Záchrana vytopené dřevěné podlahy

Prasklá flexi hadička pod kuchyňským dřezem zvládla zatopit 80 metrů dubových parket, které byly položeny jako nové před šestnácti lety. První den po vysušení podlaha vypadala přijatelně. Vlhkost je ale neúprosná a hlavně, pracuje velmi pomalu. Druhý den začaly parkety stříškovat a měnit barvu. Třetí den se podlaha na některých místech téměř neznatelně nadzvedla. Její majitel si myslel, že horší už to nebude a vrátil zapůjčený odvlhčovač. To hlavní ale teprve mělo přijít. Zhruba po týdnu se na pěti místech podlaha odtrhla od podkladu a rozpínání dřeva, působením vlhkosti, vytvořilo boule vysoké i 30 centimetrů!

Následovaly konzultace s podlahářskými firmami, které se vesměs shodovaly na tom, že takto poničenou podlahu nemá cenu rekonstruovat a nejlepší ji bude vytrhat a udělat znovu. Majiteli to však nedalo, protože mu bylo líto spousty zmařeného dřeva, které skončí v nejlepším případě v kamnech. Pro podlaháře bývá snazší zakázkou kompletně nová podlaha, a ne každý se chce zabývat rekonstrukcí, která navíc není úplně jednoduchá. Naštěstí zadavatel narazil na firmu, která se k jeho snaze o ekologický přístup postavila čelem a rozhodla se využít svých bohatých zkušeností nejen s pokládkou, ale i právě s renovací podlah.

Zdokumentovaný postup rekonstrukce následuje formou fotoreportáže:

Každou bouli na parketách bylo nejprve nutno proříznout a potom opatrně rozebrat. Podlaha pak byla ponechána více než měsíčnímu dosychání, aby z ní odešla opravdu všechna vlhkost. Radost majitele bytu z děr byla nezměrná, pochopil ale, že počkat déle se opravdu vyplatí.

Parkety se většinově utrhly i s lepidlem, a to z nich bylo nutné odstranit, aby bylo možné jejich opětovné použití. Toto odstraňování neprobíhalo v bytě zadavatele, ale v prostorách firmy, kam byly parkety odvezeny. Naopak v bytě bylo nutné odstranit zbylé lepidlo z podkladu.

Následovalo lepení parket, u kterých bylo nutné na mnoha místech upravit jejich velikost, protože díky působení vody došlo k roztažení i těch ploch, které se od podkladu neodtrhly. Pro tuto práci bylo použito elastické jednosložkové silanové lepidlo.

Na detailní fotografii je dobře vidět, jak se u vybraných parket pořezem změnila jejich šířka i délka. Na hotové podlaze je tento detail, bez předchozího upozornění, prakticky neviditelný.

Když byla podlaha vyspravena a chybějící parkety doplněny, přišel čas na její dokonalé zbroušení a následné vytmelení spárovým tmelem na vodní bázi s vysokým obsahem pojiva v sušině.

Protože si majitel přál optickou změnu oproti původnímu vzhledu parket, ještě před jejich poničením, podlaháři parkety naolejovali dvousložkovým přírodním olejem, který dubové dřevo ztmavil a dal mu příjemný načervenalý odstín. Olej z dubového dřeva doslova vytáhl jeho krásně prokreslenou strukturu.

Finální povrch byl posléze opatřen dvěma vrstvami dvousložkového, vysoce zátěžového laku.

Protože se jednalo o rekonstrukci podlah v celém bytě, který nelze vystěhovat beze zbytku, probíhaly práce na etapy, vždy jen na části podlahy.

Mezi první a druhou vrstvou laku byla podlaha zalištována.

Aplikace druhé, poslední vrstvy laku. Spojení matného laku s olejem je jakýsi kompromis mezi pouze naolejovanou podlahou nebo podlahou opatřenou jen lakem. Podlaha vypadá jako olejovaná (pochopitelně malinko lesklejší), ale disponuje povrchovou odolností podlahy lakované a je výrazně snadnější na údržbu.

Finální podlaha je ještě krásnější, než když byla nová a požadované se stalo skutkem: Vyhozeno a zlikvidováno bylo jen minimální množství materiálu, prakticky jen ty parkety, přes které byl veden řez, aby mohlo dojít k rozebrání podlahy. Chybějící kusy byly doplněny zbytky, které zůstaly majiteli ve sklepě z první pokládky a v lese tak může zůstat o jeden krásný dub víc.