Dům, který inspiruje

Jason Fried & David Heinemeier Hansson, Restart: „Inspirace je magickou substancí, násobitelem času a motivátorem. Nebude ale na vás čekat. Inspirace je věcí okamžiku. Pokud vás popadne, chytněte ji a zapřáhněte okamžitě do práce.“

Dostal jsem se k jednomu „Domu“, který se stal po právu doceněným svým pojetím vzájemného prostoupení původní zahrady a citlivě uchopené moderní architektury. V povídání mě zaujalo sousloví filosofie nezasahování. Vždy se chci přesvědčit, zda si někdo hraje s prázdnými slovy, aby opodstatnil svoji myšlenku nebo zda je tato myšlenka naplněna obsahem. Z mého pohledu se zde skutečně reál odráží v trefném popisu skutečnosti. Mimo povídání autorů se rád nechávám „osvítit“ fotografiemi, které celou realizaci výmluvně postihují. Jako architekt se řídím převážně tím, co vidím, pracuji s obrazy, vizemi, „kreslenými“ myšlenkami, projekcí nápadů, vizuálními ideami a plány. Proto moje úvahy nad obsahem slovního vyjádření čehokoliv. Verbálně „obhospodařit“ určitou myšlenku v jakémkoliv oboru lidské činnosti může být zavádějící. Zdatný rétor dokáže „okecat“ věci dobré, bohužel i špatné. Pochopitelně vše platí i naopak. Ve slovech se můžete ztratit a zavádějící může být právě ta obratnost či neobratnost rétora. Podíváte-li se na reálný obrázek, dokážete si utvořit soudný názor na to, co zrovna vidíte. Alespoň já to tak často mám. Netluču se v prsa, že to vždy takto poznám. Nicméně pocity z vizuálního vjemu mě většinou vedou správným směrem a pak si milerád poslechnu nebo přečtu i to verbální zhodnocení viděného. Mám obraz a slova jsou kam a k čemu zařazovat. Těší mě, že zde se dalo spolehnout na obrazovou přílohu, která osvětlila celé povídání a úspěch výsledné vize. Nenalézám sám přiléhavé výrazy pro genia loci místa, původní zahrady, krajiny, citlivě protknuté moderní stavbou. Slova jako projekt nebo stavba jsou příliš neosobní a studená. Slovo zahrada a krajina zase nevystihuje to spojení s architekturou. Obdržené ceny hovoří jasně o tom, že celé spojení architektury a krajiny se opravdu zdařilo. Takže nabízím slova autorů, ale hlavně obrazovou přílohu. S výsledným názorem a pocity si poradí každý sám.

Aktuálně se projekt pyšní titulem Stavba roku 2020, Stavba Moravskoslezského kraje 2019 a čestným uznáním v soutěži Zahrada roku 2020

V roce 2006 koupil Radek Leskovjan, grafik a designér značky UAX!, pozemek uprostřed obce Kojetín u Nového Jičína. Na kraji parcely o velikosti 4 300 metrů čtverečních stála na kopci s výhledem do krajiny pobořená kamenná stěna hospodářského stavení. Nejprve na pozemku vznikl v roce 2007 obytný ateliér UAX!, později přibyla betonová přístavba, která je s původní stodolou propojena proskleným krčkem. Tato na první pohled nenápadná přístavba, která získala na konci září titul Stavba Moravskoslezského kraje 2019, se čerstvě pyšní také prestižním titulem Stavba roku 2020. Navíc za osobitý a citlivý vstup moderní architektury do prostoru staré zahrady, zdůraznění genia loci místa a filozofie nezasahování, byla oceněna také zahrada obklopující a prostupující rodinným domem, která získala čestné uznání „Zahrada doteku krajiny“ v soutěži Zahrada roku 2020.

