MMR o novém rozúčtování nákladů na teplo v domě

Tisková zpráva Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) ze dne 31.01.2017

Již v tomto roce dostanou uživatelé bytů vyúčtování nákladů za teplo podle nové vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj, která je účinná od ledna 2016 (vyhláška číslo 269/2015 Sb.). Vyhláška přináší změny v dosavadním způsobu, jakým se v bytových domech doposud rozúčtovávaly platby za teplo. Vzbudila pochopitelně nemálo ohlasů a dotazů u veřejnosti, vždyť se dotkne rozpočtů mnoha českých domácností. Proč vlastně ministerstvo změnilo původní systém? Kromě formálních důvodů, jako je například snaha reagovat na požadavek povinné instalace měřidel, nebo na zateplování domů, je smyslem změn zejména snaha o spravedlivější způsob rozúčtování.

V čem je nový způsob rozúčtování spravedlivější? Především v tom, že pokud budou překročeny přípustné rozdíly v nákladech na vytápění, poskytovatel služeb upraví výpočet jen u těch bytů, u kterých byla stanovená hranice překročena. U ostatních se bude i nadále vycházet pouze z údajů, získaných z indikátorů vytápění nebo z měřidel. Zatím se rozdíly v nákladech rozúčtovávaly na úkor všech v bytovém domě. Jinak řečeno na toho, kdo nepřiměřeně teplem šetřil nebo plýtval, dopláceli ostatní.

Nezdravé šetření

Co je špatného na tom, když se například v bytovém domě domluví, že se bude v zimě topit jen minimálně, aby i průměrná spotřeba tepla byla minimální? Vymrzlý dům začne plesnivět a obyvatelé si zadělají na daleko větší problémy a také na větší dodatečné náklady, než jaké ušetřili za topení. Užitečnější je, aby se každý obyvatel podílel na vytvoření tepelné stability v domě, a předešlo se zbytečným škodám.

Podle vyhlášky nyní každý příjemce služeb v bytovém domě zaplatí nejméně 80 procent průměrné ceny za teplo v domě. Od čeho byla hodnota odvozena? Od vyhlášky č. 194/2007 Sb., která stanoví pravidla pro vytápění. Obecně lze říci, že ani spořivý uživatel bytu (anebo ani neobydlený byt) nespotřebuje zpravidla méně, než 80 procent průměru tepla na jeden metr čtvereční. Pokud se někdo v bloku bytů chová nezodpovědně a v zimě vůbec netopí, využívá tepla, sálajícího přes zdi z okolních vytápěných bytů. Horší je situace u bytů rohových, nebo u těch, které se nacházejí úplně pod střechou. Tam při nedostatečném vytápění hrozí již zmíněné plísně, popřípadě u panelových domů praskliny v omítce v místě spojů panelů. Takové chování je pro celé společenství nájemníků škodlivé a lidé by proto měli vědět, že nepřiměřeným šetřílkovstvím si nijak výrazně finančně nepolepší.

Stejná pravidla pro všechny

Část dotazů veřejnosti směřovala i k tomu, zda je v nové vyhlášce zohledněna skutečnost, že některé byty mají zasklenou lodžii a jiné ne. Tato úprava může způsobit v průběhu roku teplotní rozdíl až 10 stupňů Celsia. Takové dělení by však v běžné praxi bylo těžko možné. Při rozúčtování nákladů se proto nepřihlíží k individuálně provedeným úpravám (např. zasklení lodžie nebo k výměně oken atd.). Pro uživatele takového bytu platí stejná pravidla, jako pro ostatní. Dům je brán jako jeden tepelně technický celek. Proto by se při jeho revitalizaci mělo postupovat spíše systémově, tedy provádět úpravy, zlepšující tepelně izolační vlastnosti celého domu, a nikoliv pouze jednotlivých bytů.

Nová vyhláška neřeší ani případy, kdy je byt napojen na dálkový zdroj tepla, ale přesto využívá krbová, případně akumulační kamna (nebo přímotopné konvektory, radiátory atd.). V domě s ústředním topením není vhodné používat pouze individuální zdroje tepla a otopná tělesa mít v topné sezóně uzavřená., jelikož by se příjemce služeb vystavoval riziku nedodržení spodní hranice 20 % oproti průměru zúčtovací jednotky. Kamna však lze používat v přechodném období, kdy není bytový dům centrálně vytápěn.

Otázkou, která zajímá zejména vedení bytových družstev a sdružení vlastníků bytových jednotek, je, zda si tyto organizace mohou na svém shromáždění odsouhlasit jiný způsob rozúčtování služeb (tepla a teplé vody) než ten, který je uveden v zákoně (zákon č. 67/2013 Sb.) a v prováděcí vyhlášce o rozúčtování tepla, o které tento článek pojednává. Zde je odpověď jednoznačná: v případě, že jsou v domě nainstalována zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, není možné si odhlasovat vlastní způsob rozúčtování.

Rozdíl mezi tzv. základní a spotřební složkou:

Základní složka vyjadřuje tu část nákladů, která není závislá na chování příjemců služeb – uživatelů bytů a rozúčtovává se každému podle tzv. započitatelné podlahové plochy bytu, nebo nebytového prostoru. Základní složka nákladů na vytápění pokrývá permanentně náklady na pohotovostní výkon otopné soustavy, prostupy tepla pláštěm domu, tepelné ztráty vnitřního rozvodu a náklady na temperování společných prostor domu.

Spotřební složka nákladů na vytápění pokrývá náklady na teplo dodané do bytu otopnými tělesy, jehož množství může uživatel ovlivnit regulací přívodu tepla do otopných těles. Vychází z míry měřené nebo indikované spotřeby tepla na vytápění. Rozděluje se mezi příjemce služeb podle údajů měřidel nebo indikátorů vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod. Výpočtové metody zohledňují rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla, která je dána jejich polohou, velikostí otopných těles, způsobem připojení měřidel nebo indikátorů vytápění a projektovanou vnitřní teplotou.

Proč může spotřební složka nově být až 70%?

Lépe a přesněji bude provedeno rozúčtování nákladů s ohledem na tepelně izolační vlastnosti objektu a použitou indikaci.

Platí vyhláška i v případě, že všechny jednotky v bytovém domě jsou osazeny kalorimetry?

Platí, protože se jedná o měřidla.

Musí se při měření tepla kalorimetry zohlednit poloha a orientace místností bytové jednotky v koeficientech, nebo se uplatňuje pouze při instalaci radiátorových poměrových měřičů RTN (rozdělovač topných nákladů)?

Ve vyhlášce č. 269/2015 Sb., která je prováděcím předpisem k zákonu č. 67/2013 Sb. v platném znění, je v § 6 odst. 2 uvedeno, že spotřební složka je rozdělována mezi příjemce služeb úměrně výši náměrů stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou. Z uvedeného tedy vyplývá, že se jedná o kalorimetry a indikátory vytápění.

Použije se pro byty, které nedodrží přípustný limit v dalších kolech, shodná průměrná cena za metr čtverečný (cena vypočtená z původní částky faktury a celkové započitatelné ploch všech bytů), nebo se průměrná cena stanoví znovu po úpravě částky faktury a započitatelné plochy zbývajících bytů?

Po prvotním rozdělení nákladů na vytápění se při opakovaném rozdělení použije původní průměrný náklad připadající na 1 m² započitatelné podlahové plochy. Při překročení limitu odchylky nákladů se provádí úprava pouze spotřební složky.