Čím nahradit ruský zemní plyn v EU a v ČR?
Země EU se připravují na možné omezení nebo i zastavení dodávek zemního plynu z Ruska. Kudy plyn do EU proudí a jaké jsou možnosti jeho náhrady pro EU i pro ČR?
Jak vznikala závislost Evropy na ruském zemním plynu
Evropa dlouhá léta spoléhala na dodávky energetických surovin z Ruské federace. Po vpádu Ruska na Ukrajinu se najednou staly tyto dodávky nejistými. A rychle došlo k horečnému bilancování nahraditelnosti těchto energetických surovin. Poměrně dobře nahraditelnými z této bilance vyšlo uhlí a ropa. Naopak nejobtížněji nahraditelnou komoditou se ukázal zemní plyn. Členské země EU pokrývají svou spotřebu ze 40 % ruským plynem. Závislost jednotlivých zemí je ale různá. Česká republika patří k zemím s největší závislostí na ruském plynu blížící se 100 %.
Zemní plyn se stal v posledních desetiletích hlavním zdrojem tepla pro vytápění jako čistá a pohodlná náhrada uhlí. A to jak pro vytápění domácností, tak i pro již probíhající náhradu uhlí v zdrojích pro teplárenství. Zasloužila se o to jednak jeho nízká cena, ale také nižší produkce CO2 při jeho spalování. Oproti uhlí zhruba poloviční. Tento podíl se sice v poslední době začal zpochybňovat, protože metan, který tvoří hlavní podíl zemního plynu, je asi 80× účinnější skleníkový plyn než CO2. Takže ve skutečnosti díky únikům plynu při těžbě, transportu nebo i při skladování v podzemních zásobnících jsou reálné emise mnohem vyšší, než vyjadřuje cena emisní povolenky.
Přitom právě díky nižší ceně emisní povolenky se plyn začal prosazovat i ve výrobě elektřiny. Plynové zdroje se zároveň dobře doplňují s obnovitelnými zdroji energie. Umožňují rychlé najetí a jejich výkon je regulovatelný v poměrně širokém rozsahu. S rostoucím podílem větrných a fotovoltaických elektráren ve flotile zdrojů pak roste i význam plynu.
Geopolitický význam ruského zemního plynu
Do pozdních 90. let 20. století byl jedinou cestou pro export ruského zemního plynu do Evropy tranzitní koridor přes Ukrajinu, Slovensko a Českou republiku/Rakousko. Se získáváním vlivu Vladimíra Putina v ruské politice v druhé polovině 90. se ale začaly postupně budovat další trasy plynovodů, které by umožnily obejít dodávky velkokapacitních plynovodů Sojuz a Bratrství, které vedou přes území Ukrajiny. Do roku 1991 přes území Sovětského Svazu.
V roce 1999, kdy do funkce ruského premiéra nastoupil Vladimír Putin, tak byl zahájen provoz plynovodu Jamal přes Polsko, který znamenal částečné převedení vývozu ruského plynu na nové přepravní cesty. Tento trend pokračoval v letech 2011/2012 realizací projektu plynovodu Nord Stream přes Baltské moře a jeho napojením na přepravní soustavu České republiky prostřednictvím plynovodu Opal v Německu. Souběžně byl připravován projekt plynovodu plynovodu South Stream s kapacitou 63 mld. m3 ročně. Trasa měla vést z Ruska po dně Černého moře do Bulharska a dále pak Maďarska, Rakouska a ČR.
Tento projekt byl ale na konci roku 2014 prezidentem Putinem neočekávaně zrušen. Byla to odveta za sankce, které Západ zavedl po ruské anexi Krymu.
Rychle ho ale nahradil projekt Nord Stream 2.
I ten byl po anexi Krymu v roce 2014 pozastaven, ale realizační smlouva mezi hlavními aktéry ruským Gazpromem a německými společnostmi Uniper SE a BASF/Wintershall, byla podepsána už v roce 2015. I přes protesty Polska, Ukrajiny a USA. Realizace vyhovovala oběma hlavním aktérům, Německu i Ruské federaci. Zajišťovala totiž transport plynu do Evropy, bez ohledu na potenciální vojenský konflikt na Ukrajině. V roce 2019 byl uveden do provozu plynovod Turkstream, který dále posílil možnost obejít plynovody procházející ukrajinským územím.
Stav hlavních provozovaných a projektovaných tranzitních plynovodů a grafické znázornění jejich kapacity ukazují následující obrázky.
