Stavby 21. století - stavby ze dřeva (VI)

(Příspěvek vznikl v rámci řešení Výzkumného záměru MSM 6215648902 "Les a > dřevo - podpora funkčně integrovaného lesního hospodářství a využívání dřeva jako > obnovitelné suroviny.)

Zásady konstrukční ochrany dřeva při jeho použití jako fasádního obkladu

K detailu osazení stavby ze dřeva do terénu (viz minulý díl) se v odborné literatuře doporučuje z hlediska životnosti dřevěné konstrukce, aby tak zvaný okapový chodníček okolo obvodových stěn byl proveden z kačírku. Potom je ostřik odražené dešťové vody minimální. Schematické provedení detailu a fotografie provedení můžeme vidět na obr. 1.1 a 1.2.

Obr. 1.1

Obr. 1.2

Z fotografie konkrétního provedení (obr. 1.2) je patrné, že dřevěný fasádní obklad z vodorovných palubek je čistý a nepoškozený odstřikující dešťovou vodou.

Pokud se u fasádního obkladu ze dřeva nedodrží doporučená výška nad okolním terénem > 300 mm, dojde vlivem častého ostřiku fasády k poškození ochranného nátěru dřeva a následně i k znehodnocení dřevěného obkladu fasády, jak je patrno z obr. 2.1 a 2.2.

Obr. 2.1

Obr. 2.2

Když se investor rozhodne provést okolo obvodových stěn klasický okapový chodníček z betonu nebo betonových dlaždic, doporučuje se dokonce osadit stavbu ze dřeva tak, aby styková spára mezi spodní stavbou a stavbou ze dřeva, respektive spodní hrana fasádního obkladu obvodové stěny byla min. 500 mm nad terénem. Doporučený detail viz obr. 3.1.

Obr. 3.1

Při řešení fasádního obkladu nestačí pouze dodržet onu již uvedenou výšku nad okolním terénem. Je také potřeba zvažovat, jak má být proveden přechod mezi obkladem fasády horní stavby ze dřeva a spodní stavbou. Pokud má okapnice ukončující dřevěný obklad fasády příliš velký přesah, dojde k znehodnocení dřevěného obkladu odstřikující dešťovou vodou od přesahu okapnice. Navíc je spodní hrana dřevěného obkladu fasády namáhána nadměrnou vlhkostí z odtávajícího sněhu navátého na přesahu okapnice, viz obr. 4.1.

Obr. 4.1

Další chybou tohoto provedení je příliš malá vzdálenost mezi zakončením dřevěného obkladu fasády a okapnicí a rovné, pravoúhlé zakončení obkladu. Stékající dešťová voda vytváří na spodní ploše obkladu kapky, které přilnou na čelním řezu svislého bednění a snadno se vsáknou do kapilární struktury zejména bělové části dřeva.

Správné provedení dřevěného obkladu fasády je znázorněno na obr. 4.2. Spodní hrana dřevěného obkladu fasády musí být v dostatečné vzdálenosti od plechové okapnice a musí být skosena min. pod úhlem 15 °.

Obr. 4.2

Navíc spodní skosená plocha dřevěného obkladu má být také opatřena ochranným nátěrem zamezujícím vzlínání dešťové vody do dřeva. Přední ostrá hrana musí být podle doporučení výrobců nátěrových hmot na dřevo zabroušena, zakulacena. Doporučuje se rádius zaoblení asi 2 až 2,5 mm.

Je-li mezera mezi obkladem a okapnicí příliš malá, dokáží kapky přilnout k oběma povrchům a dlouhodobě smáčet spodní hranu dřevěného obkladu. Důkazem je fotografie, viz obr. 4.3. Z fotografie je zřejmé, jak kapky vody, pokud je mezera mezi oběma fasádními prvky min. 10 mm, volně skapávají na okapnici. Naproti tomu u mezery menší než 5 mm je voda stékající po dřevěném obkladu fasády díky osmotickým silám vtažena do této spáry, kterou prakticky zcela vyplní. Voda pak poměrně lehce vsákne do čela dřevěného obkladu.

