Požadavky na jednotlivé faktory vnitřního prostředí budov a jejich zajištění
Vnitřní prostředí budov a jeho vliv na zdraví
V současné době je častým tématem diskusí zhoršující se kvalita vnitřního prostředí budov a vliv této skutečnosti na lidské zdraví. Vzhledem k tomu, že v budovách trávíme převážnou část svého života, jsou asi diskuse na toto téma potřebné. Ale nejen diskuse, je nutné rychlé řešení celého problému.
1. Kvalita vnitřního prostředí budov
Zeptáte-li se hygienika, jak by definoval pojem „kvalita vnitřního prostředí budov“, označí ho jako soubor fyzikálních, chemických a biologických faktorů prostředí. Pro všechny tyto faktory by měly být – pokud je to možné a stav současného poznání to umožňuje – stanoveny hygienické limity, jako nepřekročitelné hodnoty, chránící zdraví lidí. Základní opatření, které může ovlivnit všechny faktory je větrání. To je ale opatření energeticky značně nákladné. Přesto dostatečná výměna vzduchu musí být zachována, i když v budově provedeme všechna možná opatření ke snížení tepelných ztrát objektu, od zateplení až po výměnu starých oken za nová těsná okna.
2. Jednotlivé faktory vnitřního prostředí budov
2.1 Mikroklimatické podmínky
Jsou to teploty, relativní vlhkost a rychlost proudění vzduchu. Je třeba je řešit společně, protože se navzájem ovlivňují a doplňují. Jsme trochu zhýčkaná generace, vyžadujeme daleko vyšší teploty interiérů, než na co byli zvyklí naši předkové. Podíváme-li se např. do starých Pokynů a zásad pro větrání škol, najdeme zde požadavek: „místnost, ve které je prováděna výuka našich dítek, musí býti vytápěna nejlépe na 17–19 °C“. Dnes se většinou projektuje na 22 ± 2 °C, ale měřené teploty jsou kolem 27 °C. Vnímání teplo je velmi individuální záležitost a někdy se na požadované teplotě interiéru neshodnou ani dva lidé. Optimální relativní vlhkost vzduchu je kolem 40 %, ale v otopném období bývá 30 % i nižší – pokud se větrá. Tam, kde se naopak vlhkost větráním neodvede, je doprovodným jevem růst plísní. Proudění vzduchu je samozřejmě závislé na způsobu větrání celého prostoru.
2.2 Prašnost a chemické látky
To, co nás doma trápí, je „domácí prach“. Je to komplex pevných částic, kdy z hlediska našeho zdraví jde především o biologické částice, tzv. bioaerosoly – plísně a jejich spóry, bakterie a viry, roztoči, zvířecí chlupy, části výkalů a slin domácích zvířat i ostatních zvířat vyskytujících se v budovách (mravenci, mouchy, švábi, komáři, myši, potkani, krysy, kuny, holubi), a také pylová zrnka. Dále např. vlákna z textilií, zplodiny kouření, částice uvolňující se ze stavebních materiálů apod. Velká část látek jsou alergeny, mykotoxiny plísní jsou toxické.
Samostatnou kapitolou je pak azbest a další minerální vlákna.
Podíváme-li se na plynné látky, nejvíce ohrožující zdraví jsou organické těkavé sloučeniny označované jako VOCs – v domácnostech jich lze identifikovat asi 2 000, v běžné domácnosti se jich vyskytuje kolem 50. Dlouhodobé působení nižších koncentrací způsobuje jemné neurologické změny, akutní působení se může projevit jako otrava, některé z látek této skupiny mají i karcinogenní účinek. A samozřejmě mohou působit jako alergeny.
Formaldehyd – jde o látku s charakteristickým štiplavým zápachem, která dráždí dýchací cesty, způsobuje bolesti hlavy, nevolnost a únavu, působení formaldehydu může mít karcinogenní účinky.
Celou řadu chemických látek, i když v malých koncentracích, si sami do prostoru vnášíme kosmetikou, úklidovými prostředky, různými deodoranty, osvěžovači vzduchu, pohlcovači zápachu, vonnými svíčkami apod. Jsou to látky, které opět mohou mít alergizující účinky.
