Ekologická a ergonomická hlediska při navrhování bytových koupelen (I)
V posledním desetiletí minulého století nastala kvalitativní změna v možnosti navrhování zdravotních zařizovacích předmětů a sestav z těchto předmětů, mající také vliv na dosavadní dispoziční řešení bytů a budov. Velký výběr předmětů umožňuje navrhovat zdravotnické komplety v libovolném rozsahu a podle účelu odpovídajícího požadavkům dnešního navrhování staveb. Architektonické a v užším smyslu dispoziční řešení budov bylo uvolněno od přísně omezujících typových požadavků. Odůvodněné vyšší investiční náklady jsou akceptovány. Důraz je položen zejména na kvalitu konstrukcí a výrobků, na jejich odpovídající životnost, snadnou údržbu a na snížení provozních nákladů během životnosti navrhovaných zařízení a budov.
Společná problematika
Před dalším rozborem zvolené problematiky, tj. ekologických a ergonomických hledisek při navrhování bytových koupelen, si ujasněme používanou terminologii. Přidržme se definice nestora a zakladatele vědeckého oboru technických zařízení budov prof. Ing. V. Krcha, který považoval za zařizovací předměty, v rámci domovní kanalizace, všechna provozní zařízení trvale napojená na odvodnění a sloužící potřebám lidí. Protože je na předním místě zdravotní hledisko, patří tyto předměty do zařízení zdravotně technických. V dnešní literatuře, zejména firemní, se užívá také název zařízení sanitární techniky a předměty či komplety sanitární techniky. Přidržme se dále názvu "zdravotní", který je totožný s názvem "sanitární", ale lépe odpovídá českému jazyku.
Zdravotní zařizovací předměty (dále ZZP) se vyskytují ve všech budovách - nejen v bytových a rodinných domech. Pro všechny ZZP, kromě takových, které jsou umístěny ve speciálních provozech, jako jsou např. hromadné sprchy při průmyslových závodech a sportovních zařízeních, veřejné lázně, umývárny při zemědělských stavbách apod., platí obdobné požadavky na vlastní řešení jako v bytových stavbách. Jiné požadavky však platí na volbu zdravotních kompletů a na dispoziční uspořádání místností se ZZP. Zobecnění zvolené problematiky na všechny kategorie budov není možné a v dalším pojednání se proto uvažuje, ve shodě s názvem tohoto článku, vybavení bytových koupelen a souvisejících místností v bytech a rodinných domech. Pro koupelny se užívá tradiční, ale správný a výstižný název koupelna - nikoli lázeň. Pro záchod je vyhrazeno pojmenování toaleta, které je správnější, protože vybavení záchodu samotnou klozetovou mísou neodpovídá dnes nejen evropské, ale ani naší národní úrovni.V dalším textu se užívá pojmenování exkluzivní ve smyslu mimořádný. Při kritickém hodnocení ZZP a celých zdravotnických kompletů má označení exkluzivní zahrnovat vysokou kvalitu, mimořádný design a i celkové dispoziční uspořádání. S navrhováním bytových koupelen souvisí další funkce, které je nutné zajistit a které nezbytně patří k bydlení, a to je praní a sušení drobného prádla (osobního). Pro praní "velkého" prádla (ložní, stolní apod.) je možné využívat veřejné služby nebo dnes spíše výjimečně domovní prádelnu, pokud se obyvatelé touto činností ještě chtějí zabývat. Ve standardních koupelnách klasických zděných domů z první poloviny minulého století a stavěných ještě počátkem 50. let a v panelové výstavbě v druhé polovině minulého století bylo počítáno, vedle umyvadla a vany, s možností umístění mobilní bytové pračky, která měla co nejméně překážet vlastnímu používání koupelny. V koupelně bylo také několik šňůr na drobné prádlo ve větší výšce nad vanou. V exkluzivních koupelnách, prezentovaných špičkovými výrobci, se bytové pračky nevyskytují. Nelze si zde ani představit šňůry s drobným prádlem.
