Rekonstrukce historického objektu radnice v Kardašově Řečici

Město Kardašova Řečice dlouhé roky uvažovalo jakým způsobem změnit funkčně a technicky nevyhovující radnici. Uvažovalo se o novostavbě i kompletní rekonstrukci a k této variantě se přiklonili ve veřejné anketě i občané města. Přímé zadání nepřineslo žádoucí výsledky a tak se město rozhodlo vypsat počátkem roku 2013 veřejnou architektonickou soutěž o návrh na rekonstrukci své radniční budovy. Porota mohla vybírat z téměř třiceti návrhů a pro realizaci byl v následném jednacím řízení bez uveřejnění vybrán oceněný projekt ATELIERu Žiška, autorů Jakuba Žišky a Pavla Šmelhause, který nejlépe splňoval požadavky investora jak po stránce funkční, tak i nákladové. Kompletní rekonstrukce objektu pak byla realizována v letech 2015-2016 firmou Spilka a Říha z nedaleké Soběslavi, která zvítězila ve veřejné soutěži na generálního dodavatele stavby.

Historie stavby a příprava záměru

Radnice přibližně z roku 1820 stojící v čele náměstí je typickou dvoupodlažní klasicistní budovou se symetrickou fasádou, s mělkým středovým rizalitem a valbovou střechou. Zajímavostí je, že založení radnice proběhlo dle archivních záznamů za purkmistrování jednoho z předků současného starosty MVDr. Petra Nekuta. V průběhu staletí byly provedeny jen malé změny a objekt zůstal prakticky původní.

S postupem let budova přestávala vyhovovat dispozičně i technicky měnícím se požadavkům správy města a začala se projevovat i degradace v důsledku vlhkosti pronikající do přízemí, kde přechodně sídlila i velmi využívaná městská knihovna. Situace se začala stávat neúnosnou, a proto se rozběhla široká diskuse s občany města na téma budoucí podoby radnice a po zvážení všech variant (přemístění radnice, demolice a novostavba na stejném místě, kompletní rekonstrukce) převládl názor na zachování a obnovu původního objektu na náměstí, který měl pojmout všechny potřebné funkce a nabídnout současné uživatelské parametry.

Město nechalo objekt zaměřit a provést stavebně-technický průzkum, vypracovalo analýzu dosavadního fungování z hlediska provozních nákladů a sestavilo podrobný stavební program. Ten mimo kanceláří vedení a správy města zahrnoval i rozšíření zmíněné knihovny pro fond s min. 11 000 svazky a pro bohatý doprovodný společenský i vzdělávací program, a dále měl být rekonstrukcí získán víceúčelový sál a klubovna, využitelná pro městský spolkový život. Pro co nejtransparentnější nelezení optimálního provozně-dispozičního a architektonického řešení byla počátkem roku 2013 vyhlášena dvoukolová veřejná anonymní architektonická soutěž, kterou podle regulí České komory architektů zorganizovala Ing. Markéta Kohoutová. Cesta otevřené soutěže byla zvolena i přes její organizační, časovou a finanční náročnost.

Že šlo o správný krok, potvrdila vysoká účast v soutěži a porota mohla vybírat z téměř 30-ti odevzdaných návrhů. Mezi třemi, ve druhém kole soutěže nejvýše oceněnými návrhy, si město Kardašova Řečice v rámci jednacího řízení bez uveřejnění vybíralo zpracovatele dokumentace. Model jednacího řízení bez uveřejnění umožnil zadavateli jednat s vybranými uchazeči o možných úpravách návrhu, ekonomických parametrech a dalších kritériích, jejichž váhu si investor sám stanovil. Díky tomu, že nerozhodovala jen nejnižší cena nabídky, mohl si zadavatel vybrat optimální variantu z hlediska celkových investičních nákladů a stavebně-technického řešení.

K realizaci byl v tomto řízení hodnoticí komisí vybrán návrh zpracovaný ATELIERem Žiška, s. r. o. Kladně byla hodnocena zejména velmi účelná a provozně jednoduchá dispozice, kdy se podařilo poměrně obsáhlý a rozmanitý stavební program navrhnout do stávajícího objektu bez nutnosti přístavby či nástavby, což mělo pozitivní vliv na celkové hmotové řešení (zachování původního objemu stavby) a byl zde i předpoklad dodržení finančních nákladů stavby, daných soutěžními podmínkami. Finanční hlediska byla pak v dalších krocích jedním z důležitých faktorů, které ovlivňovaly návrh, možná technická řešení, ale i úroveň vypracování některých částí stavby a očekávaná cena rekonstrukce tak nebyla překročena.

