Jak dlouho nám ještě vydrží ropa?
Průměrný obyvatel planety spotřebuje za den asi 75krát více energie, než kolik je schopen vynaložit prací svých svalů. Jakoby na každého z nás pracovalo v průměru 75 lidí, energetických otroků. K tomuto číslu dospějeme, když celosvětovou roční spotřebu energie (asi 514 × 1018 Joulů [1]) vydělíme počtem obyvatel planety (7 miliard) a energií, kterou je schopen dospělý člověk vydat prací svých svalů (za rok je to 365 × 2,7 milionů Joulů). [2] Asi 80 % světové spotřeby energie přitom pokrývají fosilní paliva, mezi nimiž stále hraje nejvýznamnější úlohu ropa. Vytvářela se geochemickými procesy po dobu desítek až stovek milionů let. Byla známa již ve starověku, ale „ropný věk“ se datuje teprve od roku 1859, kdy byl v Pensylvánii uskutečněn první úspěšný komerční vrt. Během pouhých 150 let byla velká část ropy z ropných ložisek vyčerpána. Jaká část to přesně je, to nevíme a těžko se to někdy dovíme.
Energetická návratnost (ERoEI) [3] – limitující faktor, o kterém se málo mluví
Jisté je, že dnes je nutno na získání ropy vynaložit mnohem více energie, než v počátcích těžby. Energetická návratnost těžby, tedy poměr energie získané k energii, kterou je nutno na těžbu vynaložit, je u dnešních nejlepších ložisek asi 30–35, zatímco v počátcích těžby to bylo asi 100. Pro nekonvenční zdroje je tento poměr ještě mnohem nepříznivější. Pro ropné písky se ERoEI pohybuje podle různých zdrojů a metod výpočtu v rozmezí 3–5,2 [4], pro ropné břidlice je to pouhých 1,5 [5]. Energetická návratnost je přitom limitujícím faktorem pro jakýkoli zdroj energie. Z dlouhodobé perspektivy je to faktor důležitější než ekonomické náklady těžby, které ovšem s rostoucí náročností těžby samozřejmě rovněž rostou. Je sice možno vynakládat na těžbu nebo výrobu paliva mnohem větší energii, než se pak z paliva získá, v tom případě takové palivo ale nebude zdrojem energie, jen médiem na její přenos (jako například vodík). Energii na jeho získání bude nutno vzít někde jinde. Může to být velmi účelné, jako například při přeměnách energie tepelné na elektrickou nebo při výrobě zmíněného vodíku, nebo také velmi problematické, jak o tom svědčí příklad tzv. zelená nafty. V našich podmínkách se „zelená nafta“ vyrábí z řepkového oleje. Její energetickou návratnost je obtížné spolehlivě určit. Podle některých zdrojů je v našich podmínkách její energetická návratnost cca 1. [2] To by znamenalo, že na výrobu litru zelené nafty se spotřebuje asi litr nafty konvenční nebo jeho ekvivalent z jiných zdrojů. Podobně problematickou náhradou je bioethanol. Jeho energetická návratnost silně závisí na plodině, ze které se získává, a na přírodních podmínkách dané oblasti. Pohybuje se v širokém rozmezí 0,8–10. [6] Rozhodně tedy neplatí, že tzv. biopaliva jsou vždy a za všech okolností šetrnější a ekologicky příznivější alternativou paliv fosilních.
Ropný zlom – realita nebo poplašná zpráva?
