Situace ve fotovoltaice v květnu 2010 pohledem odborníka
Velké projekty v ČR - pryč je strašidlo spekulativních rezervací výkonu fotovoltaiky
V posledních měsících se objem rezervací výkonu u českých distributorů (ČEZ, Eon, PRE, ČEPS) díky razantnímu postupu snížil podle předběžných kalkulací asi o 17 % ! Zmizelo tedy největší strašidlo fotovoltaiky - spekulativní rezervace -, kdy se nevědělo, co se může očekávat, kolik z toho je reálné a kolik to spotřebitele elektřiny bude stát. Z platných smluv o rezervaci výkonu velká část projektů buď ještě stále nemá platné stavební povolení, nebo je provázejí jiné komplikace. Další překážkou je nedostatek kapitálu na velké investice - to je vidět na množství projektů, které jsou stále ještě "na prodej", včetně stavebního povolení. Většina rezervací tedy nebude využita v letošním roce se současnou výhodnou výkupní cenou, ale až v letech následujících. Nemalý podíl na současné situaci má i nedostatek panelů, střídačů a jejich vzrůstající ceny.
Aktuální klima okolo fotovoltaiky v ČR a ve světě aneb překážky, překážka a překážky
V ČR se snaží zastavit fotovoltaický business, kdo může. Po změnách procesů u distributorů elektřiny a "zastavení nových rezervací" připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu mírně kontroverzní vyhlášku, která se snaží definovat vysoké účinnosti panelů, které budou mít nárok na čerpání "zelených" výkupních cen. Tím by "geniálně" oklikou zabránili instalaci veškerých v současné době standardně vyráběných fotovoltaických panelů. Problém je však v tom, že navržená - a zatím nedostižná - účinnost není BAT (Best Available Technology - nejlepší dostupná technologie), jak vyžaduje veškerá ostatní legislativa EU a ČR. S odkazem na tuto podstatnou drobnost bude ČR prohrávat arbitráže investorů, pro které to bude snadnější sousto, než stavět elektrárny. Samo ministerstvo neoficiálně připouští, že stát přijde až o 7 miliard korun. Fotovoltaická asociace, která dělá, co může, aby vyhláška vydána nebyla, tvrdí, že se bude jednat o desítky miliard korun.
V Německu právě schválili, že výkupní ceny budou od 1. 7. 2010 o 10 % nižší, a to pro všechny typy řešení (malé střešní instalace, i větší průmyslové instalace). Zákonodárci se také usnesli, že zamezí stavbě fotovoltaických elektráren na orné půdě. K dalšímu snížení má dojít od 1.1.2011 o dalších až 10 %. Rozhodne se podle do té doby nainstalovaného výkonu. Bleskem z čistého nebe je i postoj Slovenska (URSO), které aktuálně připravilo vyhlášku, kde se hovoří o snížení výkupní ceny až o 30 % od 1. 7. 2010. V Bulharsku prezident stříhá pásky na prvních elektrárnách a Bulhaři si mohou být jisti, že ceny se pro letošní rok udrží v zajímavých číslech. Bohužel v příštím roce odborníci předpovídají i zde, stejně jako ve většině zemí Evropy, pokles výkupních cen. Francie mírně zvedla ceny, ale ty stále nejsou dostatečně motivační. Staví se spíše na střechách a fasádách. Itálie se připravuje se na snížení výkupních cen.
Termíny, lhůty, doba realizace fotovoltaických elektráren
Když se stavitele fotovoltaické elektrárny zeptáte, za jak dlouho vám fotovoltaickou elektrárnu postaví, tak zpravidla odpoví "do tří měsíců". K tomuto prohlášení je však třeba dodat, že do tří měsíců od započetí stavby. Než však samotná stavba vůbec může začít, tak ji předchází mnohaměsíční martýrium v bankách a projekčních kancelářích. Pokud projdete úspěšně celým přípravným procesem, čeká vás teprve objednávka komponentů. Výrobci dnes požadují složení zálohy přímo na účet a to ve výši 30 % celkové hodnoty zboží. Zbylá část hodnoty zboží musí být zajištěna akreditivem. Je třeba si také uvědomit, že výrobce zboží neskladuje, ale po objednání se objednávka dostane do pořadníku na výrobu. Výroba pak sice trvá obvykle několik málo dnů, ale například z východu putují panely až 45 dní.
