Revize ČSN 744505 podlahy společná ustanovení
Příspěvek popisuje obsah nově revidované ČSN 744505 Podlahy společná ustanovení a upozorňuje zejména na zcela nové kapitoly zaměřené na průmyslové podlahy a podlahy v bytové a občanské výstavě. Příspěvek by měl sloužit široké odborné veřejnosti k vyjádření názorů a připomínek k této normě tak, aby se stala dobře použitelným nástrojem jak pro projektanty, tak pro dodavatele a investory.
1. Úvod
Podle závěru z rozborového úkolu RU/0807/05 je ČSN 74 4505:1994 Podlahy. Společná ustanovení zastaralá, ale v praxi velmi využívaná a proto se Český normalizační institut rozhodl zařadit do plánu normalizace pod číslem úkolu 74/0234/07 revizi této ČSN ve vztahu k základním ČSN a EN, technickým předpisům a k současným technickým požadavkům. Práce na revizi byly zahájeny v únoru 2007 a předpokládá se dokončení úkolu v listopadu 2007.
Z rešerší harmonizovaných a podpůrných norem vyplývá, že na podlahové materiály a jejich zkoušení existuje celá řada norem. Co se týká instalace těchto materiálů, zatím jsou na evropské úrovni zpracovány technické specifikace na instalaci pružných, textilních a laminátových podlahových krytin a dále na instalaci keramických obkladů, připravuje se norma na instalaci parket.
Na instalaci ostatních podlahových materiálů existují v zemích EU normy na národní úrovni. V ČR není tato oblast po zrušení oborových norem ošetřena a postupy jsou uvedeny v rozličných návodech různých profesních sdružení.
Jako zdroj informací v této oblasti může sloužit i internet, kde celá řada výrobců i profesních sdružení uvádí na svých stránkách technologické postupy instalace svých výrobků, přičemž v některých případech deklaruje kvalitu svých výrobků a služeb s odvoláním na ČSN 74 4505.
ČSN 74 4505 však obsahuje řadu nepřesných a nejasných ustanovení a v řadě ustanovení není aktuální, je proto revidována, aby nebyla zdrojem zbytečných nedorozumění a sporů.
Z připomínek účastníků řízení rozborového úkolu vyplynulo, že technický dokument, který by upravoval požadavky na podlahové konstrukce s ohledem na aktuálně využívané technologie a úroveň poznatků je potřebný.
Vzhledem k šíři problematiky však norma zřejmě bude uživatelům sloužit jen jako přehled základních legislativních a technických požadavků a jako výchozí bod a vodítko, kde získat podrobnější informace o požadavcích na jednotlivé typy podlah a jednotlivé druhy podlahových materiálů.
2. Členění normy
Předkládaná revize samozřejmě přebírá formální kapitoly jako je Předmět normy a Definice, v ostatních částech však zásadním způsobem mění dosavadní koncepci a zařazuje do normy především problematiku průmyslových podlah, která je ve stávající úpravě prakticky zcela opominuta.
Cílem předkládané revize ČSN 744505 je vytvořit prakticky použitelný dokument, který by definoval základní kvalitové a vzhledové požadavky na podlahové konstrukce a zároveň zajistil vyhovující kvalitu výsledného produktu a minimalizoval spory mezi jednotlivými subjekty, které se účastní stavebního procesu.
V úvodu normy jsou uvedeny související normové a právní předpisy, které odpovídají aktuálnímu stavu jak tuzemských, tak přebíraných evropských norem.
Kapitola 1 "Předmět normy" zůstane zachována prakticky v identické podobě, a to především vzhledem k tomu, že stávající definice je dostatečně obecná. Její znění je následující: "Tato norma stanoví požadavky pro navrhování, provádění a zkoušení podlah ve stavebních objektech."
Kapitola 2 "Termíny a definice" je rozšířena o pojmy související především s průmyslovými podlahami, které ve stávající normě nejsou vůbec zohledněny. Součástí této kapitoly je i subkapitola 2.3 "Členění podlah", která má sice spíše didaktický charakter a její ponechání však považují zpracovatelé revize za přijatelné.
Dosavadní kapitola 3 "Technické požadavky" bude spojena s kapitolou 6 "Zkoušení". Je logické, aby současně s definovaným parametrem a kvantitativními požadavky byla zároveň popsána metoda zkoušení, případně bylo odkázáno na příslušný předpis, podle kterého je zkoušení prováděno. Oddělovat tuto tématiku do dvou oddělených kapitol je pro čtenáře přinejmenším nepraktické.
