Zákon o odpadech problém recyklace panelů neřeší
Hrozba, že panely zůstanou na polích, nebyla loňskou novelou vyřešena
Provozovatelé fotovoltaických elektráren musí v letošním roce uzavřít smlouvu s recyklační firmou a do pěti let za recyklaci zaplatit. Panely však budou recyklovány nejdříve po roce 2030. Recyklační firmy však mohou zkrachovat stejně snadno, jako provozovatelé FVE. Zákon toto riziko neřeší.
Do zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech byl na základě zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích zaveden speciální režim financování recyklace fotovoltaických panelů instalovaných před 1. lednem 2013. Novela byla zdůvodněna obavou, že na konci životnosti by mohly fotovoltaické panely zůstat na polích.
Podle platné právní úpravy mají provozovatelé fotovoltaických elektráren povinnost v letošním roce uzavřít smlouvu o recyklaci svých panelů a do pěti let za recyklaci zaplatit. To by zůstalo zachováno i v případě, že by prezident podepsal současnou novelu zákona o odpadech, do níž se nedopatřením dostalo ustanovení, které o půl roku prodlužuje termín pro uzavření smlouvy (více v článku Zeman bude vetovat novelu zákona o odpadech zbytečně). Vzhledem k předpokládané životnosti fotovoltaických panelů lze očekávat, že jejich recyklace bude probíhat nejdříve po roce 2030, pravděpodobně však ještě nejméně o deset let později.
Stávající legislativa
Platná právní úprava (podrobněji v článku Legislativa k recyklaci fotovoltaických panelů) stanoví pro fotovoltaické panely instalované před 1. lednem 2013 zvláštní režim financování jejich recyklace/likvidace, který je odlišný od režimu pro jiná elektrozařízení. Vlastníci panelů jsou povinni uzavřít smlouvu s právnickou osobou, která musí být založena nejméně čtyřmi výrobci elektrozařízení. V zákoně však není specifikováno, zda se má jednat o výrobce fotovoltaických panelů, nebo výrobce libovolných elektrozařízení. Na rozdíl od jiných druhů elektroodpadu nemohou vlastníci panelů využít individuální systém provozovaný výrobcem.
V případě jakéhokoli jiného historického elektroodpadu (zařízení dodaná na trh před rokem 2005) probíhá financování recyklace v okamžiku vzniku nákladů – recyklační systémy jsou takzvaně průběžné. Pouze v případě fotovoltaických panelů je jejich vlastníkům nařízeno zaplatit právnické osobě, s níž uzavřeli smlouvu, příspěvek na recyklaci do 1. ledna 2019. Výše příspěvku má být určena do poloviny tohoto roku, přičemž v současnosti nejsou známy náklady na důslednou recyklaci panelů po roce 2030, zvláště pokud by se předpokládalo využití alespoň většiny kovových a polovodičových materiálů. Skutečnost, že náklady na recyklaci je velmi obtížné odhadnout, je možná důvodem, proč Ministerstvo životního prostředí (MŽP) dosud nevydalo prováděcí vyhlášku, na jejímž základě mají být náklady na recyklaci počítány.
AKTUÁLNĚ: Vyhláška k recyklaci fotovoltaických panelů zveřejněna
Metody Recyklace
Podrobněji v článku Recyklace fotovoltaických panelů na konci životnosti.
Lze očekávat, že speciální recyklační technologie budou vzhledem k objemu recyklovaných panelů rentabilní a potřebné v Německu nejdříve po roce 2020 a v ČR až po roce 2030. Do současnosti bylo odzkoušeno několik recyklačních metod, vývoj však dále probíhá. Snahou je maximalizovat využití recyklovaných materiálů a optimalizovat náklady. Určení nákladů na recyklaci s tak dlouhým předstihem kromě toho naráží na riziko, že do doby, než budou fotovoltaické panely recyklovány, se mohou zpřísnit požadavky evropské směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, což by náklady zvýšilo. Naopak růst cen surovin by mohl vést k tomu, že by recyklace mohla být výnosným podnikáním i bez dotací. Již v současnosti by se recyklace teoreticky mohla zaplatit z prodeje recyklovaných materiálů.
