Vlastnosti a druhy materiálů pro zateplování hrázděných staveb

Doplnění vyzdívek hrázdění

Vyzdívky obytných hrázděných konstrukcí pomocí plných cihel jsou v naší oblasti nejen nepůvodní, ale hlavně tepelnětechnicky nevhodné. Termografické snímky jednoznačně lokalizují místa úniku právě v těchto vyzdívkách, často pod okny. S plnou cihlou jako původním materiálem se proto setkáváme spíše u neobytných staveb, jako jsou stodoly, hasičské zbrojnice, neobydlená podkroví.

Z tepelnětechnického i památkářského hlediska je nejvhodnějším materiálem původní jílová výplň „Ausfachung“. Pro údržbu stávající výplně je třeba počítat s občasným doplněním vypadlých a vyplavených částí. K doplnění je třeba použít materiál s podobnými vlastnostmi, jako je chybějící část. Jílová vymazávka je (po zvlhčení) trvale plastická, armovaná vlákny (řezaná sláma, zvířecí chlupy) a recyklovatelná, tj. kdykoli ji lze znovu rozdělat s vodou a dotvarovat. Majitelé hrázděných staveb tvoří relativně malý trh pro výrobce takových hmot. Naštěstí hliněné a jílové hmoty jsou ekologické (nízká spotřeba energie při výrobě, recyklovatelnost) a hlavně protialergické. Hliněné materiály, omítky, podlahové mazaniny a desky mají vysokou schopnost absorpce vlhkosti a přirozeně tak brání vzniku plísní. Proto po zadání klíčových slov „jílové omítky“ nebo „hliněné malty“ dostaneme hned několik odezev v českém jazyce, i českých výrobců.

Pokud je třeba nahradit u starší hrázděné stavby dodatečné vyzdívky plnými cihlami, jsou k dispozici nepálené cihly z lehčeného jílu. Dvoj- a vícenásobný tepelný odpor oproti plné cihle a schopnost odvádět vodu od dřeva jsou skvělou alternativou proti vyzdívce z plynosilikátu. Tepelněizolační vlastnosti jsou horší než u níže uvedených materiálů, výhodou je tepelná akumulace a neprůvzdušnost. Tepelná vodivost směsi je odvislá od hustoty a koncentrace lehčicího materiálu. Výrobci udávají hustoty 650–1200 kg/m³ a odpovídající hodnoty λ = 0,21–0,47 W/m.K. Lehčené jílové cihly na našem trhu chybějí, ale není problém dovézt je ze sousední německé Lužice.

Vnější zateplení – KZS

V případě hrázděné konstrukce je nutné zajistit, aby nedocházelo ke kontaktu dřevěné konstrukce s kondenzátem, protože by to mohlo vést k iniciaci napadení dřeva houbami, ale i hmyzem. Nenasákavé izolační materiály, jako jsou pěnové polymerní desky nebo vodu nevedoucí minerální vata, nejsou pro dřevo přítomné v konstrukci vůbec vhodné. Zajištění pohledového hrázděného zdiva rovněž tento typ zvýšení tepelného odporu vylučuje. Tradiční jsou u hrázděných staveb prkenné obklady (např. s imitací kamenných bloků), které ovšem hrázdění zakrývají.

Zateplení zevnitř

Vnitřní zateplení zachovává fasádu hrázděné stavby. Tepelněizolační materiál na vnitřním líci obvodového zdiva má nemálo úskalí. Hlavním je problém kondenzace vodní páry a odvod vlhkosti. V případě vnitřního zateplovacího systému musí posunout rosný bod do zateplovací vrstvy. Vrstva tepelného izolantu proto nesmí mít větší tepelný odpor než vlastní zdivo, aby se rosný bod neposunul ven do obvodového zdiva!

Při zateplování zevnitř máme dvě možnosti: zamezit tvorbě kondenzátu parozábranou, nebo kondenzát inteligentním systémem odvést. Pouhé nalepení desek na vnitřní líc zdiva by vedlo k tvorbě kapalné vody v ploše za zateplením. Všechny dřevěné konstrukce procházející touto vrstvou by byly ohroženy napadením dřevokaznými houbami. Jedná se o podlahy i stropy, stejně jako vnitřní příčky s dřevěnými trámy či překlady.

