Zkušenosti s vypracováváním průkazů energetické náročnosti budov

Průkazy energetické náročnosti budov jsou novým administrativním zatížením, ovšem ve svém důsledku jsou v mnoha případech velice cenné a jejich hodnota je vyšší než jejich cena.

Průkaz energetické náročnosti budov je od 1. ledna 2009 povinný pro všechny novostavby. Druhou oblastí, kde je povinný, je rekonstrukce staveb s podlahovou plochou nad 1000 m².

V Energy Consulting máme již několik desítek zájemců o jejich zpracování. Obvykle se setkáváme s tím, že přijde stavebník, zanadává si na úředníky, cože to zase vymysleli a že rychle potřebuje Průkaz. Po první zběžné prohlídce projektu však nastává obrat v komunikaci a z příchozího, mírně rozčileného, se stává pozorný posluchač. Zatím se nám u žádného projektu novostavby nestalo, že bychom mohli s čistým vědomím vystavit Průkaz energetické náročnosti budovy. Ten totiž mimo jiné obsahuje slovní hodnocení konstrukcí a budovy dle normy na tepelné izolace (ČSN 73 0540-2: 2007) a zde nastává kámen úrazu. Tyto hodnoty bychom dle vyhlášky měli přebírat z projektu, kde by toto mělo být řešeno. Projekty ke stavebnímu povolení, obzvláště pro rodinné domy, jsou zpracovávány velmi zběžně, nejsou v nich řešeny detaily a často ani souvztažnosti jednotlivých konstrukcí. Proto v nich velmi často narazíme na zásadní nedostatky. Ty lze seřadit od triviálních, jako je chybějící tepelná izolace po obvodu základu či jiný způsob přerušení tepelného mostu u soklu, přes méně obvyklé, ale také časté, což bývá prostup konstrukce skrz rovinu tepelné izolace (balkony, stříšky...), až po neobvyklé, jako je tepelný most na střeše krbovým komínem, přívodem zemního plynu apod.

Při kontrole projektů se setkáváme i s nevhodně navrženou skladbou konstrukce, jako je například tepelně izolační zdivo se slabou kontaktní tepelnou izolací fasády nebo s nedostatečnou tepelnou izolací, a to nejen u podlahového vytápění, ale někdy i jen v podlaze nebo ve střeše mezi krokvemi.

Z výše uvedeného vyplývá, že zodpovědně zpracovaný Průkaz ENB je přínosem pro stavebníka, byť zvyšuje administrativní zátěž. Avšak každý, kdo se setkal s projekty domů z přelomu 19. a 20. století ví, že projekt byl zpracován na 2 až 3 čtvrtkách formátu A 3. Dnes je projekt na srovnatelně velkou stavbu velmi obsáhlý a mimo stavebního řešení dále řešení statické, požární, elektroinstalace, vytápění, vodovod a kanalizace... V současné době k těmto všem součástem projektu přibývá další, kterou je Energetická část reprezentovaná PENB.

Přínosů energetické části projektu je několik. Prvním je prověření projektu, i když konečnou zodpovědnost za projekt a jeho soulad s požadavky normy přebírá projektant. Druhým přínosem je, že stavebník či budoucí majitel objektu bude vědět, jaká má být potřeba energie na provoz budovy. Pokud se tato potřeba energie bude výrazně lišit, může uživatel uplatnit právo reklamace a spíše si vymůže odstranění vad, které zvyšují potřebu energie na provoz budovy. Další rovina přínosu spočívá v tom, že odborník má možnost navrhnout případné změny projektu, které vedou k nižší energetické náročnosti při srovnatelné nebo nižší ceně.

Vyhláška 291/2001 Sb., 148/2007 Sb. - legislativa energetického hodnocení budov a jak dál?

Zpracovatelé Průkazů energetické náročnosti budov - tedy dokumentů, které mají objektivně a průhledně kategorizovat každou budovu tak, aby pro uživatele bylo okamžitě patrné, jak bude provoz budovy energeticky a tedy i ekonomicky náročný, případně jak zatíží životní prostředí se potýkají s mnohými problémy a nejednoznačným výkladem. Dle názoru autora je potřeba sestavit tým profesionálů, kteří vypracují závazná pravidla pro hodnocení budov z pohledu všech převažujících spotřeb energie na provoz bez zbytečných složitostí, avšak dostatečně jednoznačných obdobně, jako je připraveno hodnocení pasivních a nízkoenergetických domů vzniklých pod vedením prof. Tywoniaka.

Energetické hodnocení budov není v naší zemi novinkou, již v osmdesátých letech se hodnotily objekty a porovnávaly s tzv. normobytem, tedy spotřebou energie na vytápění 200 m³ budovy.