V samotných technických požadavcích dojde k výrazným úpravám, a to zejména pokud se týče požadavku na rovinnost povrchu, tzv. statické a mechanické vlastnosti a protiskluzné vlastnosti.
Následují pak dvě základní kapitoly, a to kapitola 4 "Podlahy v bytové a občanské výstavbě" a kapitola 5 "Průmyslové podlahy", ve kterých jsou definovány požadavky pro navrhování, provádění a kontrolu kvality podlahových konstrukcí v těchto oblastech.
V kapitole 3 tohoto článku je uvedena část návrhu kapitoly "Technické požadavky a zkoušení podlahových konstrukcí". Oproti stávající normě jsou největší změny v kapitolách 3.2., 3.4. a 3.5. Kapitoly 4 a 5 tohoto článku pak uvádí celý předpokládaný rozsah kapitol revidované normy.
3. Technické požadavky a zkoušení podlahových konstrukcí
3.1. Charakteristiky viditelného povrchu
3.1.1. Povrch podlahy musí být rovný a čistý. Vzhled povrchu musí působit estetickým dojmem. Pokud je nášlapná vrstva sestavena z prvků, musí být jejich skladba jednotná.
3.1.2. Spáry mezi prvky musí být stejně široké, přímé a nepropadlé. Musí být stejnoměrně vyplněné lepidly nebo tmely, které nesmí vystupovat nad povrch podlahy. Šířka spár dlažeb z dlaždic se stanoví podle příslušných norem jednotlivých výrobků nebo podle dokumentace výrobce, pokud ve speciálních případech s ohledem na zatěžování dlažby není stanoveno v projektové dokumentaci jinak.
3.1.3. Povrch podlahy nesmí vykazovat závady, jako např. trhliny, rýhy, kaverny, puchýře, vlny apod. Prvky skládaných podlahovin nesmí mít olámané hrany a rohy a rozdíly ve vzhledu jednotlivých prvků nesmí narušit celkový vzhled podlahy.
3.1.4. Styky podlahy se stěnami, prostupy podlahou, dilatační spáry a smršťovací spáry musí být plynulé, obvykle přímé. Kompletační prvky musí být pevně osazeny, nesmějí být zdeformované a tyto prvky ani jejich okolí nesmí být znečištěno použitými hmotami.
3.1.5. Vlivem prostředí a údržby se barevnost povrchu podlahy nesmí podstatně změnit. Přípustné jsou pouze změny, které působí v celé ploše podlahy rovnoměrně a nemají nepříznivý vliv na její celkový vzhled.
3.1.6. Kontrola charakteristik viditelného povrchu se provádí vizuální pohlídkou.
3.2. Rovinnost povrchu nášlapné vrstvy
3.2.1. Mezní odchylky místní rovinnosti nášlapné vrstvy jsou uvedeny v tabulce č.1
Typ podlahy | Podlaha v prostorách menších než 100 m2 | Podlaha v prostorách větších než 100 m2 | |
---|---|---|---|
Maximální odchylka | Charakteristická odchylka | Maximální odchylka | |
Podlahy v místnostech pro trvalý pohyb osob (byty, kanceláře, nemocniční pokoje, kulturní zařízení, obchody, komunikace uvnitř objektu apod.) | 2 mm | 2 mm | 4 mm |
Technické místnosti (sklepy, kotelny, půdy, garáže apod.) | 5 mm | 5 mm | 10 mm |
Výrobní a skladovací haly | 5 mm | 5 mm | 10 mm |
Tabulka 1: Limitní odchylky místní rovinnosti
3.2.2. V případě podlah v prostorách menších než 100 m2 musí všechny hodnoty odchylek místní rovinnosti zjištěné při kontrolním měření splňovat podmínku maximální odchylky. V případě podlah v prostorách větších než 100 m2 musí být 95% hodnot odchylek místní rovinnosti zjištěných při kontrolním měření menších nebo rovno charakteristické odchylce a všechny hodnoty odchylek místní rovinnosti zjištěné při kontrolním měření splňovat podmínku maximální odchylky.
¨3.2.3. U podlach s nášlapnou vrstvou tvořenou kobercem, nebo jinou textilií, se požadavky na odchylky místní rovinnosti vztahují na podklad nášlapné vrstvy.
3.2.4. V místech spár v podlaze, které nejsou zakryty přechodovou lištou, nebo prahem, nesmí být rozdíl ve výškové úrovni hran ploch na obou stranách spáry větší než limity uvedené v tabulce 2.