U difuzních, kapilárně aktivních systémů zateplení je vznikající kondenzát hmotou zateplení roznesen v ploše. Nasákavé souvrství vynese vlhkost i k vnitřnímu líci a při poklesu relativní vlhkosti vzduchu v místnosti se voda z vnitřního zateplení odpařuje. Odpar na povrchu je díky výměně vzduchu při povrchu velmi rychlý, mnohem rychlejší, než difuze vzduchu uvnitř systému.

Zateplení pomocí desek

Zateplení pomocí tepelněizolačních desek je rychlé a nevyžaduje náročné mokré procesy. Vnitřní zateplení konstrukce, vykonávající pohyby v důsledku změn vlhkosti, vyžaduje plastickou mezivrstvu schopnou deformace. Samy desky jsou díky větší tloušťce relativně tuhé. Podle pohybů podkladu se dotvaruje mezivrstva, aniž by došlo k odpojení desky od podkladu a vzniku dutiny. Desky se jednak lepí k podkladu, jednak se často i kotví. Povrch desek se upravuje vrstvou omítky, jejíž povrch je místem odparu vlhkosti. Tento povrch by měl zůstat nezakrytý, bez přiraženého nábytku a zavěšených předmětů citlivých na vlhkost (fotografie, obrazy, grafika). Případné nutné vybavení je vhodné osadit s ponecháním vzduchové mezery.

Kalciumsilikátové desky

Obr. 1: Předezdívka z celulózových tepelněizolačních desek

Alkalické desky na bázi křemičitanu draselného jsou možností zateplení ze strany interiéru. Desky jsou minerální, alkalické a silně nasákavé. Lepí se speciálním nasákavým lepidlem a převrstvují se tenkovrstvou nasákavou omítkou. Nevýhodou je vyšší hmotnost desek (hustota 360 kg/m³) a hlavně tuhost vyžadující předem vyrovnaný podklad.

Desky z buničiny

Kdysi oblíbené lehké tepelněizolační desky z buničité drti dodávané pod názvem „Hobra“ se vrací na trh pod novými jmény. Výrobci dodávají jak nenasákavé desky, tak desky nasákavé. Povrch kotvených desek se opatří armovací tkaninou a omítkovinou. Nasákavé desky lze použít pro kontaktní vnitřní zateplení bez parozábrany. Nenasákavě apretované desky se používají pro vnitřní zateplení s parozábranou. Desky mají nízkou hustotu (cca 18 kg/m³) a příznivou vodivost (λ = cca 0,046 W/m².K). Vyrábějí se s polodrážkami, což značně zjednodušuje montáž a brání vzniku tepelných mostů v ploše.

Lehčený jíl

Lehčeným jílem se tepelně izolují hrázděné stavby zvláště v Německu. Použití lehčeného jílu je možné dvěma způsoby: dusání za bednění a přizdívka z prefabrikovaných cihel.

Obr. 2: Předezdívka z lehčeného jílu (Leichtlehm) vloženého do bednění

Obr. 3: Předezdívka z cihel z nepálené hlíny omítnutých hliněnou omítkou

• Dusaná vrstva za bedněním
  Bednění může být lehkou konstrukcí z latí, pro postup dusání zapřenou posuvnou překližkovou deskou. Za bedněním se zadusá směs jílu, řezané slámy jako armování a lehčicího materiálu, např. pilin či korku. Povrch bednění se následně opatří rákosovou rohoží jako nosičem a ta se zaomítne. K omítání této plastické konstrukce je vhodné použít stejně plastické omítky na jílové bázi. Rákosové rohože jako nosič omítek lze použít např. stínicí rohože z hobbymarketů.
• Přizdívka z nepálených cihel
  Druhou možností je použití prefabrikovaných cihel z lehčeného jílu, ze kterých se vytvoří vnitřní přizdívka zdiva, založená na stávající podlahu. Ve stavbách s hrázděným patrem je obvodové zdivo přízemí zpravidla masivní (500 mm a více) a hrázděné patro je subtilní (100–200 mm). Na fasádě jsou obě konstrukce zhruba v líci. Založení přizdívky je půdorysně ještě na rozšířené zdi přízemí. Tyto cihly lze sehnat v Lužici („Leichtlehm“), případně si je vyrobit ze směsi jílu (bentonitu), řezané slámy a lehčicího materiálu (korková drť, jemný Liapor).