![Přibližná přepravní kapacita plynovodů [mld. m3/rok] (Zdroj: Aktuálně.cz)](/docu/clanky/0237/023701o3.png)
Možnosti okamžité náhrady ruského plynu
Ruským vpádem na Ukrajinu 24. 2. 2022 se evropská energetika dostala do zcela nové situace. Všechny dosavadní jistoty dodávek padly a je potřeba počítat i s krajní variantou – okamžité zastavení dodávek ruského plynu. Jak vážná je tato hrozba, potvrdila i reakce Německa, které 29. 3. 2022 vyhlásilo první ze tří varovných stupňů včasného varování. Pokud by tato situace nastala v nadcházejících jarních a letních měsících, bylo by možné řešení pouze v úsporách plynu a vyhlašováním dalších regulačních stupňů. Ve vytápění by to nebyl až tak velký problém, bez tepla a teplé vody bychom jaro a léto jistě přečkali. V průmyslu by to však znamenalo omezování nebo zastavování výroby např. v chemičkách, cementárnách a v dalších provozech. Ve výrobě elektřiny pak poměrně razantní zvýšení podílu uhlí na úkor plynu.
Možnosti náhrady ruského plynu pro Evropu
Těch možností je několik. Jako nejschůdnější se jeví úspory plynu ve všech oblastech spotřeby. Již v závěru loňského roku Evropská komise vydala „Soubor nástrojů pro ceny energií“, který pomohl členským státům zmírnit dopad vysokých cen na zranitelné spotřebitele. V posledních dnech pak předložila členským státům dodatečné pokyny. Pokyny potvrzují možnost regulovat za výjimečných okolností ceny a stanoví, jak mohou členské státy přerozdělit příjmy z vysokých zisků v odvětví energetiky a obchodování s emisemi mezi spotřebitele. Dále se komise chystá předložit legislativní návrh, který požaduje, aby podzemní zásobníky plynu v celé EU byly do 1. října každého roku naplněny alespoň do 90 % své kapacity. Součástí návrhu by bylo sledování a prosazování úrovní naplnění a obsahoval by ujednání o solidaritě mezi členskými státy.
Dalším navrhovaným opatřením ze strany EK je pak diverzifikace dodávek plynu prostřednictvím vyššího dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) a plynu z plynovodů od neruských dodavatelů.
Náhrada ruského plynu pro Českou republiku
Česká republika může za několik let nakupovat zemní plyn odjinud než z Ruska. Stačí k tomu dohoda s německou vládou, aby podpořila stavbu terminálu na zkapalněný zemní plyn na břehu Baltského moře. Následně lze využít kapacitu plynovodů Opal a Eugal, které jsou již hotové a vzhledem k zablokovanému provozu plynovodu Nord Stream 2 mají volnou kapacitu. U plynovodu Opal tomu zatím brání rozhodnutí soudního dvora Evropské unie. Ten v roce 2019 zamítl odvolání Německa a potvrdil rozhodnutí, kterým uznal jako oprávněnou stížnost Polska na zvýšení jeho kapacity.
Největší možnost výběru se nabízí u odběru zkapalněného zemního plynu. Dodavatelů je na trhu poměrně dost. Ti největší – Spojené státy americké, Katar a Austrálie postupně navyšují těžbu a exportní kapacity. Dalšími významnými vývozci LNG se v příštích letech mají stát třeba Tanzanie a Mosambik.
Proto je logické zařadit mezi české zdroje i LNG. „Abychom posílili energetickou bezpečnost, je třeba diverzifikovat zdroje. Možností je i snaha získat část kapacit budoucích německých LNG terminálů u Baltského moře. Informoval jsem proto o našem možném zájmu ministra Roberta Habecka, který prý takovou spolupráci vítá,“ uvedl na svém twitterovém účtu ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela.
Nejčistší náhradou zemního plynu jsou ale úspory energie. Tedy té energie, na jejíž produkci plyn používáme. Především energie na vytápění. Velmi rychle a jednoduše se dá uspořit např. snížením teploty vytápěných prostor. Nejen obýváků v bytech, ale i kanceláří v administrativních budovách nebo dílen ve výrobních provozech. Snížení teploty o 1 °C představuje úsporu přibližně 6 % nákladů. Kolik to přinese, si můžete vyzkoušet ve výpočetním nástroji TZB-info Porovnání nákladů na vytápění. Přednastavené ceny elektřiny a zemního plynu jsou zde denně aktualizovány podle mediánu cen nabídky obchodníků z Kalkulátoru TZB-INFO.