Širší a vyváženější debata o budoucnosti energetiky

Úvod

Energie hraje v našem životě významnou roli: osvětlení, topení, doprava, vaření, mytí jsou naše každodenní aktivity, které ji spotřebovávají. Energie je zároveň zdrojem zaměstnání a zisku. Zkrátka, energie je důležitá pro naše hospodářství, průmysl a export.

V posledních letech v České republice probíhá poměrně intenzivní debata o dalším směřování energetiky. Tato debata má jak národní, tak mezinárodní souvislosti. V prvním případě můžeme zmínit zejména čerstvou aktualizaci Státní energetické koncepce, v tom druhém pak např. cíle a závazky EU směřující ke snižování emisí skleníkových plynů. K rozsahu, formě i obsahu debaty má řada jejích účastníků výhrady.

Někteří ji považují za dlouhodobě nevyváženou a kořeny této nevyváženosti spatřuji v tradici české energetiky. Je pravdou, že historicky v České republice působily instituce zaměřené na jadernou a fosilní energetiku, které vychovaly stovky odborníků v těchto oborech. Namátkou je možno jmenovat: Ústav jaderného výzkumu, Ústav jaderných paliv, Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT, Vysokou školu báňskou, Výzkumný ústav hnědého uhlí a další ústavy a katedry na technických vysokých školách.

Novější obory, jako např. obnovitelné zdroje energie a energetické úspory, si zázemí, které by svým významem odpovídalo výše uvedeným institucím, teprve postupně budují. Řada výzkumných pracovišť s tímto zaměřením však už vznikla, a to jak v rámci ústavů Akademie věd, tak na vysokých školách; řada z nich dokonce působí v rámci výše uvedených „tradičních“ institucí. Jako příklad lze uvést např. Centrum výzkumu a využití obnovitelných zdrojů energie na VUT v Brně nebo Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Přibývá i studijních programů v oborech zaměřených na úspory a obnovitelné zdroje energie Na rozdíl od některých jiných zemí však v ČR neexistuje specializované pracoviště typu Frauenhofer ISE v Německu, kde by byl koncentrován větší počet odborníků tohoto zaměření.

Je otázkou, zda a nakolik je odborná a politická debata o budoucnosti energetiky v ČR touto situací ovlivněna. Mají odborníci „na klasickou energetiku“ , silné energetické firmy a velcí spotřebitelé energie, kteří mají v některých případech přímý vliv na zákonodárce, „větší slovo“ než experti na OZE a úspory, neziskové organizace a malí výrobci energie? . Příznivci OZE a úsporných technologií to takto velmi často vnímají a některá politická rozhodnutí z poslední doby, jako např. podpora rozvoje jaderné energetiky v aktualizaci Státní energetické koncepce, tomu nasvědčují. Na druhou stranu – jsou tato rozhodnutí výsledkem celospolečenské diskuze a dialogu?

Vyváženější debata

Převažujícím názorem aktérů debat o budoucnosti energetiky je, že se všeobecným společenským dialogem na národní úrovni nejsou v ČR (na rozdíl od řady zemí tzv. „západní“ Evropy) téměř žádné zkušenosti, a to nejen v oblasti energetiky. Existují některé procesy veřejných konzultací podle zákonných nařízení (např. EIA, SEA), z iniciativy vládních institucí jsou diskutována některá dílčí opatření a politiky. Nepanuje však shoda nad tím, zda jsou tyto postupy dostatečné, dostatečně reprezentativní, a jaký je jejich praktický přínos (viz Národní nízkouhlíková inventura R&Dialogue).

Velmi často jsme svědky různých diskuzních setkání, seminářů a konferencí pořádaných v rámci jednotlivých názorových skupin naší národní „energetické debaty“. Na nich se příznivci, resp. odpůrci některých přístupů nebo technologií navzájem utvrdí ve svých názorech, případně pozvou jednoho či dva zástupce „opačného tábora“, kolektivně označí jejich názory za nesprávné a diskuze je tímto uzavřena. Širší, inkluzivní, věcně podložený a vyvážený dialog však v ČR chybí.