Jaké problémy mohou provázet realizaci projektu fotovoltaické elektrárny
Nejen kvůli krizi se snaží fotovoltaické elektrárny stavět téměř každý, kdo má něco dočinění s některým komponentem elektrárny. Oceláři, elektrikáři, ajtíci, stavaři. Fotovoltaická elektrárna je poměrně náročný celek zasahující hluboko do oborů ocelařiny, metalurgie, statiky, elektrotechniky, elektroniky, informačních technologií přírodovědy, fyziky. Bezchybný projekt v podstatě neexistuje. Když už vše vypadá perfektně, tak se zjistí, že natočení panelů je podle geografických map, a ty mají jinde sever než je skutečný geografický. Je třeba předělat energetický audit nebo projektovou dokumentaci. Obojí je třeba znovu schválit celým týmem odborníků. Začíná se téměř od začátku. Od dubna platí některé nové normy, měnící zejména podmínky pro statiku, nově jsou distributory požadovány regulace výkonu a účiníku. Je doporučováno osadit i dříve schválenou zatím nepostavenou elektrárnu střídači s dynamickou podporou sítě dle normy VDE. To znamená, že zarezervované střídače investor obvykle najednou nepotřebuje. Nabízí je na volném trhu, kde je jich nedostatek. Jiný je nadšeně koupí a pak zjistí to samé. Stává se z nich horký brambor, protože následná investice do elektrárny s obyčejnými střídači bude poměrně vysoká. To se bude týkat také elektráren, které jsou dávno v provozu. To vše si vynucuje opakované změny v návrhu projektové dokumentace. Tak jsme stále v přípravě a ztrácíme dnes již velmi cenný čas. Ale stále lepší než například přeschvalovat úvěr.
Jak to chodí v bance
Tato část projektu je zvláště pikantní - místy téměř pálivá. Když se zeptáte bankéře, za jak dlouho dostanete úvěr, tak odpoví, "že tak do tří týdnů až do měsíce". To je však za předpokladu, že vše správně doložíte a odsouhlasíte podmínky. Snad nikdo z investorů na začátku nechápe, co to vlastně všechno banka požaduje. Zuří nad tvrdostí požadovaných záruk, potřeby prokazování původu peněz (když o nich přece každý ví, že jsou bohatí). Banky však již mají velké zkušenosti z minulých let a jsou velmi opatrné. Chovají se jako většinový investor, čímž také jsou. Požadují spousty očekávatelných dokladů, ručení, posudků a auditů. Nově obvykle požadují také technický audit projektu. Auditorů je málo a projekt se tak může zdržet až o dva měsíce. Auditor nedá razítko na špatnou stavbu, takže jeho služby doporučuji i investorům s vlastním kapitálem. Banky trvají na dodavateli s referencemi. Mají také limity na ceny, které nezohledňují zvyšování cen a nové normy. Některé mají také limity na značky panelů. V posledních měsících snad všechny přitvrdily a "nepustí" vás do dveří bez stavebního povolení. Což je ovšem rozumné, jelikož se tak uvolní kapacity pro reálné projekty. Také nedoporučuji do banky chodit bez písemné garance dodání panelů do konce třetího kvartálu letošního roku.