Architektonický návrh a dispoziční řešení

Architektonický návrh ve velké míře zachoval a rehabilitoval původní vzhled a cenné prvky této klasicistní stavby - masivní zděné obvodové stěny, rozmanitě klenuté místnosti přízemí, konstrukci krovu.

Veškerý kancelářský provoz radnice byl umístěn do klenutých prostor přízemí, v patře vznikl uvolněním půdorysu prostor městské knihovny prakticky přes celé podlaží s novým dřevěným stropem, vynášeným dřevěnými sloupy. Do podkroví byl vestavěn víceúčelový sál a klubovna pro městské spolky s přiznanou konstrukcí krovu. Všechna podlaží jsou bezbariérově spojena výtahem vedeným ve středu nového trojramenného schodiště vycházejícího ze vstupní haly – bývalého průjezdu. Jednotlivé funkční části mají vždy i vlastní hygienické zázemí a jsou tak na sobě plně provozně nezávislé. Při rozvržení místností hrály prvořadou úlohu dispoziční požadavky v závislosti na prostorových možnostech objemu budovy.

Zásahy do vnějšího vzhledu budovy se omezily na obnovu fasád a doplnění architektonických článků. Vrata průjezdu nahradila prosklená stěna s dvoukřídlými vstupními dveřmi a markýzou. Rovina střechy do náměstí byla zachována celistvá, okna přisvětlující podkrovní prostory jsou umístěna směrem do dvora.

Jedinou větší změnou exteriéru je tak realizace vikýře směrem do náměstí, jako zřetelného novotvaru se sofistikovanými detaily a hodinami nad novou atikou středového rizalitu, který signalizuje využití podkroví a zároveň podporuje dominantní postavení radnice v prostoru náměstí (původně navržená varianta s výraznější vyšší věží působila dle mínění poroty soutěže i místních občanů kontroverzně). Vikýř se nachází v místě, kde bylo kdysi uvažováno s věžičkou, jejíž „základy“ byly v průběhu stavby v klenbách nad patrem skutečně objeveny. Nakonec se do podkroví stavby podařilo vrátit zpět jako funkční exponát i historický hodinový stroj, věnovaný městu koncem 18. století pány z Jindřichova, který však nikdy nebyl na radnici nainstalován (z důvodů zpoždění výstavby) a přes dvě století odbíjel hodiny na nedaleké kostelní věži, kam byl „dočasně“ umístěn.

Stavební a technické řešení

Kardašořečická radnice byla typickou ukázkou klasicistní budovy s dobovým stavebním řešením. Svislé konstrukce byly vyzděny ze smíšeného, převážně cihelného, zdiva s tloušťkou obvodových stěn 45–120 cm. Středem přízemí byl veden průjezd do dvora (užívaný však pouze k průchodu pěších). Místnosti přízemí byly zaklenuty širokým rejstříkem druhů kleneb (valené, křížové, české placky), nad 2. NP byly převážně povalové stropy shora zakryté náspy s půdovkami, ve středu objektu v místě plánované hodinové nástavby a v místnosti v jihozápadním rohu byly stropy zaklenuté.

Nad celým objektem byl původní valbový krov s krásnou – a dle předaného stavebně technického průzkumu zachovalou – konstrukcí ležatých a stojatých stolic, s jehož zachováním a přiznáním v interiéru se počítalo.

Pod menší částí radnice byly nízké nevyužívané sklepy zaklenuté valenými klenbami. Kvůli vysoké hladině podzemní vody (opakovaně v roce souvislá vodní hladina nad podlahou sklepů) se o jejich dalším intenzivnějším využívání neuvažovalo.

Zdivo neprokazovalo výraznější statické poruchy a zvýšená vlhkost přízemí byla dána relativně vysokou hladinou podzemní vody a absencí hydroizolačních opatření.

Nová dispozice se v přízemí přizpůsobila původnímu rozvržení místností s klenutými stropy. Nad 2. NP je strop zcela nový, původní povaly uložené na zdivu byly nahrazeny moderní celodřevěnou konstrukcí z kolíkovaných panelů od společnosti Chytrý dům, kterou podpírá systém lepených průvlaků a sloupů, nahrazujících vnitřní nosné zdi.