Interiér koupelny je další obytnou místností s funkčně domyšlenými vazbami, s ergonomicky tvarovanými ZZP a hygienicky (ekologicky) zajištěným užíváním. Není účelem tohoto rozboru pronášet další superlativy na exkluzivní bytové koupelny. Jejich úroveň je skutečně vysoká a básnickou prezentaci vlastností koupelny lépe zajišťují sami výrobci ZZP, designéři společností a návrháři zdravotnických kompletů, a to také na "vysoké" úrovni. Vraťme se ale k problematice nezbytného praní a sušení drobného prádla. Na okraj poznamenávám, že automatická pračka může být umístěna v kuchyni. Větší problém je dosušení prádla a také žehlení, které částečně blokuje primární funkci kuchyně tj. vaření.
Z provedeného stručného rozboru vyplývá, že se zvyšující se životní úrovní, tam, kde se budou navrhovat koupelny označované jako exkluzivní, by byla zapotřebí další hospodářská místnost, do které by byla přesunuta funkce praní, sušení a žehlení drobného prádla a zároveň by zde bylo další technické vybavení (bytové vodoměry, plynoměr, elektroměr a elektrorozvodnice, vytápěcí kotel event. s rozdělovačem pro okruh otopných těles a podlahového vytápění nebo fakturační měřiče tepelné energie při domovním ústředním vytápění, event. vyústění shozu na odpadky a další). Místnost musí mít tvrdou omyvatelnou dlažbu s gulou napojenou na kanalizaci. Ze sledovaného hlediska vybavení ZZP sem nutně patří výlevka na vodu ze stírání podlah a event. většího množství vod od vaření z kuchyně (jinak by se špinavá voda vylévala do klozetu). Dalším předmětem zde bude mělké umyvadlo nebo umývátko pro mytí rukou, které může být průtočné.
Na současném trhu je dnes nabízeno téměř nepřeberné množství výrobků zdravotní techniky. Firmy působí v celé Evropě, některé i mimo náš kontinent a mají zájem o získání odbytu v České republice. Ze vzájemné konkurence vyplývá snaha o co nejkvalitnější výrobky, především po stránce designu, originality řešení a uplatnění všech novinek.
U nejkomfortnějších zdravotních kompletů - exkluzivních koupelen, které lze označit jako skutečně špičkové, se uplatňují všechny výše jmenované vlastnosti. ZZP a jejich vzájemné vazby odpovídají ergonomickým požadavkům a při používání jsou důsledně splněny hygienické požadavky. Prostorový komfort špičkových koupelen může být mimořádně velký, protože jsou určeny pro nejnáročnější odběratele s nadstandardními byty nebo s velkými rodinnými domy (obr. 1 a obr. 2).
Ekonomická hlediska nejsou pro tyto odběratele dominantní. Ve velkém rozsahu jsou koupelny vybavovány speciálním koupelnovým nábytkem, který dotváří interiér koupelny. V nábytku se používají i textilní doplňky - někdy ve značném rozsahu. Koupelnový nábytek, zejména jeho části z přírodního dřeva a textilní doplňky nejsou ve vlhkém prostředí koupelen nejvhodnější. V celém světě je však používání koupelnového nábytku rozšířeno a nelze mu bránit. Lze si jen přát, aby byla zachována úměrná míra vybavenosti koupelny nábytkem, aby umožňoval dobré čištění pro zachování hygienických vlastností, aby spár, kam může zatékat voda, bylo co nejméně a aby dlažba pod nábytkem mohla být umývána.
Z velkého výběru nabízených ZZP je možné vybavovat také standardní byty při modernizaci stávajícího bytového fondu (obr. 3), kde vymezené dispoziční uspořádání bytu omezuje využití všech ZZP. Z nabízených ZZP je možné vybrat takové, které jsou v těchto podmínkách vhodné a které mají všechny požadované vlastnosti, i když jejich provedení není nadstandardní. Znamená to, že vybavení koupelen lze uskutečnit v nižší cenové relaci a že je tudíž dostupné nejširšímu okruhu spotřebitelů ve stávajících bytech (např. umyvadla jednoduchých tvarů s menšími odkladními plochami, vany a sprchové kouty bez masážních trysek, ve zcela nezbytných případech i omezené použití bidetů apod.). Pro velmi malé byty, určené pro jednoho a maximálně dva obyvatele, jsou nabízeny zdravotnické komplety vyžadující min. plošnou výměru koupelny při zachování plné funkčnosti provozu. Musíme se zde bohužel smířit s nutností umísťování klozetu přímo do koupelny (obr. 4).
