Spojování potrubí

Způsob spojení potrubí, provedení odbočky, kolena, redukce, připojení potrubí k armatuře. To jsou základní prvky montáže potrubních rozvodů. Technologií provedení těchto spojů je celá řada. U kovových materiálů jsou asi nejznámější spoje závitové, svarové, pájené. Historické spoje nýtované a spoje zaválcováním, se dnes již používají jen ve specielních případech, (např. připojení trubek do trubkovnice). Stejně tak specielní použití mají i spoje lepené. Základním dělícím znakem pro volbu technologie spoje je požadavek na jeho rozebíratelnost. V topenářských a sanitárních instalacích jsou rozebíratelné spoje vyžadovány u připojení kotlů, spotřebičů, výtokových baterií a v některých dalších případech. U převážné většiny spojů ale rozebíratelnost není nutná a mnohdy je naopak na závadu. U těchto nerozebíratelných spojů volíme technologii spojování podle následujících hledisek:

1. spolehlivost spoje
2. cena spoje
3. rychlost provedení
4. vzhled spoje

Podle uvedených kritérií by měl projektant pro každý konkrétní případ volit technologii spojování a montáže potrubí. V praxi je situace ale jiná. V období před rokem 1990 nedovolovala nedostupnost ušlechtilých materiálů pro potrubí (kvalitní plasty, měď, nerez) a zažité pracovní postupy starších topenářů, plynařů i instalatérů zavádět progresivní montážní technologie. V posledním desetiletí se situace radikálně změnila. Na náš trh pronikla celá řada nových potrubních materiálů a technologií spojování. Nejprve plastové trubky z polyetylénu a polypropylénu, lákavé především svou nízkou cenou a možností polyfúzního svařování. Za těmito plasty se rychle rozšířil kvalitnější síťovaný polyetylén, polybuten a vícevrstvé sendvičové plasty s vloženou hliníkovou fólií. Prakticky souběžně s kvalitnějšími plasty se na trhu objevily i měděné trubky a fitinky spolu se zavedenou technologií kapilárního pájení naměkko i natvrdo. Oproti klasické montáži ocelových trubek, spojovaných šroubovanými fitinky nebo svařováním, to byl jistě ohromný pokrok.

S novými materiály k nám však ze západu zpočátku nepronikala potřebná technická a právní dokumentace, která se v západních zemích rozvíjela souběžně s vývojem nových technogií. Pevný legislativní rámec tvořený dlouhá desetiletí vzájemným propojením zákonných norem a pružně vytvářených předpisů řemeslnických cechů, hospodářských a inženýrských komor, zde fungoval a nebylo ho možné převzít tak jednoduše, jako dovézt měděnou trubku, otopné těleso nebo kotel.

Po období pevné socialistické disciplíny, (která byla někdy pro hospodářskou sféru kladem, v řadě případů naopak byrokraticky bránila zavádění nových technologií) nastalo i u nás období rychlého rozvoje svobodného podnikání a tvůrčího myšlení. Rychle rušená "socialistická" pravidla a zastaralé technické normy ale nebyly bohužel stejně rychle nahrazovány moderními, vzájemně provázanými předpisy a už vůbec ne profesní etikou. Pro mnohé topenářské a instalatérské montážní firmy (a také pro některé zákazníky), byl projekt pouze nezbytný doklad pro stavební úřad - v tom lepším případě. V horším případě montážní mistr navrhl a zrealizoval celý vytápěcí, nebo zdravotně-instalační systém. Výsledky takovýchto zakázek mnohdy byly žalostné. Objektivně je ale nutno přiznat, že úroveň mnohých projektů byla a často stále je tak nízká, že podle nich udělat rozpočet, cenovou nabídku a montáž je problematické, nebo přímo nemožné.

