Následky covid-19, enormní růst cen stavebních materiálů a budoucí ekologické výzvy

Diskuse, které se zúčastnili Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví, Karel Fronk, expert Svazu podnikatelů ve stavebnictví ze společnosti Skanska, Roman Blažíček, expert Svazu podnikatelů ve stavebnictví ze společnosti Lasselsberger, Petr Palička, expert Svazu podnikatelů ve stavebnictví ze společnosti Penta Real Estate a Milan Pospíšil, prorektor VŠCHT Praha přinesla na jedná straně základní obavu, aby nebyla udržitelnost nakonec neudržitelná, na druhé straně naději ve změně přístupu mladých vysokoškoláků a vědců a důvěru v to, že změnu můžeme zvládnout, jakkoliv se všichni shodují že bude náročná.

Řečníci se shodli na skutečnosti, že jsme již na nové cestě, na cestě k udržitelnějšímu stavebnictví, ale je třeba pečlivě promýšlet kroky a jejich důsledky. Je třeba se urychleně a chytře přizpůsobit, ne žehrat.

Taxonomie. Kam budou finančníci dávat peníze?

Jiří Nouza, prezident SPS, připomněl v diskusi i důležitý pojem taxonomie, což je věda o tom, kam finanční instituce budou dávat peníze. „Je třeba maximálně všem přiblížit debatu o tom co je Green Deal, že je to cesta správná, ale má svá úskalí a musíme být racionální,“ řekl Jiří Nouza, prezident SPS.

„Stavebnictví je velmi energeticky náročný obor, zejména v části výroby stavebních materiálů. Stavebnictví nespí, ale každá takováto změna, transformace bude znamenat finanční náklady. Aktuálně se potýkáme s nedostatkem primárních materiálů jako je kámen, písek, štěrk. To jsou všechno věci, které když zpracujeme, tak již nejsou. Udržitelnost by ve zkratce mohla znamenat, že pokud chceme něco nového postavit, musíme něco starého zbourat. Ale ono to ve výsledku nevychází, protože si pořád myslím, že se bude více stavět než bourat,“ řekl na úvod diskuse Jiří Nouza, prezident SPS a shrnul, že „stavebnictví bude muset někde nové materiály brát, ve spolupráci s vysokými školami budeme přicházet s novými materiály, ale nebude to jednoduchá cesta.“

Nyní se v ČR vrací cca 13 % druhotných surovin do oběhu a prostor je až na cca 30 %

„Jakkoliv je udržitelnost sexy téma, řada lidí si neumí představit co to přesně znamená, například po stránce organizační, logistické a ekonomické. A může se stát, že bychom mohli sklouznout a budovat neudržitelnou udržitelnost. Pro vysoké školy je to výzva vzdělávací a vědeckovýzkumná. Jak už tady bylo řečeno, neutečeme tomu, využijme tedy českou přednost chytře se s tím vypořádat,“ řekl Milan Pospíšil, prorektor VŠCHT Praha.

„Nákladovost ve stavebnictví je vysoká. Náklady na materiály jsou až 45 % ceny staveb. A to je velký motivátor s tím pracovat. Důvodem nedostatku přírodních materiálů není ani tak to, že by docházely, ale je limitována těžba, která je negativně vnímána obecně i v okolí lokalit těžby. Samozřejmě to chápeme a snažíme se přírodní materiály nahradit, abychom ušetřili přírodní zdroje primárních materiálů. Ale cirkulární ekonomika není samospasitelná. Jsme schopni primární zdroje nahradit nyní z cca 30 %. Vyšší procento je velice komplikované z technologického hlediska i z pohledu získávání zdrojů. Do toho vstupuje inovativní stopa nových materiálů, která je časově i finančně náročná. Naší snahou je i snížení mezinárodní závislosti na dovozu zdrojů. Naší maximální snahou je využívat materiály s co nejmenší emisní náročností a vracet do výroby druhotné suroviny,“ řekl Karel Fronk ze společnosti Skanska s poznámkou, že v současné době se v ČR vrací cca 13 % druhotných surovin do oběhu a prostor je až na cca 30 %. Upozornil také na to, že zatímco zvyšování provozní efektivity je problematika navýsost srozumitelná, uhlíková stopa má před sebou ještě hodně vysvětlování, připodobňování a monetizace, tj. převedení do podoby peněz.

