Signalia Palaba, základní kámen moderních bezpečnostních systémů
Přehrát audio verzi
Signalia Palaba, základní kámen moderních bezpečnostních systémů
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Tento článek skládá hold úspěchům prvního českého výrobce signalizačních a dorozumívacích systémů, slánského podnikatele Jaroslava Jana Pály a jeho továrny PALABA. Značky, která se stala symbolem prvorepublikového průmyslového úspěchu. Text se zaměřuje nejen na revoluční krabicové signalizační soupravy Signalia a systémová řešení domácích telefonů, ale i na poválečné dědictví v podobě legendárních plochých baterií a plechových svítilen.
Symbolem prvorepublikové éry a meziválečného technického rozmachu se stal slánský podnikatel Jaroslav Jan Pála (1882–1963). Nejvýznamnějším činem tohoto brilantního obchodníka a technického vizionáře bylo založení a úspěšné provozování podniku Pála a spol., továrna elektrických článků a baterií ve Slaném. Výroba zde byla zahájena 1. září 1919 a při jejím provozu zakladatel plně navázal na své předchozí bohaté zkušenosti z německého Hamburku.
Obr. č. 1: Baterie Signalia Palaba
Jan Pála řídil podnik podle nekompromisního motta „Kvalita musí být světová a cena česká“ a tímto, nejen na svou dobu netradičním přístupem spolehlivě vytlačil drahou zahraniční konkurenci. Výroba se postupně rozšiřovala, firma expandovala a v roce 1930 dosáhla historického maxima, když produkovala přes 50 000 baterií denně.
V roce 1932 došlo k rozšíření výroby nejen v sortimentu elektronických výrobků. Přibyly jak radiopřijímače (ruční přenosné i objemnější síťové) a kapesní svítilny, tak také sortiment drogistického zboží. Nejznámějším takovýmto výrobkem byl lihový přípravek zvaný Karmelitka (obdoba světoznámé Francovky). Firma se postupně rozšiřovala o další objekty, na výrobě se podílelo více než 500 kmenových zaměstnanců a roční produkce bateriových článků tehdy překročila hranici 30 milionů kusů.
Adresář Spolku československých inženýrů SIA z roku 1935 uvádí: „Ryze český podnik Pála akc. spol. v Slaném, založený továrníkem Jaroslavem J. Pálou, vyvinul se z malé továrny na články a kapesní baterie, založené těsně po převratu v Slaném, v závod mající dnes čtyři samostatná oddělení“ – továrnu na suché články a baterie, továrnu na akumulátory, radiotovárnu a továrnu chemickou.
Baterie
Obr. č. 2: Velká válcová dvoučlánková baterie (3 V) Sioux Hiawata č. 2023
Pamětníci druhé poloviny dvacátého století si patrně vybaví plochou 4,5voltovou baterii, nicméně škála meziválečné výroby byla výrazně pestřejší. Na samotném začátku byl standardní sortiment – normální baterie pro kapesní svítilny a válcové články, které se podobaly dnešním tužkovým bateriím.
Nicméně v rámci výše popsané expanze firmy zahrnovala výroba baterií brzy sortiment pro veškeré požadavky trhu:
- články suché, polosuché, mokré sáčkové, nálevné
- baterie pro kapesní svítilny, radiopřijímače, bezpečnostní svítilny, signální zvonky, léčebné aparáty, zesilovače zvuku
- akumulátory pro telefony, radiopřijímače, motocykly, auta, autobusy a traktory
Zcela speciální byly baterie určené pro obor radioamatérský. Slánský výrobní závod byl držitelem celé řady patentem chráněných vynálezů a značek, jako byly například Radio Palaba, Zlatá Palaba a Excelsior Palaba.
Signalizační a poplašné systémy – komponenty
Jak již bylo zmíněno v úvodu, vedle slavných baterií vyráběla slánská továrna také ucelený sortiment pro světelnou a zvukovou signalizaci. Patřily sem jak první české domácí telefony, tak také první kompletní poplachový systém, tzv. Signalizační a poplašné zařízení PALABA.
Obr. č. 3: Elektrický zvonek č. 806
Ačkoli z technického hlediska se jednalo o pouhé propojení jinak samostatně prodávaných výrobků, z obchodního hlediska šlo o geniální marketingový tah – systémové řešení dodávané v jedné lepenkové krabici. Zákazník tak dostal baterii, zvonek, tlačítko, dveřní kontakt, balík izolovaného drátu, montážní skoby a vytištěný návod s ilustračním nákresem a popisem zapojení. Obvykle stačilo jednoduché zaškolení od prodavače přímo na prodejně – jakýsi prvorepublikový ekvivalent dnešního „dne s technikem“. Kupující přišel domů, rozvedl si dvoulinku, propojil komponenty a objekt byl okamžitě chráněn.