 Obr. 1. Exkluzivní koupelna vybavená všemi ZZP a koupelnovým nábytkem. Podlaha koupelny je volná pro snadné umývání. Koupelna je doplněna textilními doplňky včetně odpočinkového lůžka. Působí teplým příjemným dojmem. |
 Obr. 2. Exkluzivní koupelna vybavená všemi ZZP stojícími na podlaze. V luxusním návrhu je provedeno obložení mramorem, do kterého je též zapuštěna vana. Předpokládá se pojízdná skříňka na toaletní potřeby. Koupelna působí strohým až vznešeným, ale chladným dojmem. |
 Obr. 3. Koupelna téměř exkluzivní, vybavená všemi ZZP. Je zde střízlivé vybavení koupelnovým nábytkem a je zde zřejmá snaha po úspoře plochy koupelny. Podlaha je volná pro snadné umývání. Koupelna působí veselým příjemným dojmem. |
 Obr. 4. Zdařilé vybavení koupelny společné s toaletou. Rohový klozet šetří místo. Koupelna je vhodná pouze pro min. byty s 1 osobou, výjimečně se 2 osobami. |
ZZP musí splňovat základní požadavky, od kterých není možné ustoupit. Jsou to
- správný tvar umožňující racionální používání předmětů při respektování ergonomických požadavků; potřebné množství vynaložené energie uživatele má být minimální,
- světlý a hladký povrch umožňující kontrolu zašpinění a snadná čistitelnost bez opotřebování povrchu (hygienické požadavky),
- samozřejmostí je splnění všech předpisových (normových a obecně hygienických) požadavků, zejména bezpečné provedení odtokového ventilu, přepadu a zápachové uzavírky.
Užívaný materiál, kterým je zdravotní keramika s glazurou (nejlépe bílou), je odolný vůči teplotním změnám, chemikáliím užívaným v domácnostech i vůči poškrábání. S materiálem jsou mnoha desetileté zkušenosti. Novější materiál užívaný na vany a vaničky - zdravotní akrylát vyztužený laminátem - je podle údajů výrobců rovněž odolný, a to i proti poškrábání (přes toto ujištění nabízejí výrobci soupravy k regeneraci akrylátových výrobků a doporučuje se opatrnější zacházení). Zesílený ocelový smaltovaný plech na vany a vaničky je již málo užíván, i když je povrch opravitelný (viz praxe bytových podniků). S kvalitou akrylátového povrchu nemůže soupeřit (útlum hluku, velmi hladký a dobře čistitelný povrch a malá teplotní vodivost). Litinové vany, které byly mimořádně pevné, ale velmi těžké, dnes téměř vymizely.
Volba dispozice bytové koupelny a toalety
V předchozí kapitole na obr. 1, 2 a 3 byly dokumentovány vybrané tzv. exkluzivní koupelnové sestavy, které jsou do jisté míry typickými reprezentanty velkého až nepřeberného množství nabízených zdravotních kompletů. Ve všech sestavách je počítáno s klozetem a bidetem. Znamená to, že v bytě není samostatná toaleta? Samozřejmě nikoli!
Klozet v koupelně je druhým v bytě a je určen pro příležitostné použití, především při používání koupelny. Řešení je určeno pro nadstandardní byty a pro velké rodinné domy. Neřeší vybavení zdravotnických kompletů ve standardních bytech, kterých je většina. Ujasněme si nyní základní vztahy mezi bytovou koupelnou a toaletou a připomeňme si optimální hygienické požadavky na jejich vybavení. V koupelně je zapotřebí vybavení umyvadlem a vanou nebo sprchou.