3.2.5. V případě dlažeb nesmí být rozdíl ve výškové úrovni hran sousedních dlaždic větší než limity uvedené v tabulce 2.
Typ podlahy | Podlaha v prostorách menších než 100 m2 | Podlaha v prostorách větších než 100 m2 | |
---|---|---|---|
Maximální odchylka | Charakteristická odchylka | Maximální odchylka | |
Podlahy v místnostech pro trvalý pohyb osob (byty, kanceláře, nemocniční pokoje, kulturní zařízení, obchody, komunikace uvnitř objektu apod.) | 1 mm | 1 mm | 2 mm |
Technické místnosti (sklepy, kotelny, půdy, garáže apod.) | 2 mm | 2 mm | 2 mm |
Výrobní a skladovací haly | 2 mm | 2 mm | 2 mm |
Tabulka 2: Limitní rozdíly ve výškové úrovni hran ploch na obou stranách spár
a limitní rozdíly ve výškové úrovni hran sousedních dlaždic
3.2.6. V případě podlah v prostorách menších než 100 m2 musí všechny hodnoty rozdílů ve výškové úrovni sousedních hran zjištěné při kontrolním měření splňovat podmínku maximální odchylky. V případě podlah v prostorách větších než 100 m2 musí při kontrolním měření být 95% hodnot rozdílů ve výškové úrovni sousedních hran menších nebo rovno charakteristické odchylce a všechny hodnoty rozdílů ve výškové úrovni sousedních hran splňovat podmínku maximální odchylky.
3.2.7. Maximální rozdíl ve výškové úrovni hran ploch na obou stranách spáry, která bude zakryta přechodovou lištou je 8 mm. Přechodová lišta na takovéto spáře musí být barevně výrazně odlišná od podlahy na obou stranách spáry. Minimální šířka přechodové lišty je 40 mm.
3.2.8. Maximální rozdíl ve výškové úrovni hran ploch na obou stranách spáry, která bude zakryta prahem je 15 mm. Práh na takovéto spáře musí být barevně výrazně odlišný od podlahy na obou stranách spáry. Minimální šířka prahu je 80 mm. Prahy nelze provádět na pojížděných podlahách.
3.2.9. V případě spár mezi jednotlivými prvky nášlapných vrstev složených ze dřevěných prvků, desek na bázi dřeva, laminátových desek apod. nesmí být žádný rozdíl ve výškové úrovni sousedních prvků.
3.2.10. V projektové dokumentaci mohou být předepsány přísnější požadavky na odchylky místní rovinnosti a/nebo na rozdíly ve výškové úrovni hran ploch na obou stranách smršťovacích a dilatačních spár a/nebo na rozdíly ve výškové úrovni hran sousedních dlaždic. Zejména v případě výrobních a skladovacích hal je třeba přihlédnout k požadavkům strojního a manipulačního zařízení, které se v těchto halách bude provozovat.
3.2.11. Měření odchylek místní rovinnosti se provádí pomocí latě dlouhé 2 metry. Lať se položí svým středem na střed zvoleného zkušebního místa a otáčí se s ní kolem středu zkušebního místa tak, aby byla nalezena poloha latě s největší odchylkou místní rovinnosti. Zkušební lať nesmí být položena přes místo předepsané změny sklonu podlahy. Výsledkem měření ve zkušebním místě je maximální odchylka.
3.2.12. Měření se provede minimálně v pěti zkušebních místech na každých 100 m2 podlahy. Minimální počet zkušebních míst v jedné místnosti je pět. Zkušební místa se rovnoměrně rozmístí po ploše podlahy.
3.2.13. Měření rovinnosti v místech smršťovacích a dilatačních spár se provádí pomocí krátkého pravítka položeného kolmo na spáru. Provede se minimálně 5 měření na 10 metrů spáry. U kratších spár se provede nejméně 5 měření.
3.2.14. Měření rozdílu výškové úrovně sousedních dlaždic se provádí pomocí krátkého pravítka položeného kolmo na spáru. Provede se minimálně 10 měření na 100 m2 dlažby. U podlah v menších místnostech se provede nejméně 10 měření.
3.3. Přímost spár
3.3.1. Největší odchylky celkové přímosti viditelných spár v podlahách jsou uvedeny v tabulce 3.
Typ podlahy | Délka spáry | |||
---|---|---|---|---|
do 1 m | 1 až 4 m | 4 až 8 m | více než 8 m | |
Podlahy v místnostech pro trvalý pohyb osob (byty, kanceláře, nemocniční pokoje, kulturní zařízení, obchody, komunikace uvnitř objektu apod.) | 2 mm | 5 mm | 8 mm | 12 mm |
Technické místnosti (sklepy, kotelny, půdy, garáže apod.) | 4 mm | 6 mm | 10 mm | 15 mm |
Výrobní a skladovací haly | 4 mm | 6 mm | 10 mm | 15 mm |
Tabulka 3: Největší odchylky celkové přímosti spár
3.3.2. Měření odchylek přímosti spár se provádí buď pomocí napnuté struny nebo pomocí geodetického zaměření. Koncovými body spáry se proloží přímka. Odchylky od přímosti pak jsou jednotlivé vzdálenosti osy spáry od této přímky.