Marion King Hubbert, geolog zaměstnaný u firmy Shell, předpověděl v r. 1956, že vrchol těžby ropy (ropný zlom, angl. peak oil) v Texasu nastane mezi lety 1969–1972 a pak začne těžba v této oblasti prudce klesat. Bylo to v době, kdy těžba v Texasu vzkvétala a Hubbertova předpověď vzbudila vlnu nevole ze strany ropných společností. Zástupce firmy Shell se dokonce snažil Hubberta ještě těsně před jeho vystoupením ovlivnit, aby zmírnil tón a oslabil svoje závěry, ale nestalo se tak. Hubbertova předpověď se vyplnila v roce 1970. Jak to však je anebo bude s těžbou ropy v globálním měřítku? Dosáhla již svého vrcholu nebo jsou předpovědi o vyčerpání přírodních zdrojů jen katastrofickými scénáři, ve kterých si mnozí tak libují? Již za doby studií jsem od svých učitelů slýchal, že světové zásoby ropy vydrží asi tak na 50 let. Z těch 50 let uplynulo již téměř 40 a podle autoritativních odhadů by dnešní zásoby ropy vydržely při současné spotřebě opět asi na 50 let. A přitom musíme brát do úvahy, že nároky lidstva na energii za tu dobu nesmírně vzrostly. Je věčným údělem lidstva žít s padesátiletou perspektivou zásob základní energetické suroviny? To těžko. Zásoby ropy sice přesně neznáme, ale je jasné, že jsou omezené a jednou nastane chvíle, kdy těžba ropy dosáhne svého vrcholu a poté bude klesat, až se tato surovina stane netěžitelnou, ať už to bude z důvodů čistě energetických, technických nebo ekonomických. Geologové Colin Campbell a Jean H. Laherrère r. 1998 předpověděli v článku pro Scientific American, že světová těžba ropy dosáhne vrcholu kolem roku 2007. [7] Předpověď se nevyplnila, globální ropný zlom dosud nepřišel. Těžba z konvenčních nalezišť však v posledních letech stagnuje. Je nahrazována těžbou z nekonvenčních nalezišť, jako jsou ropné písky nebo podmořská ložiska, ale to je nutně spojeno s rostoucími náklady ekonomických i energetických (nižší ERoRI) a také s vyšším rizikem ohrožení ekosystémů.
Ověřené zásoby ropy
Ropa je zdrojem pohádkového bohatství, ale státy na ropné zdroje bohaté přesto nebo spíš právě proto většinou nepatří mezi ty nejspořádanější a jejich obyvatelstvo mezi nejšťastnější. Hrála významnou roli prakticky ve všech válečných konfliktech 20. století a v 21. století se ukazuje, že boj o ni se s narůstající diskrepancí mezi zdroji a spotřebou (hlavně u rychle se ekonomicky rozvíjejících nových mocností) nebezpečně zostřuje. Ceny této strategické suroviny podléhají mnoha tlakům ze strany vlád, snažících se udržet přístup k laciné ropě, i vzájemnému vydírání vývozců a dovozců.
Mohlo by se zdát, že čím vzácnější se bude „černé zlato“ jevit, tím lépe pro těžařské společnosti, protože ty pak mohou zvyšovat cenu úměrně vzácnosti suroviny. Ukazuje se ale, že opak je pravdou. Vlády ropných mocností potřebují přilákat investory a těžařské firmy potřebují potěšit své akcionáře. Manažeři těžařských firem jsou většinou zároveň také jejich akcionáři a to je o důvod víc, proč líčit budoucnost v růžových barvách. Nadnárodní těžařská firma BP (ta, která se proslavila havárií ropné plošiny v Mexickém zálivu) uveřejňuje na svých webových stránkách každoročně podrobné statistické přehledy těžby energetických surovin, výroby a spotřeby energie z různých zdrojů. V jejich rámci publikuje také data o ověřených zásobách ropy. Ty jsou definovány jako „množství ropy, které podle dostupných geologických informací lze s rozumnou mírou určitosti v budoucnosti získat z dosud známých ložisek za současných ekonomických a technických podmínek těžby“. Potíž ovšem je s tou rozumnou mírou určitosti. Příliš vysokou míru určitosti u odhadů aktuálních zásob ropy totiž nelze rozumně očekávat. Zvláště velkému pokušení nadsazovat odhady ropných zásob jsou vystaveny země sdružené v OPEC, protože podle dohody z 80. let 20. století platí, že čím větší „ověřené zásoby“ nahlásí, tím více ropy je jim povoleno vyvézt. Pozoruhodnou shodou okolností ropné rezervy právě v období 80. let 20. století záhadně narostly o 40 až 200 %. Několik konkrétních čísel k tomu je v tabulce 1. Toto náhlé zvýšení zásob není podloženo žádnými převratnými nálezy nových ložisek. Jen v případě Venezuely je známo, že za ním stojí započtení nekonvenční ropy do ověřených zásob. Jde o naleziště ropných písků a břidlic v deltě řeky Orinoco.
