Nová evropská norma na plynovodní přípojky

V červenci byla vydána ČSN EN 12007-5 „Zařízení pro zásobování plynem – Plynovody s nejvyšším provozním tlakem do 16 bar včetně – Část 5: Přípojky – Specifické funkční požadavky“. Tato norma nabývá platnosti dnem 1. srpna 2014. Všechny předpisy, které jsou v rozporu s touto normou, musí být zrušeny nejpozději do 31. října 2014.

Jedná se o zcela novou normu, která rozšiřuje stávající řadu norem EN 12007, vydanou v České republice pod označením:

• ČSN EN 12007-1 Zařízení pro zásobování plynem – Plynovody s nejvyšším provozním tlakem do 16 bar včetně – Část 1: Obecné funkční požadavky
• ČSN EN 12007-2 Zařízení pro zásobování plynem – Plynovody s nejvyšším provozním tlakem do 16 bar včetně – Část 2: Specifické funkční požadavky pro polyethylen (nejvyšší provozní tlak do 10 bar včetně)
• ČSN EN 12007-3 Zásobování plynem – Plynovody s nejvyšším provozním tlakem do 16 barů včetně – Část 3: Specifické funkční požadavky pro ocel
• ČSN EN 12007-4 Zásobování plynem – Plynovody s nejvyšším provozním tlakem do 16 barů včetně – Část 4: Specifické funkční požadavky pro rekonstrukce

V úvodu této normy je upozornění, že tato norma není příručkou pro navrhování ani pravidlem praxe. Z tohoto důvodu je nezbytný podrobný národní nebo podnikový předpis, který bude v souladu se základními principy uvedenými v evropské normě. Při zpracování normy bylo zjištěno, že soubor příslušných evropských norem je neúplný, a proto lze uvádět odkazy na mezinárodní nebo národní normy.

Rozsah platnosti normy je uveden v Předmětu normy. Norma stanoví zvláštní funkční požadavky na přípojky jako požadavky doplňující obecné požadavky uvedené v ČSN EN 12007-1. Platí pro přípojky s nejvyšším provozním tlakem (MOP) do 16 barů včetně a provozní teplotou od -20 °C do +40 °C, a to pro jejich navrhování, stavbu, uvádění do provozu, odstavování z provozu, provoz, údržbu, prodlužování a další s tím spojené činnosti.

V normě jsou uvedeny dva obrázky, na nichž jsou vyznačena možná předávací místa plynu (zde obr. 1).

Jak je zřejmé, nemusí to být vždy uzávěr plynu (v ČR hlavní uzávěr plynu), ale např. i výstupní hrdlo z regulátoru nebo plynoměru (na obrázku „M/R“).

V případě, že národní předpis stanoví přísnější požadavky, je nutno aplikovat tyto přísnější požadavky.

Požadavky na navrhování jsou uvedeny v kapitole 4.

Za návrh přípojky musí odpovídat odborně způsobilá osoba. V návrhu musí být řešeny vždy alespoň následující aspekty:

• nejvyšší provozní tlak a průtok
• sedání zeminy
• teplota a její kolísání
• zatížení zásypem
• koroze způsobená vodou, kyselinami, solemi a uhlovodíky
• ostatní úložná zařízení
• mechanické namáhání např. ručním nářadím pro provádění výkopů, vozidly atp.
• eroze v důsledku proudění plynu
• seismické vlivy
• působení UV záření
• úmyslné poškození

Dalšími aspekty mohou být namáhání způsobené dopravou, bludné proudy nebo síly vyvolané růstem kořenů dřevin.

Při zpracování návrhu mají být zvážena opatření vycházející z následujících skutečností:

• umístění plynovodní přípojky (uvnitř nebo vně budovy, nad nebo pod úrovní terénu)
• způsob užívání objektu
• provozní tlak
• hustota pěšího a dopravního provozu
• doba potřebná k odstranění nebezpečí

Z důvodu možnosti uzavření při havárii, údržby nebo výměny má být přípojka opatřena alespoň jedním ručně ovládaným uzávěrem, přístupným provozovateli distribuční soustavy nebo odběrateli plynu.