„Z ocenění mám pochopitelně obrovskou radost. Množství, kvalita a úroveň staveb nominovaných do letošního ročníku soutěže o stavbu roku byla opravdu velmi vysoká a jsem rád, že odborná porota v této silné konkurenci vybrala a ocenila společnou práci týmu lidí, kteří se na projektu v Kojetíně podíleli. Toto prestižní ocenění je potvrzením kvality naší práce a může nám pomoci u prosazování nových projektů, na kterých pracujeme, například ve veřejném prostoru,“ říká k ocenění investor a spoluautor projektu Radek Leskovjan a dodává: „Věřím, že publicitou spojenou s těmito oceněními můžeme třeba i naším domem inspirovat další stavby, které citlivě a s úctou propojují staré s novým a historii s moderním designem a technologiemi.“

„Ocenění si samozřejmě velmi vážím a beru ho i jako poděkování za dlouholetou spolupráci s úžasným investorem, která trvá již více než 13 let. Přitom opravdu nebylo jednoduché k tak populární a oceňované rekonstrukci původní stodoly navázat přístavbou, která by měla minimálně stejnou architektonickou a funkční hodnotu. Byť je to malá stavba, je to výsledek práce velkého týmu lidí,“ říká Doc. Ing. arch. Kamil Mrva, Ph.D. z architektonického studia Kamil Mrva Architects.

„Jsem velmi rád, že jsem se mohl na tomto projektu podílet. Celé místo je nesmírně inspirující. Zahrada je přirozeně propojena s rodinným domem a okolní přírodou, a i sama odborná porota měla potíže určit, co už bylo na zahradě přirozené a původní a co bylo uděláno uměle, což je pro zahradního architekta podle mě nejvyšší meta,“ popisuje s úsměvem Ing. Daniel Petr, spolumajitel zahradně architektonického ateliéru PETR & LÁZNIČKOVÁ, zahradní architekti.

„Historie domu se píše od roku 1862. Zjistili jsme to z pískovcové desky umístěné na stodole,“ vysvětluje Radek Leskovjan. „Jednalo se o jeden z prvních domů v obci. Našel jsem na něm původní pískovcovou desku z roku 1862, kde je dobovou češtinou vytesaný nápis ‚Léta Páně 1862 postavil František Hrachovec‘, představitel významného Křetínského rodu. Stavení však v 90. letech vyhořelo, a ze stodoly zmizel krov.“

Radek Leskovjan se v roce 2007 rozhodl v první fázi zrekonstruovat objekt bývalé stodoly pro bydlení a práci a v budoucnu postavit nový rodinný dům v sousedství. Realizace se ujalo architektonické studio Kamil Mrva Architects. Stávající pískovcové zdi a pilíře z roku 1862 zůstaly zachovány. Navržen byl zpevňující betonový věnec, do kterého je kotvena lehká pultová střecha. Dovnitř původní stavby je vložen kubus vlastního objektu – ateliéru. Tato vnitřní dřevostavba se k jihu a k západu otevírá prosklenými stěnami. Výrazným kompozičním prvkem je terasa, která vybíhá z objemu nad svažitý terén zahrady. Objekt byl navržen v přírodních materiálech. Nosná konstrukce a lehké zastřešení jsou dřevěné, provětrávaná fasáda z pohledových cetrisových desek. Prosklené části budovy byly realizovány z izolačního dvojskla s hliníkovými rámy v odstínu fasády. Terasu tvoří dřevěná paluba položená na ocelových nosnících.

Architekt Kamil Mrva se po více než deseti letech od prvního projektu v Kojetíně pustil do další části stavby. „Úkol to nebyl jednoduchý díky unikátní stavbě domu ve staré stodole, který získal již několik architektonických ocenění a nominací. Dům má doslova nadnárodní záběr a psalo se o něm v řadě odborných médií o architektuře a designu po celém světě. Časopis Dolce Vita jej v roce 2009 dokonce vyhlásil za nejlepší dům roku,“ popisuje architekt Kamil Mrva.

Pro nové zadání vznikly tři různé studie. „Z nich jsme nakonec vybrali železobetonový skelet a dům zasazený do svahu. Zadáním bylo rozšířit současný objekt o dvě ložnice s koupelnou a šatnou a krátkým parkovištěm tak, aby to byly dva domy a aby se navzájem respektovaly,“ přibližuje Kamil Mrva, který na projektu spolupracoval s Václavem Kociánem.

