logo TZB-info

estav.tvnový videoportál

Reklama

Břidlicový plyn – Legislativa

V Evropě jsou za energetiku zodpovědné jednotlivé členské státy. Různé země zaujímají odlišné přístupy. Úplný zákaz těžby existuje například v Bulharsku, ve Francii a regionální moratoria jsou i v Německu. Naopak třeba Polsko nebo Ukrajina na těžbu plynu z břidlic a omezení závislosti na dovozu z Ruska vsází. Na úrovni EU v současnosti neexistuje žádná jednotná legislativní úprava pro průzkum a těžbu nekonvenčních zdrojů plynu. Těžba v EU nicméně spadá pod obecné evropské dohody a směrnice, včetně Smlouvy o EU, Rámcové směrnice o vodě, Směrnice o posuzování dopadů na životní prostředí, Směrnice o odpadech z těžby a Regulační rámec pro nakládání s chemickými látkami REACH.

Reklama

Evropská legislativa

V Evropě jsou za energetiku zodpovědné jednotlivé členské státy a stejně jako v USA vidíme i zde různé přístupy, od plného zákazu v Bulharsku a ve Francii přes regionální moratoria v Německu až k silné podpoře břidlicového plynu v Polsku a na Ukrajině. Opatrný postup zvolili v Dánsku, Rumunsku a v České republice, kde připravují legislativu limitující těžbu. V Nizozemí se vláda rozhodla počátek těžby odložit do doby, kdy budou známa všechna ekologická rizika. V Rakousku odložila ropná a plynová společnost OMW svůj plán těžby břidlicového plynu a vyčkává na komplexní studii od Federální agentury pro životní prostředí.

Na úrovni Evropské unie v současnosti neexistuje žádná legislativní úprava pro průzkum nebo těžbu nekonvenčních zdrojů plynu. Těžba břidlicového plynu v EU nicméně spadá pod obecné evropské dohody a směrnice, včetně Smlouvy o EU (článek 191, Smlouva o fungování Evropské unie), která stanoví, že princip předběžné opatrnosti je klíčovým prvkem environmentální legislativy unie, spolu s principem že znečišťovatel platí. Na těžbu břidlicového plynu se také vztahuje existující právní úprava a povolovací procesy hornictví a těžby uhlovodíků. Vztahuje se na ní také řada evropských směrnic, například Rámcová směrnice o vodě, Směrnice o posuzování dopadů na životní prostředí, Směrnice o odpadech z těžby a Regulační rámec pro nakládání s chemickými látkami REACH. Tyto směrnice sice mají vliv na břidlicový průmysl, ne vždy ale berou v potaz specifické dopady frakování, jak nedávno potvrdilo i Generální ředitelství pro životní prostředí.

Tabulka 1 – Nejdůležitější právní předpisy týkající se odvětví těžebního průmyslu
Směrnice o odpadech z těžbyNatura 2000
Kvalita vnějšího ovzdušíSměrnice o podzemních vodách
Referenční dokument o BATSměrnice o ochraně přírodních stanovišť a ptactva
Seveso IIStrategie pro vnějšího ovzduší
Směrnice EIARámcová směrnice o vodě
REACHOdpovědnost za životní prostředí

V EU je proto nutné se blíže podívat, jak může stávající evropská legislativa na ochranu životního prostředí a v dalších oblastech regulovat také těžbu břidlicového plynu. Zkušenost ukazuje, že aktivity spojené s břidlicovým plynem mohou způsobit závažné přeshraniční ekologické problémy, které nelze řešit v rámci nekonzistentní a potenciálně konfliktní legislativy na národní úrovni.

Evropská komise nemá pravomoc plošně zakázat těžbu břidlicového plynu v unii, je ale její povinností vést legislativní proces a zajistit, že bude řádně uplatněn princip předběžné opatrnosti. Je nutné vyvarovat se amerického příkladu (vytvářet legislativu až poté, co se vyskytnou ekologické problémy) a zajistit, aby v každé evropské zemi platily adekvátní a konzistentní standardy regulace, prevence a monitorování těchto rizikových aktivit.

Signály z Evropské unie zpočátku vzbuzovaly obavy, že ekologická rizika břidlicového plynu budou přehlížena. Zdálo se, že Evropská komise podporuje rozvoj břidlicového plynu, ačkoli ve sdělení z února 2011 upozornila také na roli environmentální legislativy – „Za účelem dalšího posílení bezpečnosti dodávek by měl být posouzen potenciál EU pro udržitelnou těžbu a využívání konvenčních a nekonvenčních fosilních paliv v souladu s platnou legislativou ochrany životního prostředí.“

Vzhledem k potenciálním dopadům těžby břidlicového plynu je nutné, aby vznikla legislativa, která bude chránit veřejnost a životní prostředí před znečištěním. Tento zákonný rámec v současné době neexistuje ve spojených státech, i když v senátu byl předložen jeho návrh a v několika státech platí místní pravidla. Některé státy USA, například Vermont, se rozhodly frakování zcela zakázat.