Provedení přípojky musí řešit zabezpečení proti nekontrolovanému úniku plynu, šíření požáru a minimalizovat pravděpodobnost výbuchu plynu. Toho lze dosáhnout:

• automatickým nebo ručním uzávěrem
• vedením přípojky místy s minimálními následky
• použitím chráničky nebo ochranné trubky
• použitím materiálu s odolností proti vysokým teplotám

V případě nebezpečí poškození přípojky elektrickým proudem je nutno použít izolační spoj.

Přípojka vedená pod objekty nebo dutými prostory musí být uložena do chráničky s vývodem na bezpečné místo. Přípojka se nesmí vést pod skladovacími plochami a pod stromy. Krytí má být nejméně 300 mm. Trasa má být pokud možno vyznačena, např. výstražnou fólií.

Další požadavky se týkají vstupu přípojky do objektu.

Prostup přípojky, včetně chráničky, nesmí zhoršit mechanickou stabilitu objektu, požární odolnost stěny a její tepelnou a zvukovou izolaci. Přípojka procházející dutými stěnami a pod podlahou musí být uloženy v chráničce. Chránička musí být utěsněna podle níže uvedeného obrázku 2.

Legenda: a – obvodová zeď; b – dutina; c – izolace; d – vnitřní stěna; e – úchyt; f – chránička; g – ohyb; h – pružný tmel; i – malta

Chráničky musí být z korozivzdorného, plynotěsného materiálu.

Následující požadavky platí pro vnitřní plynovod.

Trasa přípojky uvnitř objektu musí být co nejkratší a počet spojů na přípojce musí být minimalizován. Přípojka nemá být vedena úhlopříčně. Má být vedena přístupnými a dobře větranými prostory. Pokud to není možné, je možno využít následující náhradní opatření:

• odvětrané chráničky nebo kanálky
• potrubí bez spojů nebo se spoji pájenými na tvrdo nebo svařovanými
• vyplnění prostoru okolo přípojky inertním materiálem atp.

V blízkosti přípojky se nesmějí nacházet kabely elektrického vedení nebo potrubí s horkou nebo chladicí vodou. Přípojka nesmí být namáhána vibracemi. Vedení přípojek v účelových prostorách, jako jsou výtahové šachty, šachty pro shoz odpadků větrací nebo klimatizační zařízení, transformátorovny nebo kanalizace, smí být pouze po provedení zvláštních opatření.

Přípojka se dimenzuje tak, aby tlak před hlavním uzávěrem plynu byl alespoň roven tlaku uvedenému ve smlouvě s odběrateli. Při dimenzování se bere v úvahu i předpokládané budoucí zvýšení odběru plynu, přičemž kapacita přípojky nemusí být nezbytně rovna součtu příkonů všech stávajících a předpokládaných spotřebičů. V úvahu musí být vzata i výška objektu, zejména v případě provozních tlaků do 10 kPa. Pokud by mohlo dojít k záměně plynovodní přípojky za jiné potrubní vedení, je nutno přípojku označit (běžné je označení žlutou barvou).

V kapitole 5 jsou uvedeny požadavky na stavbu.

Při výstavbě je nutno zajistit bezpečnost pracovníků i veřejnosti. Zvláštní ohledy je nutno vzít k potřebám starších a handicapovaných osob.

Pokud není možno dodržet předepsané vzdálenosti od ostaních vedení, musí být mezi tato vedení vložena ochranná konstrukce.

Při napojování přípojek musí být zajištěna bezpečnost provádějících osob a spolehlivost dodávek plynu za současné minimalizace úniku plynu a jeho vznícení. Toho se dosáhne mimo jiné vyloučením výboje statické elektřiny u potrubí z polyethylenu, vodivým propojením rozpojovaného nebo spojovaného ocelového potrubí a vložením izolačního spoje mezi potrubí z oceli a litiny.

V kapitole 7 jsou stanoveny požadavky na zkoušení přípojek.