Náklady na recyklaci
V současnosti v České republice zkušenosti s recyklací FV panelů v podstatě chybí. Náklady na recyklaci jsou odhadovány pouze na základě zkušeností s linkami pro recyklaci obdobných elektronických zařízení, například LCD obrazovek. Problém je, že se jedná o zařízení s recyklační kapacitou řádově nižší, než budou potřebné kapacity na konci životnosti v současnosti instalovaných FV panelů. Odhady nákladů na samotnou recyklaci se přitom pohybují ve velmi širokém rozmezí, nejčastěji kolem 4 Kč/kg, ale v extrémním případě až kolem 8 Kč/kg.
V uvedených odhadech nejsou zahrnuty potenciální zisky z prodeje nebo využití recyklovaných materiálů. Přitom až 90 % hmotnosti panelů – sklo a hliník – jsou snadno využitelné a žádané suroviny. Obecně se do budoucna očekává růst cen surovin, ekonomické prognózy jsou však zatíženy větší chybou, než předpovědi změny klimatu.
V případě nejpravděpodobnějšího scénáře, tj. že staré fotovoltaické panely budou nahrazeny novými, vznikne paradoxní situace. Obecně v takovém případě podle zákona o odpadech zodpovídá za recyklaci původního zařízení dodavatel zařízení nového. Pouze za zařízení, která jsou odstraňována bez náhrady, platí všichni dodavatelé podle svého podílu na trhu v okamžiku vzniku nákladů.
Možnost využít zkušenosti z Německa
Životnost současných fotovoltaických panelů je odhadována na minimálně 30 let. Fotovoltaické panely instalované v České republice tedy budou ve větších objemech vyřazovány pravděpodobně až kolem roku 2040, nejdříve však po roce 2030. Provozovatelé fotovoltaických elektráren instalovaných v době boomu v letech 2009 a 2010 přitom mají podle stávající legislativy garantovánu výplatu výkupní ceny do roku 2029 resp. 2030.
Právnická osoba založená pro recyklaci fotovoltaických panelů (recyklační firma), musí odhadnout náklady na recyklaci a určit výši příspěvku nejpozději v první polovině roku 2013. Minimální výši příspěvku přitom má určit Ministerstvo životního prostředí, příslušná vyhláška však dosud nebyla vydána. V roce 2019 bude mít recyklační firma shromážděny finanční prostředky, ale nejdříve v roce 2030 je začne ve větší míře využívat.
Porovnání rozvoje fotovoltaiky v ČR a v Německu [Recyklace]
V Německu, kde rozvoj fotovoltaiky probíhal s předstihem, bude rentabilní vybudovat specializovanou recyklační linku na velkoobjemovou recyklaci fotovoltaických panelů o mnoho let dříve, než v České republice. Lze předpokládat, že kolem roku 2025, tedy ještě v době, kdy bude provozovatelům FVE vyplácena garantovaná výkupní cena, bude zkušeností podstatně více, než v současnosti.
Nabízí se proto možnost nastavit podmínky pro české subjekty v době, kdy už budou známy zkušenosti s recyklací fotovoltaických panelů v Německu, ale zároveň v době, kdy provozovatelé FVE budou pobírat dotace a nebudou proto uvažovat o likvidaci firmy.
Garance recyklace FV panelů stále chybí
V současnosti je například obtížné posoudit dlouhodobou životaschopnost průběžného systému PV Cycle, přestože významná záruka je v jeho celoevropské působnosti a zapojení téměř všech výrobců panelů. Do systému PV Cycle je kromě toho zapojeno několik recyklačních firem a provozovatel systému vybírá na základě jejich nabídky nejvýhodnější řešení. Vzhledem k pokračujícímu poklesu cen panelů lze očekávat, že roční objemy jejich instalací v Evropě spíše porostou i v případě, že bude výrazně omezen rozvoj v Německu. V opačném případě, tj. pokud by dodávky nových FV panelů výrazně poklesly, by mohla být životaschopnost jakéhokoli průběžného systému ohrožena. Podle tvrzení provozovatele je však systém PV Cycle pro takový případ pojištěn u komerční pojišťovny.