V první půlce roku 2012 se různí zástupci Evropské komise opakovaně vyjádřili ke stavu současné evropské legislativy vzhledem ke všem aktivitám spojeným s břidlicovým plynem. Evropská komise ve své poslední studii ze září 2012 zpracované Generálním ředitelstvím pro životní prostředí značně přehodnotila své pozice. Studie zejména poukázala na celou řadu právních mezer a nejistot v současné environmentální legislativě a zároveň potvrdila, že aktivity spojené s břidlicovým plynem v současném rozsahu nejsou adekvátně upraveny evropskou legislativou.

Tabulka 2 – směrnice EU specificky zaměřené na odvětví těžebního průmyslu
Číslo směrniceNázev směrnice
2006/21/ESSměrnice o nakládání s odpady z těžebního průmyslu
1992/104/EHSSměrnice o minimálních požadavcích na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců v povrchovém a hlubinném těžebním průmyslu (dvanáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS)
1992/91/EHSSměrnice o minimálních požadavcích na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců v těžebním vrtném průmyslu (jedenáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS)
1994/22/ESSměrnice o podmínkách udělování a užívání povolení k vyhledávání, průzkumu a těžbě uhlovodíků

V souvislosti s hydraulickým štěpením jsou hlavním předmětem debat především možné dopady na kvalitu vody.

V tabulce níže je uvedeno šest nejdůležitějších směrnic týkajících se vody, které by se měly pravděpodobně vztahovat i na činnosti spojené s hydraulickým štěpením. Pro účely důkladnější analýzy by tyto směrnice měly být vyhodnoceny.

Tabulka 3 – Příslušné evropské směrnice o vodě
Číslo směrniceNázev směrnice
2000/60/ESSměrnice, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (rámcová směrnice o vodě)
1980/68/EHSSměrnice o ochraně podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami (zrušená směrnicí 2000/60/ES s účinností od 22. prosince 2013)
2006/118/ESSměrnice o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu
1986/280/EHSSměrnice Rady o mezních hodnotách a jakostních cílech pro vypouštění některých nebezpečných látek uvedených v seznamu I přílohy směrnice 76/464/EHS
2006/11/ESSměrnice o znečišťování některými nebezpečnými látkami vypouštěnými do vodního prostředí Společenství (kodifikované znění)
1998/83/ESSměrnice o jakosti vody určené k lidské spotřebě.

V tabulce níže je uvedeno osm nejdůležitějších evropských směrnic týkajících se nakládání s chemickými látkami, včetně právních předpisů vztahujících se na předcházení nehodám.

Tabulka 4 – Příslušné směrnice EU o chemických látkách a s nimi souvisejících nehodách
Číslo směrniceNázev směrnice
Nařízení č. 1907/2006Nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), o zřízení Evropské agentury pro chemické látky
ECE/TRANS/2158Evropská hospodářská komise OSN: Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí. ADR platí od 1. ledna 2011.
1996/82/ESSměrnice o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek.
2003/105/ESSměrnice, kterou se mění směrnice Rady 96/82/ES (směrnice Seveso II) o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek. Nejdůležitější změny v rozsahu působnosti této směrnice představuje rozšíření oblasti její působnosti tak, aby pokryla rizika vyplývající ze skladovacích a zpracovatelských činností v těžebním průmyslu, skladování a výroby pyrotechniky a výbušnin a skladování dusičnanu amonného a hnojiv na jeho bázi.
1991/689/EHSSměrnice o nebezpečných odpadech.
1967/548/EHSSměrnice o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek.
1999/45/ESSměrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků.

Existuje směrnice o odpadech, která problematiku řeší se zvláštním ohledem na podmínky těžebního průmyslu. V této souvislosti je důležitých několik dalších směrnic a zejména pak několik rozhodnutí, jež definují mezní hodnoty. Tyto čtyři směrnice a čtyři rozhodnutí jsou uvedeny v tabulce níže.