Tlakové zkoušky se provádějí podle ČSN EN 12327 „Zařízení pro zásobování plynem – Tlakové zkoušky, postupy při uvádění do provozu a odstavování z provozu – Funkční požadavky“. U nových přípojek se provádí jak zkouška pevnosti, tak i zkouška těsnsoti. U přípojek uváděných opětovně do provozu nebo u přípojek upravených postačuje tlaková zkouška těsnosti. Tlaková zkouška může být provedena i u přípojky napojené na plynovod, pokud uzávěr oddělující přípojku od plynovodu odolá zkušebnímu přetlaku.

Zkouška těsnosti je úspěšná v případě, kdy je pokles tlaku menší, než stanoví národní předpis, nebo kdy není při kontrole těsnosti spojů pěnotvorným roztokem zjištěn únik zkušebního média.

Při zkoušce je nutno dodržet bezpečnostní zásady uvedené v ČSN EN 12327. V případě potřeby je nutno vyznačit nebezpečnou oblast okolo zkoušené přípojky a zakázat vstup nepovolaným osobám. Před zahájením zkoušky se musí revizní technik přesvědčit, zda byla přípojka zhotovena v souladu s požadavky uvedenými v návrhu. Musí být zabráněno proniknutí zkušebního média do uličního nebo domovního (průmyslového) plynovodu.

Zkušebními médii mohou být:

• vzduch
• inertní plyn (např. dusík)
• plyn z distribuční soustavy
• voda

Na rozdíl od ČSN EN 1775 „Zásobování plynem – Plynovody v budovách – Nejvyšší provozní tlak ≤ 5 bar – Provozní požadavky“ je zde připuštěna hydraulická zkouška. Zkoušku těsnosti je možno provádět provozním tlakem plynu pouze v případě, kdy jsou přístupné všechny spoje. Pokud se provádí tlaková zkouška pevnosti i těsnosti současně, je zkušební tlak u obou zkoušek roven zkušebnímu tlaku při zkoušce pevnosti. V případě, kdy je tlaková zkouška pevnosti i těsnosti prováděna odděleně, provádí se nejprve zkouška pevnosti.

Zkušební tlaky jsou uvedeny v tabulce 1:

Tab. 1 – Zkušební tlaky

MOP *) [Bar]	STP/CTP**)
5,0 < MOP < 16,0	> 1,30 MOP
2,0 < MOP < 5,0	> 1,40 MOP
0,1 < MOP < 2,0	> 1,75 MOP
MOP < 0,1	> 2,50 MOP (1)
(1) Pokud je MOP menší než konstrukční tlak (DP), lze zkušební tlaky vztáhnout k DP.

*) MOP - nejvyšší tlak, při kterém je možno zařízení provozovat za běžných podmínek nepřetržitě
**) STP/CTP – zkouška pevnosti/kombinovaná zkouška

Zkušební tlaky při zkoušce pevnosti pro MOP do 5 barů jsou shodné s tlaky podle ČSN EN 1775. Proti ČSN EN 1775 je zde navíc uvedena možnost odvodit zkušební tlak od konstrukčního tlaku. Tlak při zkoušce těsnosti má být v případě, kdy nebyla předtím prováděna zkouška pevnosti, roven nejméně provoznímu tlaku; nesmí však být větší než tlak při tlakové zkoušce pevnosti.

Doba trvání tlakových zkoušek není v evropské normě stanovena konkrétně – to ponechává na národních předpisech jednotlivých zemí.

Vadné části přípojky lze vyměnit nebo opravit. Poté je nutno zkoušky opakovat.

V kapitole 8 jsou stanoveny požadavky na uvádění do provozu a odstavování z provozu. Tyto operace se provádějí v souladu s ČSN EN 12327 „Zařízení pro zásobování plynem – Tlakové zkoušky, postupy při uvádění do provozu a odstavování z provozu – Funkční požadavky“. Za povšimnutí stojí požadavek, že přípojka musí být uvedena do provozu bezprostředně po ukončení zkoušky těsnosti.