3.4. Výškové úrovně vrstev podlah
3.4.1. Maximální dovolená odchylka od výškové úrovně nášlapné vrstvy může být stanovena v projektové dokumentaci. Pokud požadavek na maximální odchylku od výškové úrovně nášlapné vrstvy není stanoven, nebo je v rozporu s požadavkem na maximální rozdíl ve výškové úrovni hran ploch na obou stranách spáry (viz kapitola 3.2.), musí být splněn požadavek na maximální rozdíl ve výškové úrovni hran ploch na obou stranách spáry.
3.4.2. Odchylky od předepsané výškové úrovně se měří geodeticky. U podlah v místnostech menších než 100 m2 musí být požadavek na maximální odchylku od výškové úrovně splněn ve všech měřených bodech. U podlah v místnostech nad 100 m2 musí být požadavek na maximální odchylku od výškové úrovně splněn v 95 % měřených bodů. Ve všech měřených bodech musí být odchylka od předepsané výškové úrovně nášlapné vrstvy menší než 150 % maximální dovolené odchylky od výškové úrovně nášlapné vrstvy. Body měření se po místnosti rozmístí rovnoměrně. V místnostech do 100 m2 se měření provede v jednom bodě na každých 5 m2, minimálně ve třech bodech. V prostorách větších než 100 m2 se měření provede v jednom bodě na každých 20 m2, minimálně ve 20 bodech. V prostorách větších než 1000 m2 se měření provede v jednom bodě na každých 100 m2, minimálně v 50 bodech.
3.5. Tloušťka vrstev
3.5.1. Dovolené odchylky od projektem předepsané tloušťky vrstvy jsou uvedeny v tabulce 4.
Předepsaná tloušťka vrstvy | Dovolené tolerance tloušťky | |
---|---|---|
95% hodnot v rozmezí | Všechny hodnoty v rozmezí | |
> 10 mm | 90 % až 120% předepsané tloušťky | 80% až 140% předepsané tloušťky |
≤ 10 mm a b | ≥ 90% předepsané tloušťky | ≥ 80% předepsané tloušťky |
a Při tloušťce pružných vrstev (tepelná izolace, zvuková izolace apod.) větší než 120% předepsané tloušťky nesmí být stlačitelnost této vrstvy větší než stlačitelnost na kterou byla navržena únosnost nosné vrstvy. b Celková hmotnost podlahového souvrství se nesmí zvýšit na více než 140% hmotnosti podlahového souvrství navrženého v projektové dokumentaci. |
Tabulka 4: Dovolené odchylky od projektem předepsané tloušťky vrstvy.
3.5.2. V projektové dokumentaci mohou být stanoveny jiné tolerance tloušťky vrstev. Skutečně provedená tloušťka vrstvy musí být v souladu s technickou specifikací výrobce materiálu této vrstvy.
3.5.3. Kontrola skutečně provedené tloušťky vrstvy se provádí pomocí sond, jádrových vývrtů, nebo jiných vhodných metod.
3.6. Sklon povrchu podlahy
3.6.1. Je-li předepsán sklon podlahy, pak musí být ve vymezené ploše jednotný, směřující ke vpusti nebo odvodňovacímu žlábku. Vpusť, nebo odvodňovací žlábek, nesmí vystupovat nad povrch podlahy. Spád podlahy musí být v rozmezí 0,5 % až 2 %. Na podlaze se nesmí vyskytovat oblasti s protispádem, které by způsobovaly vznik kaluží. Tento požadavek je nadřazený požadavku na maximální odchylku od výškové úrovně nášlapné vrstvy i požadavku na maximální odchylku místní rovinnosti nášlapné vrstvy.
3.6.2. Požadavek na sklon v rozmezí 0,5% až 2% se vztahuje jak na plochy, tak na úžlabí. Součástí skladby těchto podlah musí být vodotěsná vrstva, která musí být vyvedena na stěny nejméně do výšky 200 mm nad úroveň podlahy.
3.6.3. Dlažba u pisoárových stání musí být z rýhovaných dlaždic se sklonem v rozmezí 1,5% až 2% směrem ke stání. Doporučuje se dlažbu barevně odlišit a zvýšit o 60 mm až 100 mm nad úroveň podlahy.