Obr. 4.3

V důsledku zvýšené vlhkosti spodního konce prken dřevěného obkladu dojde vlivem bobtnání dřeva k popraskání ochranného laku a následně pak dochází i k poškození dřeva. U obr. 4.2 je nutno si ještě uvědomit, že nasávací štěrbina odvětrané vzduchové mezery fasádního dřevěného obkladu by měla být kryta silonovou síťkou bránící zalétávání a uhnízdění hmyzu. Vlastní okapnice zakončující přechod mezi obkladem stěny a spodní stavbou by měla mít i na horním okraji zpětný ohyb bránící tomu, aby větrem hnaný déšť nezatekl za plechovou okapnici. Podle již známých výzkumů v oblasti řešení styků mezi panely bytových domů víme, že vítr dokáže "vyhnat" vodu po fasádě až do výšky 13 až 15 cm. Pokud nemá okapnice zpětný ohyb, nemůžeme předpokládat, že její prosté připevnění na spodní rám dřevěné konstrukce stěny je vodotěsné. Okapnice by musela být podložena těsnicí např. asfaltovou páskou, nebo speciální pryžovou koncovkou.

Jestliže nelze z jakýchkoli důvodů po celém obvodu stavby zabezpečit požadovanou výšku přechodové spáry mezi horní stavbou ze dřeva a spodní stavbou, nebo základovou deskou, doporučuje se řešit z hlediska konstrukční ochrany dřeva tento problém některým ze způsobů znázorněných na obr. 5.1 a 5.2.

Obr. 5.1

Obr. 5.2

Obdobným způsobem, jako je znázorněn na obr. 5.1, lze řešit i bezbariérový vstup do stavby na bázi dřeva. Určitě je to bezpečnější než zapustit spodní práh konstrukce obvodové stěny ze dřeva do betonové podesty.

Prakticky stejné zásady je nutno řešit při dokončování obkladů oken a dveří. Hlavní zásadou je, aby do konstrukce nemohla zatékat ani větrem hnaná srážková voda. A pokud by k tomu i přes všechna opatření konstrukční ochrany staveb ze dřeva došlo, měla by mít možnost snadno a rychle vytéct ven. Napojení dvou konstrukčních prvků ze dřeva na sraz nelze považovat za vodotěsný spoj. Za takovýmto stykem dvou fasádních prvků by měl být dekompresní prostor propojený s odvětrávanou vzduchovou mezerou tak, aby voda větrem hnaného deště vytekla až na přechodovou okapnici mezi základovou deskou a horní stavbou ze dřeva nebo alespoň na parapetní plech okna. Jak se okna do dřevěných staveb osazovat nemají, je jasně zobrazeno na fotografii, viz obr. 6.1.

Obr. 6.1

Z takto řešeného detailu každý pochopí, že do konstrukce bude zatékat. Přitom s podobným provedením se setkáváme v poslední době poměrně často a to nejen u staveb ze dřeva. Přitom tesařská firma obložila boční ostění okna a klempíř provedl oplechování parapetu. Že to ale bude mít negativní dopad na spolehlivost a životnost celé konstrukce, nějak nikoho nenapadlo. Velmi často se setkáváme s argumentem projektantů, že s oplechováním si musí poradit klempíř. Když ale mnohdy ani autorizovaný stavební technik nebo inženýr nepozná, co je pro daný konstrukční systém špatně a co dobře, jak to má vědět vyučený klempíř.

Vhodný způsob napojení vodorovného obkladu fasády z palubek nebo svislého obkladu z tak zvaného vystřídaného bednění je patrný z obr. 6.2.

Obr. 6.2

Pro navrhování a provádění stavebních konstrukcí a staveb ze dřeva bychom si měli zapamatovat první základní pravidlo. Dřevo je také organická hmota a má tudíž řadu vlastností "živých" organizmů. Proto pro dřevěné konstrukce vystavené přímým povětrnostním vlivům můžeme upravit staré známé rčení o slunci a lékaři na:

Kam může slunce a vzduch, tam je i dřevo zdravé.