Tato situace se v posledních několika letech začala postupně zlepšovat. Přispěly k tomu jistě negativní zkušenosti a bolestné finanční dopady nekvalitních montáží, ale jistě i legislativní i vzdělávací činnost, kterou v oblasti rozvodů plyny neúnavně odvádí firma GAS s.r.o., v oblasti vytápění pak Společnost pro techniku prostředí a Cech topenářů a instalatérů. Další výrazně pozitivní silou v této oblasti je začlenění České republiky do legislativního systému evropských (EN) i mezinárodních (ISO) norem .

Co si ale většinou málo uvědomujeme, je pozitivní vliv přejímání osvědčených ucelených montážních systémů na kvalitu prováděných montáží. Česká montážní firma, která se rozhodne používat vyzkoušený a v hospodářsky rozvinutých zemích rozšířený montážní systém, získává oproti konkurenčním firmám několik výhod. Jsou to jednak záruky na případné škody způsobené vadnou montáží. Ale to je jen ta poslední pojistka, která by běžně neměla být vůbec potřeba (i když člověk nikdy neví ...). Co je ale v tomto případě nejpodstatnější je to, že spolu s doporučeným kvalitním montážním materiálem a speciálně vyvinutým nářadím dostává i to nejpodstatnější - potřebné informace a praktické zaškolení.

Jestliže se tedy v další úvaze omezíme na kovové nerozebíratelné spoje nejběžnějšího prvku vytápěcí a sanitární techniky - kovové trubky můžeme vytvořit jednoduchou porovnávací tabulku jednotlivých spojovacích technologií:

způsob spojení	vhodné pro materiály	teplotní omezení	tlakové omezení		výhody	nevýhody
			DN 20	DN 100
kapilární pájení naměkko	měď	do 110 °C	45 bar	nelze pájet	rychlé provedení spoje nenarušuje strukturu trubky levnější pájky levné fitinky	nelze použít pro plyn, spoje v podlaze, solární systémy, požární rozvody nelze použít pro nerez
kapilární pájení natvrdo	měď	do 250 °C	45 bar	23 bar	lze použít pro plyny rychlejší oproti svařování levné fitinky	narušuje strukturu trubky nebezpečí požáru nelze použít pro nerez náročné zaškolení montéra
svařování	ocel, nerez	prakticky není	není	není	levný přídavný materiál levné fitinky (u menších průměrů zcela odpadají)	nebezpečí požáru! provozně drahý acetylén těžká acetyl. svářecí souprava svary nerezu jsou nevzhledné velmi náročné zaškolení montéra
lisování	měď, nerez, ocel	do 120 °C	16 bar	16 bar	rychlé provedení spoje nenarušuje strukturu trubky vyloučení nebezpečí požáru vysoká spolehlivost spoje jednoduché zaškolení montéra	dražší fitinky dražší nářadí

Nechci tvrdit, že porovnání je provedeno zcela komplexně podle všech hledisek a do hloubky. Nicméně i z takto provedeného srovnání vyplývá poměrně překvapující závěr. Pro běžné topenářské a zdravotně-technické instalace (kdy se teploty pohybují do 120°C a tlaky do 10 bar), poskytuje nejvíce výhod technologie spojování potrubí pomocí lisovacích fitinek (pressfiting-systém). V České republice je tato technologie ještě poměrně málo rozšířená. Podle mého názoru je hlavním důvodem nedostatek informací a pověst "drahé technologie", která je s tímto montážním systémem spojena. Mnohokrát ověřenou pravdou ale je, že firma, která spojování potrubí pomocí lisovacích fitinek začne používat se už nikdy k jiným - vývojově starším technologiím nevrací. Samozřejmě, že ani tato technologie není zcela univerzální a jistě i ve vytápění a ve zdravotně-technických instalacích se najde řada případů, pro které z různých důvodů není vhodná.
Protože i u nás dochází k postupnému zvyšování ceny za kvalifikovanou řemeslnickou práci, domnívám se že právě tato technologie má jistou budoucnost.

Požádali jsme proto firmu MUT Mannesmann Universal Trubky s.r.o. o zpracování informačního článku o této montážní technologii. Součástí článku bude i cenové porovnání mezi lisovaným spojem a spojem pájeným. Článek vyjde za týden - 24.5.2001.