| Země | Ověřené zásoby (v roce) | Ověřené zásoby (v roce) | Změna |
|---|---|---|---|
| Irán | 48,8 (1987) | 92,9 (1988) | 90 % |
| Irák | 47,1 (1987) | 100 (1988) | 112 % |
| Kuwait | 66,7 (1984) | 92,7 (1985) | 39 % |
| Saudská Arábie | 172,6 (1989) | 257,6 (1990) | 49 % |
| Spojené Arabské Emiráty | 33,1 (1987) | 98,1 (1988) | 196 % |
| Venezuela | 25,0 (1987) | 56,3 (1988) | 125 % |
| Zdroj: http://www.eia.gov | |||
Změna historie ověřených zásob se zpětnou platností
Na webu společnosti BP můžete najít i historické údaje, některé již od roku 1965. Podle posledních vyhodnocených údajů ke konci r. 2011 by při současné spotřebě ověřené zásoby ropy vydržely 54 let. Podle historických údajů pro konec roku 2007 to bylo jen asi 46 let. Takže to vypadá, že máme ropy stále více. Od roku 2008 jsem si některé zajímavě tabulky ze statistik BP stahoval. Byl jsem pak velmi překvapen, když jsem hodnoty ověřených zásob z aktuálního statistického přehledu porovnal s údaji staženými z téhož webu v minulých letech. Malý výtah z markantních rozdílů v „historii ověřených zásob“ najdete v tabulce 2. Ověřené zásoby se samozřejmě z roka na rok mohou měnit a mění. Ropa se těží, občas se najde nové naleziště a zdroje, které byly považovány za netěžitelné, se díky novým technickým možnostem začínají těžit, i když je to zpravidla spojeno se zvýšením ekonomických i energetických nákladů těžby a s negativními dopady na životní prostředí. Zde se ale se zpětnou platností změnila historie ověřených zásob. Například podle údajů z roku 2008 by ověřené zásoby ke konci roku 2007 při tehdejší spotřebě stačily jen na 41 let. Oproti aktuálním „historickým datům“ byly o 144,5 miliardy barelů (asi 10 %) nižší. Jak je to možné? Nenapadl mě jiný důvod než účelová manipulace s daty ve snaze o vytváření zdání příznivějších vyhlídek na těžbu, než odpovídá realitě.
| 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|
| Nové údajea | 1405,5 | 1475,4 | 1518,2 | 1622,1 | 1652,6 |
| Staré údajeb | 1261,0 | 1258,0 | 1333,1 | – | 1652,6 |
| a http://www.bp.com/ – Statistical review of world energy 2012 b http://www.bp.com/ – „Oil Tables“ vždy z bezprostředně následujícího roku. Tyto údaje jsem na aktuálních webových stránkách BP již nenalezl, proto nejsem schopen ani doplnit starý údaj pro rok 2010. | |||||
Nevidím do mechanismů, jak publikovaná data vznikala a proto jsem chtěl dát firmě příležitost podat přijatelnější vysvětlení této nesrovnalosti. Kontaktovat tak velkou nadnárodní firmu s dotazem, který by mohl být pro její šéfy nepříjemný, není dnes úplně snadné, i když takové firmy se rády chlubí svou otevřeností a společenskou odpovědností. Na webových stránkách sice najdete obvykle políčko „contact us“, když na něj ale kliknete, narazíte na složitý rozcestník, na jehož konci je obvykle nějaký důmyslně strukturovaný formulář, který vás zaměstná vyplňováním kolonek tak, že ztratíte chuť se na něco ptát. Když se přece propracujete až k položení dotazu, dostanete nejdříve nějakou automaticky vygenerovanou odpověď a pak, máte-li štěstí, vám i živý člověk – operátor odpoví, obvykle nějakou stereotypní frází, protože takoví operátoři nemají pravomoc o něčem rozhodovat a mezi jejich úlohy patří chránit své šéfy před nepříjemnými dotazy veřejnosti. Tvoří jakýsi ochranný val. V případě BP jsem měl velké štěstí, protože po několika marných pokusech se mi podařilo kontaktovat tiskovou sekci společnosti a to i přes varování, které jsem si přečetl na jejich stránkách, že tato sekce může odpovídat pouze na dotazy od profesionálních žurnalistů. Aniž bych předstíral, že jsem profesionálním žurnalistou, dostalo se mi odpovědi. Data o ověřených zásobách firma získává z různých zdrojů a někdy přijdou nová data až po uzávěrce. Pak jsou údajně data dodatečně aktualizována. Největší změny v údajích z posledních let se týkaly nekonvenčních zdrojů, ropných písků a břidlic v Kanadě a Venezuele. Ani po tomto vysvětlení však nevidím důvod, proč by to mělo vyžadovat „aktualizaci“ 5 let starých dat. Tomuto způsobu zacházení s daty se obvykle říká manipulace.
