Kdy začne topná sezóna a jaké budou náklady na vytápění?

Topná sezóna podle vyhlášky

Podle vyhlášky č. 194/2007 Sb., „Vyhláška, kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům“ začíná otopné období 1. září a končí 31. května následujícího roku. To však neznamená, že dodavatel tepla pro vytápění ho musí začít dodávat 1. září a s dodávkou skončit až 31. května.

Povinnost zahájit dodávku tepla pro vytápění stanovuje vyhláška č. 194/2007 Sb., tak že vznikne dodavateli tepla, když je po dva dny průměrná venkovní denní teplota nižší než 13 °C a předpověď neukazuje oteplení na třetí den. Povinnost dodávat teplo pro vytápění končí v opačném případě, tedy když je po dva dny průměrná denní teplota vyšší než +13 °C a předpověď neukazuje ochlazení na třetí den. Proto je možné i přerušení vytápění, pokud se například během dubna vyskytne týden s průměrnými denními teplotami nad 13 °C.

Občas se stává, že si někdo stěžuje na to, že jeho radiátory jsou během topné sezóny studené. Uživatel bytu však nemůže funkci vytápění testovat jen dotykem ruky na radiátor. Pokud je na radiátoru funkční a správně nastavený termostatický ventil a teplota otopné vody dodávané do radiátoru je řízena ekvitermně, v méně chladné části topné sezóny se může radiátor jevit jako chladný, nefunkční, protože jeho teplota bude sice vyšší, než teplota vzduchu v místnosti, ale nižší než teplota ruky. Radiátor ani nemusí být celý prohřátý a většina jeho spodní části může být chladná. Pro posouzení funkčnosti není rozhodující teplota radiátoru, ale vždy rozhoduje teplota vzduchu v místnosti. Ta by měla být změřena nejlépe uprostřed místnosti ve výšce cca 1,2 metru nad podlahou a to kulovým teploměrem, který registruje nejen teplotu vzduchu, ale i vliv sálání okolních stěn. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 194/2007 Sb. stanoví pro obytné místnosti, kuchyň, ložnici 20 °C, pro koupelnu 24 °C, pro předsíně, chodby 15 °C. Pokud tyto teploty nejsou dodržovány i přes plné otevření regulačních prvků, pak je žádoucí nejprve prověřit stav otopné soustavy a až pak si stěžovat u dodavatele tepla.

Topná sezóna podle vyhlášky v praxi

Vzhledem k poměrně značným klimatickým rozdílům mezi konkrétními místy v České republice, například mezi okresy Břeclav a Klatovy, může vznikat i poměrně velký, vícedenní rozdíl v zahájení topné sezóny s využitím podmínek vyhlášky č. 194/2007 Sb. Dřívější začátek topné sezóny v otopném období oproti podmínkám vyhlášky však může zvolit i dodavatel tepla, pokud to uzná za vhodné z hlediska potřeb některého z napojených objektů. Co se týká zahájení topné sezóny, tak například Teplárny Brno v sezóně 2023/24 zahájily vytápění 5. října 2023, zatímco v sezóně 2024/25 to bylo 13. září 2024, z Elektrárny Opatovice byla zahájena dodávka tepla k vytápění pro Hradec Králové 24. září 2025 aj.

Z pohledu uživatele bytu, respektive jeho nákladů na vytápění, pokud je v bytě udržován stabilní tepelný komfort, nemá začátek a konec topné sezóny zásadní význam. Náklady ovlivňují konkrétní klimatické poměry v dané oblasti a meziročně se mění i v řádu více než o 10 %. Základní „Meziroční porovnání otopných období“ za přechozích 5 let si lze pro konkrétní lokalitu udělat s využitím pomůcky na portále TZB-info (Výpočet – Meziroční porovnání otopných období).

Obr. Příklad závislosti topné sezóny, respektive nároků na vytápění, na klimatických podmínkách pro Skuteč (457 m n. m.). V sezóně 2023–2024 byl požadavek na vytápění v září a květnu mnohem menší než v ostatních zobrazených sezónách. (Zdroj: TZB-info)

Topná sezóna v moderním pojetí

Vyhláška č. 194/2007 Sb. stanovila limity, které zaručí přijatelný tepelný komfort. Nicméně například teplotu vzduchu 20 °C v obytné místnosti považuje řada uživatelů bytů za příliš nízkou a rádi si připlatí za vyšší.

Výchozí stav pro vyhlášku vytvořily uhelné teplárny s oddělenou dodávkou teplé vody od dodávky tepla pro vytápění. Pro potřeby vytápění bylo nutné nejprve roztopit kotle s velkými výkony, začít vyrábět páru nebo horkou vodu, dostatečně prohřát teplovody. Tento proces má značnou setrvačnost, spotřebuje značné množství uhlí, a proto vyhláška pro podmínky vytápění bytů stanovila určitý kompromis.

Moderní zdroje tepla, jak vzdálené v teplárnách, okrskových kotelnách, tak přímo v domech nebo i bytech, jsou velmi dobře a rychle regulovatelné. Teplem, tedy energií, se šetří a využívají se pokročilé způsoby regulace pracující automaticky bez zásahu obsluhy. Řízení probíhá podle aktuálních klimatických poměrů a stále více se opírá o předpovědi počasí na více dnů dopředu.

