Situace s pitnou vodou v ČR je vážná

Ačkoliv uživatelé letos nezaznamenali dramatické výpadky v zásobování pitnou vodou, situace je vážná. Jedním z příkladů může být vodní nádrž Vír, která má zásobu jen asi 45 % oproti jiným letům, s minimálním přítokem a denním poklesem o 5 cm.

„To, že se situace nestala kritická, je připisováno velkým vodárenským společnostem, které disponují nadřazenými soustavami a velkými zdroji, a které pomohly menším obcím s lokálními, často vyschlými, podzemními zdroji. Paradoxem je, že stát nemá kompletní informace o tom, kde k problémům došlo. SOVAK připravil dotazníkové šetření mezi svými členy a vyhodnocuje data o nejvíce postižených oblastech. Tato data budou spojena s výsledky ankety Sdružení místních samospráv (2 300 obcí), aby byl na začátku listopadu k dispozici ucelený analytický výstup pro stát a ústřední komisi pro sucho,“ řekl Ing. Vilém Žák, ředitel a člen představenstva SOVAK, z.s.

Naléhavost v hospodaření s vodou

„Česká republika je závislá výhradně na srážkové vodě, což vyžaduje mnohem racionálnější a udržitelnější hospodaření. Rok 2023 je označován za ‚poslední varování‘ pro stávající vodní management,“ řekl Ing. Vilém Žák a jmenoval klíčové argumenty:

Klíčové argumenty a myšlenky:

1. Ochrana a využívání podzemních a povrchových vod:
   • Stávající situace a „poslední varování“: Podzemní voda se doplňuje nejobtížněji a je jí již málo. Současné nadměrné využívání podzemní vody pro výrobu pitné vody je neudržitelné.
   • Strategie pro budoucnost: Je nezbytné výrazně omezit využívání podzemní vody pro pitné účely a místo toho se více zaměřit na povrchovou vodu. Cílem je umožnit podzemní vodě doplnit se a vytvořit strategické zásoby pro budoucí generace.
   • Vládní odpovědnost: Všechny vlády (současné i budoucí) by se měly řídit touto strategií. Odborníci na vodní hospodářství to zdůrazňují již dlouho – podzemní vodu je třeba střežit jako „rodinné zlato“.
   • První kroky a očekávání: Nedávný poslanecký návrh na zdražení ceny podzemní vody pro výrobu pitné vody je vnímán jako „první vlaštovka“. Očekává se, že na toto opatření navážou další systémové kroky směřující k preferenci povrchové vody.
2. Hospodaření se srážkovými vodami:
   • Nezbytnost oddělení srážkových a odpadních vod: Logicky je potřeba lépe čistit odpadní vodu a zamezit, aby se do kanalizace dostávala srážková voda bez užitku.
   • Povinnosti a výzvy:
     • Velikost aglomerací bude určovat povinnost zpracovat tzv. integrované plány, což bude velmi nákladné (odhadem 4–5 miliard Kč jen za zpracování plánů, bez realizace). Bez těchto plánů však není možné pokročit.
     • Od roku 2005 platí pro každého stavebníka (od rodinného domu po továrnu) povinnost nakládat se srážkovými vodami na svém pozemku. Toto opatření je však nedostatečné.
   • Problém zpevněných ploch: Většina srážkové vody na zpevněných plochách končí v kanalizaci a nejrychlejší cestou odtéká z České republiky bez užitku, místo aby vsakovala a obohacovala krajinu. I když jsou opatření na vsakování vody v krajině (přírodě blízká řešení) správná, největší problém představují zpevněné plochy, kde se s vodou zachází špatně.
3. Výzvy a náklady:
   • Veškerá navrhovaná opatření budou drahá a bolestivá. Je však zdůrazněno, že neexistuje žádná jiná alternativa nebo „třetí cesta“.
4. Technologické inovace v čištění odpadních vod
   • Kromě zmíněného terciárního čištění je klíčové, aby čistírny odpadních vod fungovaly lépe a produkovaly čistší vodu, ale zároveň nespotřebovávaly více energie. To vyžaduje vývoj a implementaci nových, energeticky úsporných technologií.

