ploše je položena fólie, která brání znehodnocení konstrukce v případě roztátí ledového povrchu vlivem teplého počasí. Dále je na vyrovnané ploše s fólií položen plastový rošt, kterým jsou propleteny plastové hadice (obdoba podlahového topení) s chladícím médiem.

Patky a rošt při stavbě

Plastový rošt pro potrubí

Překližkový podklad

Vše je následně zalito vodou, postupně zde vznikla vrstva o tloušťce 50 – 70 mm ledu. No a jsme doma, brusle na nohy a tradá. Nebo ještě počkejte. V zadní části kluziště je 8 kompresorových jednotek od JDK Choceň, které dodávají chladící výkon cca 445 kW. Celý systém má dva okruhy s ekologickým chladivem. K tomu stánek s půjčovnou bruslí, občerstvení, mobilní WC. Vně celého kluziště jsou položeny gumové rohože, proti otupení bruslí, a nezbytné lavičky. Ve večerních hodinách se na okolní stavby promítají laserem obrazce a filtrem se mění barevnost stěn.

Bruslení pod „záštitou“ Nejvyššího správního soudu

Srdce kluziště, kompresorové jednotky JDK

Větší část Moravského náměstí vypadá, že hostí cirkus Humberto nebo že se naší metropole zmocnili Avaři.

„Jurty“ na Moravském náměstí

Několik stanových temperovaných staveb, vyhlížejících jako menší šapitó, hostí prodejní stánky a má vzbuzovat jednotný rámec nad přehršlí nabízených pestrých lákadel. Sjednocení se nekoná a neustále se ohlížíte, kdy někde vyjede medvěd na koloběžce v pruhovaném tričku nebo horda avarských nájezdníků na malých konících. Pro zmatení nepřítele jsem v tisku dokonce zahlédnul výraz jurty na Moravském náměstí. No, každému jeho nebe, ale takto jurta nevypadá.

Na lvy je to malé, na akrobaty na hrazdě nízké, tak tam popijeme a artisty si uděláme po cestě domů…

Na náměstí Svobody stojí obligátní pódium, pod kterým se dojímají rodiče nad výkony svých ratolestí, při vystoupení školek, škol a různých spolků. Vystupují zde pozvané skupiny, je zde rušno a tak to má být. U stánků lidé hledají, co by koupili svým blízkým, ti moudřejší se na to napijí. Všude to voní pečeným masem, bramboráky, medovými produkty a svařeným alkoholem a skořicí. Někde cinkne zvoneček, jinde se smějí přátelé, prostě vánoční atmoška, jak má být. Stejný obrázek naleznete ve strmém kopečku Zelného trhu. Je zde příjemně, skoro až útulno. Nikdo evidentně nestrádá, vším se proplétají školáci, kteří dostali (jak jsem zaslechl) rozchod ve čtveřicích. V horní části Zelného trhu jsou dokonce kolotoče a vláčky pro nejmenší, no, nakonec proč ne. Nad vším bdí pekelně vyzbrojení ostří hoši a všechny komunikace jsou pečlivě zabezpečeny betonovými zábranami, aby radost naše a našich blízkých včetně dětí nebyla zkalena nějakým nesmyslným nápadem. Hýčkejme si trochu mystické pocity blížících se svátků, hýčkejme si ty bezstarostné okamžiky se svými blízkými.

Slavíme Vánoce v rytmu samby…

Čiže sú husličky, čižé…

Že jste to vy, tak ještě na závěr skoropohádku. Víte, kdo psal o revírníku Bartošovi a Zlatohřbítkovi? No dobrá, tak vám napovím, kdo psal o lišce Bystronožce? Že nevíte, ale že znáte pouze Bystroušku a ne Bystronožku? No sláva. Jste na dostřel, ale k maturitě se na to ještě podívejte! Poprvé napsal Rudolf Těsnohlídek Lišku Bystronožku, ale chybou v prvním výtisku se narodila Bystrouška. Tiskařský šotek sice zaúřadoval, ale moc pěkně a poeticky. Pak už jenom scházelo, aby celé dílo uchopil velikán z Hukvald, Leoš Janáček. Libreto nazval Příběhy lišky Bystroušky a nesmrtelnost díla byla na světě. Co je na tom vánočního? Vydržte! Rudolf Těsnohlídek zasadil celý příběh do údolí poblíž Bílovic nad Svitavou, kde žil část života. Zde taky jednoho dne nalezl při procházce se svými dvěma přáteli 22. prosince 1919 u studánky sedmnáctiměsíční děvčátko Lidušku. Tato událost dala základ tradici vánočního stromu se sbírkou pro opuštěné děti. Poprvé k ní došlo na brněnském náměstí Svobody v prosinci 1924. Tak a jsme doma.

To je ten náš stromeček…

Vše, po čem srdce a žaludek touží…

Pro ty, co už zapomněli, jak vypadá zima…

Věděl někdo, kdy a kde vznikla tradice vánočních stromů na náměstích metropolí? Předpokládám, že brzy vznikne hádka, kdože tuto krásnou tradici založil. Stejně jako když se letci v Anglii přeli, že Vejvodova Škoda lásky, je přece anglická Vyvalte sudy… My se ale nedáme, naši Lidušku ubráníme, i když by jí teď bylo bezmála sto let. Hlavně ale braňme tuto krásnou tradici, kdy rozsvícený vánoční strom, který se zrcadlí v očích našich dětí, zvěstuje všem, že Vánoce jsou za dveřmi a že je třeba myslet nezištně a nesobecky nejenom na své blízké, ale na všechny potřebné. Tak, na Svoboďáku zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Použité zdroje:
Fotografie - autor a tiskový odbor Městské části Brno - střed