Zajímavosti z konference Solární energie v ČR 2012

Nejprve moderátor konference Michal Pop vysvětlil, proč na konferenci nejsou skoro žádní zástupci státní správy. Organizátoři se usilovně pokoušeli sehnat všechny relevantní instituce – MPO, ERÚ, OTE a další – nicméně všichni nakonec účast na konferenci odřekli. Podobně tomu bylo také se zástupci distributorů. Výjimkami byli Karel Korba z Ministerstva financí ČR a zástupci ČEZ Prodej Pavel Maxa a ČEZ a.s. Jan Kanta.

Problémy provozovatelů a výrobců solárních elektráren na úvod shrnula Zuzana Musilová z České průmyslové a fotovoltaické asociace (CZEPHO – čti „čefo“).

Kritiku sklidil zejména ERÚ za nesprávný a účelový výpočet doby návratnosti investice do FVE, který sloužil jako podklad pro cenové rozhodnutí pro rok 2013.

Zmíněny byly také administrativní bariéry – zprovoznění nové FVE je velmi složité a zdlouhavé – včetně malých a hybridních instalací, jejichž vliv na zdražování elektřiny nebo ohrožení stability sítě je prakticky nulový. Jedním ze zásadních problémů je v současnosti negativní image fotovoltaiky jako průmyslového odvětví, která škodí investorům, dodavatelům i zaměstnancům. Přitom k ní není důvod. Fotovoltaika je rovnoprávné průmyslové odvětví a čistý energetický zdroj. Zaměstnává několik tisíc lidí a má slušnou poptávku zejména od domácností. Je třeba společnými silami budovat osvětu a lepší reputaci celého sektoru.

Na Zuzanu Musilovou navázal Martin Bursík, který zastupoval Komoru obnovitelných zdrojů energie. Hovořil v obecnější rovině o zanedbávání transformace energetiky ze strany ČR. Zatímco světové trendy – snižování spotřeby a energetická nezávislost – hovoří jasně ve prospěch nástupu OZE, energetická politika v ČR s nimi do budoucna počítá jen okrajově a dlouhodobě preferuje konvenční zdroje. Zdůraznil, že rozšíření Temelína je určena ryze pro účely exportu a že zastavení podpory OZE nemá v Evropě obdoby. Vláda tlumočí vliv OZE především skrze ceny elektřiny. Ovšem kdyby se zohlednily plné náklady konvenční energetiky (včetně externalit), vycházely by OZE z tohoto srovnání mnohem lépe. Také se často zmiňuje nárůst příspěvku na OZE v koncových cenách elektřiny, ale už se nemluví o rostoucích poplatcích za distribuci, které patří k nejvyšším v Evropě. Za tím vším vidí M. Bursík těsné propojení velkých energetických firem s parlamentními politickými stranami. Z energetické politiky se tak stává „shopping list“ lobistů. Velké energetické společnosti, včetně ČEZ, si jsou transformace energetiky dobře vědomy, proto například investují velké peníze do rozvoje OZE na Balkáně. V ČR podle M. Bursíka velké energetické společnosti propojené s politikou hrají o čas a transformaci k nám zvenku „nepouští“. Snaží se konzervovat současnou energetiku, aby z ní mohli mít co nejdéle zisk.

V souladu se slovy Martina Bursíka se v diskuzi vyjádřil Jaroslav Míl. Nesmyslnost energetické politiky je účelová a stejně tak diletantismus úředníků státní správy, díky němuž mohou různé zájmové skupiny snadno uspět. Dále zmínil, že ČR si v současné době udržuje dva nepřátele. Vnějším je EU a vnitřním jsou OZE. Obojí je kontraproduktivní, měli bychom si najít někoho jiného. M. Bursík ještě doplnil, že následky fotovoltaické havárie by nemuseli hradit spotřebitelé, ale mohly by se z velké části uhradit například skrze výnosy z emisních povolenek – pokud by k tomu byla politická vůle.

Jan Kanta se coby zástupce ČEZ a.s. ohradil proti výši poplatků za distribuci zmíněné M. Bursíkem. Podle Jana Kanty se regulovaná složka ceny elektřiny liší stát od státu. Zajímá ho tedy, co všechno zahrnoval poplatek za distribuci v zahraničí, s nímž M. Bursík srovnával výši českého poplatku. Martin Bursík to již nemohl vysvětlit, neboť odešel přednášet na konferenci Biomasa a energetika 2012 ještě před vystoupením Jana Kanty. Kanta dále upozornil, že přestože OZE skutečně snižují cenu silové elektřiny na trhu, do konečné ceny pro spotřebitele se započítává i regulovaná složka (tedy i příspěvek na OZE). Z hlediska spotřebitele se tedy OZE podílejí na růstu cen elektřiny.

Rozvoj OZE je jedním z prostředků EU pro snižování emisí CO₂ společně s emisními povolenkami, zvyšováním energetické účinnosti nebo uhlíkovou daní. Proto je vhodné tyto prostředky doplňovat – tedy financovat rozvoj OZE z výnosů z emisních povolenek a z uhlíkové daně. Uhlíkovou daň také vítá, protože penalizuje energetické zdroje podle míry znečištění a ne podle typu zdroje. Poslední vhodné opatření, které navrhoval, je oddělení investiční a provozní podpory energetických zdrojů. Tak, aby zdroj s vysokými investičními náklady, ale nízkými provozními náklady dostával především investiční podporu a ne naopak.

