Neskutečný fenomén irských zídek, díl 2.

Johann Wolfgang von Goethe: „Architektura je zkamenělá hudba.“

Přečtěte si také Neskutečný fenomén irských zídek, díl 1. Přečíst 1. díl

Irské zídky zděné nasucho neboli dry stone walls

Tradiční irské suché zídky zvané dry stone walls a pro necvičené oko vypadající takřka všude stejně, se ve skutečnosti liší podle regionu, dostupného typu kamene a účelu stavby. Domníváte se, že hovoříme o nějaké marginalitě? Tak to ani omylem. Na irském venkově totiž naleznete úžasných přes 400 000 kilometrů těchto jedinečných staveb bez použití malty, které byly dokonce zapsány v roce 2024 na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. To už opravdu není drobnost, když tyto zídky srovnáme kupříkladu s ikonou zdí, Velkou čínskou zdí, která byla původně dlouhá 5 000 kilometrů. Hadriánův val měřil 117 kilometrů. Opomíjím úmyslně jinou pracnost a jiný typ zdi, tedy srovnávám trochu nesrovnatelné. Hovořím hlavně o hluboké historii, a hlavně o délce stavby.

Kamenné zídky v Irsku (stavěné tradiční metodou „suché zídky“ bez použití malty) pocházejí z různých historických období, ale většina těch, které dnes lemují irské silnice a půdu, je stará přibližně 150 až 300 let. Pocházejí tedy převážně z 18. a 19. století. Stáří irských kamenných zídek se dá rozdělit do několika hlavních vln.

Nekonečné zídky z vápence – oblast Galway
Foto: Petr Brandejský

Irský fenomén na každém kroku

Jelikož zídky drží pouze díky gravitaci a důmyslnému skládání kamenů, místní komunity a farmáři je neustále udržují a opravují, takže v průběhu staletí plynule splývají s novějšími opravami. Velmi obtížně hledáte rozhraní zídek nových nebo z poslední doby a zídek původních. Jsou zarostlé mechem a všudypřítomnými ostružinami, které „leští“ lak levého boku vašeho vozu, protože v některých místech v podstatě tvoří krajnici, místa na míjení je často velmi málo nebo není vůbec. Vy se ženete oproti našim zvyklostem po levé straně s volantem napravo. Zároveň zídky vytyčující mnohdy pastviny přecházejí do zídek okolo domů a domků, případně honosných sídel a zámků, tudíž často jedete v kontinuálním koridoru zídek, přes které bohužel nevidíte na krajinu a stavby. Zastavit pak často není ani kde.

Příroda a historie společně s lidskou dovedností
Foto: Petr Brandejský

Základní konstrukční styly zídek

Jednoduchá zídka zvaná Single Wall

Tento styl je typický pro oblasti s dostatkem velkých plochých kamenů vápencového krasového původu v oblasti The Burren nebo na Aranských ostrovech. Skládá se pouze z jedné řady velkých kamenů položených na sebe. Zídka je záměrně vzdušná s viditelnými mezerami, nazývaná „krajková zídka“, což má zásadní význam pro dlouhověkost a stabilitu díla, kdy silný atlantický vítr zdí bez problémů profoukne, aniž by ji poničil. Jednoduché zídky v oblastech Connemara a Galway jsou vytvořené z ruly a žuly opracovaných činností ledovce. Kameny jsou často obrovské a zídky mají velmi dramatický vzhled. Mezi jednoduché zídky patří i Famine Walls, tedy hladové zídky.

Zídky z vápence v kompozici takřka sochařské – oblast Galway
Foto: Petr Brandejský

Dvojitá zídka zvaná Double Wall

Staví se ze dvou vnějších kamenných líců, přičemž prostor mezi nimi se vyplňuje menšími kameny a sutí. Zídka se směrem nahoru zužuje a mírně se kloní k zídce protější, V pravidelných rozestupech je zpevněna dlouhými provazovacími kameny zvanými vazáky, které procházejí celou šířkou zdi přibližně v polovině její výšky. Na vrcholu je zakončena těžkými krycími kameny. Jedná se o velmi stabilní a masivní styl běžný po celém Irsku.

Zídky prorostlé zelení a doplněné o betonovou dostavbu – oblast Galway
Foto: Petr Brandejský

Kombinovaná zídka zvaná Combination Wall

Velmi specifický a vizuálně atraktivní irský styl (typický pro část západního pobřeží a regionu Connemara). Spodní polovinu zdi tvoří klasická dvojitá zídka, která vytváří pevný a široký základ. Horní polovina je pak tvořena velkými, vertikálně stavěnými plochými kameny a často žulovými nebo břidlicovými deskami. Tyto vertikální kameny vypadají jako zuby a brání dobytku v přeskakování.

Zídky složené z obrovských bloků vápence – oblast Galway
Foto: Petr Brandejský

Vertikálně klínované zídky

Mezi jednoduché zídky patří i vertikálně klínované zídky, které nalezneme v Jižním Irsku a jsou z desek stavěných na úzkou hranu s malým překrytím, jako šupiny pro zajištění stability. Tato možnost zde vzniká díky břidličným a pískovcovým deskám v regionu v hrabství Cork. Nalezneme je kupříkladu i okolo stezek na irské atrakci číslo jedna, na Moherských útesech.

Zelené pastviny

Zídky z vápence v dramatickém seskupení – oblast Galway

Foto: Petr Brandejský

Regionální specifika a zajímavosti

Mourne Wall je kultovní, neskutečných 35 kilometrů dlouhá dvojitá zídka v hrabství Down, která obepíná pohoří Mourne Mountains. Byla postavena na začátku 20. století a ukazuje precizní řemeslné zpracování žulových bloků. Její rozměry jsou v průměru 1,5 metru vysoká a 1 metr široká.