V případě, že na toaletě není možnost omytí vodou po použití klozetu, náleží do koupelny ještě bidet. Může se nahradit ruční sprchou nad vanou nebo sprchovou vaničkou, ale toto používání je ergonomicky nevhodné a může vést k postříkání podlahy i zamáčení oděvu, pokud si uživatel spodní část oděvu neodloží. Mnozí uživatelé nahrazují ruční sprchu žínkou i za cenu postříkání podlahy. Mohu konstatovat, že jsem tuto intimní otázku konzultoval s mnoha osobami obojího pohlaví a zjistil jsem, že v drtivé většině užívají po použití toalety tekoucí vodu a že se vyhýbají veřejným toaletám.
Jaké je nezbytné vybavení bytové toalety? Odpověď není tak jednoduchá jako při vybavení koupelny. Většina bytů v ČR má na toaletě pouze klozet. K tomu je třeba dodat, že tato velká většina bytů má toaletu nedostatečně vybavenou a dnes si to lidé již uvědomují. Nejjednodušší úpravou by bylo rozšíření toalety na cca 90 cm, umístění klozetu extentricky mimo osu toalety k jedné straně a do druhého rohu ke druhé straně situovat umývátko - nejlépe rohové. Zde si může uživatel umýt ruce, aby se nedotýkal kliky dveří neumytýma rukama, a přejít k další očistě do koupelny. Jeden z komfortních případů vybavení větší toalety je na obr. 5. Muži zde mají ještě pro "malé" použití vyhrazenu pisoárovou mušli, aby se zabránilo eventuálnímu postříkání podlahy.
Bohužel i při tomto téměř luxusním vybavení musí uživatelé po použití klozetu provést další očistu žínkou, nebo přejít do koupelny. Nahrazení pisoárové mušle bidetem by bylo asi výhodnější. Otevírání dveří z malého prostoru toalety lze doporučit spíše ven (je to výhodnější i při případné nevolnosti uživatele). Zde je vhodné zaujmout stanovisko k situování jediného klozetu v bytě do koupelny. Spojením koupelny s toaletou se zvětší dispoziční možnosti a uvolní se společný prostor obou místností při úspoře celkové podlahové plochy (obr. 4). Řešení je možné přijmout, lépe řečeno tolerovat, pouze při jednom a výjimečně dvou uživatelích bytu (klozet musí být volen s hlubokým splachováním).
Vzniká zde řada nevýhod. Vyjmenujme si alespoň některé:
- v koupelně je zapotřebí vyšší teplota (dle ČSN 06 0210 ~ 24 °C) a větrání,
- na toaletě je vhodná nižší teplota (podle ČSN 06 0210 ~ 20 °C) a intenzivní větrání,
- při používání klozetu se narušuje odérové mikroklima v celé koupelně, což je nepříjemné při současném používání druhým uživatelem, nebo je pro něho koupelna blokována,
- používání klozetu při současném pobytu druhé osoby neposkytuje uživateli klozetu dostatečnou intimitu; pokus o částečné vytvoření intimního prostředí dělicí stěnou je na obr. 6.
 Obr. 5. Jeden ze zajímavých příkladů řešení toalety doplněné pisoárovou mušlí a umyvadlem. Po použití klozetu a umytí rukou musí uživatelé bytu přejít do koupelny k dalšímu očištění vodou. |
 Obr. 6. U malých bytů (garsoniéry, 1pokojové byty), kde je klozet někdy nezbytné umístit v koupelně, lze vytvořit intimnější prostředí dělicí stěnou vedle klozetu. |
Na základě ujasnění provozních vztahů docházíme do jisté míry k překvapivému závěru. Při standardní velikosti bytů, které budou stavěny nebo budou modernizovány, je jako minimálně ergonomicky a hygienicky vhodná úprava doplnění bidetu do koupelny a doplnění umývátka na toaletu. Další vybavení ZZP záleží na dispozičních možnostech bytu (na možném zvětšení půdorysné plochy) a na možnosti zvýšení investičních nákladů. Při nadstandardní velikosti bytů je žádoucí doplnit toaletu bidetem a umývátkem. Exkluzivní vybavení koupelny je samozřejmě vhodné zachovat. Pokud by došlo k rozhodování, který ze dvou bidetů je vhodné ponechat, potom rozhodování vyznívá ve prospěch bidetu na toaletě.