3.6.4. Měření sklonu podlahy se provádí pomocí dvoumetrové latě s libelou. V případě menšího rozměru skloněné části podlahy lze využít kratší latě. Četnost měření je stejná jako v případě měření rovinnosti povrchu nášlapné vrstvy.
3.7. Rozměrová stálost
Podlahové vrstvy nesmí po dobu své životnosti vykazovat výrazné rozměrové změny. Povolené odchylky stanoví příslušné normy výrobků a projektová dokumentace objektu.
4. Podlahy v bytové a občanské výstavbě
4.1. Návrh podlah
4.1.1. Návrh podlahy musí stanovit zejména:
- Podmínky úspěšné funkce podlahy po dobu její předpokádané životnosti.
- Skladbu podlahové konstrukce, tj. jednotlivé vrstvy, jejich tloušťky, popřípadě i složení vrstev a pracovní postupy pro jejich zhotovení. Skladba podlahové konstrukce musí být navržena tak, aby podlaha splňovala požadavky, které jsou na ni kladeny, i v případě, že bude vyrobena s nepříznivými tolerancemi tlouštěk vrstev.
- Rozmístění dilatačních a smršťovacích spár v podlaze, nebo v jejích vrstvách, a jejich úpravu.
- Řešení dilatačních spár nosné konstrukce, které prochází podlahou. Dilatační spára musí umožnit pohyb nosné konstrukce.
- Řešení prostupů podlahou (prostupy potrubí, technologických zařízení apod.).
- Napojení podlahy na stěnu.
- Způsob uložení prvků a rozvodů technického zařízení budov umístěných do podlahové konstrukce.
4.1.2. Požadavky na hlavní vrstvy skladby podlahové konstrukce jsou vyznačeny v tabulce 5.
Tabulka 5: Vlastnosti, které musí příslušná vrstva, nebo celá skladba podlahy, splnit.
4.1.3. Jedna vrstva může plnit funkci několika vrstev zároveň.
POZNÁMKA: Obvykle je vhodnější navrhovat skladby podlah s menším počtem vrstev s více funkcemi, protože se tím zmenšuje riziko vzniku závad.
4.1.4. Projektová dokumentace může stanovit jiné požadavky na dovolené odchylky od výškové úrovně povrchu nášlapné vrstvy a/nebo přísnější požadavky na rovinnost povrchu nášlapné vrstvy.
4.1.5. Monolitické podlahové vrstvy z materiálů, které podléhají smršťování (např. beton), musí být rozděleny smršťovacími spárami. Smršťovací spáry musí být buď vytvořeny pomocí bednění ihned při ukládání směsi, nebo musí být nařezány ještě před vznikem poruch způsobených smršťováním.
POZNÁMKA: Rastr smršťovacích spár se obvykle provádí pravoúhlý. Poměr stran obdélníku nesmí být větší než 1:4. Po odeznění smršťování se smršťovací spáry mohou vyplnit tuhou zálivkou. V případě nevyztužených cementových potěrů nesmí být delší strana obdélníku smršťovacího pole delší než čtyřicetinásobek tloušťky vrstvy cementového potěru. Řezání smršťovacích spár musí být provedeno do 24 hodin od zamíchání směsi. Odeznění podstatné části smršťování se při 20°C předpokládá po 28 dnech. V případě potěrů s atypickým sloužením je třeba vzdálenost smršťovacích spár a dobu jejich řezání stanovit na základě znalostí o smršťování použitého materiálu.
4.1.6. V tabulce 6 jsou uvedeny minimální tloušťky cementových a anhydritových plovoucích potěrů při stlačitelnosti podkladních vrstev ≤ 3 mm, v závislosti na jejich zatížení. Při plošném zatížení ≤ 2,0 kN/m2 lze hodnoty tloušťky vstvy potěru uvedené v tabulce 6 použít i pokud je stlačitelnost podkladních vrstev ≤ 5 mm. Při plošném zatížení ≤ 2,0 kN/m2 a stlačitelnosti podkladních vrstev ≤ 10 mm je třeba hodnoty tloušťky vrstvy potěru uvedené v tabulce 6 zvětšit o 5 mm.
