Znovuzrození ÚAN Brno Zvonařka 2021

Jan Werich: „Manželé se v autobuse poznají podle toho, že na sebe nemluví.“

Nahoře původní pohled na betonovou atiku a příhradovinu pergoly

Dole původní dobová skica návrhu

Pomalu, ale přece, to je taky dopředný pohyb, nebo ne? Vykládali jsme si na našem serveru již nesčetněkrát o tom, že anabáze zvaná Nové brněnské vlakové nádraží, jako rozuzlení politickoekonomické detektivky, je na spadnutí. Konkrétně tuto větu jsem však napsal v roce 2018. Že je nám jenom o tři roky více? No, to ano, ale pak to na spadnutí není zrovna přiléhavé. Nicméně vloni podle TZ KAM by se tento stav díky nové soutěži měl změnit. Netroufám si však používat jakýkoliv přívlastek, který naznačí, že už do toho nádraží takřka vjíždíme. Tak to zkusíme po malých krůčcích. Původní citát nás vede k autobusu. Bingo! Řeč bude o Ústředním autobusovém nádraží Brno Zvonařka. Proč? Co mu chybí? Mimo autobusů a cestujících prakticky všechno. Již jsme o tom také hovořili a velká zábava to nebyla. O co menší zábava, o to však poučnější. Vraťme se tedy k tomu.

Vizualizace v novém hávu

Schéma řešení – výkresová dokumentace

Toto platilo do předloňského roku

Architektonickovýtvarná podoba samotné budovy Zvonařka z roku 1978 – možná, snad. Pokud přistoupíme na brutalistní provedení stavby s masívní příhradovinou nesoucí železobetonovou desku, s opravdu brutalistním lemováním robustní železobetonovou členěnou atikou, pak vidíme celé dílo ve shodě s dobovým kontextem tehdejší architektury. Pokud forma brutalismu žádá podle kritérií stylu zapamatovatelnost díla, výraznou konstrukci, jasně vyjádřené materiály s pravidelnou a opakující se strukturou konstrukce, potom jsme zde správně. Pro objasnění pojmu brut (brutalistní) – výraz pochází z francouzštiny a značí hrubý, neotesaný, drsný, surový ve vztahu k povrchu převážně užitého betonu u tohoto architektonického stylu. Má pochopitelně často vliv na monumentální či mohutné, těžké vzezření stavby, ale zároveň na obtížnou opakovatelnost a aplikovatelnost stylu. Zároveň je však často dílem ryze uměleckým a autorským, leckdy dominantním a zároveň jedinečným. V tom tkví hodnota brutalismu jako architektonického stylu.

Následoval velký povyk, velká sláva, slavnostní otevření, etapy I. II. III., ale další slíbená etapa nula, celkový výsledek žalostný. Ale co hlavně, celá infrastruktura, dopravní spojení, to je opravdu „světové“. Odjíždět z tohoto „terminálu“ v noci do zahraničí je děs. Příchod po paserelu (nadzemní lávka) od vlakového nádraží, z Myší díry, příchod od MHD tramvajové točny, příchod od autobusů MHD a parkoviště pro automobily, je v noci jen pro otrlé. Vše je vkusně lemováno Bronxem periférie s vybydlenými budovami zmiňovaného Dolního nádraží v pozadí jako strašidelnou paspartou. Škoda, že tam není pro lepší atmosféru nějaký malý hřbitov. Žádné velké řešení komunikací, nedefinované funkce, co je parkoviště, co silnice, co neřešená volná plocha s neudržovanou zelení, můžete hádat třikrát. Díky podivnému uskupení prodejních stánků, „rádoby odbavovací haly“, nulové zeleni a parkové úpravě, nedefinovaným funkcím nádraží i okolí, hrubě nedosvětleným perónům, zde máte stísněný pocit i přes den. Jaký rok, že se píše nyní? Ano, je to rovných 40 let. Pozůstatky původní okolní textilní, nádražní a industriální výstavby tahá z marasmu už snad jenom zdařilá rekonverze strojní továrny Friedricha Wanniecka, OC Vaňkovka. Brno se hanbou propadá, ale realita je skutečně taková.

