Energetická družstva
Družstevní vlastnictví obnovitelných zdrojů
Obnovitelné zdroje: družstevní vlastnictví
Energetická družstva coby způsob výroby energie na nekomerčním (neziskovém) principu na západě rychle získávají na popularitě. Obcím, komunitám, či skupinám občanů umožňují postavit a provozovat obnovitelný zdroj a to zpravidla za cenu nižší, než u soukromého investora.
Kolébkou energetických družstev je Skandinávie, odkud se tento způsob výroby energie rozšiřuje do dalších států. Družstevní princip v energetice využívají mimo severských zemí zejména USA a začíná se prosazovat také v Austrálii, Německu, Kanadě, ve Velké Británii a dalších.
V českém kontextu mají družstevní vlastnictví a družstevní správa řadu podob, avšak v odvětví obnovitelné energetiky se družstva prozatím neuplatnila. Zahraniční zkušenost přitom ukazuje, že družstevní model je v tomto oboru nejen použitelný, ale také výhodný.
Co je energetické družstvo?
Družstvo obecně (anglicky co-operative, coop nebo guild) lze vymezit jako „autonomní sdružení osob, jež dobrovolně spolupracují na naplnění společných ekonomických, sociálních a kulturních potřeb a cílů skrze společně vlastněné a demokraticky řízené podnikání.“ (ICA, 2007) Družstvo může být také volně definováno jako firma vlastněná a řízená lidmi, kteří využívají jejích služeb a kteří v ní pracují.
Oproti jiným typům družstev bychom mohli kulturní potřeby zaměnit za potřeby zahrnující zlepšení životního prostředí („environmentální“ potřeby). Energetická družstva obvykle slouží k zajištění udržitelné a finančně dostupné dodávky energie šetrné k životnímu prostředí, cíl je tedy širší než jen levná energie. Jejich hlavní odlišností od soukromých společností je, že většina družstev je neziskových, nebo „více než ziskových“ (viz níže). Další cíle družstva mohou být sociální – zapojení členů komunity do společného díla a tím posilování vzájemných vztahů. Zvýšení angažovanosti členů družstva v záležitostech místního rozvoje se pak protíná s potřebami „environmentálními“.
Energetická družstva mohou nabývat rozmanitých podob. Kromě obecných zásad uvedených výše (dobrovolnost, demokratická kontrola atd.) je forma a organizace každého družstva přizpůsobena danému projektu, jeho cílům, rozsahu, míře angažovanosti aktérů... Vedle výstavby a provozu obnovitelného zdroje družstva poskytují poradenství, týkající se např. založení a chodu družstva, technického know-how, financování projektu atd. Z hlediska vlastnické struktury existují družstva vlastněná výrobci, zaměstnanci, zákazníky, podniky, vlastníky půdy, místními sdruženími a také směsí toho všeho.
Družstva, komunitní a obecní vlastnictví
Tyto pojmy jsou si velmi blízké a mnohdy splývají nebo se prolínají. Ovšem rozdíl zde je.
- Komunitní vlastnictví obecně lze užívat v širokém smyslu pro každé vlastnictví, v němž je angažována celá komunita. V tom případě jde o zastřešující pojem pro všechny níže zmíněné druhy vlastnictví.
- Družstvo je společnost (podnik, firma), organizovaná podle družstevních principů (viz výše) vlastněná a demokraticky řízená svými členy. Kromě investice do obnovitelného zdroje svépomocí řeší i další agendu – provoz, údržbu, administrativu apod. Družstvo podobně jako soukromá firma nemusí jen provozovat obnovitelný zdroj, ale také poskytovat celou škálu souvisejících produktů a služeb.
- V úzkém pojetí komunitního vlastnictví je komunitní aktivita omezena na financování zdroje. Členové komunity sice zdroj vlastní, ať už skrze přímou investici nebo skrze akciový podíl, ale nezakládají za tím účelem organizaci s družstevními principy. Instalace, řízení provozu, administrativa a emise akcií jsou zajištěny zvenčí společností, která se na tyto služby specializuje (což může být i družstvo). Cílem komunitního vlastnictví je vedle podpory zelené energie také výhodná investice.
- Obnovitelné zdroje mohou být také v obecním vlastnictví, které může mít mnoho podob – může se jednat o družstvo iniciované obcí, kde bude obec hlavním akcionářem, nebo může celý projekt vlastnit a koordinovat obec, obvykle po veřejném slyšení za účasti a konzultace místních obyvatel.
Komunitně vlastněná solární elektrárna o výkonu 858 kW na letišti Garfield County ve státě Colorado.
