Komentáře a diskuse k obsahu normy ČSN 74 4505 Podlahy (úvod do seriálu)

Pro současné stavebnictví je typický tlak na termíny, cenu, kvalitu, „papíry“ a tak dále. Ve víru těchto požadavků má běžný živnostník nebo malá firma jen malý prostor pro udržování svého technického rozhledu. Řada rutinérů (v dobrém i špatném slova smyslu) má pocit, že řemeslo dostatečně zvládla a vystačí si se svými zkušenostmi a aktuálními znalostmi.

Náraz přijde obvykle při střetu s vyšším zhotovitelem nebo „náročným“ soukromým investorem. Najednou vzniká otázka, zda je dílo provedeno podle normy.
Jaké normy?
Jsou vůbec norma a s ní spojené požadavky závazné?
Pokud známe nějaké kritérium kvality, jak ho prokázat?
Co je třeba zkoušet?
Na co předem zákazníka upozornit?
Jsou požadavky normy v daných podmínkách reálně splnitelné?

Jistě by se našla celá řada dalších otázek. Obvykle nastane horečné pátrání, jaké normy danou oblast regulují, zda reklamovaný požadavek je v normě definován a jaké dopady může jeho případné nesplnění mít na kvalitu díla, funkčnost díla, i obvyklý požadavek investora na „přiměřenou“ slevu.

Rozumná znalost normových ustanovení v oblasti, kde realizuji svou podnikatelskou činnost, je proto nezbytnou součástí know-how, a umožňuje zejména vyhnout se jakýmkoliv reklamacím, které mohou firmu poškodit jak z hlediska reputace, tak zejména financí.

Proto jsem připravil seriál, který by postupně komentovanou formou seznámil odbornou veřejnost se základní normou ČSN 74 4505 Podlahy – Společná ustanovení a případně následně i s dalšími normami, které jsou pro oblast podlah významné.

1. Co je to norma?

Systém norem vznikal od 19. století z potřeby zejména definice minimálních standardů kvality i potřeb unifikace některých výrobků. Jedna z prvních stavebních norem vznikla v Německu v roce 1877 a týkala se výroby cementu a požadavku na jeho kvalitu. Nešlo o samoúčelný počin nějakých úředníků. Norma vznikla díky spolku výrobců cementu, kteří se chtěli bránit „falšování“ cementu, tedy nekalé konkurenci. Nedílnou součástí normy kromě definování požadavků kvality bylo i definování zkušebních metod, kterými se kvalita ověřovala.

Norma tedy definuje minimální požadavky na vzhled, rozměry a fyzikálně-mechanické vlastnosti výrobku. Splnění normy by mělo garantovat, že výsledný produkt/dílo bude funkční a přiměřeně trvanlivé.

Úměrně technickému pokroku se počet norem i jejich rozsah zvětšoval a v současnosti dosáhl zcela nepřiměřeného rozsahu, který původní záměr spíše degraduje.

Starší tzv. české/československé normy byly relativně stručné a tzv. návodné. Obvykle kromě kritérií kvality obsahovaly i pokyny, jak požadovanou kvalitu zajistit.

Nástup Evropských, tzv. harmonizovaných norem (ČSN EN) znamenal „tvůrčí“ explozi, která však z větší části učinila z norem problematicky použitelné elaboráty, a to buď extrémním rozsahem, nebo neurčitostí.

Evropské normy vznikají v řadě tzv. technických komisí, které však svou činnost nijak nekoordinují, takže například na jeden zkušební postup existuje několik norem, které se významně liší, i když stanovují shodný parametr.

Přesto tyto normy platí a jejich ignorování může být velice rizikové. Přes všechny výše uvedené výhrady je tedy vhodné se s normami, které se týkají naší profese, seznámit.

2. Jsou normy závazné?

Normy s výjimkou několika specifických oblastí, které se týkají bezpečnosti staveb a pohybu osob v těchto stavbách, nejsou obecně závazné.