Kam je vhodné v dispozici bytu umístit koupelnu a toaletu? Dnes již nejsme vázáni jedním instalačním jádrem pro celý byt, jako tomu bylo v době nekompromisní typizace a prefabrikace. Musíme vycházet z provozních vztahů v bytě. Koupelna i toaleta se používají nejen ráno a večer, ale během celého dne. Jejich užívání nesmí rušit obytné místnosti. Přístup je proto vhodný z předsíně, haly, šatny a obecně z komunikačních prostorů. Větrání může být nucené a osvětlení umělé, a proto nemusí být místnosti umístěny u vnější stěny. Plně to platí pro toaletu, do které je optimální přístup z haly nebo předsíně. Koupelna se používá nejčastěji ráno a večer. Je výhodné ji umisťovat ve velkých bytech vedle šatny, která je spojena jednak s předsíní nebo halou a jednak s ložnicí - především rodičů.
 Obr. 8. Mírné zvednutí zadní hrany umyvadel je výhodné - omezuje zatékání vody za umyvadlo. |
Spolupráce architekta, který je tvůrcem dispozice bytu, a projektanta zdravotní techniky je žádoucí. Zdravotnické komplety zhodnocují užitkové vlastnosti bytu a po dobu morální životnosti ZZP a jejich dispozičního uspořádání ovlivňují život obyvatelů bytu. Na okraj poznamenávám, že již v roce 1929 navrhoval velký francouzský architekt Le Corbusier ve Villa Savoye koupelnu, která byla od ložnice oddělena pouze závěsem. Je zde dokumentována potřeba blízkého napojení koupelny na ložnici.
Umyvadlo
Umyvadlo je základním předmětem pro vybavení bytové koupelny. Nabídka druhů je mimořádně široká. Nabízené tvary vycházejí jednak z hygienických a z ergometrických potřeb při užívání umyvadla a jednak z designových hledisek, která jsou někdy neúměrně preferována. Konkurenční prostředí, které vede výrobce ke snaze o originalitu řešení, přispívá zároveň k zajišťování optimální kvality, což je pro spotřebitele výhodné.
Tvar umyvadla v koupelně musí umožňovat umývání rukou a obličeje a částečně také horní části těla. Často udávaný ledvinový tvar umyvadla, pro usnadnění shýbání, je pouze jednou z možností. Podstatné je, aby šířka umyvadla umožňovala co nejmenší postříkání podlahy vodou z loktů uživatele tj. min. 600 mm, ale spíše 700 mm, což většina umyvadel splňuje.
Na obr. 7 je umyvadlo jednoduchého účelného tvaru, bez nevhodných poliček nad umyvadlem. Všechny koupelnové toaletní potřeby jsou na pojízdném toaletním stolku. Prostor pod umyvadlem je volný pro co nejbližší postavení uživatele k umyvadlu. Zadní hrana umyvadla u stěny může být mírně zvednutá, pro omezení zatékání vody za umyvadlo (obr. 8). Pokud by byla navržena nábytková skříňka pod umyvadlem, měla by být málo hluboká s eventuálně odnímatelnou soklovou lištou pro snadné čištění podlahy (obr. 9).