Tloušťka vrstvy potěru | ||||
---|---|---|---|---|
třída pevnosti v tlaku | plošné zatížení ≤ 2,0 kN/m2 |
plošné zatížení ≤ 3,0 kN/m2 bodové zatížení ≤ 2,0 kN |
plošné zatížení ≤ 4,0 kN/m2 bodové zatížení ≤ 3,0 kN |
plošné zatížení ≤ 5,0 kN/m2 bodové zatížení ≤ 4,0 kN |
C20 | 50 mm | 75 mm | 80 mm | 85 mm |
C25 | 45 mm | 65 mm | 70 mm | 75 mm |
C30 | 40 mm | 55 mm | 60 mm | 65 mm |
C35 | 40 mm | 55 mm | 60 mm | 65 mm |
C40 | 35 mm | 50 mm | 55 mm | 60 mm |
Tabulka 6: Minimální návrhové tloušťky plovoucích cementových nebo anhydritových potěrů při stlačitelnosti podkladních vrstev ≤ 3 mm
4.1.7. Při návrhu podlahové konstrukce musí být vzato v úvahu maximální zatížení působící na podlahu po celou dobu životnosti podlahy, včetně doby výstavby budovy.
Při větším zatížení, nebo atypickém zatížení, nebo při větší stlačitelnosti podkladních vrstev musí být vrstva plovoucího potěru navržena na základě statického výpočtu.
4.2. Provádění
4.2.1. V zadání podlahářských prací musí být stanoveny požadavky na výškovou úroveň a na rovinnost povrchu prováděných vrstev. Požadavek musí být stanoven s ohledem na požadavek následné vrstvy na rovinnost podkladu a s ohledem na provádění následných vrstev v předepsaných tloušťkách spolu s požadavkem na výškovou úroveň finálního povrchu.
4.2.2. Při převzetí staveniště dodavatelem podlahové konstrukce, nebo části podlahové konstrukce, musí být sepsán zápis obsahující alespoň následující údaje: výšková úroveň podkladu, tloušťky vrstev a výšková úroveň povrchu nejvyšší vrstvy prováděné tímto dodavatelem.
4.2.3. Podlaha musí být provedena v projektem, nebo zadávací dokumentací, předepsané skladbě a s předepsanými tloušťkami vrstev. U každé vrstvy musí být dodrženy požadavky na výškovou úroveň povrchu a požadavky na další požadované vlastnosti.
4.2.4. Za dodržení předepsané výškové úrovně horního povrchu příslušné vrstvy odpovídá zhotovitel této vrstvy.
POZNÁMKA: Dovolená odchylka od výškové úrovně horního povrchu železobetonové stropní konstrukce je uvedena v ČSN P ENV 13670-1:2001.
4.2.5. Nejvyšší dovolená vlhkost cementového nebo anhydritového potěru v hmotnostních % v době pokládky nášlapné vrstvy je uvedena v tabulce 7.
Nášlapná vrstva | Cementový potěr | Anhydritový potěr |
---|---|---|
Kamenná nebo keramická dlažba | 3,0 % | 0,5 % |
Paropropustná textilie | 4,0 % | 1,0 % |
PVC, linoleum, guma | 2,5 % | 0,5 % |
dřevěné podlahy, parkety, laminátové podlahoviny | 2,5 % | 0,5 % |
Tabulka 7: Nejvyšší dovolená vlhkost cementového nebo anhydritového potěru v hmotnostních % v době
pokládky nášlapné vrstvy
4.2.6. V případě, že součástí podlahy je systém podlahového vytápění musí být požadavek na maximální vlhkost cementového potěru snížen o 0,5 %.
4.2.7. Vlhkost vrstev podlahy a vlhkost stropní konstrukce nesmí způsobit nesplnění technických požadavků kladených na podlahu, nebo její vrstvu.
4.2.8. Vlhkost potěru se stanovuje sušením při zvýšené teplotě (gravimetricky) podle ČSN EN ISO 12570, případně pomocí karbidové metody (CM). Použití jiné metody je možné pouze v případě pokud je prokázáno, že vede ke stejným výsledkům jako metoda dne ČSN EN ISO 12570.
POZNÁMKA: Vzorky anhydritu je třeba sušit při teplotě 40 ± 2 °C.
5. Průmyslové podlahy
5.1. Průmyslová podlaha je taková podlahová konstrukce, jejíž plošné užitné zatížení je větší než 5 kN/m2 a která je současně pojížděna jakýmkoli typem přepravního nebo manipulačního prostředku, jehož užitná nosnost je 10 kN nebo větší.