Při odvzušňování přípojky musí být plyn vypouštěn na bezpečné místo, přednostně do volného ovzduší, nebo spalován na fléře. Při odvzdušňování do vnitřního prostoru musí být vždy použita fléra. Hadice použitá k odvedení směsi vzduchu a plynu musí být opatřena kovovou koncovkou nebo pojistkou proti prošlehnutí.

Uvádění do provozu je ukončeno tehdy, kdy je v přípojce pouze distribuovaný plyn. Za odstavenou z provozu se považuje přípojka, v níž jsou hořlavé plyny v bezpečných koncentracích. Konkrétní hodnotu ponechává evropská norma na národních předpisech.

Provoz, kontroly a údržba se provádí podle kapitoly 9 nové normy a podle vybraných článků kapitoly 13 ČSN EN 12007-1 Zařízení pro zásobování plynem – Plynovody s nejvyšším provozním tlakem do 16 bar včetně – Část 1: Obecné funkční požadavky.

Skladování materiálu nebo vysazování stromů nad přípojkou je zakázáno pouze v případech, kdy dojde ke zhoršení přístupnosti nebo k narušení bezpečnosti provozu. Provozovatel distribuční sítě má předat odběrateli pokyny pro ovládání a údržbu hlavního uzávěru plynu.

Provozovatel distribuční sítě musí vést o přípojkách dokumentaci, obsahující například tyto níže uvedené údaje:

• údaje o stavbě, zkouškách a uvedení do provozu
• způsob označení přípojky a možnost zjištění její trasy
• parametry přípojky
• součásti přípojky sloužící k provozu a údržbě

Pokud je odběrateli předávána výkresová dokumentace, musí být se zakreslením skutečného provedení. Informace o trase přípojky musí být poskytnuty dotčeným organizacím, úřadům a třetím stranám.

V příloze A jsou uvedeny základní informace o způsobech provádění spojů na přípojkách.

Pro metody spojování platí ČSN EN 12007-2 pro polyethylen a ČSN EN 12007-3 pro ocel.

Závitové spoje se provádějí podle ČSN EN 10226-1 „Trubkové závity pro spoje těsnící na závitech – Část 1: Vnější kuželové závity a vnitřní válcové závity – Rozměry, tolerance a označování“ a ČSN EN 10226-2 „Trubkové závity pro spoje těsnící na závitech – Část 2: Vnější kuželové závity a vnitřní kuželové závity – Rozměry, tolerance a označování“. Je zde uvedena poznámka, že v některých zemích jsou závity kužel-kužel zakázány. Závitové spoje nesmí být zhotoveny podle různých norem. Závitové tvarovky se zhotovují z oceli, litiny nebo mědi a jejích slitin.

Dalšími možnými spoji jsou spoje svařované nebo pájené natvrdo a naměkko. Zde je uvedena poznámka, že v některých zemích mohou být spoje pájené naměkko zakázány.

Co se týká mechanických spojů, norma uvádí odkazy na následující předpisy:

• ISO 10838 pro mechanické tvarovky na polyethylenové potrubí
• EN 15266 pro tvarovky na vlnovcových ohebných trubkách z korozivzdorné oceli
• EN 1092-1 a EN 1515-1 pro příruby
• EN 1254-2 a EN 1254-3 pro svěrné spoje na trubkách z mědi

Lisované spoje musí vyhovovat příslušným předpisům pro měď a nerezové ocelové potrubí. Pro druhý jmenovaný materiál je uveden FprEN 10352:2013, což je konečný návrh předběžné evropské normy, tedy předpis, který není k dispozici v soustavě českých technických norem.

Lisované spoje smějí provádět osoby se zvláštním školením, neboť lisování je ucelený proces, u něhož kvalita spoje závisí na řadě faktorů, jako je použití správného trubního materiálu, tvarovky, O-kroužku a lisoacích kleští se správnými čelistmi.

U lisovaných spojů mohou jednotlivé země omezit jejich použití stanovením nejvyššího přípustného tlaku.

Dále jsou uvedeny specifické požadavky pro lisování trubek z mědi.