Čištění odpadních vod a výzva mikropolutantů, kvartérní čištění

„K jednotlivým fázím čištění odpadních vod se přidává nejnovější a nejdiskutovanější – kvartérní čištění, které se zabývá odstraňováním mikropolutantů. Pro kvartérní čištění se nejčastěji používá aktivní uhlí, buď v práškové, nebo granulované formě, dále se uvažují kombinace s ozonizací a pískovými filtry. Existuje mnoho variant a kombinací technologií,“ řekl Bc. Jan Smek a pokračoval:
„Volba ideální technologie není jednoduchá a závisí na mnoha kritériích. Je třeba zhodnotit místní podmínky, možnosti růstu a rozšiřování dané čistírny, a konkrétní typ znečištění. Důležité je vybrat mikropolutanty z kategorií definovaných směrnicemi a zajistit jejich odstranění s účinností minimálně 85 %.“

Fáze čištění odpadních vod:

• Primární čištění: Mechanické předčištění, odstranění velkých nečistot z odpadní vody.
• Sekundární čištění: Biologické čištění za pomoci bakterií.
• Terciární čištění: Dočištění, zaměřené na odstranění dusíku a fosforu na minimální hodnoty.
• Kvartérní čištění: Nejdůležitější a nejdiskutovanější fáze. Jejím cílem je odstranění mikropolutantů, jako jsou léčiva a hormony, z odpadních vod, aby nebyla zatěžována příroda.

„Zjednodušeně a schematicky lze kvartérní čištění popsat jako proces, při kterém se vyčištěná odpadní voda dále upravuje do kvality v podstatě pitné vody. Lze použít přirovnání, kdy ze surové vody vyrábíme vodu pitnou. Ale zde z vyčištěné odpadní vody vyrobíme vodu kvalitativně odpovídající pitné vodě a následně ji vypouštíme do vodního toku. Shodneme se, že cíl tohoto procesu je ‚krásný‘ a žádoucí – přeměnit vyčištěnou odpadní vodu prakticky na pitnou vodu, ale je třeba si položit zásadní otázky kolem proveditelnosti a podmínek,“ říká Ing. Vilém Žák a pokládá otázky:

• Kdy a za jakých podmínek je takový cíl dosažitelný?
• Kdo ponese náklady na implementaci?
• V jakých etapách bude celý proces probíhat, neboť je zřejmé, že nemůže být realizován najednou?
• Existuje již v tuto chvíli nějaký organizovaný plán nebo alespoň návrh implementace?

„Veřejná debata se mylně a zkratkovitě soustředí pouze na ‚kvartérní čištění‘, zatímco mnohem zásadnější, komplexnější a nákladnější aspekty směrnice, zejména týkající se nakládání se srážkovými vodami, jsou přehlíženy,“ upozornil Vilém Žák a zmínil konkrétní myšlenky:

Klíčové argumenty a myšlenky nové směrnice:

• Směrnice přináší mnoho zcela nových požadavků a změní stávající paradigma v čištění městských odpadních vod nejen v České republice, ale v celé Evropě.
• Chybné zaměření na kvartérní čištění:
  • Kvartérní čištění představuje pouze malý zlomek celkových změn, a to jak technologicky, tak ekonomicky.
  • Důvodem pro toto zkreslené zaměření je "odpor" farmaceutického a kosmetického průmyslu, který má dle směrnice hradit 80 % investičních i provozních nákladů spojených s kvartérním čištěním.
  • Tato situace vedla k tomu, že celá směrnice je zjednodušena a vnímána pouze skrze kvartérní čištění.
• Skutečné priority a náklady:
  • Směrnice obsahuje daleko důležitější body, než je kvartérní čištění.
  • Nejvýznamnější a nejdražší změnou bude jiný způsob nakládání se srážkovými vodami. Tato oblast bude stát podstatně více peněz než kvartérní čištění.
• Odhadované náklady na implementaci (do roku 2045):
  • Celkové náklady na implementaci směrnice se odhadují na 130–180 miliard korun.
  • Náklady na kvartérní čištění činí pouhé 4–7 miliard korun, což je nepatrný zlomek celkových nákladů.
• Cíl směrnice: Hlavním cílem je zlepšení kvality vody v potocích, řekách a podzemních vodách. Debata by se měla zaměřit na to, co přinese největší efekt pro dosažení tohoto cíle.

Vpravo Vilém Žák, SOVAK

Vlevo Jan Smek, vpravo Jan Cidlinský, WILO

Směrnice o čištění městských odpadních vod

Národní prováděcí plán pro Ministerstvo zemědělství k implementaci zpracovává konsorcium (SOVAK, Vysoká škola chemicko-technologická, České vysoké učení technické, firma Unicorn). Na plánu se pracovalo více než rok a půl a bude odevzdán příští týden.