Je standardem se pokoušet o co nejvyšší certifikaci nových budov

„Certifikace budov je otázka cca 20 posledních let. Certifikací je celá řada, postupně se vydělily nejvýznamnější Leed z USA a Bream z Velké Británie a vydávají se pro zhodnocení udržitelného rozvoje. Je to v jistém smyslu zhodnocení výstavby a provozu hodnocené budovy. Když jsem stavěli rozsáhlý objekt Florentina, kterému mimochodem předcházela složitá demolice, byla certifikace v ČR v začátcích a narazili jsme na celou řadu problémů. Například z důvodu blízké železnic nám přišlo velmi logické, že bychom vozili materiály z demolice i ty nové po železnici, s minimálními ekologickými dopady. Nicméně jsme došli k tomu, že je to logisticky nereálné. Stejný výsledek byl s lodní dopravou po Vltavě a skončili jsme u nákladních aut, což jsme chtěli nejméně. Ale jinak bychom stavěli 2x tak dlouho, možná bychom nepostavili vůbec. Je to příklad toho, že snaha naplnit hlediska certifikace může narážet na zcela reálné limity. Nicméně už projektování je třeba podřídit naplňování hledisek certifikace. Celé vás to nudí přemýšlet určitým způsobem. Během přípravy i výstavby. Náklady na certifikaci, jakkoliv jsou mnohdy strašákem, nejsou až tak veliké. Ukazuje se, že jsou kolem 3-4 % nákladů. Například u zmiňovaného Florentina jsme se při dosažení na LEED Platinum, nejvyšší ocenění, pohybovali kolem 2 % navýšení nákladů, což není mnoho a jednoznačné to za to stojí,“ řekl Petr Palička ze společnosti Penta Real Estate a zhodnotil, že v developerské výstavbě se již dnes žádná větší budovy bez vyššího stupně certifikace neobejde, a to z pohledu budoucích nájemců i investorů, kteří chtějí deklarovat zodpovědnost vůči společnosti.

Přečtěte si také Nové Florentinum je dalším pražským LEEDrem Přečíst článek

„U moderních budov s ambicí nejvyšší certifikace a vnímání je třeba se zabývat nejen etapou výstavby a etapou provozu, ale i etapou likvidace. Příkladem ze současnosti může být azbest. Pokud ve stavbě je kvalitně zabudován, tak až tolik nevadí, ale v případě likvidace budovy je to veliký problém. Musíme se zabývat vším, co do budovy vchází a vším, co z ní vychází. A vše co nejefektivněji využít, například využitím energie z odpadních vod, z odpadního vzduchu. Tím vším se zabýváme my i výzkumníci a vývoj technologií je poměrně překotný. A musíme pečlivě zvažovat, protože ne každá technologická novinka se ukáže jako smysluplná. Velkým trendem je také zeleň. Někdy ovšem tady narážíme například na památkáře. Z minulosti se můžeme zamýšlet například nad trendem prosklených budov, čemuž nahrávaly i normy na osvětlení, ale jsou to budovy náročné na chlazení, jako celek velmi energeticky náročné,“ doplnil dále Petr Palička ze společnosti Penta Real Estate.

"Pokud se dá z 30 % recyklovat a materiály zdraží o 30 – 50 %, pak je výpočet celkem jednoduchý. Pokud se v podstatě všechny evropské státy zabývají tím, že je problém s bydlením, že se domy zdražují tak, že ne to nikdo nemá, pak je k zamyšlení to, že ti samí politici rozhodují o ekologických požadavcích i o sociálních aspektech, že nejsou byty a lidé si je nemohou dovolit," pokračoval Petr Palička ze společnosti Penta Real Estate.