Určitě nesmíme zapomenout na spaliny při používání plynových spotřebičů. Jde o oxidy uhlíku a dusíku. Zvýšená koncentrace oxidu uhličitého CO2 v ovzduší vede k poklesu kyslíku v tkáních živých organismů. Vyšší koncentrace oxidu uhelnatého CO v ovzduší brání okysličování krve. Výsledkem jsou neurologické a kardiovaskulární potíže, únavnost, poruchy dýchání, nevolnost, ztráta vědomí, v extrémním případě smrt. Oxidy dusíku NO a N2O pro menší rozpustnost ve vodě snadno pronikají do dolních dýchacích cest, až do plic. Zvýšená koncentrace oxidů dusíku v ovzduší zhoršuje okysličování krve, což má za následek pocit zvýšené únavy. Dlouhodobé vdechování vyšších koncentrací snižuje celkovou imunitu organismu a zvyšuje náchylnost k zánětlivým onemocněním dýchacích cest.
Kvůli geologickému složení podloží ČR a nedostatečnému větrání je stále aktuálnější výskyt radonu v domech – po vdechnutí se rozpouští v tělních tekutinách, ale v žádné tkáni se nekoncentruje. Jeho dceřiné prvky se však zachycují v dýchacích cestách, kde ozařují při svém rozpadu tkáň, jejíž buňky se mohou měnit (na zhoubný nádor).
2.3 Hluk a vibrace
S hlukem a vibracemi v budovách se setkáváme jako s kombinovanou expozicí. Hluk má na člověka rušivé a obtěžující účinky, které nejsou závislé na fyzikální podstatě hluku (rušit mohou i kladně vnímané zvuky). Vnímání hluku je stejně jako u teploty vzduchu velmi individuální záležitostí.
2.4 Osvětlení
Bez denního světla a trochy sluníčka se špatně žije. Což asi nevědí autoři nově platících Pražských stavebních předpisů, kterými se pro denní osvětlení a oslunění bytů značně změkčily celostátně platné požadavky. Dobré osvětlení a denní světlo potřebujeme pro optimální zrakový výkon při práci, zábavě i odpočinku. Působí nejen na kvalitu vidění (až 90 % informací je přijímáno zrakem), ale také na zdraví a psychiku člověka.
2.5 Ionizace vzduchu
Vzduch je charakteristický i svými elektrickými vlastnostmi – řadou kladných a záporných iontů. Lehké záporné ionty přispívají k pocitu „svěžího vzduchu“ (po bouřce, nebo na horách se dobře dýchá díky vysokému počtu lehkých záporných iontů ve vzduchu). Pokud vzduch proženeme vzduchovými rozvody nuceného větrání, vzduchové ionty se neutralizují a na kvalitě přiváděného vzduchu je to znát.
O dalších faktorech prostředí – elektrických a magnetických polích a možné mikrobiální kontaminaci se již podrobně zmiňovat nebudu.
3. Platné předpisy
Obecně vychází právně závazné hygienické požadavky na jednotlivé faktory prostředí a větrání ze zákonů:
- Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) v platném znění.
- Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů.
- Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění.
- Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Některé jednotlivé požadavky na faktory vnitřního prostředí a opatření k jejich zajištění najdeme i v dalších zákonech – „atomový zákon“, „chemický zákon“, „zákon o odpadech“, „zákon o léčivech“ a řady dalších.
Podrobněji jsou „hygienické požadavky“ rozpracovány v prováděcích předpisech k těmto zákonům – jsou to příslušná nařízení vlády a vyhlášky pro jednotlivé typy prostředí nebo faktory. V oblastech, které nejsou těmito předpisy pokryté, pomohou požadavky norem, které mohou být právně zezávazněny odkazem na normové hodnoty v příslušném nařízení vlády nebo vyhlášce. Jinak jsou pouze doporučením vycházejícím z dosažené úrovně poznání řešené problematiky.
Prováděcí právní předpisy k uvedeným zákonům
- Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci,
nařízení vlády č. 68/2010 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 361/2007 Sb.,
nařízení vlády č. 93/2012 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 361/2007 Sb.,
nařízení vlády č. 9/20014 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 361/2007 Sb.
