Jak se vyvíjel koncept udržitelného rozvoje stavebnictví v posledních desetiletích?

Tradiční model výstavby zohledňoval tři základní prvky: použitelnost, odolnost a pohodlí. V případě udržitelné výstavby se zohledňuje i ekologické hledisko. Než k tomu však došlo, muselo uplynout mnoho let, abychom pochopili, jak významně stavební průmysl ovlivňuje přírodní prostředí, a následně vyvinuli vhodná pravidla a normy, jak tomu čelit.

70. léta XX. století – ropná krize

Šok z náhlého zvýšení cen během ropné krize v roce 1973 přiměl vlády mnoha zemí ke změně energetické politiky. Všichni si začali uvědomovat, jak důležité je šetřit energií. Zároveň se začalo pracovat na hledání alternativních zdrojů energie. Energetická krize se promítla i do uvědomění si nedostatku jiných přírodních zdrojů, což dalo podnět k mnoha diskusím o vlivu lidské činnosti na přírodní prostředí. Stále častěji se začaly objevovat kritiky na současný systém omezeného oběhu založený na výrobě a odpadu, bez zohlednění činností směřujících k odstranění vzniklých odpadů.

80. léta XX. století – zpráva Brundtlandské komise

80 léta XX. století jsou pokračováním politiky založené na poučení z ropné krize. V roce 1987 byla Brundtlandskou komisí (Světová komise pro životní prostředí a rozvoj), kterou zřídila Organizace spojených národů, zveřejněna zpráva „Naše společná budoucnost“. Díky této zprávě byl zpopularizován termín „udržitelný rozvoj“. Tímto pojmem byl definován socioekonomický vývoj, ve kterém probíhá proces integrace politických, ekonomických a sociálních aktivit při zachování přirozené rovnováhy a trvalosti základních přírodních procesů. Cílem je zajistit uspokojení základních potřeb společenství či obyvatel této planety současné i budoucí generace.

V těchto letech se v Německu objevil standard Passivhaus (pasivní dům). Jeho předpisy definovaly techniky a procesy potřebné k dosažení 70% až 90% úspory energie ve srovnání s konvenčními budovami.

90. léta XX. století – první pasivní dům

V roce 1990 byl postaven první pasivní dům (Darmstadt, Německo) a o něco později byl ve stejném městě založen Passivhaus-Institut, který měl standard kontrolovat a starat se o jeho rozvoj. V následujících letech se domy podle tohoto standardu stavěly především v Německu a Rakousku, postupně pak i v dalších evropských městech.

MB-104 Passive, okenní a dveřní systém s nejvyšší tepelnou izolací, certifikovaný institutem PHI Darmstadt

Pro úsporu 90 % energie spotřebované na vytápění, což je požadavek pasivních domů, bylo nutné vyvinout změny v technologii, vč. ventilačních systémů. V 90. létech XX. století byla velká pozornost věnována alternativním zdrojům energie, novým materiálům a zvyšování energetických úspor.

V roce 1994 formuloval profesor Charles J. Kibert definici udržitelné výstavby jako vytváření a odpovědné řízení zdravého životního prostředí postavené na principech efektivního využívání zdrojů a ekologie. Dosavadní klíčová rizika, která byla při výstavbě brána v úvahu (efektivita, kvalita a náklady), byla nahrazena vyčerpáváním zdrojů, zhoršováním životního prostředí a péčí o zdravé životní prostředí.

Aby bylo možno těmto rizikům čelit, byly pro udržitelnou výstavbu stanoveny následující zásady:

1. Minimalizace spotřeby zdrojů.
2. Maximalizace opětovného využití zdrojů.
3. Používání obnovitelných nebo recyklovatelných zdrojů.
4. Ochrana životního prostředí.
5. Vytváření zdravého, netoxického prostředí.
6. Snaha o nejvyšší kvalitu.

Jakmile v roce 1997 vstoupil v platnost Kjótský protokol začal být ekonomický růst spojován s udržitelným rozvojem. Signatáři dokumentu se zavázali výrazně snížit emise skleníkových plynů, podporovat rozvoj ekologie a alternativních zdrojů energie. V této smlouvě jsou také obsažena přísná doporučení pro stavebnictví – které je zodpovědné za velkou část znečištění prostředí.

Další definice a rámce pro udržitelné stavební postupy byly přísněji stanoveny v Programu 21 pro udržitelnou výstavbu z roku 1999.

V 90. létech XX. století se v celosvětovém stavebnictví objevil trend certifikace budov z hlediska jejich vlivu na životní prostředí. Certifikáty pro ekologicky šetrné objekty se týkají ekologických aspektů, používání recyklovatelných materiálů i toho, jak celý proces výstavby ovlivňuje místní infrastrukturu a život společnosti. Certifikáty zvyšují hodnotu investice a potvrzují vlastnosti budovy. V Evropě je známější systém BREEAM. Ve Spojených státech byly zásady environmentálního hodnocení budov vyvinuty především na základě certifikace LEED.

Nottingham University – Rad building (Gera building), Nottingham, Velká Británie. Použité systémy: MB-TT50, MB-104 Passive

XXI. století – rozvoj udržitelné výstavby

Na počátku XXI. století se standard Passivhaus dostal do Spojených států. Byly postaveny první budovy postavené v tomto standardu – v Urbana ve státě Illinois (2003) a Waldsee ve státě Minnesota (2006).

V následujících letech byla pozornost zaměřena na snahu o další snížení či úplné odstranění negativního vlivu staveb na přírodní prostředí. V architektonických projektech se stále častěji začaly objevovat ekologické stavební materiály jako dřevo, sklo a hliník. Řešení jako hliníkové okenní rámy umožnily výstavbu moderních objektů s velkou mírou prosklení při zachování energetické úspory.

V trendu udržitelné výstavby se začaly také zohledňovat již postavené budovy, a proto vzrostla obliba revitalizace a architektury typu mixed-use, díky nimž by stávající, často opuštěné či zanedbané budovy, ale i celé čtvrti, mohly získat nový život a řešení použitá při revitalizaci by pomohla snížit jejich energetickou spotřebu.

Centrum polymerních systémů Zlín, Zlín, Česká republika Použité systémy: MB-23P, MB-70HI, MB-78EI, MB-SR50N HI+

Let’s build a better future

V 70. letech XX. století si lidstvo uvědomilo, jak velkou hrozbou pro svět je nezodpovědné hospodaření s energií. V 80. letech byla formulována řada norem, zpráv a dohod s cílem standardizovat nová pravidla, která kladou životní prostředí na první místo. Dopady těchto změn byly patrné v dalším desetiletí – první pasivní dům byl postaven v 90. letech. Na počátku XXI. století se trvale udržitelná výstavba stala vůdčím trendem, nikoli kuriozitou.

Současným cílem je, aby Evropa do roku 2050 měla nulové emise uhlíku. Jeho realizace je možná pouze neustálým vzděláváním a praktickým zaváděním principů udržitelné výstavby, která je reálným nástrojem v boji za lepší zítřky.