Při přípravě Evropské směrnice 2002/91/ES došlo i u nás k potřebě modernějšího hodnocení energetické náročnosti budov. Toto měla řešit vyhláška 291/2001 Sb. připravovaná kolektivem CSI, která obsahovala Energetický průkaz. Bohužel tento dokument obsahoval mnoho dat nesouvisejících s energetikou budovy. Zároveň neobsahoval kompletní hodnocení energií potřebných na provoz budovy. Pravděpodobně proto byla tato vyhláška nahrazena novou vyhláškou 148/2007 Sb. Ta je bezpochyby přínosem, neboť zavádí komplexnější pohled na budovu jako na energetický spotřebič. Avšak zde nastavené parametry hodnocení jsou v mnoha případech zavádějící a neodpovídají budově a jejím možnostem. To je způsobeno pravděpodobně i tím, že potřeba energie na provoz není porovnávána s reálnou budovou, ale s nějakou průměrnou budovou určenou pro stejné využití. Zároveň však dochází i k tomu, že stejná budova určená pro různý provoz bude klasifikována právě pouze podle provozu a nikoliv podle jejích vlastností. Například dvoupatrový dům může být penzionem, rodinným domem nebo bytovým domem. Pokud má potřebu energie 95 kWh/m2 celkové podlahové plochy, tak bude zařazen do dle druhu provozu do kategorie A, B nebo C.

Jiný problém nastává u stojících budov, které svými rozměrovými parametry odpovídají dříve stavěným domům. Například škola, která má konstrukční výšku podlaží 4,5 m, projde velmi obtížně takovou rekonstrukcí, aby ji bylo možné zařadit do energetické třídy A. To je dáno například i tím, že existují požadavky na násobnost výměny vzduchu, tedy u budovy s takto vysokými stropy musí být do místností přivedeno čistě z legislativně-hygienických důvodů více větracího vzduchu než do místností o běžných výškách, byť v ní bude stejné množství lidí.

V současné vyhlášce také postrádám stanovení normových potřeb energií, které by bylo možné do výpočtů průkazů energetické náročnosti budov používat jako standardizované. (Např. spotřebu energie na osvětlení v závislosti na intenzitě osvětlení a použitého světelného zdroje). Toto je sice zpracováno v jednotlivých profilech v Národním kalkulačním nástroji, ovšem jedná se o nezávazné hodnoty.

Toto jsou důvody, které mě vedou k domněnce, že by bylo vhodné novelizovat či přepracovat stávající vyhlášku a rozšířit ji o závazné hodnoty, které je nutné ve výpočtech uvažovat. Jedná se o poměrně široký záběr jednotlivých specializací (tepelná technika, vytápění, vzduchotechnika, chlazení, osvětlení...), a proto se domnívám, že by měla být založena odborná skupina sestávající se z odborníků v daných oborech, která by připravila technickou část vyhlášky. Nemělo by se tedy jednat o skupinu lidí soustředěných v jedné organizaci, ale o odborníky v dané oblasti. Dle mého názoru by se mělo hodnocení budov provádět tak, jak bylo původně nastaveno, tedy na základě referenční budovy. Hodnocení budovy by mělo být postupné, tedy měly by se samostatně hodnotit jednotlivé části stavby (větrání, vytápění, osvětlení, výroba teplé vody, chlazení či úprava vzduchu) a teprve na závěr by mělo dojít k sečtení jednotlivých částečných hodnocení a k vydání celkového grafického hodnocení, což jsem ostatně již navrhoval na konferencích v roce 2001.

Doufám, že tento článek vyvolá diskuzi nad daným tématem a povede ke zkvalitnění, zjednodušení a zprůhlednění energetického hodnocení budov.

Ing. Roman Šubrt
sdružení Energy Consulting, o.s.
roman@e-c.cz

Stručná recenze příspěvku Ing. R. Šubrta "Vyhláška 291/2001 Sb., 148/2007 Sb. - legislativa energetického hodnocení budov a jak dál?"

Příspěvek se dotýká velmi aktuálního tématu. Autorovy návrhy pro změnu vyhlášky 148/2007 Sb. jsou vedeny v duchu opatření doporučovaných dnes většinou odborníků.

Autor doporučuje zavést do vyhlášky skutečné srovnání energetické náročnosti hodnocené budovy s budovou referenční (a nikoli s nejasně stanoveným tabulkovým požadavkem, jak je tomu dnes). Dále doporučuje uvést přímo do vyhlášky předepsané hodnoty různých dosud velmi "volných" výpočtových parametrů (např. spotřebu elektřiny na osvětlení a přípravu TV pro různé typy budov, účinnosti systémů TZB atd.). Podle autorova názoru by měla revizi vyhlášky zpracovávat širší skupina odborníků z různých pracovišť.

Spolupráce více odborníků je určitě zcela na místě - text případné revize by měl být pečlivě promyšlen, doplňován a oponován z různých stran. Jednoznačná, ve vyhlášce uvedená (a tedy i snadno kontrolovatelná) vstupní data jsou také zásadní věcí - a bez spolupráce více odborníků se těžko podaří sestavit tak rozsáhlý soubor předepsaných hodnot z různých oborů.

K referenční budově bych doplnil, že bude zcela zásadní věcí nadefinovat do vyhlášky konkrétně, jaké parametry systémů TZB (ale i např. vnitřní zisky) se mají pro referenční budovu uvažovat. Těchto hodnot je velké množství (v zásadě musí být definovány všechny hodnoty pro všechny výpočetní vztahy) a bez spolupráce odborníků na samotný výpočet se tudíž definice referenční budovy neobejde.

K textu mám ještě následující poznámku. V příkladu se školou s vysokou konstrukční výškou podlaží by bylo možné vyjít pro stanovení potřebné výměny vzduchu z předepsané hygienické výměny na 1 žáka a násobnost výměny vzduchu odvodit z tohoto prioritního požadavku.

doc. Ing. Zbyněk Svoboda, CSc.