(prováděcí předpisy k zákonu č. 262/2006 Sb. a 309/2006 Sb.). - Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně před nepříznivými účinky hluku a vibrací (prováděcí předpis k zákonu č. 258/2000 Sb., zákonu č. 262/2006 Sb. a 309/2006 Sb.).
- Nařízení vlády č. 1/2008 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, nařízení vlády č. 106/2010 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 1/2008 Sb., (prováděcí předpisy k zákonu č. 258/2000 Sb., zákonu č. 262/2006 Sb. a 309/2006 Sb.).
- Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 20/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 268/2009 Sb., (prováděcí předpisy ke stavebnímu zákonu č. 183/2006 Sb. v platném znění).
- Nařízení č. 11/2014, nařízení Rady HMP, kterým se stanovují obecné požadavky na využití území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (prováděcí předpis k zákonů, č. 131/2000 Sb. a č. 183/2006 Sb. v platných zněních).
- Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně, vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 499/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 307/2002 Sb., (prováděcí předpisy k zákonu č. 18/1998 Sb. a zákonu č. 13/2002 Sb. v platném znění).
- Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 343/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 410/2005 Sb., (prováděcí předpisy k zákonu č. 258/2000 Sb.).
- Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných, vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 602/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 137/2004 Sb., (prováděcí předpisy k zákonu č. 258/2000 Sb.).
- Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 238/2011 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, (prováděcí předpis k zákonu č. 258/2000 Sb.).
- Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb, (prováděcí předpis k zákonu č. 258/2000 Sb.).
Je vidět, že různých předpisů je velké množství – a to je vyjmenovaná pouze část těch nejčastěji používaných pro stanovení limitů jednotlivých faktorů vnitřního prostředí a větrání. Ne vždy jsou v nich uvedeny požadavky na limitní hodnoty všech faktorů vnitřního prostředí staveb, vč. větrání, někdy se i požadavky liší – viz tab. 1.
| Typ prostředí | Předpis | Existují limity pro: |
|---|---|---|
| pracovní | NV č. 361/2007 Sb., ve znění NV č. 93/2012 Sb. a NV č. 9/2014 | MKL, chemické látky a prašnost, osvětlení, větrání |
| stravovací | vyhláška č. 137/2004 Sb. ve znění č. 602/2006 Sb. | žádné limity neexistují |
| školské | vyhláška č. 343/2009 Sb. | MKL, osvětlení, větrání |
| pobytové | vyhláška č. 6/2003 Sb. | MKL, chemické látky a prašnost, výskyt mikroorganismů, výskyt roztočů |
| bazény, sauny | vyhláška č. 238/2011 Sb. | MKL, osvětlení, větrání, mikrobiální kontaminaci vody |
| vnitřní prostředí staveb | vyhláška č. 268/2009 Sb. ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb. | větrání, koncentrace CO2 |
| Pozn.: NV = nařízení vlády MKL = mikroklima (teploty, relativní vlhkost, rychlost proudění vzduchu) | ||
4. Větrání
Tím základním požadavkem ve všech předpisech (pokud požadavek existuje) je hygienické minimum 25 m3/h čerstvého vzduchu na osobu (kromě Pražských stavebních předpisů, kde je 15 m3/h na osobu). Se zvyšující se námahou při vykonávané práci nebo sportu se samozřejmě potřebné množství vzduchu zvyšuje. Požadavky na větrání pobytových prostor nejsou v příslušné vyhlášce (č. 6/2003 Sb.), ale najdeme je ve stavební vyhlášce, tj. ve vyhlášce č. 20/2012 Sb. Tato novelizace předchozí vyhlášky č. 268/2009 Sb. jednoznačně stanovuje požadavky na větrání, rozlišuje pobytové místnosti a obytné místnosti.
