Energetické standardy budov - NZEB
Ze všech energetických standardů je v České republice budova s téměř nulovou spotřebou energie (dále jen „NZEB“ – nearly zero energy building) jediným legislativně závazným pojmem.
Standard NZEB primárně uvádí Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov (přepracování), takzvaná EPBD II (energy performance of building directive). Tato směrnice říká, že:
„Je třeba přijmout opatření s cílem zvýšit počet budov, které nejenže splňují současné minimální požadavky na energetickou náročnost, ale jsou i energeticky účinnější, čímž dojde ke snížení spotřeby energie i emisí oxidu uhličitého. Za tímto účelem by členské státy měly vypracovat vnitrostátní plány na zvýšení počtu budov s téměř nulovou spotřebou energie a pravidelně o těchto plánech předkládat zprávy Komisi.“ Budovu s téměř nulovou spotřebou dále směrnice definuje, jako budovu, „jejíž energetická náročnost určená podle přílohy I je velmi nízká. Téměř nulová či nízká spotřeba požadované energie by měla být ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů, včetně energie z obnovitelných zdrojů vyráběné v místě či v jeho okolí“.
Uvedená definice je poměrně vágní, přičemž to, co konkrétně znamená ona téměř nulová, či velmi nízká spotřeba energie, a co znamená značný rozsah pokrytí obnovitelnými zdroji, je již v kompetenci jednotlivých členských zemí. V případě České republiky je směrnice implementována do zákona 406/2000 Sb. o hospodaření energií ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon). Technické parametry dále specifikuje vyhláška 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov (se změnou 230/2015 Sb., dále jen vyhláška).
Definice NZEB je jen malou částí této vyhlášky, jejímž cílem je vzájemně jednotně porovnat z pohledu energetické náročnosti všechny druhy budov a kategorizovat je, obdobně jako spotřebiče, škálou energetické úspornosti A–G. NZEB je v tomto ohledu závazná pouze pro novostavby s postupným termínem náběhu platnosti od 1. 1. 2016 až po 1. 1. 2020, kdy v tomto energetické standardu budou muset být realizovány všechny novostavby.
Hodnocení budovy dle vyhlášky č. 78/2013 Sb. nemá na rozdíl od ostatních výše uvedených metodik stanovené požadavky absolutními hodnotami (např. měrné potřeby tepla na vytápění). Hodnota požadavku je u každého objektu jiná. Využívá se hodnocení pomocí tzv. referenční budovy, tedy porovnáním hodnocené budovy s budovou o stejné geometrii a orientaci, ale s legislativně standardizovanými vstupními parametry (např. tepelněizolační standard obálky, účinnost systému vytápění apod.), které jsou součástí této vyhlášky. Hodnocená budova tak nesmí mít spotřebu energie vyšší než budova referenční.
Hodnocení pomocí referenční budovy je velmi vhodnou metodikou pro vzájemné porovnání renovací, ne však zcela optimální pro novostavby, protože neklade na architekta nároky zaručující tvarovou kompaktnost a energetickou hospodárnost.
Podíváme-li se blíže na definici NZEB zjistíme, že se skutečně jedná pouze o dvě výše uvedené formulace. Za prvé tedy zákon uvádí, že se jedná o budovu s „velmi nízkou energetickou náročností“. Tato je oproti ostatním hodnoceným budovám definována ve vyhlášce prakticky jediným kritériem, a tím je redukční činitel požadované základní hodnoty průměrného součinitele prostupu tepla fR = 0,7. Tím jsou prakticky stanoveny přísnější požadavky na tepelně izolační standard obálky budovy než pro nové budovy, u kterých je požadováno fR = 0,8. V případě NZEB se tedy jedná o úroveň blízkou doporučeným hodnotám součinitele prostupu tepla dle ČSN 730540-2:2011.
Mimo přísnější požadavky na tepelněizolační standard obálky budovy ještě zákon říká, že spotřeba energie takové budovy bude „ve značeném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů“. Vyhláška toto definuje požadavkem na snížení hodnoty neobnovitelné primární energie stanovené pro referenční budovu (∆ep,R) v rozpětí 10–25 % podle druhu budovy nebo zóny.
Více v článku Budovy s téměř nulovou spotřebou – porovnání energetických standardů