Podlahy po povodni: Jak správně postupovat při opravách

První kroky

S postupným opadáváním vody začíná být zřejmé, jak rozsáhlé škody živel napáchal. Zatímco stěny domů se často dají vysušit a omítky opravit, podlahy, které byly delší dobu vystaveny vlhkosti, představují zvláštní výzvu. Voda se rychle vsakuje do podkladových vrstev, a pokud není zasaženo včas, může způsobit trvalé poškození nejen povrchových materiálů, ale i samotné konstrukce podlahy.

Po povodni je klíčové jednat rychle. Nejdříve je nutné odstranit veškerou stojatou vodu a začít s vysoušením zasažených prostor. Jakmile jsou podlahy zbaveny viditelných škod, přichází na řadu proces vysoušení, který může trvat i několik týdnů. Kromě použití vysoušečů vzduchu je často nutné využít odborné služby, které dokáží podlahu důkladně vysušit i ve spodních vrstvách. Tento krok je klíčový pro zamezení růstu plísní, které mohou ohrozit zdraví obyvatel a snížit životnost nové podlahové krytiny.

Vytopená versus vyplavená podlaha

Protože nehody se v lidském životě stávají, mnoho z nás má již osobní zkušenost s vytopenou podlahou. Vyplavení podlahy je však absolutně jiná situace. Jaký je rozdíl mezi vytopenou a vyplavenou podlahou?

Rozdíl mezi vytopenou a vyplavenou podlahou spočívá hlavně ve zdroji vody a rozsahu poškození:

Vytopená podlaha

Vytopení podlahy vzniká obvykle kvůli problému uvnitř domu, jako je prasklá vodovodní trubka, porucha pračky nebo myčky, případně závada na topení. Voda se rozlije v interiéru, například v jedné místnosti nebo několika sousedících. Škody bývají omezenější a voda obvykle nezpůsobí hlubší poškození konstrukce, pokud se zasáhne rychle. Nejčastěji je potřeba vysušit podlahu, vyměnit poškozené části krytiny a vyčistit zasažené prostory.

Vyplavená podlaha

Vyplavení podlahy nastává, když voda pronikne do domu zvenčí, například při povodni, přívalovém dešti nebo rozvodnění řeky. V tomto případě je rozsah poškození obvykle mnohem větší. Voda může zasáhnout nejen podlahovou krytinu, ale také podkladové vrstvy, základy domu a další části stavební konstrukce. Často bývá voda znečištěná, což zvyšuje riziko plísní a bakterií. Opravy po vyplavení jsou náročnější, vyžadují kompletní vysušení, dezinfekci a výměnu celých podlah.

Zatímco vytopená podlaha je výsledkem vnitřní havárie a poškození je obvykle menší a lokální, vyplavená podlaha je důsledkem vnějšího zaplavení, které může zasáhnout celou nemovitost a způsobit vážnější škody.

Přírodní, laminátové podlahy a koberce

Vyplavení přírodních podlahovin, jako jsou podlahy dřevěné nebo korkové, představuje velkou výzvu při sanaci po povodních. Tyto materiály jsou atraktivní díky své ekologičnosti a příjemnému vzhledu, ale jsou také náchylné k poškození vlhkostí. Bambus a korek, stejně jako dřevěné podlahy, rychle absorbují vodu, což způsobuje bobtnání a deformace. Tvarové změny vedou k poškození konstrukce krytiny. Dílce nabobtnají, zvětší svůj objem. To vede k „překonání“ ponechaných dilatačních mezer, „opření“ se o pevné části konstrukcí (zdi) a vyboulení dílců. Zvukové projevy při chůzi na takto deformované podlaze jsou tím nejmenším problémem. Podstatně závažnějším faktorem je, že tyto „nadměrné“ změny tvarů vedou k poškození/destrukci spojů lamel a většinou i k delaminaci.