Jako pozitivně hodnocený historický pokus o vyváženější debatu o budoucnosti české energetiky bývá často zmiňováno ustavení tzv. Pačesovy komise v r. 2008., Její celý název byl Nezávislá odborná komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu, zkráceně Nezávislá energetická komise (NEK). Členy komise nominovaly strany tehdejší vládní koalice, včetně Strany zelených. Díky tomu mohly být použity pro práci NEK i návrhy expertů pocházející z environmentálních organizací občanské společnosti. Hlavním úkolem NEK bylo připravit dlouhodobé prognózy vývoje energetiky do roku 2030 a 2050. Výsledky NEK nebyly zcela využity; dodnes jsou však často využívány na podporu argumentů v současných diskuzích o energetice.

Za nový pokus o vyvážení a rozšíření veřejné debaty o budoucnosti energetiky v České republice je v jistém smyslu možno považovat projekt R&Dialogue.

R&Dialogue

R&Dialogue je mezinárodní projekt spolufinancovaný Evropskou unií, který si klade za cíl podnítit a organizačně podpořit společenský dialog mezi výzkumnými institucemi, organizacemi občanské společnosti a dalšími zainteresovanými stranami na téma přechodu k nízkouhlíkové energetice a – v širším pojetí – k nízkouhlíkové ekonomice.

Projektu se účastní 15 partnerů z 10 evropských zemí – výzkumných institucí, nevládních organizací, konzultačních firem a průmyslových sdružení, které působí v různých sektorech energetiky. Českou republiku zastupují Česká geologická služba za výzkumné instituce a Zelený kruh za nevládní organizace.

Podrobnější informace o projektu R&Dialogue lze nalézt na webu projektu, většinou v angličtině. Případně je možno kontaktovat zástupce českých partnerů projektu:

• Vít Hladík, Česká geologická služba, e-mail: vit.hladik (at) geology.cz
• Marta Kotecká Misíková, Zelený kruh, e-mail: marta.misikova (at) zelenykruh,cz

Motivace

Přechod k nízkouhlíkové ekonomice je jednou z největších současných výzev pro Evropskou unii a její občany, Českou republiku nevyjímaje. V centru takové přeměny samozřejmě stojí energetika jako největší zdroj emisí oxidu uhličitého. Výsledky výzkumu a inovativní technologie, které již máme k dispozici, případně jsou ověřovány v praxi, dovolují přeměnu našeho energetického systému a rozvoj naši společnost udržitelnějším způsobem. Tyto výsledky však často nejsou dostatečně využívány. Příkladem je pokračující produkce emisí CO2 při výrobě energie.

Ve společnosti vzniká potřeba konstruktivního dialogu zaměřeného na udržitelná energetická řešení. Cílem projektu R&Dialogue je podpořit takový dialog, v úvodní fázi mezi výzkumnou komunitou a organizacemi občanské společnosti, a následně jej ho rozšířit o zástupce průmyslu, regulačních orgánů a dalších zainteresovaných stran, až po tvůrce energetické politiky ve vládě a na ministerstvech. V konečném důsledku by měl dialog přispět k vytvoření společné vize nízkouhlíkové společnosti v Evropě.

Základem takového vývoje jsou "čisté" a "udržitelné" zdroje energie, z nichž některým, jako jsou větrná, solární a geotermální energie, CCS (zachytávání a ukládání oxidu uhličitého) nebo využití biomasy, se projekt přednostně věnuje.

Základem probíhajícího dialogu by měla být věcná a fakty podložená diskuze, zaměřená na nízkouhlíkové energetické technologie. Významným příspěvkem je rovněž mezinárodní výměna zkušeností - obdobné dialogy probíhají i v dalších devíti evropských zemích.

