Evropský i americký pokročilý reaktor poběží jako první v Číně
© Fotolia.com
Jeden má v pase evropské občanství, druhý americké hvězdy a pruhy, potkaly se ale v Číně. Během pouhých 14 dní vydaly čínské úřady dvě stručná oznámení o dosažení první řetězové štěpné reakce ve dvou nových reaktorech: nejprve tímto výrazným milníkem v procesu spouštění prošel blok typu EPR v provincii Kuang-tung, následně blok AP1000 ležící o 1500 km severněji v provincii Če-ťiang.
Přestože podobných zpráv chodí z Číny několik ročně, zaslouží si tyto dvě mnohem větší pozornost. Jedná se totiž o premiéru dvou pokročilých reaktorů generace III+, které by přicházely v úvahu i pro výstavbu nových zdrojů v Temelíně a v Dukovanech.
V jaderné elektrárně Tchaj-šan, situované 130 km od Hongkongu, vyrůstají dva evropské tlakovodní reaktory EPR pod taktovkou čínské společnosti CGN a francouzské EDF. S instalovaným hrubým výkonem 1 750 MW patří k tomu největšímu, co je na trhu pokročilých jaderných technologií generace III+ k mání. Ačkoliv výstavba v Číně začala až v roce 2009 jako třetí v pořadí (ve Finsku se EPR staví od roku 2005, ve Francii od roku 2007), vlajková loď evropské jaderné výstavby si svou premiéru odbude právě tam. S připojením bloku Tchaj-šan 1 do elektrické sítě se počítá již příští měsíc a do plného provozu najede pravděpodobně během podzimu. Další EPR reaktor do roku 2025 přibude v lokalitě Hinkley Point v jihozápadní Anglii.
Také v lokalitě San-men, kde vyrůstají dva bloky typu AP1000 z dílny americké společnosti Westinghouse, se začalo stavět v roce 2009. Další dva bloky stejného typu pak najdeme v lokalitě Chaj-jang (provincie Šan-tung), kde v červnu proběhlo zavážení paliva do prvního bloku. San-men 1 i Chaj-jang 1 by rovněž měly zahájit běžný provoz na konci letošního roku, čímž předběhnou spuštění AP1000 v jejich domovině. Bloky Vogtle 3 a 4 v americkém státě Georgie totiž nezačnou fungovat dřív než v letech 2021 a 2022.
Jak EPR, tak AP1000 jsou mezi uvažovanými technologiemi pro výstavbu nových jaderných bloků v Dukovanech a v Temelíně. Jejich výrobci zároveň potvrdili předběžný zájem se o případnou zakázku v Česku ucházet, když spolu s dalšími čtyřmi výrobci (z Číny, Koreje, Francie a Japonska) pozitivně zareagovali na formální žádost o informace (RFI) v roce 2016. Oba zmiňované typy bloků kladou velký důraz na zajištění jaderné bezpečnosti i v podmínkách tak zvaných rozšířených projektových stavů včetně těžkých havárií a extrémních vnějších rizik. EPR má čtyři nezávislé divize havarijních bezpečnostních systémů, schopných bezpečně odstavit reaktor a uchladit jaderné palivo. Odolný kontejnment vydrží vnitřní přetlak i pád velkého dopravního letadla či zemětřesení. Konstrukce umožňuje uchladit taveninu uvnitř kontejnmentu i v případě největší představitelné havárie – úplného roztavení paliva v reaktoru.
Také u bloku AP1000 hraje zásadní roli v zajištění jaderné bezpečnosti kontejnment s propracovanými a zároveň jednoduchými systémy havarijního chlazení. Podle výrobce dokáže AP1000 i při teoretické úplné ztrátě dodávek elektřiny díky pasivním systémům bezpečně ukončit řetězovou štěpnou reakci a udržet bezpečný stav dalších až sedm dní bez potřeby vnějšího zásahu. Oba tyto projekty jako jediné na světě úspěšně prošly nezávislým a transparentním procesem licencování u amerického a britského dozoru nad jadernou bezpečností, stejně jako u dozoru čínského.