Rákosové zateplovací rohože

Obr. 4: Tradiční hliněná omítka nanesená na rohoži z rákosu (tzv. rákosová omítková rohož / rákosovina)

Tlusté vázané desky z rákosových rohoží uzavírají vzduch nejen mezi stvoly, ale i v dutině uvnitř. Desky se kotví ke stěně hřebíky a povrch se opatřuje omítkou. Tepelněizolační vlastnosti jsou příznivé (udávaná λ = 0,056–0,07 W/m.K). Úskalím je zpravidla montáž, která musí být provedena bez dutin, což lze mezi stvoly rákosu jen těžko zaručit. Rovněž tyto rohože je nutno zajistit v zahraničí. Klíčovým heslem je „Schilfrohrmatte“ v kombinaci s „Dämmung“.

Ovčí vlna

Výhodou ovčí vlny je schopnost vyplnit dutiny o kolísající šířce, což je výhodné zvláště u nepřitesaného vnitřního líce roubení a spáry mezi kmeny. Nasákavost ovčí vlny je omezená, ale lze ji použít i pro vnitřní zateplení bez parozábrany. Vrstvu ovčí vlny je také výhodné použít jako první vyrovnávací vrstvu, na kterou je následně montována další zateplovací vrstva – celulózové desky, rákosové matrace, přizdívka z jílových cihel.

Desky z pazdeří, konopí

Pazdeří jako odpad zpracování konopí nebo lnu se používá také pro lisování tepelněizolačních desek. Pokud jsou desky nasákavé (dle nastavení výrobcem), lze je použít pro vnitřní zateplení bez parozábrany. Oba materiály je třeba stabilizovat proti napadení hmyzem a hlodavci, výrobky na trhu často tuto ochranu mají, ale je třeba si to ověřit. Tyto materiály nabízejí čeští dodavatelé, na internetu k dispozici.

Vnitřní zateplení hrázděných staveb a směrnice

Pro absenci českých předpisů byly do češtiny přeloženy dvě směrnice WTA z němčiny. Směrnice WTA 8-5 a 8-10.

Směrnice WTA 8-10 je souborem obecných rad při obnově památkově chráněné hrázděné budovy, co udělat v případě požadavků normy (u nás ČSN 730540), která není závazná pro zapsané kulturní památky a stavby požívající plošnou památkovou ochranu. Radí v různých případech, její odpovědi spadají většinou do třech možných kategorií:

• Požadavkem normy se není třeba řídit.
• Požadavky normy je v každém případě dobré dodržet, nebo se jim přiblížit.
• Je určitě dobré splnit „hygienické minimum“. Tento termín popisuje stav, kdy nedochází ke kondenzaci, ale ani k růstu plísní uvnitř stavby.

Směrnice WTA 8-5 je směrnicí technickou a radí z technického hlediska, jak zateplit hrázděnou konstrukci, jakými všemi materiály to lze bez nebezpečí (hniloby dřeva, rozpadu výplně) a jaké jsou hranice použití. Vždy jde o to, aby se rosný bod udržel ve vlastní konstrukci hrázdění a neposunul se do zateplovacího systému. Prioritní samozřejmě zůstává, aby množství kondenzátu u dřeva bylo minimální a aby se kondenzát co nejrychleji přesunul do plochy výplně a odpařil se. Směrnice je velmi návodná a jednoduše aplikovatelná. Obě směrnice v češtině jsou k dispozici na www.wta.cz, ke stažení za úhradu.

Závěr

V běžných stavebninách zřídka nakoupíme materiály vhodné pro zateplení hrázděných staveb. Na internetu nacházíme rok od roku více výrobců i aplikačních firem, které potřebné hmoty i technologie nabízejí. Pokud přidáme pár slov z němčiny, seženeme v okruhu dvou set kilometrů vše, co k obnově a i k vnitřnímu zateplení hrázděné stavby patří.