Odlučovače lehkých kapalin po x-té

Stávající situace

Stále panuje neutěšená situace v oblasti odvádění vod z komunikací, co se týká legislativy i praxe. V současné době se trochu mění pohled na to, co je prioritní odstranit z odtékajících srážkových vod. Jednak je to dáno zlepšujícím se technickým stavem vozidel, a tak ubývá volných ropných látek (a tím tlaku na jejich odstraňování - i na dopravně zatížených plochách se hodnoty pohybují v jednotkách mg/l) a jednak je nutné z pohledu dosažení dobrého stavu vod věnovat více pozornosti PAU a těžkým kovům, a tedy nerozpuštěným látkám. Nic to ale nemění na původní filosofii - odlučovač má být navržen tak, aby zachytil nerozpuštěné látky (proto má předepsanou velikost kalového prostoru) a aby zachytil volné ropné látky (proto má mít odzkoušenou odlučovací část). Co se týká legislativy, část výrobková (normy) je na slušné úrovni, co se však týká části povolování, tam panuje přímo džungle - i když je nutno říct, že jsou vodoprávní úřady a pracovníci povodí, kteří i přes legislativní "díry" dokáží vystupovat rozumně, což pak ale bez opory v zákonech není zas až tak jednoduché. Podstatné rozdíly v přístupu se pokusím vysvětlit na několika příkladech. Největší nepochopení skutečnosti je co do požadavků na obsah uhlovodíků, a tak pro zajímavost pár příkladů z praxe.

... má smysl stále požadovat hodnoty 0,2 mg/l C₁₀-C₄₀ ?

Příklady

a) Povodí a pak vodoprávní úřad požadují emisní hodnoty na úrovni 0,2 mg/l C₁₀-C₄₀

Reakce č. 1

Investor, dodavatel stavební části i dodavatel odlučovače se snaží dodat zařízení takové, aby opravdu vyhovělo tomuto požadavku po celou dobu provozu.

Výsledkem bude pravděpodobně koalescenční odlučovač jako první stupeň (to kvůli ochraně sorbentu a prodloužení jeho životnosti) a sorpční část (to pro zabezpečení odstranění RL na požadovanou úroveň). Samotná koalescence není schopna odstranit RL na tuto úroveň hned z několika důvodů, z nichž nejprůkaznější je ten, že rozpustnost ropných látek C₁₀-C₄₀ je v jednotkách mg/l a ne v desetinách mg/l. Přičemž toto zařízení bude celé dimenzované na celý předpokládaný průtok odpovídající statistické hodnotě deště vyskytujícího se jedenkrát za rok.

Výhody takového řešení - zařízení bude dosahovat požadovaných hodnot.

Nevýhody - velikost a cena zařízení díky sorpční části, vysoké provozní náklady na udržování sorbentu (potřebné by bylo až několikrát za rok sorbent vyměnit a zlikvidovat).

Reakce č. 2

Druhý extrém. Všichni vědí, že takový požadavek je nesmysl, ale z důvodu alibismu je třeba "něco" dodat (případně někoho v řadě investor, úřad, povodí oklamat). A tak dodavatel vezme zařízení (obvykle koalescenční odlučovač) certifikované jako odlučovač třídy I (u něhož se podle normy předpokládá dosažení emisní hodnoty 5 mg/l), doplní ho obtokem (tj. při jednoletém dešti tečou 3 - 12 dílů vody mimo odlučovač obtokem a vytvoří tím podstatnou konkurenční výhodu) a prohlásí, že takový odlučovač zvládne 0,2 mg/l (viz prohlášení v rámečku, ze kterého je zřejmé, že ani neví co prohlašuje). Což ale může být i pravda za předpokladu, že právě z plochy odtéká neznečištěná voda. Případně pro potvrzení prohlášení dodá nějaké zdůvodnění jako - že bylo s tímto typem provedeno měření na konkrétní lokalitě (většinou však chybí údaj o nátokové koncentraci, průtoku, při kterém se zkoušelo, nebo o délce takové zkoušky), nebo že takové hodnoty bylo dosaženo při zkoušce typu (prováděna čistým olejem, při minimálním zdržení a bez přítomnosti dalšího znečištění), nebo je proveden manipulativní výpočet např. důkaz trojčlenkou. Je paradoxní, že se desítky úřadů nebo i projektantů nechají z nejmenovaného důvodu přesvědčit, že je možné vycházet z následující úvahy: "Když při zkoušce typu dosáhnu snížení z cca 5000 mg/l na 5 mg/l (tj. na 0,1%), tak pokud mám dosáhnout 0,2 mg/l, je třeba dát do provozního řádu, že na odlučovač nesmí být vypouštěno znečištění vyšší než 200 mg/l".