Naproti tomu recyklační firmy v České republice mají s recyklací FV panelů jen minimální zkušenosti. Kromě toho subjekty, které jsou zakládány k recyklaci FV panelů jsou nové firmy, pro posouzení jejich životaschopnosti chybí jakákoli historie nebo jiné podklady. Ocitají se přitom v komplikované situaci, kdy musí odhadnout náklady na recyklaci, ke které dojde nejdříve za 20 let. Je sice pravda, že pro splnění požadavků evropské legislativy do roku 2014, do roku 2018 i po roce 2018 postačí materiálově využít sklo a hliníkový rám. Pro vzdálenější časové horizonty však požadavky určeny nebyly, přičemž lze očekávat, že s růstem objemu FV odpadu po roce 2020 porostou i požadavky evropské legislativy na procento jeho využití.
Povinnost uložit finanční prostředky na vázaný účet platí pouze v případě, že výrobce zvolí individuální systém recyklace a pouze u fotovoltaických panelů uvedených na trh po 1. lednu 2013. V případě ostatního elektroodpadu není v českém zákoně explicitně určeno, že prostředky musí být uloženy na účelově vázaném účtu. Chybí proto garance, že finanční prostředky budou k dispozici, až nastane potřeba fotovoltaické panely recyklovat.
Obava, že panely nebudou recyklovány, tedy vyřešena nebyla, pouze se přesunula do jiné roviny. Přitom se jedná o hlavní důvod, proč byla nová ustanovení zákona o odpadech prosazena do zákona o podporovaných zdrojích.
Závěr
Provozovatelé fotovoltaických elektráren mají povinnost v letošním roce uzavřít smlouvu o recyklaci svých panelů a do pěti let za recyklaci zaplatit. Jedná se potenciálně o obrovský byznys. Neexistuje však garance, že na konci životnosti FV panelů budou existovat recyklační firmy, které dnes vyberou peníze. Údajný problém, který měl být vyřešen tak zůstal, jen se přesunul do jiné roviny. Je však možné, že žádný problém přesto nebude, protože příjmy z recyklace panelů převýší náklady.
Alternativní řešení – platit do recyklačního systému na konci doby, kdy provozovatel dostává výkupní cenu – by mělo výhodu alespoň v tom, že by byly lépe známy náklady na recyklaci a potenciální výnosy z prodeje recyklovaných materiálů. Kromě toho by byla lépe ověřena životnost recyklačních systémů včetně například evropského systému PV Cycle. Ale hlavně by mezi zaplacením poplatku za recyklaci a samotnou recyklací byla kratší doba a tudíž menší riziko zániku recyklační firmy ať už z jakéhokoli důvodu.
Odpovědnost
Je třeba zdůraznit fakta: boom solárního byznysu v ČR byl v letech 2009, 2010. V roce 2012 roste počet nových instalací mírou 5%. Tato skutečnost naprosto odlišuje solární byznys od například zmiňovaných spotřebitelských elektrozařízení, kde mohou náklady na likvidaci historických zařízení (ledniček, televizí apod.) nést v ceně výrobku nová zařízení, vytlačující z trhu ta stará. Tzn. pokud bychom chtěli zatížit nové solární panely recyklačním poplatkem jak starých panelů tak těch nových, byly by tyto panely na českém trhu neprodejné. Výrobce můžeme tudíž zatížit pouze recyklačním poplatkem vztahujícím se k těm novým panelům prodaným po 1.1.2013. O ty staré panely se tudíž musejí postarat jejich současní majitelé – provozovatelé solárních elektráren.