Vizualizace s prosvětlením

Původní tristní Pohled do „tmy“

Řešení – výkresová dokumentace

Pozor změna

Tento popis platil do roku 2019. Konečně Brno uslyšelo alespoň na další dílčí změnu. Roku 2019 byla totiž zahájena jeho rekonstrukce podle návrhu architektů Ondřeje Chybíka a Michala Krištofa z roku 2017. Návrh stávající architektonicky hodnotnou stavbu zachovává a modernizuje ji pomocí uceleného barevného sjednocení, a hlavně výrazného osvětlení kryté plochy. Z mého pohledu to světlo je alfa a omega celého řešení. To původní řešení s nástupišti pod pergolou a parkováním autobusů na střeše bylo v jádru velmi zdařilé. Tento koncept z atelieru architekta Radůze Russe, měl své opodstatnění a na tehdejší dobu dával smysl. Bohužel smysl postrádalo to, co následovalo. Tedy spíše nenásledovalo. Absence dalších etap, zapracování do celkového konceptu urbanistické infrastruktury a nevkusné nánosy doby, dostalo ÚAN Zvonařka do nedávné žalostné podoby. Absence světla a ponurost patří taktéž mezi jmenované nedostatky.

Nicméně moderní prvky, prosvětlení, nová odbavovací hala, a hlavně odstranění otřesných přílepků, otevře konečně ÚAN Zvonařka Brnu a snad i světu. Zde má opět smysl to příslovečné vnesení světla do něčeho.

Změní se tak celková dispozice nádraží a otevře se tímto zdařilým zásahem reprezentativní průčelí s hlavním vstupem z ulice Zvonařka. Protější stranu nádraží přes silnici lemuje fasáda OC Galerie Vaňkovka. Více než skvělý počin. Pokud postupně bude zapracováno ÚAN Zvonařka do konceptu přestavby celého území a Nového vlakového nádraží, pak zároveň zmizí punc nechtěné ušmudlané periferie.

Opravdu je to průčelí ÚAN Zvonařka?

Nové řešení – vizualizace

Řešení – výkresová dokumentace

Opravená Zvonařka se slavnostně otevřela. Zmodernizovali ji architekti Chybík a Krištof

Brněnské Ústřední autobusové nádraží Zvonařka prošlo zásadní rekonstrukcí. Stojí za ní ateliér CHYBIK+KRISTOF, který opravu sám spoluinicioval. Provoz nádraží se už plně obnovil, pracovat se ale ještě bude na předprostoru nové výpravní haly. Kromě ní se Zvonařka dočkala moderního osvětlení, nového logického číslování nástupišť nebo světlého nátěru konstrukce jejich zastřešení. Zvonařku v úterý 2. března 2021 slavnostně otevřela primátorka města Brna Markéta Vaňková.

Učinit z autobusového nádraží funkční a přívětivý veřejný prostor a zároveň zachovat podstatu brutalistní architektury z 80. let – to byly cíle, které si před modernizací Zvonařky vytyčili architekti Ondřej Chybík a Michal Krištof. Oba se podařilo splnit. S plány na rekonstrukci Ústředního autobusového nádraží Zvonařka oslovili majitele a vedení města, práce začaly v roce 2017. Opravené nádraží teď díky architektům z ateliéru CHYBIK+KRISTOF odpovídá současným nárokům a nabízí cestujícím nesrovnatelně vyšší komfort.

Zvonařka se směrem k centru otevírá novou výpravní halou, jejíž organický tvar překlenuje zázemí od prodeje jízdenek a čekárny až po občerstvení a toalety. Mobiliář v interiéru haly pochází od firmy mmcité. Hala stojí na severním okraji nádraží v poloze zrušeného nástupiště a stánků, díky čemuž je pohodlně přístupná od galerie Vaňkovka i od plánované zastávky MHD.

„Budovu jsme tvarovali tak, aby naváděla cestující dovnitř. Její výrazná červená střecha navíc volně přechází ve veřejný prostor nádraží. Právě z pozice haly také vyplynulo nové číslování nástupišť. První je teď přímo u ní,“ vysvětluje architekt Ondřej Chybík.