Špatná stavba
Zde je třeba rozlišovat, kdo je za co zodpovědný a kompetentní. Technický auditor kontroluje z větší části stavbu, ale ne "elektrárnu". Výkon fotovoltaické elektrárny ho téměř nezajímá. Díky jeho kladnému výroku máme jistotu, že stavbu neodfoukne vítr nebo se nezboří konstrukce. To, zda stavba bude vyrábět, musí zhodnotit energetický auditor. Mezi energetickým a technickým auditorem pak existuje prostor, který musí vyplnit know how generálního dodavatele. Pokud ho generální dodavatel nebo některý jeho subdodavatel nemá, projekt je vážně ohrožen. V auditech a posudcích je obvykle vyjmenována spousta podmínek a předpokladů, které musí být splněny, aby se praxí potvrdily jejich teoretické závěry. Pokud na některé zásadní podmínky auditor výslovně neupozorní a dodavatel know-how je ve svých dokumentech neřeší, tak se může stát, že bude postavena fotovoltaická elektrárna, která bude vyrábět například o 17% méně jen proto, že jsou panely příliš blízko u sebe a vzájemně si stíní. Investor pak nebude mít v prvních letech žádné finanční rezervy pro případ kolísání sluneční aktivity a změn lokálních podmínek (až +/- 20 %). Je tedy velmi reálné, že bude muset vynaložit další prostředky jen na to, aby o elektrárnu nepřišel. Také se může stát, že bude schválena stavba z komponent od pochybných dodavatelů. Tomu se však snaží ze všech sil zabránit techničtí auditoři detailní kontrolou přepravních listů. Hlídají, jestli například dodavatel nekoupí panely v Číně a nenechá si tam nalepit japonská loga apod. Monitorují také reálnost montáže a termíny dodání. Mimo jiné je třeba si dát pozor také na to, že když už někde fotovoltaická elektrárna stojí, tak to neznamená, že je zisková a vyrábí. Je velmi riskantní kopírovat nějaká řešení s alibi, že když to má soused, tak to je určitě v pořádku. Prošly mi rukama spousty malých i velkých projektů, které budou jednoznačně prodělávat. Je to škoda.
Projekty fotovoltaiky na prodej
Většina vlastníků projektů neví, co by si za projekt řekli. Chtějí se stát milionáři za každou cenu. Mají úplně zaslepené oči. Jejich počet se zvyšuje a ceny projektů začínají rychle klesat. Mnohdy kvalita projektů je velmi špatná, často v podstatě nemají co nabídnout a cítí se uraženi, když je požádáte o doložení ještě další čtrnácti dokladů, které potřebujete mít, abyste měli jistotu své investice. Místo toho, aby se poučili, tak začnou nabízet projekt dalším zájemcům. Dostáváme se tedy do bodu zlomu, kdy již nejde vyřídit zbytek dokladů v takovém termínu, aby byla fotovoltaická elektrárna financovatelná bankou. V takovou chvíli se od prodávajícího dovídáte, že stavební povolení lze vyřídit rychleji, že 6 km dlouhá přípojka "se vyřídí" za měsíc, že stodesítková trafačka bude postavená za tři měsíce, a podobné nesmysly. Prostě, že se to "nějak udělá". Ale hlavně musíte rychle zaplatit tu nevratnou zálohu. Já jim říkám "máte v ruce Černého Petra, rychle se ho zbavte za každou cenu". Cena klesá o milion týdně, v červnu to bude nula. Kolik z nich myslíte, že to udělá? Nikdo. Vždy slyším "mám další tři zájemce, kteří mi slíbili 12 milionů za megawatu". Většině z nich ale zbude jen díra v rozpočtu a budou vlastníky kusu země původní - většinou velmi malé - hodnoty. Investor, který si v excelu spočítá, že by i těch 12 milionů mohl ve finále dát, protože se mu to vyplatí, však jde vždy za svým dodavatelem a staví se v bance - prostě si najde někoho, kdo "ví", že takto to nefunguje. Myslím tím, že investor, který potřebuje na realizaci banku, potřebuje v současné době koupit naprosto kompletní dokumentaci, kterou může do půlky (či snad možná konce) května zanést do banky. Tak připravit projekt ale umí málokdo. Investor, který má dostatek peněz a nezdrží ho schvalování v bance je často ještě opatrnější než banka (jde mu přeci o 100 % a ne jen o 20 % peněz) a hledá za své peníze projekty kvalitní, kterých je pomálu. Takový investor bude kupovat projekt v červnu nejpíše za 2-4 mil Kč/MW a bude mít tou dobou již panely na skladě nebo na cestě, protože jinak příliš riskuje. Pro zajímavost v Německu je obvyklá cena projektu v přepočtu 1,2 milionu Kč za jeden megawatt. Zahraniční investoři po jarních událostech, panice v oboru a velké politické nejistotě téměř ztratili zájem o český trh. Přeorientovali se na Slovensko, kde se ceny zvedly v přepočtu přes 5 milionů Kč. Nová připravovaná vyhláška o účinnosti panelů také dělá z projektů horký brambor a dá se předpokládat, že se velcí investoři stáhnou.