Pobytové místnosti
Jsou definované jako prostory, které svou polohou, velikostí a stavebním uspořádáním splňují požadavky, aby se v nich zdržovaly osoby. Je požadováno, aby v době pobytu osob bylo množství vyměňovaného venkovního vzduchu 25 m3/h na osobu, nebo minimální výměna vzduchu 0,5 h−1. Jako ukazatel kvality vnitřního prostředí slouží oxid uhličitý CO2, jehož koncentrace ve vnitřním vzduchu nesmí překročit hodnotu 1500 ppm.
Obytné místnosti
Musí mít zajištěno dostatečné větrání venkovním vzduchem a vytápění v souladu s normovými hodnotami. Podrobné požadavky na větrání bytů a bytových domů včetně doporučených systémů větrání, celé koncepce větrání bytů a vzorových výpočtů uvádí ČSN EN 15665/Z1 Větrání budov – Stanovení výkonových kritérií pro větrací systémy obytných budov.
| Požadavek | Trvalé větrání (průtok venkovního vzduchu) | Nárazové větrání (průtok odsávaného vzduchu) | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Intenzita větrání [h−1] | Dávka venkovního vzduchu na osobu [m3/(h‧os)] | Kuchyně [m3/h] | Koupelny [m3/h] | WC [m3/h] | |
| Minimální hodnota | 0,3 | 15 | 100 | 50 | 25 |
| Doporučená hodnota | 0,5 | 25 | 150 | 90 | 50 |
V době, kdy obytné budovy nejsou dlouhodobě využívány, je možné snížit intenzitu větrání až na 0,1 h−1. Norma upozorňuje na skutečnost, že větrání infiltrací spárami oken nelze pro budovy s těsnými okny použít, řeší i malou účinnost rotačních větracích hlavic a větrání prostorů s plynovými spotřebiči typu A a B – odkazem na požadavky TPG 70401 Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách. Tento odkaz je velmi důležitý, protože v současně době stále přibývá otrav oxidem uhelnatým, které jsou vyvolány právě nedostatečným větráním prostor s plynovými spotřebiči. Při nuceném větrání bytů s plynovými spotřebiči musí chod vzduchotechniky vždy respektovat provoz plynových spotřebičů.
Existuje další řada našich a převzatých norem, které se zabývají požadavky na kvalitu vnitřního prostředí budov, např.:
- ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky
- ČSN EN 15251 Vstupní parametry vnitřního prostředí pro návrh a posouzení energetické náročnosti budov s ohledem na kvalitu vnitřního vzduchu, tepelného prostředí, osvětlení a akustiky
- ČSN EN 13779 Větrání nebytových budov – Základní požadavky na větrací a klimatizační systémy
- ČSN EN 15242 Větrání budov – Výpočtové metody pro stanovení průtoku vzduchu v budovách včetně infiltrace.
- ČSN EN 12599 Větrání budov – Zkušební postupy a měřicí metody pro přejímky instalovaných větracích a klimatizačních systémů
Výčet norem by byl samozřejmě širší, kdo je potřebuje, tak je zná a pracuje s nimi. Jsou to pouze doporučení, která ale je možné do určité míry zezávaznit.
Závěr
Právně závazných požadavků týkajících se kvality vnitřního prostředí budov máme hodně, ale práce s nimi není vždy jednoduchá. Základem vždy musí být dostatečné větrání, i když při respektování nutných energetických nároků na větrání. Ale nejde to bez řádné osvěty. Je třeba poučit uživatele těsných prostor, že otevřít občas okno a vyvětrat je nezbytné, jinak je nutné větrání nucené. A to sebou přináší zase celou řadu dalších problémů – kdo se má o zařízení starat, jeho údržba a čištění i individuální nesnášenlivost klimatizovaných prostor. Největší problémy se v současné době řeší v utěsněných školních budovách a samozřejmě v bytech. Tam je způsob užívání bytu, kam patří i větrání věcí každého uživatele bytu. A ten si musí uvědomit, že nyní si už výměnu svého plesnivého bytu, který prohlásí za neobyvatelný a zdraví škodlivý, na nikom nevymůže.
If you ask hygienist, how to define the term " indoor environment quality", the aswer will be: A set of physical, chemical and biological environmental factors. All of these factors should have - if possible, and the current state of knowledge it allows - hygienic limits as insurmountable values, protecting human health.