Tabulka 5 – Příslušné evropské směrnice o odpadech
Číslo směrniceNázev směrnice
2006/21/ECSměrnice o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice 2004/35/ES
Rozhodnutí Komise 2009/359/ESRozhodnutí, kterým se doplňuje definice inertního odpadu v rámci provádění čl. 22 odst. 1 písm. f) směrnice 2006/21/ES o nakládání s odpady z těžebního průmyslu
2006/12/ESSměrnice o odpadech
1999/31/ESSměrnice o skládkách odpadů
Rozhodnutí Komise 2000/532/ESRozhodnutí, kterým se stanoví seznam (nebezpečných) odpadů ve smyslu několika směrnic (a kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES)
Rozhodnutí Komise 2009/360/ESRozhodnutí, kterým se doplňují technické požadavky pro popis vlastností odpadu stanovené směrnicí 2006/21/ES o nakládání s odpady z těžebního průmyslu
Rozhodnutí Komise 2009/337/ESRozhodnutí, kterým se určují kritéria pro klasifikaci zařízení pro nakládání s odpady v souladu s přílohou III směrnice 2006/21/ES o nakládání s odpady z těžebního průmyslu
Rozhodnutí 2002/1600/ESRozhodnutí o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí.

Níže uvedený seznam směrnic se týká vlivů na životní prostředí za předpokladu, že jsou dodrženy řádné provozní podmínky. Ve všech těchto oblastech je ovšem také riziko nehod. V tabulce je uvedeno devět nejvýznamnějších směrnic upravujících tyto vlivy za řádných a mimořádných podmínek.

Tabulka 6 – Příslušné směrnice EU o ochraně životního prostředí
Číslo směrniceNázev směrnice
2010/75/EUSměrnice o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění)
2008/1/ESSměrnice o integrované prevenci a omezování znečištění
Rozhodnutí 2000/479/ESRozhodnutí o vytvoření Evropského registru emisí znečišťujících látek (EPER) podle článku 15 směrnice Rady 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC). Příloha A1: Seznam znečišťujících látek vykazovaných při překročení mezních hodnot
1985/337/EHSSměrnice o posuzování vlivů na životní prostředí
2003/35/ESSměrnice o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně
2001/42/ESSměrnice o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí
2004/35/ESSměrnice o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí
1992/43/EHSSměrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin
1979/409/EHSSměrnice o ochraně volně žijících ptáků
1996/62/ESSměrnice o posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší

Legislativa REACH

Na využívání chemických látek v průmyslových procesech v EU se vztahuje legislativní úprava pro registraci, autorizaci a omezování chemických látek (REACH). Provozovatelé, kteří nechtějí zveřejňovat použité chemikálie, jako je tomu v případě frakování, jsou povinni provést vlastní hodnocení těchto látek a ohlásit ho Evropské agentuře pro chemické látky.

Na projekty břidlicového plynu v Evropě se také může vztahovat existující legislativa pro ochranu přírody v oblastech významných pro biodiverzitu. Jak oblasti Natura 2000, chráněné zákony EU, tak oblasti chráněné zákony členských států by měly být ušetřeny jakéhokoli rozvoje těžby břidlicového plynu. Tyto chráněné oblasti v Německu, Nizozemí a Polsku a jejich polohu vzhledem k hlavním ložiskům břidlicového plynu zmapovala Evropská agentura pro ochranu přírody (EEA).

Existuje vynikající ucelený soubor veškeré environmentální legislativy EU, roztříděné podle témat od UWS GmbH. U evropských právních předpisů týkajících se pouze oblasti odpadu se uvádí 36 směrnic, nařízení, doporučení atd. Celkem tento soubor čítá stovky dokumentů o aspektech souvisejících s životním prostředím.