5.2. Návrh průmyslové podlahy
5.2. 1. Návrh průmyslové podlahy musí obsahovat zejména:
- skladbu podlahy, tloušťku jednotlivých vrstev i kvalitu použitých materiálů,
- statické posouzení nosné podlahové desky na základě znalosti vnějšího užitného zatížení a kvality, resp. požadavků na podkladní vrstvy,
- přesně definované požadavky na hutnost podloží,
- přesně definovanou kvalitu betonu nosné podlahové desky,
- vzdálenost a hloubku prořezu smršťovacích spar,
- polohu a konstrukční řešení teplotních dilatací,
- požadavky na vyplnění smršťovacích spar po dokončení podlahové konstrukce,
- způsob přenosu posouvajících sil mezi jednotlivými dilatačními úseky.
5.2.2. V projektu musí být zřetelně uvedeno na jaké plošné a pohyblivé zatížení je podlahová konstrukce navrhována. V případě pohyblivého zatížení musí být k dispozici zatěžovací schéma dopravního prostředku, hodnoty kolových sil, průměr kol a typ materiálu jednotlivých kol.
5.2.3. U průmyslových podlah s vyšší intenzitou pohybu manipulačních prostředků nebo pohybu dopravních prostředků s vyššími kolovými tlaky je nezbytné porovnat kontaktní napětí pod koly dopravních prostředků s pevností v tlaku nášlapné vrstvy.
5.2.4. Při návrhu průmyslových podlahových konstrukcí s vysokou intenzitou provozu manipulačních prostředků je třeba vzít v úvahu, že požadavky na rovinnost zejména v oblasti smršťovacích spar musí být výrazně vyšší. Jakékoli nerovnosti totiž vyvolávají při pojezdu doplňující dynamické účinky, které mohou podlahu v oblasti těchto spar poškodit. To se v plné míře týká i průmyslových podlah zhotovovaných z betonových nebo keramických dlaždic.
5.2.5. Návrh podlahy musí vzít v úvahu, že jakákoliv vedení zeslabující betonovou nosnou desku vyvolají v linii tohoto vedení vznik výrazné smršťovací trhliny. Zeslabování nosné desky jakýmkoliv vedením je proto nežádoucí,
5.2.6. Veškeré prostupy betonovými dekami průmyslových podlah musí být proto vedeny tak, aby byla umožněna volná dilatace podlahové desky,
5.2.7. Návrh musí obsahovat požadavek, aby nosná betonová deska byla zřetelně oddělena od pevných prvků v půdorysu podlahové konstrukce (sloupy, stěny, obvodové stěny), a to v závislosti na délce dilatačních úseků minimálně však v tloušťce 8 mm.
5.2.8. Vzdálenost smršťovacích spar se navrhuje v maximální vzdálenosti, která je 30 násobkem tloušťky nosné betonové desky.
5.2.9. Na základě projektu podlahové konstrukce vypracuje vybraný dodavatel technologický postup provedení podlahové konstrukce, zejména pak betonáže nosné podlahové desky.
5.3. Provádění
5.3.1. Před zahájením provádění průmyslové podlahové konstrukce je třeba převzít zhutněné podloží a míru zhutnění podle projektu doložit zkušebními protokoly. Shodným způsobem je třeba zaměřit niveletu podloží a porovnat ji s niveletou projektované úrovně horního líce podlahové konstrukce tak, aby bylo zřejmé, že projektem předepsaná tloušťka zejména nosné podlahové desky je realizovatelná.
5.3.2. Jednotlivé podkladní vrstvy se ukládají a ošetřují ve smyslu zpracovaného technologického postupu provádění, resp. ve smyslu příslušných materiálových norem.
5.3.3. Betonová směs použitá pro nosnou podlahovou desku musí být uložena vždy do počátku tuhnutí,
5.3.4. Zhutnění betonové směsi se provádí úměrně zvolené konzistenci betonové směsi.
5.3.5. Finalizace povrchu se provádí strojním hlazením, výjimečně při malém rozsahu prací ručně,
5.3.6. Finalizovaný povrch se ihned opatří nástřikem, který omezuje odpar záměsové vody,
5.3.7. Ihned po ukončení tuhnutí se povrch ošetřuje podle technologického předpisu,
5.3.8. Po cca 24 hodinách se provede nařezání smršťovacích spar ve vzdálenostech určených projektem (maximálně 30 násobek tloušťky desky),
5.3.9. Nařezané nevyplněné smršťovací spáry nemohou být pojížděny dopravními prostředky s větším kontaktním napjetím pod koly,
5.3.10. Nařezané smršťovací spáry se vyplní tuhou výplňovou hmotou s modulem pružnosti v intervalu 0,1 až 0,6 GPA.
5.4. Povrchové úpravy
5.4.1. Povrchové úpravy jsou buď nátěry na různé materiálové bázi nebo tzv. minerální vsypy. Tloušťka povrchové úpravy se provádí podle projektu nebo doporučení výrobce. Soudržnost povrchové úpravy musí být větší než je tahová pevnost podkladu (podkladního betonu).