Rozhovory

V úvodu projektu R&Dialogue byla zmapována současná situace v oblasti nízkouhlíkových technologií. V České republice bylo provedeno 41 interview se zástupci různých zájmových skupin (stakeholderů). Obsahová analýza identifikovala nejfrekventovanější témata a hlavní názorové skupiny stakeholderů. Nejčastějšími tématy byly: fosilní paliva, jmenovitě uhlí, obnovitelné zdroje energie a evropská klimatická a energetická politika. Tato témata dominovala jak ve spontánní části interview, tak celkově, viz obrázek dole.

Lze prohlásit, že česká společnost je rozštěpena na dvě názorové skupiny - Traditional energy group, která preferuje tradiční technologie (jmenovitě uhelnou a jadernou energetiku) a Green renewable group, která podporuje vybrané nízkouhlíkové technologie (jmenovitě úspory a obnovitelné zdroje energie). Kromě toho existuje relativně malá „centristická“ skupina, která částečně sdílí názory obou výše uvedených skupin.

Obvyklé argumenty první skupiny jsou:

• změna klimatu, nebo přinejmenším antropogenní vliv na ni nejsou prokázány, není tedy nutno dekarbonizovat
• nízkouhlíkové technologie jsou drahé
• nesouvislá povaha výroby elektřiny z OZE je nebezpečná pro stabilitu sítě
• potenciál OZE je omezený
• jsou třeba stabilní a spolehlivé zdroje pro base load => je třeba postavit nové jaderné bloky
• Německo (Energiewende) je typickým příkladem toho, jak by se změny v energetice neměly dělat

Obvyklé argumenty druhé skupiny:

• změna klimatu je naléhavý problém, je třeba dekarbonizovat
• nízkouhlíkové technologie jsou jedinou možnou cestou dalšího vývoje
• OZE by měly být rozvíjeny mnohem více a mnohem rychleji
• nové jaderné bloky nejsou potřeba a/nebo nejsou ekonomické
• celý energetický systém ČR je třeba změnit
• ČR je ostrovem tradiční energetiky v měnící se Evropě
• Německo (Energiewende) je typickým příkladem toho, jak by se změny v energetice měly udělat

Emocionální analýza

Výstupy všech 41 interview byly převedeny do textové podoby a podrobeny emocionální textové analýze (ETA). ETA je sociologicko-psychologický nástroj, který slouží k poznání emocionálního podkladu, který řídí naše kolektivní volby. Nezaměřuje se tedy přednostně na faktický obsah rozhovorů, ale na emoce v nich obsažené. Dá se říci, výsledky ETA hovoří o „místní kultuře“, o zachycení studovaného tématu z pohledu lidí, kteří texty vytvořili (v tomto případě tedy těch, kdo poskytli interview).

Výsledky analýzy, kterou provedli vědci z Univerzity La Sapienza v Římě, poskytují několik zajímavých podnětů k zamyšlení:

• Přechod k nízkouhlíkové budoucnosti je vnímán jako „nákladný“, nejen z hlediska finančního, ale i společenského a technologického. Je složité porozumět tomu, jak by měl být tento proces správně řízen, jak by měla probíhat náhrada dosluhujících zdrojů („burning resources“).
• ČR má velký potenciál spojený se zkušenostmi s využíváním různých zdrojů energie; je třeba najít cestu, jak lidi vtáhnout do procesu změn, jak „změnit výzvy na příležitosti“.
• Politické a společenské diskuze by měly být konkrétnější, zahrnout technicky orientované příspěvky ze strany průmyslu a expertů, včetně tématiky změny klimatu a důsledků změn pro fungování země a jejích systémů (nejen energetického).
• Mohla by pomoci rovněž otevřenější výměna informací o výši nákladů a výnosů dlouhodobých investic nebo na téma rovnováhy mezi spotřebou a úsporami.
• Výměna názorů by měla brát více v úvahu evropský rámec a rozvíjející se trh nízkouhlíkových technologií, což by mohlo pozměnit současné vnímání (ne)užitečnosti OZE.

Podrobné výsledky ETA jsou k dispozici na vyžádání u zástupců českých partnerů projektu (kontakty viz výše).