Jak funguje energetické družstvo
Nejprve se shromáždí skupina lidí a dohodne se, že si postaví obnovitelný zdroj. Jelikož tato investice jde značnou mírou z vlastních kapes členů družstva, je žádoucí, aby družstevní členská základna byla co nejširší. Členy družstva se lidé mohou stát buď přímým vkladem, nebo zakoupením akcií. K rozběhnutí družstevního projektu jsou často využívány podpůrné prostředky - státní podpora, bankovní úvěr, dotace z EU nebo spoluúčast místních institucí (např. škola, místní úřad). Ani po uvedení do provozu obvykle daný zdroj nezůstává bez vnější podpory, nejčastěji formou dotací na vyrobenou kWh nebo v podobě daňových úlev. Když už se projekt rozběhne, musí být naplánován tak, aby si vydělal na svůj provoz a splátky úvěru. Pro případ, že toho není schopen a zkrachuje, jsou zaváděna patřičná opatření, např. přísnější pravidla pro schválení projektu (pro emisi a výkup akcií, pro výši podílu členské investice) nebo různé druhy pojištění.
Kromě financí je potřeba zajistit řadu dalších náležitostí týkajících se výstavby obnovitelného zdroje, ty jsou však totožné s povinnostmi soukromého investora. Postup se částečně liší podle toho, zda družstvo provozuje zdroj na výrobu elektřiny nebo tepla. V případě zařízení na výrobu elektřiny patří k nejdůležitějším krokům dohoda s distributorem a připojení do sítě.
Družstva nejsou vytvářena za účelem zisku – z hlediska zisku jsou výhodnější jiné formy podnikání, které jsou navíc méně náročné na řízení a koordinaci (viz níže). Díky tomu mohou družstva svým členům poskytovat služby za dostupné ceny. Pokud družstvo vytvoří zisk, záleží na dohodě mezi členy, jak s ním naloží. Jelikož při přepočtení marže na jednotlivé členy nejde o velké částky, je daleko zajímavější vzít příjem celého družstva a využít ho k dalšímu rozvoji projektu a zlevnění družstevních služeb nebo k rozvoji komunity a jejího životního prostředí (inovace a zateplení domů, zdokonalování infrastruktury apod.).
Výhody
Obnovitelné zdroje jsou svými vlastnostmi vhodné především k decentralizované výrobě elektřiny, která ovšem vyžaduje jejich hojnější výstavbu v blízkosti sídel. To vede k nevyhnutelné interakci investora s místními obyvateli. Podle výzkumů veřejného mínění jsou lidé většinou příznivě nakloněni obnovitelným zdrojům, ale pokud mají být postaveny v jejich sousedství, často se staví proti výstavbě. V zahraničí je takový postoj obecně označován NIMBY („not in my back yard“ = ne na mém dvorku). A zde je právě hlavní výhoda družstevního vlastnictví – místní komunita bere obnovitelné zdroje za své. Odpor místních obyvatel „Ne na mém dvorku“ lze pomocí komunitního vlastnictví změnit na postoj „Jen pokud to bude moje“. Místní zdroje pak nevyužívá soukromý investor pro svůj zisk, ale profitují z nich místní obyvatelé.
Družstva v sobě spojují spotřebitele služby a jejího dodavatele. To umožňuje zvolit optimální řešení, který odpovídá místním podmínkám a potřebám komunity. Zapojení občanů již ve fázi plánování projektu, možnost demokratické kontroly a příslib ekonomických výhod zpravidla vedou k úspěchu projektu tam, kde by soukromý investor s komerčním (ziskovým) projektem neuspěl.
Družstvo nestaví zdroj pro zisk a neúčtuje si marži, jeho služby jsou tak levnější, než služby poskytované soukromou společností. Kolektivní akce je také pro malé investory možností jak dát dohromady potřebný počáteční kapitál, na nějž by jako jednotlivci nedosáhli. Družstevní projekty jsou obvykle bankami nahlíženy jako bezpečná investice a nemívají problémy se získáním půjčky.
Z ekonomického hlediska družstevní aktivita umožňuje rozvinout skrytou místní poptávku. Zkušenosti západních zemí ukazují, že lidé obvykle mají o družstevní služby velký zájem. Zároveň družstva zaručují dlouhodobou investici a rozvoj infrastruktury, vytváří širší příležitosti pro rozvoj zemědělství a tvoří pracovní místa.
Komunitní vlastnictví umožňuje nekonfliktní soužití lidí s obnovitelnými zdroji.
Nevýhody
Oproti soukromým společnostem jsou družstva mnohem náročnější na organizaci. Aby družstvo mohlo rozhodovat, musí se jeho členové domluvit a sejít. Když už tak učiní, rozhodnutí nejsou rychlá, neboť družstva jsou demokratická. Každé rozhodnutí musí projít schvalovacím procesem a pokud neprojde, musí se upravit a znovu projít hlasováním. Všechny tyto aktivity jsou velmi časově náročné, v rychlosti jednání a rozhodování mají soukromé firmy velký náskok. Dlouho také trvá shánění peněz na projekt, neboť družstvo musí sehnat dostatek akcionářů, vyjednat půjčky, dotace apod. Celý tento proces navíc musí někdo řídit a koordinovat a to bez vyhlídky, že jeho úsilí bude markantně finančně oceněno. Vyžaduje tedy (alespoň jednu) osobu se zápalem pro věc – nadšence.