Závěry
Co z toho plyne o stavu zásob ropy? Myslím, že prostě jen to, že o jejich skutečném stavu se ze statistických přehledů mnoho nedovíme. Můžeme si být jisti pouze tím, že zásoby jsou konečné, neobnovitelné a že doba levné ropy již minula. Je to natolik cenná chemická surovina, že je vlastně škoda ji pálit v elektrárnách a ve spalovacích motorech, pomocí nichž přepravujeme zboží z jednoho konce glóbu na druhý jen proto, že tam je lze získat o něco levněji (zvláště poté, co jsme nechali zlikvidovat domácí produkci). Je to nejspíš právě levná energie z ropy a jiných fosilních paliv, která umožnila v posledních 150 letech tak prudký rozvoj technologií a učinila naše životy nebývale pohodlnými ve srovnání s životy našich předků. Před několika málo stoletími si ani panovníci nemohli dopřát pro nás tak samozřejmé věci jako každodenní horkou sprchu nebo čerstvé ovoce v zimě. Někteří lidé z toho vyvozují, že se nám žije nejlépe za celou historii lidstva. Však na každého z nás pracuje nepřetržitě v průměru oněch 75 energetických otroků. Zároveň jsme se ale stali osudově závislými na přísunu energie v množství, o kterém se našim předkům ani nesnilo, a proto se ani nemuseli obávat, že o něj jednou přijdou. Jen si představme, co by se stalo, kdyby se naše města octla na několik dnů bez elektrického proudu nebo naše vozidla bez pohonných hmot. Nechci tím říct, že bychom se měli „vrátit na stromy“, ale že bychom se měli v našich energetických i jiných spotřebních nárocích (ty jsou totiž nerozlučně spjaty se spotřebou energie) dobrovolně uskromnit dříve, než tak budeme muset udělat nedobrovolně. V ekonomicko-politickém systému, který ve jménu ekonomického růstu odměňuje plýtvání víc než úspory, je to ovšem těžko uskutečnitelné. Žádný ekonomicko-politický systém však netrvá věčně. Možná, že právě snaha o šetření přírodních zdrojů může nakonec vést k zásadní korekci systému a orientaci na důležitější hodnoty než krátkodobý zisk.
Zdroje
- [1] http://www.bp.com/ Statistical Review of World Energy 2012. Přístup 26. 4. 2013.
- [2] V. Cílek, M. Kašík: Nejistý plamen. Dokořán, 2008.
- [3] ERoEI = energy returned on energy invested.
- [4] A. K. Gupta, Ch., A. S. Hall, A review of the past and current state of EROI data. Sustainability, 2011, 3, 1796–1809.
- [5] C. J. Cleveland, P. A. O'Connor, Energy return on investment (EROI) of oil shale. Sustainability, 2011, 3, 2307–2322.
- [6] D. J. Murphy, Ch. A. S. Hall, Year in review – EROI or energy return on (energy) investment. Ann. N. Y. Acad. Sci. 2010, 1185, 102–118.
- [7] C. Campbell, J. H. Laherrère: The end of cheap oil. Scientific American, březen 1998, 59–65.
How long can the oil reserves last? An average inhabitant of the world consumes per day about 75 times more energy than he or she is able to exert physically by the strenth of his/her own muscles. About 80% of world energy consumption is provided by fossil fuels, among which crude oil is still the most important one. A substantial part of oil was cosumed in 150 years while the data on current oil reserves is rather contradictory. Some discrepances in the data on oil reserves are pointed out in this article.