Národní nízkouhlíkový panel

Na závěr úvodní etapy projektu vznikl Národní nízkouhlíkový panel. Jeho členové byli vybíráni tak, aby vyváženě reprezentovali různé skupiny ve společnosti – výzkumné instituce a univerzity, průmysl, neziskové organizace, ministerstva a potenciální investory, viz obrázek dole. Počet členů panelu je omezen s ohledem na řiditelnost.

Členové panelu jsou (v pořadí podle abecedy):
RNDr. Antonín Fejfar, CSc. je vedoucím vědeckým pracovníkem Fyzikálního ústavu AV ČR
Michal Havel (člen panelu od června 2015) je marketingový manažer společnosti Nano Energies
Ing. Jan Habart, Ph.D. je předsedou CZ Biom - Českého sdružení pro biomasu (nepodílel se na přípravě Diskusního dokumentu)
RNDr. Vít Hladík, MBA je koordinátorem výzkumu environmentálních a geo-energetických technologií v České geologické službě
Mgr. Pavel Kavina, Ph.D. je ředitel odboru surovinové a energetické bezpečnosti na Ministerstvu průmyslu a obchodu (nepodílel se na přípravě Diskusního dokumentu)
Mgr. Vojtěch Kotecký (člen panelu do října 2014) pracoval v ekologické organizaci Hnutí DUHA
Martin Mikeska (člen panelu od října 2014) pracuje v ekologické organizaci Hnutí DUHA
Prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., dr.h.c. je člen Rady vlády pro udržitelný rozvoj
Ing. Radek Němec (člen panelu do dubna 2015) pracoval jako ředitel obchodu a marketingu v technologické společnosti Nano Energies
Mgr. Barbora Urbanová působí jako koordinátorka Klimatické koalice
Eva van de Rakt vede zastoupení Heinrich-Böll-Stiftung v Praze
PhDr. Ivan Rynda vede Katedru sociální a kulturní ekologie na Fakultě humanitních studií UK
Ing. Pavel Řežábek je ředitel útvaru analýzy trhů a prognózy a hlavní ekonom ČEZ, a.s.
Dr. Max Wandler je vedoucím Kompetenčního centra pro energii České spořitelny
Ing. Pavel Zámyslický, Ph.D je ředitelem odboru energetiky a ochrany klimatu na Ministerstvu životního prostředí.
Facilitátorky:
Mgr. Júlia Sokolovičová (do listopadu 2014) pracovala jako ředitelka asociace ekologických organizací Zelený kruh
Mgr. Marta Kotecká Misíková (od listopadu 2014) je ředitelkou Zeleného kruhu
Podrobnější informace o jednotlivých členech panelu

Národní nízkouhlíkový panel tvoří jádro dialogu, usměrňuje jeho průběh a zpracovává základní národní dokumenty – Diskusní dokument a Národní uhlíkovou vizi. Diskusní dokument tvoří podklad národního dialogu o nízkouhlíkové budoucnosti a otázky v něm položené byly použity pro tvorbu online dotazníku. Otázky z Diskuzního dokumentu byly rovněž předloženy vybraným expertům na diskusních seminářích v Praze a v Brně. Odpovědi z dotazníku, názory z diskusních seminářů i reakce z online diskuze slouží jako jeden z podkladů pro vytvoření Národní nízkouhlíkové vize.

Zájemci mohou vyjádřit své názory na jednotlivé otázky buď vyplněním dotazníku, nebo v online diskusi na portálu TZB-info.

Plán dalších aktivit

Národní dialog bude v rámci projektu probíhat do poloviny září. Česká národní část projektu pak vyvrcholí 21. září 2015 půldenní závěrečnou konferencí, na níž vystoupí někteří členové Národního nízkouhlíkového panelu a budou prezentovány výsledky projektu, včetně shrnutí odpovědí na otázky v online dotazníku a výsledků národního dialogu. Bude vyhrazen dostatečný prostor pro diskuzi.

Sledujte národní stránku R&Dialogue pro nové informace.