Projektant však obvykle v technické zprávě normy cituje nebo v závěrečných formulacích odkazuje na povinnost zhotovitele realizovat všechny prvky a činnosti podle platných českých, respektive Evropských norem. Vzhledem k tomu, že projektová dokumentace je obvykle nedílnou součástí smlouvy o dílo, jsou tedy normy "zasmluvněným požadavkem" a v tomto okamžiku se tak pro zhotovitele stávají závazné.

Není výjimkou, že u zahraničních investorů je tlak realizovat dílo podle požadavků zahraničních norem.

Původní systém národních technických norem je tak pro členy Evropské normalizační komise (CEN) průběžně modifikován tím, že v okamžiku, kdy v dané oblasti je přijata/schválena celoevropsky platná norma, musí být srovnatelný národní předpis zrušen. Současně se však připouští, aby Evropské normy měly tzv. národní přílohy, které jsou následně v dané zemi závazné. V důsledku toho zanikají i národní normy, které byly velmi osvědčené a dosud je na ně často odkazováno, i když jsou již neplatné.

Situaci do jisté míry komplikuje i skutečnost, že normy nejsou všeobecně dostupné. Musí se buď zakoupit v tištěné či elektronické verzi, druhou možností je pak uhrazení přístupu do elektronického portálu v ČSN on-line, který na základě uhrazení částky zpřístupní veškeré české normy danému uživateli.

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků proto opakovaně žádá státní orgány, aby normy byly jako základní technické dokumenty ovlivňující technické aktivity v tuzemsku obecně komukoliv rychle dostupné, a to bez jakýchkoliv administrativních komplikací. Tento požadavek však dosud nebyl akceptován. Vzhledem ke „copyrightu“ na jednotlivé normy, který má Ústav pro normalizaci a měření, je i jakékoliv kopírování a šíření českých či Evropských norem nezákonné.

Proto také je můj seriál koncipován jako komentování jednotlivých částí, resp. citací z ČSN 74 4505, nikoliv její mechanické kopírování.

3. ČSN 74 4505 Podlahy – Společná ustanovení

Tato norma, kterou jsme ve stávající struktuře zpracovali společně s kolegou Ing. Petrem Tůmou, Ph.D., byla vydána v roce 2008 a v květnu roku 2012 novelizována. Navazovala na starší ČSN 74 4505 téhož názvu z 90. let minulého století, která však v řadě případů již neodrážela použití nových materiálů ani technologií, ani zkušebních metod rychle nastupujících po roce 2000.

Norma je členěna do sedmi kapitol, z nichž prvé tři mají standardní a do jisté míry formální charakter. Jedná se o:

1. Předmět normy
2. Citované dokumenty
3. Termíny a definice

Dominantní obsah normy je součástí kapitoly 4 – Technické požadavky. V této kapitole jsou popsány a definovány požadavky na celou řadu fyzikálně-mechanických parametrů podlah i další specifické aspekty.

V kapitole 5 jsou pak formulovány požadavky na návrh a provádění podlah v bytové a občanské výstavbě, v kapitole 6 požadavky na návrh a provádění průmyslových podlah. Závěrečná sedmá kapitola se pak zaměřuje na popis zkoušek jednotlivých parametrů kvality, které jsou normou požadovány.

Postupně bude komentováno a diskutováno znění jednotlivých kapitol, a to celkem v pěti dílech. Byl bych velmi rád, kdyby jednotlivé části tohoto seriálu vyvolaly i potřebnou diskusi, respektive návrhy na případné úpravy textů normy.

Od poslední novelizace v roce 2012 uplynulo již více než sedm let a řada poznatků i zkušeností z minulého období by umožňovala formulovat některé články normy jiným způsobem, případně některé články doplnit.

Následovat bude první díl seriálu, kde autoři přibližují komentovanou formou nejdůležitější ustanovení ČSN 74 4505 Podlahy a reagují též na připomínky oponentů a recenzentů. Záměrem je vyvolat širší diskusi o této normě.