Ekologie
Několik poznámek k ekologickému rozměru fotovoltaiky. Věta "myslel jsem, že tam udělali rybník, a když jsem přijel blíž, tak to byla elektrárna" mě překvapila. Takto jsem o dopadu na krajný ráz nepřemýšlel... Vadí to tedy nebo ne? Zvažuji stále pro a proti. Biokoridor, který má nařízena většina projektů to řeší poměrně dobře. Z blízka to není vidět. Pokud by se dělaly hranice fotovoltaických elektráren tak, aby respektovaly krajný ráz a nebyly z dálky ostře zubaté, tak by někde mohly pohled i zpestřit. Dříve jsem byl proti stavbám velkých elektráren, zejména na rovině, na černozemi. Pak jsem našel nějakou statistiku, kolik je u nás půdy ladem - již mi to tak nevadí. Z dlouhodobého hlediska je životnost elektrárny zanedbatelná a o nic nenávratně nepřicházíme - na rozdíl od vodních elektráren, které likvidují biotopy obrovských rozměrů. Sluneční elektrárna nevyrábí v noci. Ano, v noci zapínáme přečerpávací elektrárny, abychom měli energii pro denní špičky. Když je částečná oblačnost, tak výroba z fotovoltaiky kolísá. Ano, ale v rámci velké sítě jsou následky zanedbatelné. Na jednu fotovoltaickou elektrárnu nesvítí, na další ano. Výsledek je průměr. Problém zůstává energetikům s rozdíly ve slunečných a v zatažených dnech, kdy musí výkon doplnit jiným zdrojem. Musí tedy mít stejný záložní výkon, jako je výkon instalovaných slunečních elektráren. Běžnou elektrárnu nejde na pár hodin vypnout. Sluneční a větrné elektrárny jsou tedy zdroje navíc, na které se nedá spolehnout. Z pohledu energetické nezávislosti jsou tedy méně významné. (V rozvojových zemích vadí méně, když jde elektřina pouze v úterý a v pátek, u nás by to asi vadilo). To elektřinu samozřejmě mírně zdražuje. Předpokládám ale, že peníze vydělané z fotovoltaické elektrárny budou opět investovány a s velkou pravděpodobností do dalšího zdroje na stávající přípojce. Budou nám tedy růst například bioplynové stanice, které budou mít velké zásobníky bioplynu pro případy, kdy bude svítit a budou dorovnávat chybějící výkon ze slunce. Fotovoltaická elektrárna totiž vyrábí pouze 1000 hodin z 8760 hodin roku. Chytrá elektronika dokáže zapínat generátory na bioplyn tak, aby využila co nejvíce "volných" hodin. Možná by si takové "soustrojí" zasloužilo speciální výkupní tarif...
Na závěr malá sázka. Vyhrazením prostoru pro sluneční elektrárny, který bude pouze dvakrát ročně sečen a nebude zatížen chemií, vznikne unikátní biotop. Ráj malých živočichů a hnízdiště užitečných druhů ptáků. Útočiště zde nalezne široká paleta vzácných druhů hmyzu (například: střevlíci, otakárci ...), kteří budou mít pozitivní vliv na okolní pozemky. Když se trochu pomůže - jezírkem či biokoridorem z křovin - tak se vsadím, že po dvaceti letech se tam budou ekoteroristé uvazovat, aby to zemědělci nerozorali a neudělali z pozemku znovu pole ...