Reálnost rizika
Zde je třeba zdůraznit, že riziko, že nějaký provozovatel solární elektrárny vytěží ze svého byznysu maximum a zavře vrata a uteče od pole solárních panelů tady nějaké je, ale že jsou mezi námi nezodpovědní zlatokopové je běžné a jsou ve všech oborech. Toto riziko je třeba ošetřit.
NIKDO však nerozlišuje mezi těmi, co mají své panely instalované na svých domech, úřadech, školách, zahradách a fabrikách. Tito jsou házeni do stejného pytle a dovolím si tvrdit, že tato skupina našich spoluobčanů od svých panelů neuteče a dostojí své morální povinnosti, že až přijde ta doba, o svůj odpad se postarají a nenechají ho tady svým dětem.
Kolik to bude stát?!
Jedni nechtějí platit nic a křičí, že to je ziskové, jiní si z toho chtějí udělat fantastický byznys a křičí jaké je to riziko. Ministerstvo opět nepřekvapilo a neví a někteří na ministerstvech začínají přemýšlet jak zalepit díru ve státním rozpočtu nebo se jen tak lidsky pomstít svým bývalým politickým kolegům. Tak to v české kotlině bohužel chodí a protože jsou všichni ve při, nejsou ochotni zasednout k jednomu stolu a najít řešení.
Skutečností však zůstává, že nikdo nemůže odhadnou reálnou výši nákladů na recyklaci za 25-30 let. Kolik bude mzda v ČR, kolik bude stát nafta, jaká bude muset být míra recyklace nařízena z EU, za kolik bude možné prodat druhotné suroviny? Kdo tvrdí, že určí jakoukoli cenu, je šarlatán. Přijde mi sprosté vybírat jakoukoli cenu za recyklaci na 25-30 let dopředu. Přišlo by mi však společensky nezodpovědné nepojistit občany ČR proti reálnému riziku. Cesta existuje, ale stojí o ní skutečně někdo?
Ing. David Beneš
soudní znalec v oboru ekonomie a ekologie, předseda představenstva REMA Systém, a.s.
Doplnění autora:
za likvidaci panelů na konci životnosti přijali zodpovědnost jejich dodavatelé, naprostá většina FV panelů v ČR byla dodána členy sdružení PV Cycle, které jejich recyklaci pro své členy garantuje v rámci celé EU a EFTA bez ohledu na termín instalace. Stejně jako v případě jiných elektrozařízení jsou mezi historické zařazeny jen panely instalované do roku 2005. Kromě toho obava, že by se náklady na recyklaci panelů instalovaných v ČR zapčítávaly do ceny panelů nově instalovaných pouze v ČR je mylná, vychází z nepochopení, že systém PV Cycle je celoevropský, náklady se budou rozpočítávat na panely instalované v celé EU a EFTA. Sběrná místa PV Cycle jsou již dnes i v ČR, při větším množství panelů stačí kontaktovat PC Cycle, který zajistí jejich odvoz z dohodnutého místa, pro vlastníky panelů jsou služby PV Cycle zdarma).
Czech legislation introduced special regime of responsibility and funding of recycling of the photovoltaic modules installed until 2012. The special regime was motivated by the fear that PV modules will remain in the field at the end of life as its owner will go bankrupt controlled.
For every other electronic devices their producers are responsible for recycling since 2005. For photovoltaic modules the producers responsibility in the Czech Republic starts from 2013. For the modules installed until 2012 the owners are responsible for recycling. Before June 30 2013 the owners must enter into contract with a recycling company dedicated to photovoltaic modules recycling, which must be founded by at least four manufacturers of electronic devices (not necessarily photovoltaic modules). The recycling company have to estimate a fee for recycling despite of that no company in the Czech Republic has experience with large-scale recycling of photovoltaic modules. The owners then must pay the fee between 2014 and 2019. Regarding 30-year lifetime of PV modules the recycling will only rarely occur before 2040.
There is no obligation to deposit the collected fees on a blocked account nor another restriction for its use. This implies there is fear the recycling company will go bankrupt controlled. The supposed problem was not solved it was only shifted to another level.