Při otázce, zda mají větší šanci vydržet nápor vyplavení podlahy celoplošně přilepené nebo instalované plovoucím způsobem, nelze odpovědět jinak, než že šance jsou naprosto vyrovnané = nulové u obou způsobů pokládky.

Obdobná poškození s obdobnými projevy vznikají u laminátových podlah. Přestože nejsou řazeny přímo mezi přírodní podlahoviny, jejich konstrukce obsahuje značný podíl dřevitých materiálů. Nosná vrstva z HDF má z části podobné vlastnosti jako dřevo – nasákavost. Ale její složení ovlivňuje další „chování“ materiálu – po vysušení dochází jen k minimálnímu návratu do původního tvaru, respektive ke skoro žádnému… Nabobtnání (tvarové změny) laminátových podlah jsou trvalým efektem. A pochopitelně tyto tvarové změny vedou k destrukci laminátových podlah.

V současnosti trh nabízí i velké množství voděodolných laminátových podlah. Jejich voděodolnost je dosahována užitím nosné HDF desky se sníženou nasákavostí a impregnační ochranou v zámkových spojích. Voděodolnost konstrukce je však zamýšlena v rámci běžných provozních podmínek – tedy zasažení krytiny vlhkostí svrchu (vylité tekutiny, odtávající sníh z bot, apod.). Této vlhkosti dokáží voděodolné laminátové podlahy odolávat nejen několik hodin, ale i v řádech dnů (obvykle 2–4 dny). Ale v tomto případě jde o lokální působení vlhkosti. U vyplavených krytin jde o celoplošný rozsah, navíc voda vniká i pod krytinu – impregnace spojů je tím vyřazena ze své funkce. Tedy ani voděodolné laminátové podlahy nejsou vyplavením nepoškoditelné.

Kobercové krytiny vniknuvší vodu nasáknou jako houba a mohou začít plesnivět. Protože povodně sebou nesou i další tekutiny zvenčí, jejich poškození je vždy fatální. Nejde tedy spoléhat na řešení ve stylu vysušení, vyčištění.

Voděodolné podlahoviny

Mohlo by se zdát, že krytiny, které jsou řazeny mezi voděodolné z důvodu nenasákavosti své konstrukce, jako jsou např. vinylové podlahy nebo PVC, nebo kompozitní podlahy (SPC, WPC), vyplavení nijak neovlivní. Samotná jejich definice k této úvaze přímo svádí. Pravdou je však opak, bohužel. Vynecháme-li fakt, že povodeň sebou nese i velké množství chemických látek, které samy o sobě mohou poškodit/zničit tyto krytiny, hlavní příčinou je skutečnost, že vlhkost v případě vyplavení se vždy dostane i do konstrukce podkladu. Voda nezůstává pouze na samotné krytině a to ani za předpokladu jejího případného dokonalého utěsnění (které je v praxi však nedosažitelné), proniká do podkladní vrstvy. Všechny krytiny mají v návodech výrobců uvedeny hodnoty maximální přípustné zbytkové vlhkosti podkladu před její instalací. Protože definice „voděodolnosti“ je i v tomto případě myšlena jako odolnost proti „svrchní“ (provozní) vlhkosti, nikoliv jako proti vlhkosti z podkladu.

Působení vlhkosti z podkladu, zejména dlouhodobé působení, je velkým problémem i pro výše uvedené typy podlahovin. Vlhkost z podkladu způsobuje vznik boulí (PVC, vinyly), či tvarové deformace dílců (kompozitní podlahy). Současně může vést i ke změně barev, odstínu dekoru a zápachu krytiny (dlouhodobé působení vlhkosti na krytiny na bázi PVC vede k jejich strukturálnímu poškození, které se projevuje zejména změnou barvy a zápachem). Rizikem této skutečnosti je, že k projevům nedochází okamžitě. Tedy vyplavená krytina, po svém očištění, nemusí vykazovat žádné očividné znaky poškození. K prvním příznakům poškození může začít docházet až po několika týdnech, či dokonce i měsících. Řešení je následně komplikovanější – krytina už může být „zastavěna“ vybavovacími předměty, což zvyšuje časovou i finanční náročnost její výměny a také to může komplikovat řešení pojistné události.