Cirkulární ekonomika může být skutečně velkým spouštěčem snížení uhlíkové stopy

"Při znovuvyužívání materiálů jsme schopni dosáhnout 15 a více procentních úspor. Kolegové z dalších firem dokáží při náhradách cementů dosáhnout až na 50 procentní úspory uhlíku. Cesty tam určitě jsou," řekl Karel Fronk ze společnosti Skanska. Připomněl také že tu máme zhruba 80 procentní fond budov, u kterých se uvažuje o jejich dalším využití, přeměně a renovaci a tam je velký potenciál vrátit materiály znovu do oběhu a najít alespoň nějaké řešení.

Jiří Nouza, prezident SPS k tématu cirkulární ekonomiky upozornil, že recyklace materiálů, o které se hovoří jako o cestě potřebuje také energii a vyzývá k tomu, abychom o problému začali skutečně reálně přemýšlet a nehledali řešení u zeleného stolu, protože to je velmi nebezpečné. Recyklace bez energie není možná.

"Řešíme ekologické úspory o desítky procent, ale nikdy to nebude 100. Materiálové úspory jsou reálnější, recyklát by teoreticky byl, ale je to materiál bez stabilizace. A tady je velký prostor pro aplikovaný výzkum a vysoké školy. Je potřeba najít procesy stabilizace, aby vznikl plnohodnotný materiál. Je třeba najít formu vysokoteplotních procesů, cementářských pecí, mletí, síťování apod., aby vznikly materiály, které splňují stavební normy. Zde je poměrně velký prostor. Druhá věc je konstrukce materiálů tak, abychom vytvářeli materiály s co nejméně náročnou recyklací," říká Milan Pospíšil, prorektor VŠCHT Praha.

"Naše výrobky mají velmi dlouhou životnost, slouží 50 a více let. V Café Imperial vidíte naše výrobky, kterým je více než100 let a stále plní svoji funkci," uvedl jako jeden z příkladů představy o udržitelnosti Roman Blažíček ze společnosti Lasselsberger, která vyrábí dlažby a obklady již 140 let.

Je málo času na diskusi mezi průmyslem, vysokými školami a výzkumem, musíme být maximálně efektivní

„Potřebujeme například na platformě SPS diskusi, kde by průmysl řekl potřeby, my dali reálnou, ne akademickou nabídku a témata jsme dostali ke studentům, kteří tam zůstanou jako doktorandi, jako zaměstnanci a my jsme byli schopni jim takto dát zajímavé téma. Dnes se ukazuje, že již netáhnou časopisecké publikace v nejlepších žurnálech, protože to je obrovská inflace všeho, ale táhnou témata, která slouží společnosti a jsou schopna zachránit nebo zlepšit životní prostředí. Větší zájem mladých studentů o tyto reálné problémy, než o špičkové publikace my dává naději," řekl ke změnám priorit mladých Milan Pospíšil, prorektor VŠCHT Praha. Musíme pracovat na skutečně praktických věcech, které dávají smysl a průmyslu a stavebnictví v této těžké době pomohou.

"Chceme jít cestou energetických úspor, což je ostatně i přirozené pro každého rozumného podnikatele, na to nejsou potřeba nové zákony, ale rychlost vlaku, kterou EU nastavila je příliš velká, pro průmysl neexistují odpovídající technologie. Potřebujeme prostor, aby nové technologie vznikly, aby nové materiály vznikly. A pokud budeme platit drahé energie, pak vydáváme prostředky, které bychom mohli využít na výzkum materiálů a nové technologie. Chybí nám dopadová studie na ekonomiku, sociální dopady a další aspekty," vyzýval ke zvážení tempa tlaku na ekologii a konzistenci pravidel Roman Blažíček ze společnosti Lasselsberger.

"Kolegové z aplikované technologie zastávají racionální přístup. Důkazem je to, že máme v celém průmyslu environmentální management. Ve všech průmyslech se ujal a posledních 30 let se aplikuje. Jsem přesvědčen, že před námi jsou opravdu velké výzvy, ale můžeme je zvládnout," uzavíral své příspěvky v diskusi Karel Fronk ze společnosti Skanska.

Zdroj: Výběr z diskuse Kulatý stůl Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Celá diskuse Stavebnictví čelí v poslední době mnoha složitým výzvám