Hyzdící přístavky, které zmizely

Nový pohled – vizualizace

Širší pohled na území s ÚAN Zvonařka

Všechna nástupiště propojuje nový bezbariérový chodník, aby se cestující pohodlně dostali ke všem místům odjezdů a nemuseli nádraží obcházet, jako tomu bylo doposud. Orientaci jim usnadňuje nový informační systém a obrazovky. Ocelová konstrukce zastřešení dostala světlý nátěr. Celý prostor opticky zvyšuje nové osvětlení, jehož intenzita reaguje na okolní denní světlo a šetří elektřinu. Přibyl také výtah na střechu, kde lidé mohou nově využít 53 parkovacích míst P+R. Dosud na střeše parkovaly pouze autobusy. Kapacitu pro stovku autobusů se přitom podařilo zachovat. V areálu nádraží cestující najdou také stojany na kola.

Modernizaci Zvonařky podporuje i vedení Brna. „Jedná se o důležitou dopravní stavbu, která je klíčová nejen pro Brno a jeho obyvatele, ale také pro celý region. Velké uznání si zaslouží návrh i provedení rekonstrukce – objekt neztratil nic ze své autentičnosti, a přitom získal moderní tvář. Za město mohu slíbit úpravy veřejného prostoru v bezprostředním okolí nádraží,“ říká primátorka města Brna Markéta Vaňková.

V částečném provozu začalo nádraží fungovat už v prosinci 2020, od začátku letošního roku se postupně obnovoval plný provoz. Slavnostní otevření se muselo odkládat kvůli pandemii Covid-19. Došlo k němu až v úterý 2. března za přítomnosti primátorky Markéty Vaňkové, předsedy představenstva ČSAD Brno holding Antonína Grunda a architektů Ondřeje Chybíka, Ingrid Spáčilové a Ondřeje Švancary z ateliéru CHYBIK+KRISTOF. Práce ale na Zvonařce nekončí – na úpravy čeká ještě předprostor výpravní haly.

Autorský tým:

Ondřej Chybík, Michal Krištof, Ondřej Švancara, Ingrid Spáčilová, Adam Jung, Kryštof Foltýn, Martin Holý, Laura Emilija Druktenytė

Původní pohled na nástupiště

Nové řešení s komunikací napříč

Jak prosté

O STUDIU CHYBÍK+KRIŠTOF

Studio Chybík+Krištof bylo založeno v roce 2010, dnes ateliér tvoří více než 50 spolupracujících architektů. Ve 3 pobočkách v Česku a na Slovensku se věnují široké škále témat, projektů rozličných měřítek a typologií. Během necelé první dekády existence studio navrhlo například Český pavilon na světové výstavě EXPO 2015 v italském Miláně nebo galerii nábytku MY DVA, za niž získalo Grand Prix Obce architektů. Aktuálně dokončilo Enotéku znojemských vín a novou budovu Vinařství LAHOFER. Za dosavadní práci obdrželo ocenění Design Vanguard časopisu Architectural Record.

Ondřej Chybík (*1985, Brno, Česká republika) po studiích architektury v Brně a rakouském Grazu absolvoval postgraduální studium urbanismu na prestižní ETH Zürich ve Švýcarsku. Působil ve vídeňském ateliéru PPAG. Roku 2010 založil společně s Michalem Krištofem architektonické studio Chybík+Krištof.

Michal Krištof (*1986, Kláštor pod Znievom, Slovensko) studoval architekturu a urbanismus v Brně a na Sint-Lucas v Gentu. Po ukončení studia pracoval v Bjarke Ingels Group – BIG v Kodani na projektech, jako jsou například Shenzhen International Energy Mansion v Číně nebo Dánské národní námořní muzeum v Helsingoru. V roce 2010 spolu s Ondřejem Chybíkem založili architektonické studio Chybík+Krištof.

Použité zdroje:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie a části textů s využitím TZ – Mgr. Michael Kalábek PR Specialist – CHYBIK+KRISTOF ARCHITECTS & URBAN DESIGNERS