Větrné elektrárny IV. – Vývoj instalací v ČR i ve světě od přelomu tisíciletí
Článek se zabývá nárůstem instalací větrné energetiky od přelomu tisíciletí. Větrná energie se na počátku 21. století stala nejdynamičtěji se vyvíjejícím oborem energetiky v Evropě. V období 2000–2015 vykázala nejvyšší nárůst instalovaného výkonu mezi všemi dalšími zdroji.
Přibylo 138 tis. MW instalovaného výkonu, zatímco u zdrojů na zemní plyn 120 tis. MW a fotovoltaiky 95 tis. MW. Přírůstky ostatních zdrojů jsou jen v jednotkách procent v porovnání se třemi nejrychleji se vyvíjejícími obory. Biomasa si připsala 8 000 MW, hydroelektrárny 9 000 MW, spalovny odpadů přidaly 3 000 MW. Naopak ubylo nukleárních zdrojů (−12 000 MW), uhelných zdrojů (−33 000 MW) a zdrojů na tekutá ropná paliva (−25 000 MW). V evropském energetickém mixu vzrostl podíl instalovaného výkonu větrných elektráren z 2,4 % na 15,6 % (z 12 887 MW na 141 579 MW).
Do třetího tisíciletí vstoupila evropská větrná energetika s bilancí 7 713 MW instalovaného výkonu. Už koncem 90. let dosáhlo nejvyššího instalovaného výkonu Německo a jeho bezkonkurenčně největší podíl dosáhl na přelomu tisíciletí 3 444 MW (25 % celosvětového instalovaného výkonu), následovaly Dánsko (1 580 MW), Španělsko (1 180 MW), Nizozemsko (386 MW), Velká Británie (351 MW), Itálie (223 MW), Švédsko (195 MW), Irsko (73 MW), Řecko (67 MW), Portugalsko (60 MW), Rakousko (42 MW), Finsko (26 MW), Francie 19 MW, Norsko (13 MW). V Česku se ale větrná energetika uložila roku 1996 k několikaletému „zimnímu spánku“ a na dalších 6 let ustrnula na instalovaném výkonu, ba co víc – došlo k poklesu o 1875 kW demontáží sedmi větrných elektráren.
| Rok | Počet větrných elektráren | Instalovaný výkon [kW] | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Nové | Odstraněné | Celkem | Nový | Odstraněný | Celkem | |
| 1991 | 1 | 1 | 150 | 150 | ||
| 1992 | 3 | 4 | 465 | 615 | ||
| 1993 | 4 | 8 | 910 | 1 525 | ||
| 1994 | 10 | 18 | 4170 | 5 695 | ||
| 1995 | 6 | 1 | 23 | 2545 | 75 | 8 165 |
| 1996 | 0 | 2 | 21 | 240 | 375 | 8 030 |
| 1997 | 0 | 2 | 19 | 0 | 715 | 7 315 |
| 1998 | 0 | 2 | 17 | 0 | 635 | 6 680 |
| 1999 | 0 | 1 | 16 | 0 | 150 | 6 530 |
| 2000 | 0 | 16 | 0 | 6 530 | ||
| 2001 | 0 | 16 | 0 | 6 530 | ||
| 2002 | 1 | 17 | 100 | 6 630 | ||
| 2003 | 3 | 20 | 2 700 | 9 330 | ||
| 2004 | 13 | 1 | 32 | 7 180 | 315 | 16 195 |
| 2005 | 15 | 47 | 12 750 | 28 945 | ||
| 2006 | 20 | 67 | 24 660 | 53 605 | ||
| 2007 | 33 | 5 | 95 | 63 200 | 1 915 | 114 890 |
| 2008 | 19 | 3 | 111 | 31 600 | 1 165 | 145 325 |
Růst instalací i výkonů
Aktuální zpráva EWEA o vývoji větrné energetiky v Evropě potvrzuje trvající pozice lídrů tohoto oboru z minulých let. Vzhledem k meziročnímu nárůstu instalací v Německu (+6013 MW, z toho 2282 MW na mořských instalacích) se zvýšil jeho odstup od dalších příček v „evropské lize větrné energetiky“. „Skokanem roku“ se stalo Polsko, kde přibylo 1266 MW výkonu, což znamená připojení jedné 3,4 MW elektrárny každý den roku 2015 a Polsko se tak dostalo na 7. příčku evropského pořadí. Z dat zprávy GWEC vyplývá meziroční nárůst 30 500 MW v Číně, která už bezpochyby letos výrazně předstihne celou Evropu. Česká republika s nulovým přírůstkem zamrzla na 282 MW, Slovensko již více než 10 let stagnuje s 3,1 MW výkonu na dvou lokalitách (Cerová u Senice – od r. 2003 čtyři větrné elektrárny Vestas po 660 kW a jedna elektrárna Vestas 500 kW na lokalitě Ostrý vrch, asi 2 km od hranic ČR u Velké nad Veličkou / Javorníku na Hodonínsku).