Problémy Evropské legislativy pokrývající problematiku břidlicového plynu

  • Rámcová směrnice o vodě Článek 11(3) (j) Rámcové směrnice o vodě zakazuje „přímé vypouštění znečišťujících látek do podzemních vod“. Povoleno je pouze „vypouštění vody obsahující látky, které jsou výsledkem činnosti průzkumu a těžby uhlovodíků a důlních aktivit“ a to za podmínky, že „vypouštěná voda neobsahuje jiné látky než ty, které jsou výsledkem výše zmíněných činností“. Jinými slovy je zakázáno vhánět do podzemí vodu ve směsi s jinými látkami než s těmi, které se v horninovém podloží přirozeně vyskytují. Není tedy možné pro frakování používat chemikálie.
  • V současnosti v Evropské unii neexistuje koherentní a komplexní regulace, která by upravovala vhánění kapalin do hlubinných vrtů. Nedávné prezentace úředníků Komise potvrdily, že hlubinné vhánění frakovacích kapalin není povoleno v Rámcové směrnici o vodě a že legislativní rámec chybí.
  • Současná evropská legislativa pro posuzování dopadů na životní prostředí vyžaduje provést toto posouzení jen pro vrty, jejichž denní produkce přesáhne 500 000 m3. Protože jednotlivý vrt pro břidlicový plyn typicky produkuje na začátku životnosti denně 250 000 m3 a výtěžnost rapidně klesá ke 100 000 m3 denně, tato směrnice nepokrývá těžbu břidlicového plynu a nevyžaduje provedení posouzení EIA před započetím nových projektů.
  • Tato směrnice, která se vztahuje jen na jednotlivé vrty a nebere v úvahu kumulativní dopady více vrtů a jejich hustý výskyt typický pro těžbu břidlicového plynu, není pro regulaci těchto aktivit vhodná a nebere v úvahu řadu rizik v procesu těžby. Směrnice také neobsahuje definici hlubinného vrtu a těžba tak spadá pod definici „povrchové průmyslové provozy pro těžbu uhlí, ropy, plynu, rud a bituminózních břidlic“. Těžba břidlicového plynu tak opět nespadá pod povinné posuzování dopadů na životní prostředí podle této směrnice. Vzhledem ke složitosti a rizikovosti frakování ukazuje tato situace, jak velká legislativní mezera zeje v oblasti posuzování vlivu na životní prostředí. V rozhodnutí Evropského parlamentu z června 2012 o směrnici o EIA europoslanci upozornili, že tuto mezeru je třeba zaplnit a vyzvali Evropskou komisi, aby „vzhledem k podstatným rizikům těžby břidlicového plynu pro povrchové i podzemní vody Komise zajistila zahrnutí těchto aktivit do Směrnice o posuzování dopadů na životní prostředí“. Rámcová směrnice o odpadech a směrnice o nakládání s odpady z těžebního průmyslu Povolení nakládání s důlním a dalším odpadem z těžby břidlicového plynu by mělo být zahrnuto do procesů povolování v rámci obou uvedených směrnic. Současná Směrnice o odpadech nejmenuje frakovací kapaliny výslovně jako nebezpečný odpad. Zahrnutí frakovacích kapalin do kategorie nebezpečných odpadů by pomohlo přísněji regulovat tento odpad a zajistit tak jeho bezpečné a kontrolované ukládání.
  • Účelem Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí je předcházet poškozování životního prostředí, zejména vodních zdrojů a půdy, které může vést k ohrožení lidského zdraví, a zavázat znečišťovatele k finanční odpovědnosti za způsobenou škodu. Tento princip – znečišťovatel platí – se nicméně nevztahuje výslovně na činnosti spojené s břidlicovým plynem, je tedy nutné ho rozšířit a zajistit, aby se tato směrnice vztahovala také na škody způsobené břidlicovým průmyslem. Prozatím tomu tak není, jak potvrzuje i studie Generálního ředitelství pro životní prostředí.
  • Zahrnutí činností, které využívají technologii frakování, do Přílohy III této směrnice by zajistilo striktní uplatňování zodpovědnosti za škody pocházející z těžby břidlicového plynu, pro případy škod na životním prostředí a negativních dopadů na zdraví lidí nebo zvířat. Současné znění článku 14 této směrnice nechává rozhodnutí o povinném pojištění na členských státech.
  • Ve všech případech, kdy došlo k poškození životního prostředí a je podle jeho dopadů, příčin nebo dalších okolností pravděpodobné, že mohlo být způsobeno těžbou břidlicového plynu, by mělo dojít k obrácení důkazního břemene tak, aby jej nesl provozovatel těžby. Vzhledem k důkazům a mnoha nehodám na vrtech břidlicového plynu v USA by mělo být povinností těžařů obhájit, že neexistuje kauzální vazba mezi jejich aktivitami a poškozením životního prostředí.

Česká legislativa

Vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů může podle zákona ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, provádět fyzická nebo právnická osoba („organizace“) za předpokladu, že tyto práce řídí a za jejich výkon odpovídá osoba s osvědčením odborné způsobilosti.

Organizace, která chce realizovat vyhledávání a průzkum ložisek těchto nerostů včetně ověřování jejich zásob, musí podle § 4 citovaného zákona požádat Ministerstvo životního prostředí o stanovení průzkumného území. Řízení, které podléhá správnímu řádu, je zakončeno rozhodnutím o stanovení nebo nestanovení průzkumného území, které v kladném případě obsahuje vymezení průzkumného území, nerost, na jehož vyhledávání a průzkum se průzkumné území stanovuje, podmínky provádění prací a dobu platnosti průzkumného území. Na řízení o stanovení průzkumného území pro vyhledávání a průzkum ložisek ropy nebo hořlavého zemního plynu se dále vztahují zvláštní ustanovení, obsažená v §§ 4d, 4e, 4f citovaného zákona. Stanovení průzkumného území nemá povahu územního rozhodnutí, zakládá však výhradní právo podnikatele na vyhledávání daného nerostu v daném průzkumném území.