Přestože architekti jako ústřední konstrukční materiál stavby použili pohledový beton Easycrete od firmy Českomoravský beton, z něhož je celá přístavba odlitá, není objekt nijak výstřední. Naopak, vzhled domu je i díky velkým oknům svěží a moderní a přirozeně zapadá do okolní krajiny i díky přiznaným kamenným zdem.

Na interiéru se kromě jiných podílela i designérka Blanka Karhanová. I jejím cílem bylo postavit dům, který poskytne rodině dostatek soukromí a bude uzavřený do sebe. „Při pohledu zvenčí se dům jeví tak, že jím prostupuje příroda. Všechno je přirozené a čisté. Stejně tak probíhá i výsadba rostlin, okrasných keřů a stromů, která využívá jen druhy rostoucí v okolí, aby šlo o dokonalé splynutí s okolní přírodou,“ vysvětluje Leskovjan.

Pracovní i obytný prostor v jednom

Vedle Radka Leskovjana, který v domě v Kojetíně bydlí a zároveň jej využívá jako pracovní ateliér pro svou kreativní tvorbu, využívá unikátní a inspirující prostor tohoto obytného ateliéru také známý profesionální fotograf Lukáš Pelech k focení pro značky jako Todus, TON, JAP, mmcité a další výrobce nábytku a designových doplňků.

Pohyb

Moderní architekturu stavby doplňuje i vnitřní zařízení a interiér domu, který přesně odpovídá rukopisu značky UAX!. „Nejde tolik o to, z jak známých designových značek se interiér skládá, ale spíš o jeho atmosféru a jednotlivé detaily. Jeho volná plocha je jako šachovnice, na které jsem rozehrál hru s figurami o každý volný centimetr. Spolupracoval jsem přitom hlavně s tuzemskými výrobci,“ popisuje Leskovjan.

Celým domem prostupuje pohyb, který vytvářejí světla a stíny, které domem v jednotlivých částech dne i noci procházejí. „Budovy stojí v bezprostřední blízkosti stromů, s jejichž větvemi hýbe vítr a ten zase láme sluneční svit,“ vysvětluje designér.

Pozemku v Kojetíně totiž dominují statné, 160 let staré lípy. „Dále je to švestkový sad, který je obklopený dalšími stromy. Na místě jsme navíc vysadili dalších dvanáct stromů – sad jsme rozšířili o šest ovocných stromů, dva ořechy, tři javory a osiky a tři vícekmenné habry. Nevytvářeli jsme tedy novou zahradu, ale spíše jsme tu stávající naladili na okolní přírodu,“ říká Leskovjan.

„Po konzultacích s Danem Petrem a litoměřickou firmou Gabriel vyplynulo, že pokud máte dům na okraji zástavby nebo obce, nejzajímavější zahrada je vždy ta, která volně přechází do okolní přírody za pozemkem. Jako by na první pohled mezi nimi neexistovala žádná hranice,“ dodává designér značky UAX!.

Atrium zahrady domu uzavírá lavice od Davida Karáska z firmy mmcité. „Je to jakýsi pomyslný předěl a záleží, jak si na ni sednete, zda směrem do přírody, který nabízí výhled na Hostýnské vrchy, anebo do atria, směrem k několika odpočinkovým a pracovním zónám se stoly pro notebooky. Vybavení pochází od firem Egoé a z e-shopu Novoretro. Speciálně jsem si oblíbil zahradní nábytek a výrobky firmy Todus, které mohou být i volně na dešti,“ popisuje speciální „zahradní office“ Leskovjan s tím, že v místech k sezení jsou nainstalovány zahradní zásuvky, protože tam často se svými klienty pracuje na poradenství v marketingu a kreativním přístupu.

Voda a energie

Specifické je také hospodaření s vodou na pozemku. „Voda ze střech odtéká do různě umístěných vsakovacích jam, takže veškerá dešťová voda slouží jako zásobárna vody pro vzrostlé stromy. Architektovi se také ve spolupráci s odborníky na zelené střechy z rodinné firmy Gabriel podařilo založit bezúdržbovou zelenou střechu na přístavbě, která je odlitá z pohledového betonu ve svahu. Zelená střecha je zcela bezúdržbová a pojme většinu srážek,“ zdůrazňuje majitel domu.