Družstevní vlastnictví obnovitelných zdrojů je v řadě ohledů velmi výhodné zejména na mikroúrovni, ale samo o sobě není řešením z hlediska rozvoje obnovitelné energetiky na úrovni státu. Jak říká Preben Maegaard z institutu Nordic Folkecenter for Renewable Energy ve vztahu k dánskému kontextu – pokud chceme, aby obnovitelné zdroje měly 50% nebo 100% podíl na výrobě energie, nemůžeme tento úkol složit na bedra několika nadšenců.
Družstevní forma rozvoje obnovitelných zdrojů je velmi citlivá na nastavení státní podpory a to nejen finanční ale i legislativní. V Dánsku například vedla pravděpodobně dobře míněná podpora nahrazení malých větrných elektráren většími (aby se dobrá větrná lokalita lépe využila) k zániku řady družstev. Družstva si nemohla dovolit větší elektrárnu, ovšem dobrá větrná lokalita družstevní elektrárny zaujala větší energetické společnosti. Tyto společnosti nabídly družstvům odkoupení jejich malých větrníků za dobrou cenu. Řada družstev svůj zdroj soukromým investorům prodala a zanikla. Investoři pak místě původního zdroje vybudovali výkonnější větrníky, ovšem proti větším větrníkům se začal zvedat odpor místních obyvatel (NIMBY). Dánská vláda tyto konflikty vzala na vědomí a od roku 2009 zákon stanoví, že soukromník musí při výstavbě větrné elektrárny vyšší než 25 m nabídnout minimálně 20% akciový podíl místním obyvatelům žijícím v okruhu 4,5 km od zdroje.
Nejen dánská zkušenost ukazuje, že místní vlastnictví je jednou z podmínek úspěšného rozvoje obnovitelných zdrojů. Zapojení komunity snižuje transakční náklady výstavby obnovitelných zdrojů a umožňuje širší konsenzus stran jejich dalšího rozšiřování.
Praktické ukázky energetických družstev popisuje článek Energetická družstva: příklady z praxe. Přednáška na toto téma zazní na 7. České fotovoltaické konferenci 3. 5. 2012 v Brně.
Použité zdroje
- [1]Community wind energy. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 16 June 2008, last modified on 21 March 2009 [cit. 2011-09-22]. Dostupné z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Community_wind_energy.
- [2]Danish Energy Agency [online]. 2009 [cit. 2011-09-22]. Windturbines in Denmark. Dostupné z WWW: http://www.ens.dk/en-US/supply/Renewable-energy/WindPower/Documents/Vindturbines%20in%20DK%20eng.pdf.
- [3]Danish Wind Turbine Owners’ Association [online]. 2009 [cit. 2011-09-22]. Cooperatives – a local and democratic ownership to wind turbines. Dostupné z WWW: http://www.dkvind.dk/eng/faq/cooperatives.pdf.
- [4]Denmark. Promotion of Renewable Energy Act. In: Marselisborg: Ministry of Climate and Energy, 2008, 1392. Dostupné z: http://www.ens.dk/en-US/Info/Legislation/Energy_Supply/Documents/Promotion%20of%20Renewable%20Energy%20Act%20-%20extract.pdf
- [5]Department of Trade and Industry. Www.urbed.com [online]. 2005 [cit. 2011-09-22]. Co-operative energy: lessons from Denmark and Sweden. Dostupné z WWW: http://www.urbed.com/cgi-bin/get_binary_doc_object.cgi?doc_id=232&fname=extra_pdf_2.pdf.
- [6]CHRISTIANSON, Russ. Wind-works.org [online]. 2005 [cit. 2011-09-22]. Danish Wind Co-ops Can Show Us the Way. Dostupné z WWW: http://www.wind-works.org/articles/Russ%20Christianson%20NOW%20Article%201.pdf.
- [7]International cooperative alliance [online]. 2007 [cit. 2011-09-22]. Statement on the Co-operative Identity. Dostupné z WWW: http://www.ica.coop/coop/principles.html.
- [8]KRUSE, Jane. The End of One Danish Windmill Cooperative. NORDIC FOLKECENTER FOR RENEWABLE ENERGY. Www.folkecenter.net [online]. 9. 2. 2006 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.folkecenter.net/mediafiles/folkecenter/pdf/The_End_of_One_Windmill_Co-op.pdf
- [9]MAEGAARD, Preben. The World Council for Renewable Energy [online]. 2009 [cit. 2011-09-22]. Danish renewable energy policy. Dostupné z WWW: http://www.wcre.de/en/images/stories/pdf/WCRE_Maegaard_Danish%20RE%20Policy.pdf.
- [10]PIPE, Paul. Wind-works.org [online]. 2004 [cit. 2011-09-22]. Community Wind:The Third Way. Dostupné z WWW: http://www.wind-works.org/articles/communitywindthethirdway.html.
Birthplace of energy cooperatives is Scandinavia. Energy cooperatives are common in Germany too, they begin to pursue in Australia, USA, Canada, United Kingdom and other countries. In Denmark, cooperative ownership was a key factor of successful development of renewable energy in this country.