Kromě ohrazení polí a pozemků se v Irsku nacházejí i další suché kamenné stavby jako jsou úly, hrobky, pevnosti, svaté studny.

Zídky z vápence v dramatickém seskupení – oblast Galway
Foto: Petr Brandejský

Zajímavé funkční detaily

Aranská brána byl výraz pro průchod kamennými zídkami. Na Aranských ostrovech záměrně nenechávali v zídkách dřevěné brány. Když potřebovali zahnat dobytek na jiné pole, část zídky jednoduše rozebrali a po průchodu zvířat ji během několika minut opět složili.

Kamenné schůdky byl další způsob, jak lidé překonávali zídky, aby je nemuseli rozebírat nebo přes ně složitě přelézat, stavěly se do nich zabudované vyčnívající kameny, které sloužily jako schůdky pro pěší.

Rozměry irských zídek

Tyto věkovité stavby mají nejčastější výšku mezi 1,35 až 1,5 metru. Desetiletí i staletí prověřily, že tato výška je dostatečná proti přelézání a přeskakování krav, koní a ovcí mezi jednotlivými pastvinami. Tato výška je zároveň maximem pro stabilitu a dlouhověkost těchto staveb. Dalším rozměrem pro smysluplné řešení je šířka zídek. U země bývají široké od 80 centimetrů až po 1 metr. Profil zídek se většinově směrem k vrcholu zužuje a zde potom měří okolo 40 až 50 centimetrů. Odpovídá to přibližně 10–15° odklonu od svislice.

Zídky z vápence v dramatickém seskupení – oblast Galway
Foto: Petr Brandejský

Pochopitelně že podle regionu, a tudíž i podle druhu kamene, se způsob řešení mění a mezi sebou kombinuje. Břidličné nebo pískovcové desky se nasvislo překrývají, čímž se vytváří jejich stabilita. Ne vždy je možné u zídky směrem k vrcholu zmenšovat její šířku, většinově to platí u zídek jednoduchých, ale i přes tyto domnělé statické nedostatky jsou zídky neskutečně pevné a stabilní. Napomáhá tomu důmyslné skládání kamenů, klínování spár menším kamenivem, dodržování překrývání bloků ve svislých spárách, zatížení často masívním blokem shora a jiné. Pochopitelně, že zídky se zpevňují léty i prorostlými keři, stromy a ostružinami. Naleznete zde sukulenty, kapradiny, mech i plané květiny. Společně s vnější i vnitřní stranou okolo zídek tím vzniká vzácný ekosystém. Rostliny zde žijí v systému větru od moře, častého deště, i vysokých teplot od slunce, kdy vápencové zídky akumulují denní teplo a vzniká tak specifické prostředí šťavnatých zelených pastvin s kamennými větrolamy. V zídkách naleznete hlohy a cesmíny, které v irském folklóru mají své místo. Irové totiž věří, že nosí štěstí, chrání dům před zlými duchy a bleskem při bouřce. Farmáři je proto záměrně nechávají na svých pozemcích.

Zídky z vápence se zelení a vzdušnými mezerami – oblast Galway
Foto: Petr Brandejský

Únosné podloží je základ

Tradiční irské kamenné zídky mají většinou pevně daný základ a upravené podloží, i když se na ně nepoužívá žádný beton ani malta a vše tvoříme v režimu suché výstavby. Jejich stabilita a staletá životnost je jednoznačně závislá na smysluplné geometrii a nezbytné úpravě podloží s jasnými pravidly.

Podklad byl vykopán cca 20 centimetrů hluboko na úroveň pevného podloží pod měkkou ornici a travní drn. V této rýze se často tvořilo podloží s drenážní vrstvou štěrku, na kterou se následně osazovaly kameny podle regionu, materiálu, a tudíž i typu zídky.

Materiál, který se na zídky používal

Je jasné, že podle regionů se na stavbu zídek používaly kameny, které tam byly „doma“. Převládal karbonský vápenec, žula a pískovec, následně se pak ještě užívala břidlice, čedič a rula.

Zídky z karbonového vápence – oblast Galway
Foto: Petr Brandejský

Sliby se mají plnit

Při našem povídání se nechci vyhnout slíbenému vysvětlení, proč se tématika zídek objevuje v naší rubrice architektury. Odpověď je zcela prostá. Irské zídky jsou architekturou i její součástí. Ta architektura má dokonce i vlastní název.

Vernakulární architektura

Vcelku málo užívaný výraz pro lidovou architekturu je vernakulární architektura, tedy stavby vytvořené lidským umem, který tak tvoří neskutečnou krajinnou architekturu, formuje její specifický ráz, s místními nuancemi a lokáním stavebním materiálem. Byť vytvořené laickými staviteli, setkáváme se zde s neskutečným inženýrským dílem, jež hraničí s konstrukční genialitou, nesmírnou vynalézavostí a vysoce funkčním designem na přírodním základu se svojí vlastní estetikou. Tohle jsou také důvody, proč se po právu tyto stavby ocitají na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Podíváme-li se na některé části irských zídek, nechápeme, jak před 100 a více lety dokázal člověk umístit přesně obrovské bloky. Když moc, tak možná bylo ku pomoci spřežení koní nebo skotu a pak už jenom ruce, páka a základní vybavení. Pokud má vápenec okolo 2 500 až 2 800 kg/m³, pak o velmi těžkou práci nebylo při stavbě zídek opravdu nouze. Viděno tímto prizmatem nás stabilita a pevnost prověřená věkem vlastně nepřekvapí.

Použité podklady:

• Citáty – www.citaty.net
• Fotografie – Globální platforma Pexels s volně dostupnými fotografiemi
• Fotografie a text – Ing. arch. Petr Brandejský