Dům je vytápěn pomocí infrapanelů. „Jedná se o černá skla nebo zrcadla, která používáme také v sídle firmy UAX v Bernarticích nad Odrou. Testovali jsme technologie od více výrobců, ale nejlépe nám v poměru cena a výkon vyšly infrapanely od firmy ES systems ze Znojma. Stěny, podlahy a předměty v jednotlivých místnostech domu jsou díky nim tepelně příjemně naakumulovány a přitom zůstává vzduch, který dýcháme, chladný a se správnou hladinou vlhkosti,“ vysvětluje Leskovjan.

Procházka domem

Interiér přístavby domu přitom tvoří pouze příčky z důmyslně vyrobených skříní. „Snažili jsme se o využití každého volného centimetru čtverečního v domě. Celý vnitřní objem tvoří lakovaná dýha, kterou z jednotlivých bloků přesně na míru vytvořených na místě umně seskládalo stolařství Jurečka. To pracovalo v těsné spolupráci s firmou JAP z Přerova, která je dodavatelem unikátního modelu nezárubňových dveří Master. Jejich dveřní pouzdra jsou do skříní a stěn perfektně zapuštěná. Předěl mezi šatnou a ložnicí tvoří pouze šesticentimetrová stěna a při běžném pohledu není vidět přechod mezi dveřmi a stěnou. Na stěnu ložnice jsme umístili světla Memory Borise Klimka pro značku Brokis,“ popisuje designér.

Do dětského pokoje se vstupuje dvoukřídlými celoskleněnými posuvnými dveřmi Satináto od firmy JAP. „Po odsunutí dveří do pouzder získáme dvoumetrový a na centimetr přesný otvor stejných rozměrů jako pojízdný portál čelního prosklení domu a díky němu lze pokoj propojit s atriem. Okna v přístavbě jsou vyrobena na míru a zpracovala je firma Alfest Lučina,“ doplňuje Leskovjan. V dětském pokoji stolař vymodeloval dvouposchoďovou postel s úložnými prostory.

Jelikož dům stojí ve svahu a jeho střecha je zasypaná zeminou, řeší nedostatek oken a tedy i světla světlovody firmy Lightway s instalovanými LED žárovkami, které fungují ve tmě i jako vestavěná světla. „Proto jsou v domě celkem tři tyto světlovody, aby krásně rozzářily denním světlem pokoj, koupelnu a šatnu. Mimochodem firma používá při výrobě světlovodů český křišťál a na míru vyrobili k betonu počesané nerezové obruby, aby vše krásně splynulo s pohledovým betonem,“ upozorňuje majitel.

Vstup do koupelny obyvatelé domu nazývají „násoska“. „Jde o jakési vtažení ze šedého prostoru chodby díky obdélníku s bílým rámem. Koupelna je bez oken pod úrovní svahu, proto je vybavena světlovodem Lightway, pomocí kterého se do prostoru dostane přirozené denní světlo a nádherně vše uvnitř bílé koupelny rozzáří,“ popisuje dále Radek Leskovjan.

Představuje i další zajímavý detail v koupelně: „I v tak malé koupelně se dá ležet ve vaně a mít výhled do přírody díky důmyslně vyrobeným bezrámovým dveřím JAP s magnetickým zámkem, které se dají otevřít na obě strany. Je to takový šperk z mléčného skla. Při večerním osvětlení zahrady koupelnu používáme tak, že ji zavřeme a dálkově ovládaným světlem přes mléčné sklo necháme vyniknout přes dveře do zahrady jemné světlo s barevně zvolenou náladou.“

Černá a bílá

Kojetínskému domu s ateliérem vévodí střídání černé a bílé barvy. „Je to kombinace typická i pro UAX! DESIGN, proto jsem volil střídání těchto barev. Firemní design je v domě takřka na každém kroku. Při vjezdu do domu návštěvníky přivítá firemní obrázek RELAX, který vystihuje celkovou podstatu a atmosféru domu,“ vysvětluje Leskovjan.