Vystoupení Jana Kanty opět doplnil Jaroslav Míl, že díky vysokým cenám elektřiny má stát velmi vysoké daňové výnosy, tzn. vyšší příjem do státního rozpočtu. To je v době ekonomické recese a zvyšování daní velmi žádoucí efekt. Proto chce stát také rozhodovat o rozdělení výnosů z emisních povolenek.

Karel Korba má na Ministerstvu financí České republiky na starosti vedení odboru Strategie a analýzy daňové politiky. Seznámil tedy účastníky konference s budoucími trendy vývoje daní v ČR, včetně daní ekologických. Tyto daně zavádí zákon 261/2007 Sb., avšak jak konstatoval Karel Korba, výnosy z nich jsou zanedbatelné.

Na dotaz z diskuze, kde se dá dopočítat doba návratnosti, když ERÚ používá dle solárníků nesprávná čísla a nikdo další nezávislou analýzu zpracovat nechce (byli neúspěšně osloveni odborníci např. z MPO, VŠE nebo z velké čtyřky auditorských firem), odpověděl K. Korba, že není problém nechat tyto výpočty překontrolovat na MFČR.

Další blok konference se zabýval změnami v podpoře OZE od 1. ledna 2013. TZB-info o těchto změnách podrobně informovalo v článku Změna systému výplaty podpory obnovitelných zdrojů od 1. ledna 2013, proto tento blok shrneme jen stručně.

Stanislav Trávníček z Ernst & Young ignoroval narážku, že jeho společnost odmítla zpracovat nezávislou analýzu doby návratnosti investic do FVE a pustil se rovnou do výkladu připravovaných změn. Zabýval se hlavně dílčími náležitostmi, co přesně musí majitel FVE splnit, aby mohl fungovat v novém režimu podpory.

Na Stanislava Trávníčka navázal Pavel Doucha z advokátní kanceláře Šikola & partneři, jenž přehledně shrnul, co přesně nový zákon o podpoře přináší. Zdůraznil, že od solárního odvodu jsou osvobozeny všechny instalace do 30 kW již od 1. 6. 2012. Případné prodloužení solárního odvodu by pak pravděpodobně zvýšilo šance na úspěch námitek provozovatelů FVE u Ústavního soudu. Návratnost by pak nejspíš překročila 15 let a FVE by byly znevýhodněny oproti ostatním OZE.

Blok uzavíral Pavel Maxa z ČEZ Prodej, který popisoval zejména náležitosti vztahů výrobce a povinně vykupujícího.

Poslední blok zahrnoval dvě firemní prezentace a výhled do budoucnosti fotovoltaiky. První hovořil Jan Palaščák ze společnosti Amper Market. Blíže popsal fungování energetického trhu, a jak na něm lze obchodovat elektřinu z OZE. Přestože OZE v ČR zatím tvoří jen malou část výroby elektřiny, rozhodně ovlivňují cenu elektřiny na trhu a to hned z několika důvodů. Za prvé mají nízké variabilní náklady (tzn. náklady, jejichž výše roste úměrně objemu produkce, pro daný zdroj jsou obvykle na jednotku produkce konstantní), čímž vytlačují ze strany nabídky konvenční zdroje. Za druhé se vliv OZE dá pozorovat skrze působení počasí na ceny elektřiny a také působení přeshraničního obchodu (v závislosti na počasí v Německu). J. Palaščák se také blíže věnoval hodinovému zelenému bonusu a vypíchl, že pro provozovatele FVE je výhodný. Nicméně zatím je jen pár výrobců, kteří se k tomuto způsobu podpory přihlásili.

Jakub Halamíček z firmy IBC Solar přiblížil síťovou akumulaci jako nástroj ke stabilizaci sítě nízkého napětí. Akumulace zde tedy není využita jako prostředek k maximalizaci využití vyrobené energie, ale ke stabilizaci sítě. Díky tomu je možné v dané lokalitě připojit například více malých domácích FVE. Pilotní projekty se realizují v Německu, u nás zatím ani jeden.

Optimistickou tečku na závěr konference učinil Jaroslav Dorda z webzinu SolarniNovinky.cz. Uvedl, že ve světě úspěšně pokračuje rozvoj fotovoltaiky jako odvětví, byť už nárůst není tak razantní jako v předchozích letech. Solárníkům jsou postupně snižovány dotace, nicméně fotovoltaika v řadě zemí již vstoupila do éry grid parity a začíná být výhodná i bez dotací – příkladem může být Španělsko. Dosavadní podpora formou výkupního tarifu bude postupně nahrazována systémem net-metering. Ceny panelů dále klesají a rozvíjejí se také nové technologie, které významně zvyšují účinnost solárních elektráren. FVE budou stále častěji vnímány spíše jako zdroj úspor, než jako investice. Na základě těchto a dalších poznatků věští J. Dorda fotovoltaice světlé zítřky i v ČR.

Dosavadní vývoj měl ovšem také své stinné stránky. Jednak zkrachovala řada výrobců solárních panelů a jednak se v důsledku nadprodukce rozhořela obchodní válka mezi velmocemi (viz Fotovoltaika: cenová válka s čínskou konkurencí. USA uvalily clo na levné panely dovážené z Číny, Čína hrozí zavedením cel na dovoz polysilikonu z EU, do hry vstupuje také Indie. Tyto faktory rozvoj odvětví naopak zpomalují.