O tom, že nešlo pouze o podomní prodej a drobný maloobchodní sortiment, svědčí i vizionářský inzerát v národohospodářském časopisu Český Lloyd z roku 1928, který kladl jasnou otázku: „Kdy přestane vylupování nedobytných pokladen? Až každé skladiště, úřadovna a byt budou chráněny poplašným zvonkovým zařízením Signalia Palaba.“
Kromě cílené inzerce byla jedinečnost firemní úrovně viditelná i v obsahu každoročně aktualizovaných prodejních, na svou dobu také bohatě ilustrovaných katalogů. Bylo zde možné najít nejen informace pro obchodníky – například o doporučených doplňcích pro signální systémy s velmi dlouhým vedením, mnoha zvonky a návěstními světelnými tabulemi.
Zvláštní část katalogu byla věnována instalačním firmám. Kromě návodných textů typu Jak instalovat zvonky doplněných schématy byl kladen důraz na instalace se silnou intenzitou proudu, kterou vyžadovaly průmyslové provozy, doly, vodárny či sušárny. Pro instalační firmy, ale také domovní správce nabízel katalog specializované měřicí přístroje (kapesní voltmetry a zkoušeče baterií i žárovek).
Řešení Signalia PALABA
Obr. č. 4: Baterie Signalia Palaba č. 2080
Základními prvky takového signalizačního systému byly elektrické zvonky a napájecí baterie.
Vinutí zvonků se vyráběla z vysoce kvalitní elektrolytické mědi. Cívky měly záměrně velký počet závitů, což zvyšovalo jejich ohmický odpor. Tím se dosahovalo minimální spotřeby proudu při zachování velkého výkonu. Výrobce je dodával v provedení bez cimbálu, s plochým ocelovým cimbálem nebo s ocelovým šalmajem. Zvukový signál bylo možno ladit podle potřeby: od tichého bzučáku přes jasný a silný hlas až po velmi pronikavý tón. Všechny modely byly navíc způsobilé i pro zvonění střídavým proudem transformovaným z domácího osvětlovacího vedení.
Baterie řady Signalia určené pro signalizační systémy na rozdíl od ostatních výkonných baterií nepotřebovaly žádné zvláštní ochranné skříňky. Jejich speciální konstrukce umožňovala zavěšení přímo na stěnu. Dalším oblíbeným praktickým detailem byl také páčkový vypínač proudu na boku baterie, kterým bylo možno systém vypnout v době, kdy zvonku nebylo potřeba (např. v noci či mimo provozní dobu). Výrobce garantoval špičkovou skladnost plných 16 týdnů bez ztráty kapacity. No nekupte to – kdo by odolal.
Instalační potřeby
Obr. č. 5: Zvonková signalizační souprava Signalia Palaba č. 260
Ty byly nedílnou součástí signalizačního sortimentu. Jejich nepřekvapivě široký sortiment zahrnoval rozmanitá nástěnná tlačítka (vysoká i nízká, kulatá, čtvercová či hruškovitá, vyráběná z estetického dřeva nebo moderního bakelitu), mechanické dveřní a okenní kontakty (kovové na dřevěném podkladě či smýkací tyčkovité), ale také různé vypínače a přepínače.
Když už jsme se zmínili o tzv. krabicovém balení, je na místě připojit popis základní z nabízených souprav. Souprava s katalogovým označením č. 260 obsahovala zvonkovou baterii Signalia č. 2080, elektromagnetický zvonek č. 805, domovní tlačítko č. 852, 25 metrů izolovaného drátu č. 885 a 10 dkg upevňovacích skobek č. 886. Cena této kompletní sady činila 38,50 Kč.
V přiloženém návodu byla kromě jiného poznámka výrobce k dimenzování baterií, ze které vyplývalo, že základní baterie č. 2080 plně dostačovala pro vedení do vzdálenosti 50 metrů a dokázala napájet maximálně tři zvonky.
Použití signalizačního systému
Signál se uváděl do pohybu buď vědomým stisknutím robustního zvonkového tlačítka u dveří, nebo automaticky pomocí mechanického dveřního kontaktu. Tento nenápadný podlouhlý spínač s odpruženým kovovým jazýčkem se s využitím instalační podložky montoval přímo na dveřní zárubeň. Jakmile zloděj otevřel dveře, jazýček se uvolnil, uzavřel elektrický obvod a poslal proud do zvonku s mechanickým přerušovačem (Neefovým kladívkem). Výsledkem bylo hlasité drnčení kónického zvonu, které okamžitě zalarmovalo domovníka nebo vrátného.