Oprava vyplavených podlah

Nejvyšší šanci na „přežití“ vyplavení mají prostory osazené dlažbou. I v jejich případě má velký vliv na jejich výsledný stav doba, po které byly vyplavení vystaveny (a pochopitelně i původ nanesených nečistot). I když dlažba sama o sobě odolává vodě, spáry mezi jednotlivými dlaždicemi mohou být problematické. Pokud nejsou správně ošetřeny (např. pomocí voděodolné spárovací hmoty), může voda pronikat do podkladové vrstvy a způsobit její poškození nebo výskyt plísní. V některých případech je však možné přistoupit pouze k opravě samotných spár, bez nutnosti výměny samotné dlažby. Ale i v tomto případě hrozí riziko vzniku poškození dlažby z důvodu proniknutí vlhkosti do podkladu a následným degradačním změnám stavu podkladu.

Při řešení oprav jednotlivých podlahovin nelze postupovat pouze v rovině uvedení jejich estetického stavu (vzhledu) do stavu co nejbližšího původnímu. Tedy např. provést jen renovaci dřevěných podlah (zbroušení a nanesení nové povrchové úpravy), nebo umytí PVC krytiny. Zásadním faktorem pro stav a životnost všech podlahovin je kondice podkladní vrstvy. A na tu má vlhkost zásadní vliv. Tedy i u krytin s provedenou základní opravou (nebo jen vyčištěním) je vysoké riziko vzniku poškození následného – vlivem vlhkosti působící z podkladu. Kontrola vlhkosti podkladu by tedy měla být vždy prvním krokem u vyplavené podlahy!

Před samotnou výměnou krytiny je nezbytné zkontrolovat stav vlhkosti v podkladu. Nelze očekávat, že krytina bude jeden den demontována a druhý nainstalována nová. Tento postup by vedl jen k poškození/zničení nově nainstalované krytiny. Bohužel před instalací nové krytiny je nutné počítat s časem potřebným pro vysušení podkladu – a to v řádech týdnů, v závislosti na klimatických podmínkách, stavu podkladu a použitém vybavení.

Bohužel, řešení oprav vyplavených krytin jejich kompletní výměnou není tak snadné, jak se může na první pohled zdát. Po demontáži krytiny je nezbytné provést kontrolu stavu podkladu – zkontrolovat jeho celistvost, pevnost, rovinnost a hlavně vlhkost. V případě zasažení podkladu kontaminovanou vodou může být nezbytné i odstranění původního podkladu a jeho kompletní rekonstrukce.

Hygienický pohled

Největším rizikem záplav je kontaminace samotné vody různými zdroji nečistot. Ať už jde o nečistoty přírodního charakteru (prach, hlína, …), nebo nečistoty ze zemědělské půdy (hnojiva), nebo odpadní nečistoty (odpadky, kanalizační voda) či nečistoty chemické (ropné produkty, …). Kontaminovaná voda může vést k poškození krytiny (nejen samotnou vlhkostí, ale právě působením „externích“ látek obsažených ve vodě), ale hlavně k poškození podkladu. Cementové potěry nasají vniknuvší vlhkost včetně složek nečistot. Ty mohou být příčinou následné špatné přilnavosti podkladu při instalaci nových krytin, ale hlavně příčinou zápachu v opravených místnostech. A sebe lépe vypadající nová podlaha nepřinese kýžený efekt, pokud bude instalována v objektu, ve kterém budou převládat pachy linoucí se z podkladu. Sanace podkladu tak může být nezbytnou podmínkou pro další postup prací.