Příčné průvlaky stropu převzaly funkci vazných trámů a přenášejí tahové síly od ležatých stolic krovu. Ten byl na základě podrobnějšího průzkumu provedeného dodavatelem v průběhu stavby po odhalení všech částí označen za nevyhovující a musel být nahrazen replikou. Původní koncept zateplení pomocí nadkrokevního systému z PIR desek zůstal pro svou funkčnost zachován i po této změně projektu. Pečlivě bylo navrženo vzduchotěsné provedení všech detailů krovu ukládaného na korunu zdiva s novým železobetonovým věncem, do kterého jsou tahové síly vazných trámů přenášeny ocelovými svařenci. To bylo poměrně složité, zejména s ohledem na reálný postup prací a požární požadavky, kladené na veřejnou budovu se spalnými stropy a přiznaným krovem. Jako nová střešní krytina byly zvoleny keramické tašky – tradiční segmentové bobrovky na korunovou vazbu.

Do líce obvodových stěn byla vsazena nová špaletová okna (z exteriéru dvojsklo, v interiéru jednoduché sklo), vnitřní i vnější omítky byly provedeny v kombinaci jako sanační a tepelněizolační – takto byla upravena i bosáž přízemí. Sokl s předsazeným kamenným obkladem zajišťuje účinné odvětrávání vlhkosti, ochranu zdiva před srážkovou vodou a mechanickou odolnost.

Provedená sanace zdiva byla náročnou kombinací odvětrání podpodlahového prostoru s injektáží a plošnými izolacemi. Dané řešení účinně snížilo vlhkost zdiva a v kombinaci s tepelněizolačními omítkami došlo k požadovanému zvýšení uživatelského komfortu ve všech místnostech přízemí radnice.

Výměník tepla napojený na CZT je umístěn v suterénu, distribuce tepla probíhá převážně teplovodními tělesy a doplňkově podlahovým vytápěním (vstupní hala). Ohřev TUV, jejíž spotřeba je minimální, je decentrální bojlery u odběrných míst.

Nad předsálím v podkroví byla do druhé úrovně krovu vestavěna technologická místnost se dvěma aktivními VZT jednotkami značky Nilan. Jedna jednotka obsluhuje prostory radnice a knihovny, které mají podobný provozní režim, druhá jednotka s doplňkovým cirkulačním ohřevem slouží pro větrání a rychle regulovatelné teplovzdušné vytápění univerzálního sálu v podkroví. Obě jednotky jsou v provedení umožňující i letní chlazení. Nasávání větracího vzduchu je provedeno pomocí rozměrné atypické hlavice na střeše budovy, esteticky připodobněné k tradičnímu komínu.

Energetická koncepce a provozní náklady

Výdaje za energie nebyly pro město tím nejdůležitějším podnětem pro rekonstrukci, přesto však toto hledisko nemohlo být opomenuto.

Před rekonstrukcí měla radnice teplovodní vytápění s litinovými radiátory s mechanickou regulací v každé místnosti, přičemž v mnoha prostorách nebylo dosahováno žádoucí vnitřní teploty. Celý systém byl napojen na centrální zásobování teplem provozované ve městě soukromou společností. Centrální kotelna spaluje biomasu a cena za GJ byla poměrně příznivá – cca 410 Kč. Výměníková stanice a kalorimetrické měření bylo umístěno v sklepním prostoru radnice. Dle požadavku zadavatele měl být tento způsob vytápění pro svou jednoduchost, environmentální příznivost a nízké provozní náklady zachován i do budoucna.. Celkové provozní náklady na energie jsou v grafu č.1.

S výjimkou atypických oken, kde doplněním vnějších historizujících osmitabulkových oken před novodobá špaletová nečleněná okna z 20. století (tři roviny zasklení) vznikl stav, který se svými parametry nejvíce blížil současným normovým požadavkům, byly vypočtené parametry tepelného prostupu obvodového pláště oproti minimálním normovým požadavkům 5x až 10x vyšší, proto se od počátku prací uvažovalo o jejich zásadním zlepšení, které však mělo být odpovídající historické stavbě.

Technicky snadné bylo zateplení podlah a střechy, výplně otvorů se předpokládaly nové. Pro charakteristickou fasádu s bohatou bosáží však nebylo řešení, které by nepoškodilo vzhled, proporce a zachovalo tradiční štukované provedení. Koncepčně bylo tedy postupováno v souladu s platnou legislativou, kdy veškeré nové součásti obvodového pláště mají své tepelněizolační vlastnosti na úrovni normou doporučených hodnot a původní konstrukce obvodových stěn tak mohly zůstat, při vyloučení kondenzací, zachovány ve svých parametrech. Dílčím zlepšením parametrů obvodového zdiva bylo důsledné užití tepelněizolačních omítek a účinná sanace, která výrazně snížila vlhkost zdiva a tím i prostup tepla stěnami.