Topná sezóna v bytě s vlastním zdrojem tepla

Pokud má byt vlastní zdroj tepla, plynový nebo elektrický kotel, lokální elektrická či plynová topidla, podlahové, stropní či stěnové sálavé elektrické vytápění, reverzibilní klimatizaci (tepelné čerpadlo) s funkcí vytápění atp., pak si rozsah topné sezóny určuje uživatel bytu, respektive se o něj stará uživatelem bytu naprogramovaná regulace. Nejčastěji se vychází z teploty vzduchu v referenční místnosti a podle nastaveného limitu jejího poklesu se aktivuje vytápění.

Byt bez vlastního zdroje tepla

V tomto případě je byt napojen na domovní zdroj tepla nebo soustavu zásobování tepelnou energií SZTE (CZT). Pak mohou nastat v zásadě dvě varianty. A to varianta, kdy o dodávce tepla pro vytápění rozhoduje dodavatel tepla – provozovatel SZTE nebo varianta, kdy o dodávce tepla pro vytápění rozhoduje uživatel bytu tím, jak si nastaví regulaci. Rozdíl mezi variantami vytváří konkrétní řešení otopné soustavy a přípravy teplé vody.

Dodávka tepla pro vytápění je oddělena od dodávky teplé vody

V tomto případě je teplá voda dodávána do bytu ze zdroje samostatným rozvodem a jiným samostatným rozvodem je dodáváno do bytu teplo pro vytápění. Typické je to pro tzv. čtyřtrubkové rozvody z některých tepláren, okrskových předávacích stanic tepla, ale často jsou tak řešeny i domovní kotelny. V tomto případě se na zahájení a ukončení topné sezóny aplikují pravidla daná vyhláškou č. 194/2007 Sb. Pokud domovní kotelnu vlastní SVJ, bytové družstvo, mohou si vlastníci stanovit vlastní pravidla, ale vždy musí splnit podmínky dané vyhláškou.

Dodávka tepla pro vytápění probíhá společně s teplem pro přípravou teplé vody

Stále častěji se využívá systém založený na trvalé celoroční dodávce tepla do bytu, do bytové stanice. Bytová stanice pak zajišťuje jak dodávku tepla do otopné soustavy bytu, tak i pro přípravu teplé vody zpravidla průtokově nebo v zásobníku. Toto řešení vytváří maximální volnost pro uživatele bytu, aby si začátek, přerušení a konec topné sezóny zvolil podle svých potřeb nastavením regulace. Umožňuje to celoroční režim dodávky tepla do bytu z jeho zdroje prostřednictvím otopné vody s přívodní teplotou minimálně cca 60 °C nutnou pro hygienickou přípravu teplé vody. Tato teplota otopné vody obvykle stačí i pro vytápění bytů v méně chladných obdobích. Pokud venkovní teplota klesá, dodavatel tepla ekvitermně zvyšuje teplotu otopné vody tak, aby se pokryla narůstající potřeba tepla pro vytápění.

Topná sezóna a náklady za vytápění

Ať již jde o dodávku tepla do bytu pro vytápění jen během úředně stanovené topné sezóny nebo v podstatě libovolně dle rozhodnutí uživatele bytu, vždy je třeba myslet na vznikající náklady. Významně je ovlivňují individuální požadavky na tepelný komfort. Někomu stačí teplota vzduchu v bytě 20 °C, jiný požaduje 23 °C.

Jak moc vyšší teplota zvýší spotřebu tepla lze orientačně určit pomocí denostupňů. Například v konkrétním dni bude průměrná venkovní teplota −2 °C a standardem budiž vytápění celého bytu na 21 °C. Tomuto dni odpovídá 21 − (−2) = 23 denostupňů a na každý denostupeň pak připadá 100/23 = 4,35 % tepla. Zvýšení teploty na 23 °C, tedy o dva denostupně, zvýší spotřebu tepla za tento den o 8,7 %. Pokud by v konkrétním dni byla průměrná venkovní teplota například 7 °C, pak jí standardně odpovídá 21 − 7 = 14 denostupňů, na každý denostupeň připadá 100/14 = 7,14 % tepla a zvýšení teploty na 23 °C zvýší spotřebu tepla za tento den o cca 14,3 %.

Obvykle se však vychází z průměrné venkovní teploty během topné sezóny, v ČR okolo 4 °C a průměrné vnitřní teploty 20 °C a tomu odpovídá zvýšení spotřeby tepla o cca 6 % za zvýšení vnitřní teploty o 1 °C po celou otopnou sezónu. Přesnější výpočet lze provést při zohlednění průměrné venkovní teploty během topné sezóny pro konkrétní lokalitu.

Podrobné informace o vývoji počasí lze najít například v PDF ročních shrnutích Počasí, voda a ovzduší, která vydává ČHMÚ od roku 2022.

V bytových domech, vzhledem k vyhlášce č. 269/2015 Sb. o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům a zvoleném poměru základní a spotřební složky 40 až 60 %, se může zvýšení vnitřní teploty v bytě o 1 °C projevit zvýšením nákladů přibližně o 3 až 4 %.

Nezapomeňte, že čím přesněji dokáže pracovat regulace vytápění, a to v každé místnosti individuálně podle využití místnosti, tím lépe.