Nemalým rizikem je i vznik plísní a množení bakterií. Ty ke své existenci vlhkost přímo potřebují a je-li jim poskytnuta, jejich přítomnost dokáže zle potrápit každého uživatele daných prostor. I z tohoto důvodu by měly být krytiny zasažené vyplavením vyměněny.

Podcenění

Při hodnocení stavu vyplavené krytiny nelze opomenout stav podkladu. Ten je alfou a omegou pro všechny podlahové krytiny.

Asi není nutné připomínat, že potěry na bázi kalcium-sulfátu (anhydritové potěry) nemají vlhkost vůbec „rády“. Působením vlhkosti dochází k jejich měknutí a dlouhodobé působení vlhkosti vede k jejich degradaci. Ta se projevuje nabobtnáním (roztažením) potěru, které je trvalého charakteru. Následné vysoušení vede ke vzniku deformací, prasklin a drolení povrchu.

Rizika pro cementové potěry jsou uvedeny výše. Ale podobná rizika platí i pro samonivelační stěrky, využívané pro srovnání podkladu před instalací krytin. Působení vlhkosti může vést k jejich tvarovým změnám, vedoucím k prasklinám či utržení od podkladu či od krytiny. Vlhkost má vliv také na stav lepidla použitého pro instalaci krytin. Působením vlhkosti může dojít a většinou i dochází, souběžně se snížením pevnosti nivelační stěrky (a tvarovými změnami krytiny), ke snížení adhezních vlastností lepidla – utržení instalované krytiny.

Působení vlhkosti nemá vliv pouze na samotnou krytinu, ale i na podkladní vrstvy a prvky použité pro její instalaci. Tato skutečnost nesmí být při hodnocení stavu vyplavených objektů podceněna.

Záplavy jsou nepříjemnou a velmi nákladnou událostí, která může způsobit rozsáhlé škody na majetku i ohrozit zdraví a životy obyvatel. Ať už jde o přírodní materiály, laminátové podlahy nebo i voděodolné krytiny, žádná krytina není zcela imunní vůči dlouhodobému působení vody. Nicméně největším přáním každého z nás je, aby se takovým situacím vůbec nemuselo čelit, aby nás podobné katastrofy obcházely a nejen naše podlahy zůstaly suché a v bezpečí.

Tabulka č.1

Shrnutí rozdílů
Aspekt	Vytopená podlaha	Vyplavená podlaha
Zdroj vody	Vnitřní (vodovodní havárie)	Vnější (povodně, přívalové deště)
Rozsah škod	Lokální, omezené na interiér	Rozsáhlé, zasahující i konstrukci budovy
Typ vody	Obvykle čistá voda	Často znečištěná voda zvenčí
Oprava	Lokální, rychlejší náprava	Náročná, časově a finančně nákladnější

Tabulka č. 2

Postup výměny vyplavené krytiny
1. demontáž krytiny
2. vyčištění podkladu – odstranění nečistot (bahno, apod.)
3. dezinfekce podkladu – odstranění a zabránění vzniku plísní
4. kontrola vlhkosti podkladu – zahájení vysoušení
5. inspekce podkladu – kontrola stavu podkladu (kontrola rovinnosti, prasklin, apod.)
6. oprava případných vad podkladu (zacelení prasklin, nivelace, apod.)
7. kontrola podkladu před pokládkou (pevnost, rovinnost, vlhkost)
8. instalace nové krytiny

Tabulka č. 3

Pojmy
Delaminace	Oddělení jednotlivých vrstev krytiny od sebe. Nejčastěji dochází k oddělení nášlapné vrstvy od nosné konstrukce
HDF	High-Density Fiberboard: dřevovláknitá deska s vysokou hustotou, která se vyrábí z dřevěných vláken slisovaných za vysoké teploty a tlaku s použitím pojiva, obvykle lepidel na bázi formaldehydu nebo jiných syntetických pryskyřic