Nejpodrobnější popis poplašného zvonkového systému přineslo odborné periodikum Bezpečnostní služba v roce 1931. V reportáži z tehdejší moderní bankovní instituce autor uvádí, že trezorové místnosti jsou zde zabezpečeny slaboproudým poplašným zvonkovým samočinným zařízením. To je instalováno skrytě na citlivá místa – na dveře, okna, samotnou pokladnu (trezor), a dokonce i pod podlahu. Výhodou je prý i to, že signalizační zvonek může být od chráněných dveří vzdálen libovolně daleko. Článek byl uzavřen strategickou poznámkou, že z bezpečnostních důvodů nelze veřejně prozradit všechny technické tajnosti a finesy tohoto systému.
Domácí telefonní zařízení – plnohodnotný komunikační nástroj
Domácí telefonní zařízení bylo v období prvorepublikového Československa na rozdíl od poplachových systémů výrazně rozšířenější. Bylo to dáno především skutečností, že v mnoha ohledech bylo ještě důležitější a účelnější než pouhý zvonek. Umožňovalo obchodníkům okamžité dorozumívání z kanceláře se skladištěm ve vzdálené části budovy, s účtárnou, jiným oddělením nebo přímo s privátním bytem.
Telefonní aparáty značky Palaba
Obr. č. 6: Domácí telefon č. 497, model s vestavěnou napájecí baterií
Obr. č. 7: Zvonkový transformátor č. 224
Vynikaly bytelnou konstrukcí a mimořádnou hospodárností. Celý systém byl navržen tak, že pro mikrofonní i zvonkový okruh plně vystačil s obyčejnou standardní baterií pro kapesní svítilnu. Protože se jednalo o aparáty určené výhradně pro vnitřní domovní styk, vypustili konstruktéři složité indukční cívky, a i bez nich se dalo čistě a srozumitelně hovořit na vzdálenost více než 100 metrů.
V obchodně-technických materiálech výrobce důrazně doporučoval, aby se při vedení přes dvory, zahrady či volná prostranství používal výhradně kvalitní, silně izolovaný drát. V případě natažení holých, neizolovaných vodičů bylo nutné vedení doplnit o porcelánové izolátory a rolničky.
Základem nabídky byla souprava dvou telefonů vyrobených z masivní umělé izolační hmoty (bakelitu), která spolehlivě propojila dvě stanice až na vzdálenost 200 metrů. U tohoto systému byly napájecí baterie (vysoce stabilní model EXCELSIOR) umístěny přímo v útrobách jednotlivých aparátů. Pro alternativní způsoby zapojení dodávala firma soupravu se společnou bateriovou skříňkou pro oba telefony a bzučákem v jednom pouzdře. Pro provozy s přístupem k elektrické síti byl k dispozici samostatný zvonkový transformátor sloužící k připojení na tehdejší střídavý proud o napětí 220 V nebo 110 V.
Poválečné období
Obr. č. 8: Plochá tříčlánková napájecí baterie (4,5 V), závěsné pouzdro smaltované s čočkou
Po druhé světové válce, politických změnách a znárodnění průmyslu došlo na základech původní továrny „Pála a spol., továrna elektrických článků a baterií ve Slaném“ ke zřízení národního podniku, ze kterého později vznikl známý státní podnik Bateria Slaný. Výroba nicméně pokračovala pod světoznámým logem Palaba (světlo a kůň), které si starší generace pamětníků dodnes spojuje především s plochými bateriemi a spolehlivými kovovými svítilnami. Přímým novodobým nástupcem tohoto výrobního programu je současná společnost Bateria Slaný CZ s.r.o.
I když se na prvorepublikovou řadu Signalia ve druhé polovině 20. století postupně zapomnělo, její nástupci provázeli Čechoslováky každodenním životem. Jednalo se o kapesní svítilny, po kterých byla kvůli častým poválečným výpadkům elektrické sítě enormní poptávka. Vlajkovou lodí slánského podniku se tak stala klasická plochá baterie (standardizovaná pod označením 3R12 s napětím 4,5 V). Ta se díky svému plochému tvaru ideálně hodila do plechových kapesních svítilen, jež si lidé upevňovali pomocí koženého poutka na knoflík kabátu.