V rámci provádění prací pro vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů musí podle § 22 zákona ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, příslušná organizace respektovat zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů. K nim patří především zákony (vše ve znění pozdějších předpisů) č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon), č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech (lázeňský zákon), č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči apod. Poruší-li organizace opakovaně nebo se závažnými důsledky povinnosti stanovené zákonem ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, může Ministerstvo životního prostředí stanovené průzkumné území zrušit. V případě veřejného zájmu na ochraně vod je nezbytné bedlivě zvážit a posoudit rizika provádění vrtných prací spojených s technologickými testy (hydraulické štěpení, podzemní zplyňování) v podzemí, doložit příslušný projekt geologických prací s detaily použitých technologií (mj. vystrojení vrtu, zapažení, štěpicí kapalinu včetně jejího složení), v případě rizika ohrožení vodních zdrojů tyto testy či činnosti vyloučit.

Vzhledem k tomu, že v rámci geologických prací při průzkumu ložisek tzv. nekonvenčního zemního plynu z břidlic může docházet podobně jako při průzkumu ložisek ropy a zemního plynu k nebezpečným jevům, jako je např. erupce kapalných médií, neplánované úniky plynů s nebezpečím výbuchu, kontaminace zvodněných horizontů apod., je při stanovení průzkumného území na tzv. nekonvenční zemní plyn z břidlic nutno klást důraz na speciální opatření, která musí žadatel o udělení průzkumného území na tzv. nekonvenční zemní plyn z břidlic, podobně jako u průzkumného území na ropu a zemní plyn, splnit, aby průzkumné území bylo stanoveno [§ 4a, odst. 4, písm. d) zákona ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, tj. prokázání technické a finanční způsobilosti žadatele]. Teprve ve stanoveném průzkumném území může zadavatel zpracovat projekt průzkumných prací, které v něm hodlá provádět. V odůvodněných případech může příslušný krajský úřad uložit v souladu s § 6, odst. 3 zákona ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, zadavateli expertní posouzení projektu geologických prací Českou geologickou službou. Pro každý projekt je nutné vypracovat plán prací pro kontrolu dodržování ekologických limitů a geochemických měření (monitoring) před, v průběhu a po ukončení štěpení s ohledem na lokalitu a použitou technologii (chemikálie, tlakový režim a vystrojení vrtů). V současné době probíhá intenzivní výzkum a vývoj nových chemických aditiv pro štěpicí kapaliny. Očekává se, že seznamy těchto látek se budou měnit, řada látek se přestane používat a naopak nové přibudou. Tomu bude nutné přizpůsobit i příslušnou legislativu a proces kontroly vlastního hydraulického štěpení i zachování bezpečnosti a zdraví obyvatelstva.

Za účelem legislativní kodifikace geologických prací směřujících k osvojení ložiska tzv. nekonvenčního zemního plynu z břidlic bude nutná novelizace vyhlášky č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek, ve znění pozdějších předpisů, v pasážích věnovaných členění průzkumných geologických prací (§ 3 citované vyhlášky) a především projektování geologických prací (§ 4 citované vyhlášky včetně samostatné přílohy s rámcovou osnovou projektu geologických prací pro průzkum ložisek tzv. nekonvenčního zemního plynu z břidlic). Takto zpracovaný projekt geologických prací by měl vždy explicitně podléhat schválení ministerstva (§ 6 citované vyhlášky), přičemž stanoviska nebo vyjádření dalších orgánů k projektu geologických prací (§ 6 zákona ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů) nebo ustanovení zvláštních právních předpisů nebudou tímto dotčena.

Seznam zdrojů (PDF)

English Synopsis
Shale gas – Legislation

In Europe, individual Member States are responsible for energy. Different countries take different approach. Complete ban on mining exists, for example, in Bulgaria, France and certain regions in Germany. On the contrary, Poland and Ukraine aim to develop shale gas mining in order to reduce their dependency on gas import from Russia. At EU level, there is currently no unified legislation covering exploration and exploitation of unconventional gas resources. Mining in EU, however, falls under the general European agreements and directives, including Treaty on the EU Water Framework Directive, Directive on the assessment of environmental impact, the Directive on waste from mining and regulatory framework for management of chemical substances REACH.

 
 

Reklama


© Copyright Topinfo s.r.o. 2001-2022, všechna práva vyhrazena.