5.4.2. Nátěry
5.4.2.1. Nátěry se aplikují na přiměřeně vyzrálý beton, jehož vlhkost je nižší než požaduje výrobce nátěru,
5.4.2.2. Projekt může doporučit provedení referenční plochy nátěru, na které projektant , resp. investor odsouhlasí barevný odstín, strukturu a protiskluznost,
5.4.2.3. Dodavatel povrchové úpravy nenese odpovědnost za imperfekce v nátěru vzniklé v důsledku nečistot ve vzdušném prostředí,
5.4.2.4. Pokud má být zachován barevný odstín nátěrů, musí být prováděno pravidelné čištění nátěru v intervalech a způsobem předepsaným výrobcem nátěru,
5.4.2.5. Při barevném řešení průmyslové podlahy musí být bráno v úvahu, že trvalý provoz gumových pneumatik může vést v některých partiích k trvalému znečišťování.
5.4.3. Minerální vsypy
5.4.3.1. Minerální vsyp se aplikuje do převibrované tzv. zavadlé betonové směsi,
5.4.3.2. Minimální tloušťka minerálního vsypu je 1,5 mm,
5.4.3.3. Přirozenou vlastností minerálních vsypů je částečná barevná nevyrovnanost,
5.4.3.4. Přirozenou vlastností minerálního vsypu je přítomnost vlasových smršťovacích trhlin s šířkou do 0,1 mm. Tato tzv. "krakeláž" není funkční ani estetickou vadou.
5.4.3.5. Odolnost minerálního vsypu zjišťovaná obrusnou metodou podle Böhma musí být menší než 5 g/ 50 cm2,
5.4.3.6. Minerální vsypy jsou jen omezeně čistitelné.
5.5. Kontrolní zkoušky
5.5.1. Před betonáží podlahové desky, resp. podkladních vrstev musí být k dispozici protokol o zkouškách zhutnění podloží prokazující splnění projektových požadavků,
5.5.2 Před betonáží podkladové desky nebo podkladních vrstev musí být geodeticky ověřeno, že zadaná niveleta horního líce podlahy a niveleta podkladu odpovídá projektem předepsané tloušťce.
5.5.3. Při betonáži se zhotovují kontrolní krychle o hraně 150 mm na každých 300 m3 uložené betonové směsi. Po odformování se tělesa uloží do vodního prostředí.
5.5.4. U povrchových úprav se ověřuje soudržnost s podkladem odtrhovými zkouškami. Provádí se 6 odtrhů na 1000 m2. Soudržnost povrchové úpravy musí být větší než je tahová pevnost podkladního betonu. Tahová pevnost betonu musí být větší než 1/15 garantované pevnosti použité třídy betonu.
5.5.5. Případná dodatečná kontrola kvality betonu (zatřídění betonu) jádrovými vývrty musí být provedena na vývrtech o průměru 150 mm. Vyhodnocení se provede podle ČSN EN 206-1.
5.6. Sanace vad
5.6.1. Lokální sanace vad se provádí, pokud rozsah poruch se dotýká méně než 10 % plošné výměry podlahy.
5.6.2. V případě snížení soudržnosti povrchové úpravy se oblast geometricky vymezí, povrchová úprava se mechanicky odstraní, ověří se tahová pevnost podkladu a provede se náhradní povrchová úprava.
5.6.3. V případě snížených mechanických vlastností nebo rovinnosti se oblast geometricky vymezí, vybourá na zvolenou výšku a oblast se doplní betonovou směsí nebo speciální prefabrikovanou maltou s garantovanou pevností nad 40 MPa.
6. Celkové závěry
Z výše uvedeného textu vyplývá, že se zpracovatelé revize budou snažit do nově revidované ČSN 74 4505 "Podlahy obecná ustanovení" začlenit ta kriteria a požadavky, která jsou častým zdrojem nedorozumění mezi projektanty, dodavateli a investory, která způsobují často nevratné poškození velkých ploch podlahových konstrukcí. Zkušenosti zpracovatelů však nemohou být pochopitelně zcela komplexní. Proto se obracejí na veškerou odbornou veřejnost, která přichází aktivně do kontaktu s projektováním, prováděním nebo kontrolou podlahových konstrukcí, aby korigovala navržené požadavky a kritéria, případně upozornila na skutečnosti, které by bylo vhodné do textu připravované revize doplnit. Autoři revize předem děkují všem, kteří věnují svůj čas tomuto účelu.