Konstrukce baterie Signalia Palaba
Obr. č. 9: Voltmetr systém Depréz ďArsonval
Znamenala ve své době skutečný převrat ve slaboproudé signální technice. Výhodné uspořádání a kompaktní rozměry suchého článku dovolovaly umístit baterii těsně vedle samotného zvonku. To mělo obrovské přednosti proti starším metodám z přelomu 19. a 20. století. Tehdejší systémy totiž jako zdroj proudu využívaly výhradně velké, těžké a nevzhledné mokré (tekutinové) články, které musely být kvůli riziku rozlití a zápachu schovávány daleko ve sklepích či komorách.
Při pohledu na dochované dobové technické nákresy a schémata dodnes překvapuje tehdejší řemeslná čistota a promyšlenost. Celý systém fungoval jako dokonale uzavřený, autonomní a bezpečný. Spolehlivý galvanický článek ze Slaného zajišťoval, že zvonky a poplachy fungovaly spolehlivě i při výpadcích tehdy ještě nespolehlivé elektrické sítě.
Závěrem
Ačkoli se z dnešního pohledu jednalo o velmi jednoduché systémy, ve své době šlo o špičku na trhu. Současné moderní poplachové a zabezpečovací systémy (PZTS) a komunikační systémy budov (DES) v bytových domech dělají v jádru přesně totéž – pouze baterii nahradil zálohovaný napájecí zdroj, drnčící zvonek digitální sběrnice a mechanický kontakt miniaturní magnetické čidlo nebo prostorový detektor.
Obr. č. 10: Srovnání vizualizace elektrického zvonku z 30. let 20. století (model s ocelovým plochým cimbálem o průměru 6 cm), vytvořené generativní AI ChatGPT jako ilustrační rekonstrukce dle volného zadání, s fotografií zvonku následně zakoupeného. Ze sortimentu podniku Pála a spol., továrna elektrických článků a baterií ve Slaném, je nejblíže výrobek s objednávacím číslem 806.
Ilustrační fotografie
Obr. č. 1–9: Výrobky podniku Pála a spol., továrna elektrických článků a baterií ve Slaném v úpravě AI. Jedná se tedy o vizualizace vytvořené generativní AI ChatGPT (včetně drobných chyb) jako ilustrační rekonstrukce dle ilustrací z dochovaných dobových katalogů.
Zdroj podkladů pro vizualizace: katalogy „Palaba baterie svítilny doplňky“ z 30. let 20. století – sbírka Jiřího Popoviče. Děkuji za vstřícnost a za ochotu.
Poděkování za zprostředkování podkladů ze sbírek patří také Vlastivědnému muzeu ve Slaném.
Obrázek č. 10: Zdroj: archiv autora.
Literatura
- Palaba baterie svítilny doplňky – katalogy z 30.let 20. století – sbírka Jiřího Popoviče
- Elektřina a její upotřebení – kniha; autor: Leandr Václav; nakladatel: I.L. Kober; rok vydání 1903. Zdroj: archiv autora.
- Adresář Spolku československých inženýrů SIA; autor: Spolek československých inženýrů; nakladatel: Spolek československých inženýrů; rok vydání 1935. Zdroj: Knihovna Eduarda Petišky.
- Bezpečnostní služba – časopis; autor: Spolek československých inženýrů; nakladatel: Otakar Vaněk; tisk: Ministerstvo národní obrany; rok vydání 1931. Zdroj: Muzeum Policie ČR.
- Český Lloyd – časopis národohospodářský; autor: Spolek maloobchodníků z Čech, Moravy a Slezska; nakladatel: Leopold Schulz; rok vydání 1928. Zdroj: Knihovna Eduarda Petišky.
Článek je napsán poutavou formou, která nejen laické veřejnosti zpřístupňuje pohled do jedné z oblastí historie československé elektrotechniky a elektroniky. Podle mne je důležité občas se ohlédnout zpět, aby si mladá generace mohla uvědomit, že máme být v tomto směru na co hrdí. Vždyť vlastní know how firmy tvořil tvůrčí kolektiv schopných vývojářů, konstruktérů, technologů a řemeslníků. Nejsem sice pamětník prvorepublikových časů, ale jsem pamětník toho, co firma vyráběla, co o ní hovořili její zaměstnanci a lidé, protože jsem v té oblasti vyrůstal a později i spolupracoval s n.p. Bateria. Bateria Slaný jakožto klíčový a monopolní výrobce primárních článků a baterií v Československu do roku 1989 zajišťovala dodávky specializovaných, vysoce spolehlivých zdrojů napájení pro vojenskou telekomunikační a radiolokační techniku, vojenskou optiku, svítidla i záložní systémy nejen československé armády. Právě z důvodu obrovské poptávky v civilním i „zvláštním“ sektoru vzrostla produkce baterií v roce 1985 na 144,5 milionu kusů. Budoucím cílem byla výroba jedné miliardy kusů!