„Značku UAX! nese i řada doplňků jako jsou obrazy, polštáře, hrnky, které jsem si nakreslil sám,“ dodává. „Poetickou náladu pod příkrovem větví z obrovských starých lip na nejexponovanějším místě domu – terase – doplňuje vodní dýmka MEDUSE PIPES. Jakub Lanča z Brna vyrábí nejlepší vodní dýmky na světě a tak u domu nesměla chybět.“

Architektura v betonu

Materiál pro betonový skelet domu měla na starosti betonárna v Novém Jičíně firmy Českomoravský beton, která se mimo jiné dlouhodobě zajímá o současné trendy betonového stavitelství v české architektuře pod hlavičkou svého projektu „Architektura v betonu“.

„Když jsme s Kamilem Mrvou a stavební společností PROBI z Hranic na Moravě představili projekt domu firmě Českomoravský beton, tak je tento projekt nadchl a rozhodli se, že zde natočí další díl videodokumentu Architektura v betonu, tedy jak nejlépe využívat jejich beton v architektuře,“ prozrazuje Leskovjan s tím, že jeho stavbě pak v betonárce věnovali speciální péči. „Po dobu stavby jsme nad zakázkou měli odborný dohled a při každém lití kontrolovali jejich odborníci směs betonu. A tak díky této péči dnes pohledový beton vypadá tak úžasně a čistě,“ zdůrazňuje.

Kdo to má vše na svědomí

Autoři:

• Radek Leskovjan – návrh interiéru domu, designér a grafik značky UAX!
• Kamil Mrva – studio Kamil Mrva Architects

Spolupráce a poděkování:

fotograf Lukáš Pelech, Ing. arch. Václav Kocián, interiérová designérka Blanka Karhanová, zahradní architekti Daniel Petr a Petra Lázničková, Pavel Kollárovits se značkou TODUS, firmě JAP výrobci bezrámových dveří, stavební společnosti PROBI a především firmě Českomoravský beton a.s., Tesař Kozaňák Karol a syn, Cetris Hranice a ES systems výrobce infratopení.

Dodavatelé:

• PROBI inženýring s.r.o.,
• ES systems produkt s.r.o.,
• Českomoravský beton, a.s.,
• UAX s.r.o.,
• CIDEM Hranice a.s.,
• ALSYKO security, s.r.o.,
• Gabriel s.r.o.,
• NOVORETRO, Lightway s.r.o.,
• TON a.s.,
• Brokis, Kare, JAP FUTURE s.r.o.,
• Stolařství – Libor Jurečka, ALFEST LUČINA s.r.o.,
• Bytema s.r.o.,
• Květiny Klos, mmcité a.s., designér Jakub Velinský.

Historie zakladatele domu

Kojetín se stal od 1. 9. 1974 místní částí Nového Jičína. Stavení, kde nyní rodinný dům a ateliér Radka Leskovjana stojí, založil František Hrachovec, sochař a řezbář, který se narodil 11. 9. 1867 v Kojetíně u Nového Jičína a zemřel tam 3. 1. 1923. Tři roky se učil kameníkem v Novém Jičíně u kamenického mistra Liedeho. Potom se zásluhou profesora Apiše dostal na uměleckoprůmyslovou školu do Vídně. V roce 1895 se stal profesorem na Státní odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kde pobyl osmnáct let. Vážně onemocněl, a když mu nepomohl ani pobyt u moře, přestěhoval se v roce 1914 zpět do rodného Kojetína, kde nemoci podlehl. Vytvořil řadu soch, z nichž nejrozměrnější je socha sv. Floriána na valašskomeziříčském náměstí.

• Texty s využitím TZ – Radek Leskovjan – www.radekleskovjan.com a Ondřej Hampl, Managing Partner ACCEDO Czech Republic Communications s.r.o.
• Fotografie – Lukáš Pelech
• Citáty – http://www.citaty.net