Při zvažování efektivity navržených úsporných opatření se vycházelo ze stávajících provozně-ekonomických ukazatelů. Náklady i energetická potřeba byly pro porovnání následně přepočteny na užitnou a vztažnou plochu budovy a porovnávány s různými normovými požadavky.

Spotřeby energií stavbou před rekonstrukcí byly poměrně stabilní a ukazují celkem vyrovnanou výši nákladů za roky 2010–2013 (viz graf č. 1). Velký je ale rozdíl v jednotkových cenách za kWh/GJ tepla a elektřiny – u tepla to bylo meziročně až 35 % u elektřiny okolo 15 %, což výsledné provozní náklady ovlivňovalo více než kolísání vlastní spotřeby ve sledovaném období – porovnání měrných cen je v grafu č. 2)

Měrná spotřeba energie a vliv provedených opatření

Vytápěná plocha původní radnice byla cca 400 m², energeticky vztažná plocha 677 m² – masivní zdivo představuje cca 40 % půdorysné plochy a to velmi zkresluje porovnání v přepočtu měrné spotřeby energie mezi užitnou a vztažnou plochou. Investor měl podrobné záznamy o spotřebách z minulých let, které byly výborným podkladem pro úvahy o potenciálním přínosu úprav. Prostým vydělením průměrné spotřeby (za roky 2010-2013) 39 130 kWh/rok vztažnou plochou vyjde cca 58 kWh/m².a, což je překvapivě nízká hodnota, jen málo se lišící od požadavku na dnešní „nízkoenergetické“ domy a málokdo by ji u objektu starého 200 let před provedením úprav očekával; výrazně se zde tak projevuje podíl započtených konstrukcí. Přepočtením na užitnou vytápěnou plochu pak vychází názornější hodnoty okolo 100 kWh/m².a.

Provedením všech navržených opatření (zateplením střechy a podlah, odvlhčením zdiva, regulací otopné soustavy, instalací nuceného větrání s rekuperací atd.) se jednak zvýšil uživatelský komfort, ale zároveň se dalo objektivně přepodkládat snižení celkové energetické spotřeby.

Soustředíme-li se na faktor využívání obnovitelné a neobnovitelné energie – o který by nám mělo jít především – pak se zde velmi pozitivně projevuje napojení na centrální zdroj tepla na biomasu.

Po roce provozu jsou dostupné údaje ke spotřebě, která představuje cca 63 MWh tepla a 18,9 MWh elektrické energie (období 09/2016-09/2017).

Nárůst spotřeby elektřiny je nevýrazný, což dokládá efektivní řešení osvětlení a nízké energetické nároky instalovaných zařízení (výtah, VZT jednotky), přepočteno na měrnou plochu to však představuje velice zajímavou úsporu přesahující 30%! U spotřeby tepla je nárůst znatelný, ale plně koresponduje s výrazným rozšířením užitné (a vytápěné) plochy radnice (půda a bývalý průjezd).

Při aktuální užitné ploše 729 m² tak vychází měrná potřeba tepla na 86 kWh/m².a, takže proti předešlému stavu je to pokles o cca 15%. Není to výrazné snížení, projekt však obdobnou hodnotu předpokládal. Zároveň je zde nutno zohlednit více faktorů - jednak podprůměrně chladné měsíce v zimním období 2016/17, přetrvávající vliv vlhkosti z mokrých procesů stavby v původních stěnách, snižující jejich tepelně-fyzikální parametry a jde též o uživatelské seznamování se se všemi systémy budovy a způsoby jejich regulace. Proto lze v dalších letech oprávněně očekávat další pokles hodnot spotřeby tepla.

Nyní proto půjde o dlouhodobé sledování spotřeb a její průběžné vyhodnocování. Porovnáním s předešlými spotřebami lze vyhodnotit skutečnou efektivnost provedených opatření a všechny tyto údaje by pak měly posloužit odborníkům z oborů energetiky, stavebnictví a legislativy při dalším zpřesňování metodiky a kalibraci používaných výpočtových modelů.

Identifikační údaje stavby:

Název:	Radnice a knihovna v Kardašově Řečici
Investor:	Město Kardašova Řečice
Projekt:	ATELIER Žiška, s.r.o.
Autoři architektonického řešení:	Ing. arch. Jakub Žiška, Ing. arch. Pavel Šmelhaus
Zhotovitel:	Spilka a Říha, s.r.o.
Vedoucí výroby:	Ing. Milan Svoboda
Doba výstavby:	2015-2016
Náklady vč. interiéru:	cca 30 mil. Kč
Zastavěná plocha:	329 m2
Užitná plocha:	729 m2
Obestavěný prostor:	3 979 m3