Výhody - všichni jsou spokojeni, úřady uspokojí prohlášení, všichni další ušetří nebo víc vydělají, navíc provozní náklady jsou díky vymývacímu efektu podstatně nižší a v případě kontroly není vlastně co měřit - voda si znečištění odnesla, a tak zdánlivě odlučovač funguje ve srovnání s jinými řešeními nejlépe.

Nevýhody - odnese to tok (a ve výhledu "dobrý stav vod"), otázkou je, zda pak má smysl nějaké odlučovače instalovat, když v případě nějaké havárie je jeho schopnost zabránit jí nižší než v níže uvedeném uspořádání a navíc ve výsledku často funguje jako producent havárií tj. v době malého průtoku akumuluje ropné látky a v době většího průtoku.

...a pak se spokojit s prohlášením (autentické prohlášení jedné zahraniční firmy): Prohlašujeme, že odlučovač ropných látek XXXXX má při průtoku 130 l/s hodnotu nerozpustných extrahovatelných látek na výstupu NEL < 0,2 mg/l..

b) Je požadováno použití odlučovače třídy I, navrženého na jednoletý déšť a formálně na hodnotu 5 mg/l.

Je dodán odlučovač, který byl řádně navržen na předepsaný průtok a je u něj prokázáno (třída I), že při zkoušce typu dosáhl hodnot zabezpečujících zvládnutí havárie tj. snížení koncetrace z cca 5000 mg/l pod 5 mg/l., tj. je bezpečný. Obvykle je to nějaký koalescenční odlučovač. V případě odtoku z čistých ploch se dá předpokládat, že bude dosahovat hodnot kolem 1 mg/l.

Výhody: je "prokázána" jeho schopnost zabránit havárii, je prokázána jeho schopnost dosahovat hodnot nepůsobících problémy organismům ve vodě, cena je nižší než u řešení se sorpcí a také údržba je jednoduchá.

Nevýhody: snad jen to, že povolující orgány mohou mít pocit, že jsou benevolentní. Ale pro jejich klid se dá konstatovat, že v případě, že by požadovaly např. 2 mg/l, tak jim stejně nikdo nedodá jiné zařízení, než to co by dodal, když budou požadovat 5 mg/l. Požadavkem na prohlášení jen nutí dodavatele něco "prohlašovat", aniž stejně nikdo přesně neví nakolik je to reálné a ani to pak v praxi nezměří.

Výrobkový přístup

Je určen právě pro řešení těchto situací. Filosofie spočívá v tom, že tím, že se požaduje prověřená vlastnost (Zkouškou typu podle normy se prokáže, že odlučovač je třídy I), se s velkou pravděpodobností zabezpečí lokalita na dostatečnou úroveň zařízením, jehož stav techniky byl uznán jako BAT (je to vlastně takový český BAT - tj. úroveň odpovídající i ekonomičnosti). Jednoznačný požadavek - jednoznačný výsledek. Na rozdíl od požadavku na prohlášení něčeho, co nikdo neměří a vlastně ani není schopen změřit tak, aby z toho mohly být vyvozeny nějaké důsledky.

Závěr

Věříme, že po více než deseti letech osvěty v této oblasti se konečně i v České republice prosadí výrobkový přístup (v návrhu novely Vodního zákona je) a že se tak vytvoří jednak podmínky pro to, aby existovala jednoduchá kontrola toho, co je skutečně na lokalitě osazeno, a jednak pro to, aby existovala z pohledu dodavatelů jasná pravidla pro korektní konkurenční boj. Současný stav, kdy se hraje bez pravidel, a navíc rozhodčí je odborník na trochu jiný typ sportu, nahrává manipulacím - viz příklady výše. Doplácí na to pak, jak je v těchto případech obvyklé, všichni (dobrý stav vod a stále se stupňující požadavky na vypouštění) a ti poctivější dodavatelé, kteří nemají odvahu prohlašovat něco, co už jim nedovolí jejich odborná hrdost.