 Obr. 7. Umyvadlo jednoduchého účelného tvaru s poněkud robustním krytem odpadního sifonu. Vyloučeny jsou nevhodné poličky nad umyvadlem a všechny toaletní koupelnové potřeby jsou ukládány na pojízdný stolek. Prostor pod umyvadlem je volný. |
 Obr. 9. Odnímatelná soklová lišta nábytkové skříňky pod umyvadlem umožňuje čištění podlahy. |
V rozsáhlém sortimentu umyvadel jsou nabízena umyvadla zápustná a polozápustná, umyvadla do nábytku (obr. 10), umyvadlové mísy (obr. 11) a umyvadla z litého mramoru s mimořádně velkou odkladní plochou (obr. 12). Ve velkých koupelnách (exkluzivních) se umisťují i 2 umyvadla, pro pohodlnější zvládnutí ranní špičky při současném umývání. Umyvadla mohou být navržena v jednom kuse, a to i tak, aby si současní uživatelé lokty nepřekáželi. Zvláštní umístění a tvarování dvojice umyvadel s nízkou dělicí přepážkou je na obr. 13.
 Obr. 10. Zápustné umyvadlo do nábytku. Větší nábytková deska umožňuje položení toaletních potřeb. |
 Obr. 11. Umyvadlová mísa jednoduchého elegantního tvaru. Miska na mýdlo, držáček na pohárek s kartáčky na zuby a ramínko na ručník jsou na stěně vedle umyvadla. Málo hluboká deska pod umyvadlem nepřekáží a umožňuje položení dalších toaletních potřeb. |
 Obr. 12. Umyvadlo z litého mramoru s mimořádně velkou odkladní plochou. Umyvadlo, včetně odkladní plochy, může být tvarováno podle požadavku na půdorysné uspořádání koupelny (tzv. řezané umyvadlo). Polička pod umyvadlem zasahuje příliš do prostoru koupelny. Podlaha zůstává volná. |
 Obr. 13. Umístění 2 umyvadel v exkluzivní koupelně, kde si uživatelé při současném používání nepřekážejí. |
 Obr. 14. Umyvadlo s ústním "vyplachovadlem" uváděné ve starých katalozích instalačních firem (vhodné pro čištění zubů a kloktání) |
Tvarování mýdelníčků ve hmotě umyvadla v pravém a levém zadním rohu u stěny patří dnes minulosti (plocha mýdelníčků byla spádová do umyvadla a výstupky pro uložení mýdla byly v protisklonu, aby mýdlo nesklouzlo do umyvadlové mísy. Tradiční navrhování poliček a skříněk se zrcadly nad umyvadlem, se kterým se setkáváme i v exkluzivních koupelnách (obr. 1 a obr. 3), je velmi problematické.
Obsahem tohoto rozboru nejsou vodovodní a odpadní armatury, a proto se o nich zmíním pouze stručně ve vztahu k zařizovacímu předmětu. Většina stojánkových pákových baterií má vzadu páčku, kterou lze ovládat speciální zátku pro uzavírání odpadu (zátka s řetízkem patří minulosti).
Z hlediska hygieny je problematický viditelný přepad v horní části umyvadla. Přepad vytvořený ve hmotě umyvadla je nepřístupný pro čištění. Nelze jej dole pod odpadním ventilem uzavřít, takže nemůže být naplněn horkou vodou pro termickou dezinfekci ani vodou s chemickými dezinfekčními prostředky (bakterie - zejména legionely - nemohou být likvidovány).
Čelit tomuto nebezpečí umožňují umyvadla "bez přepadu" (bez viditelného přepadu). Přepad začíná dole nad odpadním ventilem, je veden do výše k předpokládané hladině vody v umyvadle, klesá dolů a je zaústěn do odpadu pod odpadním ventilem. Při uzavření odpadního ventilu lze část přepadu ke hladině vody umyvadla naplnit a dezinfikovat, což je z hlediska likvidace bakterií žádoucí.
Princip řešení přepadu umyvadla je jedinečný a nelze jej zaměňovat s průtočným umyvadlem bez přepadu a bez odpadního ventilu, které nelze naplnit vodou. Upevnění umyvadel prošlo delším vývojem. Pokud se nejedná o umyvadla nábytková nebo na noze, přisazují se těsně ke zdi. Spára se utěsní tmelem (např. silikonovým) a styčné plochy se potřou vazelínou, aby bylo možné umyvadlo demontovat bez porušení.