Současné kroky a pilotní projekt:

• V rámci přípravného plánu probíhá v Pražské čistírně výběr a testování několika konkrétních technologií (aktuálně tří).
• Na základě výsledků těchto zkoušek bude vybrána technologie pro první plnou instalaci v České republice.

Udržitelné hospodaření s vodou je primárně o zadržování srážkové vody v krajině, nikoli pouze o čištění odpadních vod

„Česká republika je na špičce mezi evropskými zeměmi v oblasti čištění odpadních vod, s mnoha čistírnami dosahujícími až 70 % energetické soběstačnosti. Tímto se země nemá za co stydět,“ řekl Ing. Vilém Žák a dále pokračoval, že deficit lze určitě hledat v individuální odpovědnosti.

• Každý jednotlivě by měl přemýšlet o tom, jak využít srážkovou vodu na svém pozemku a nepouštět ji do kanalizace, pokud to není nezbytně nutné.
• Odpovědnost obcí a měst: Starostové by měli tam, kde je to možné, zřizovat rybníky nebo retenční nádrže.

Vodu je potřeba udržet v krajině od jednotlivce až po nejvyšší úroveň společnosti, protože to je největší a nejdůležitější cíl.
Jako příklad dobré praxe byla uvedena obec Bělotín (Komunální projekt roku), kde starosta obce Bělotín bez velkých investic či dotací dlouhodobě zřizuje přírodní retenční nádrže. Využívá k tomu v zimě zahálející stavební techniku a po domluvě vykupuje části pozemků. Zadržuje vodu v krajině. Vytváří společenská místa, kam lidé chodí s pejsky, požadují lavičky a kde se mohou konat akce. Zabraňuje splavování orné půdy přívalovými srážkami a zemědělci následně mohou využít vybagrované kaly a usazeniny z nádrží zpět na svá pole.

Paradox vodního hospodaření a sucha

Celkové množství srážek v České republice zůstává stejné, ale je jinak rozloženo v čase (přívalové srážky střídající sucha). To vede k problémům jako prázdné přehrady (např. Orlík). Česká republika je „střechou Evropy“ a dlouho si nevážila svého vodního bohatství, zaznělo shodně od panelistů.

„Wilo, jako společnost se 150letou tradicí, chce šířit osvětu o tom, že voda musí zůstat v České republice. Technologie pro čištění odpadních vod jsou důležité, ale tvoří jen malý zlomek řešení. Klíčové je komplexnější nakládání s vodou v krajině,“ přispěl do diskuse Jan Cidlinský, regionální ředitel společnosti Wilo pro střední Evropu a jednatel české pobočky Wilo CS, s.r.o.

Proč dobře vyčištěnou vodu vypouštíme do řek?

„Jako příklad lze vzít aktuální situaci sucha např. na Vltavské kaskádě (Orlík, Slapy, Lipno), na ostatních vodních tocích. Stovky malých, bezejmenných toků měly vodu pouze díky vypouštění čištěné odpadní vody z ČOV. Je nezbytné zahrnout vodu z čistíren odpadních vod (ČOV) do celkových bilancí nakládání s vodami. Není možné na jedné straně požadovat vodu v tocích pro vodní organismy a na druhé straně tvrdit, že voda z ČOV by se do toků vypouštět neměla,“ řekl k otázce Ing. Vilém Žák s důležitou poznámkou, že zemědělství spotřebovává v ČR méně než 3 % celkově vyrobené vody, zbytek připadá na průmysl a lidskou spotřebu.

„Je správné vodu dobře čistit a vypouštět ji, aby se udržely minimální zůstatkové průtoky. Z čištěné vody se v budoucnu bude ve větší míře vyrábět pitná voda, a proto je klíčové čistit ji co nejlépe,“ uzavřel Žák.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3019

ze dne 27. listopadu 2024 o čištění městských odpadních vod

Specializovaný webový portál Směrnice-COV.cz byl vytvořen za účelem komplexní osvěty a informování veřejnosti a slouží jako centralizovaný zdroj informací k dané směrnici. Původně nebyl součástí smluvního závazku s Ministerstvem zemědělství, ale konsorcium jej vytvořilo z vlastní iniciativy, neboť jej považovalo za nezbytný pro efektivní osvětu.
Stránky obsahují rozsáhlé informace, které jsou prezentovány ve struktuře vhodné pro různé cílové skupiny, včetně odborníků, novinářů, vědců i široké veřejnosti.