Přelom tisíciletí však přinesl nebývalý pokrok v technologii větrných elektráren i ve vývoji instalací v Evropě i celosvětově. Statistiky Evropské asociace větrné energetiky (EWEA) i její sestry – světové asociace (GWEC) to jednoznačně potvrzují. V tabulce 2 jsou uvedena data o vývoji instalací v 15 evropských zemích v pořadí podle jejich aktuální pozice v „evropské lize“ větrné energetiky k 31. 12. 2015.
| Země | Instalovaný výkon [MW] | |||
|---|---|---|---|---|
| 2000 1) | 2005 2) | 2010 2) | 2015 2) | |
| Německo | 3 444 | 18 415 | 27 214 | 44 946 |
| Španělsko | 1 180 | 10 028 | 20 676 | 23 025 |
| Velká Británie | 351 | 1 332 | 5 204 | 13 602 |
| Francie | 19 | 757 | 5 660 | 10 358 |
| Itálie | 223 | 1 718 | 5 797 | 8 958 |
| Švédsko | 195 | 510 | 2 163 | 6 025 |
| Polsko | 7 | 83 | 1 107 | 5 100 |
| Portugalsko | 60 | 1 022 | 3 898 | 5 079 |
| Dánsko | 1 580 | 3 136 | 3 752 | 5 064 |
| Turecko | 9 | 20 | 1 329 | 469 |
| Nizozemsko | 386 | 1 219 | 2 237 | 3 431 |
| Rumunsko | 1 | 1 | 462 | 2 976 |
| Irsko | 73 | 498 | 1 428 | 2 486 |
| Rakousko | 0 | 819 | 1 011 | 2 412 |
| Belgie | 6 | 167 | 911 | 2 228 |
| Česká republika | 7 | 28 | 215 | 282 |
| EVROPA | 40 898 | 86 279 | 147 772 | |
| USA + Kanada | 9 832 | 44 189 | 85 671 | |
| Čína | 1 260 | 59 091 | 145 104 | |
| Indie | 4 430 | 13 065 | 25 088 | |
| SVĚT | 17 430 | 59 091 | 197 039 | 432 419 |
| Poznámka: Země jsou seřazeny podle velikosti instalovaného výkonu k 31. 12. 2015 (poslední dostupná data ze zdrojů EWEA a GWEC) 1) stav k 1. 1. 2000 2) stav k 31. 12. 2005, 2010, 2015 | ||||
Vývoj technologií
Dánské národní centrum pro testování prototypů velkých větrných elektráren na západním pobřeží Jutského poloostrova u Osterildu. Průměrná rychlost větru na této lokalitě je 9 m/s. (Foto B. Koč)
Porovnání větrný mlýn / větrná elektrárna
Podíl na takovém nárůstu instalovaného výkonu má nejen kvantitativní, ale i kvalitativní (tj. výkonový) růst jednotlivých větrných elektráren. V současnosti jsou nejčastěji stavěna zařízení s jednotkovým výkonem nad 3 MW, špičková až do 7,5 MW a na zkušebních lokalitách už nové typy míří k 8 MW. Uvažuje se o tom, kdy bude překonána hranice 10 MW.
Technologie větrných elektráren doznala koncem 20. století výrazných inovací. Koncentrace výroby do větších firem, jejich finanční zázemí a tím i větší možnost financování nezbytného vývoje v konkurenčním prostředí přinesly nová řešení, nové materiály i nové řídicí systémy provozu větrných elektráren. V některých zemích se větrným elektrárnám – a také ostatním obnovitelným zdrojům energie – dostalo politického i společenského pochopení a legislativního zázemí. Po „desetiletí Dánska“ jako pionýrské zemi oboru větrné energetiky se druhým lídrem oboru následujícího období po r. 2000 stalo Německo. V Asii měla nejrychlejší start Indie, roku 2009 však byla předstižena Čínou, která letos bezesporu předstihne celou Evropu. Severní Amerika je v současném světovém žebříčku druhá, Německo třetí.
Vnější podoba větrných elektráren se ustálila na schématu ocelový tubus, případně se spodním železobetonovým dílem, otočně uložená gondola na jeho vrcholu, která ukrývá osu a ložisko rotoru, systém natáčení gondoly (elektromotory) a listů (většinou s hydraulickým natáčením). Všechny v současnosti vyráběné velké větrné elektrárny jsou vybaveny tzv. „pitch“ regulací, která umožňuje změnou úhlu náběhu kontinuální nastavování listů podle větrných poměrů a nastavených parametrů provozu daného typu elektrárny. Protipólem „pitch“ regulace je regulace typu „stall“ u starších typů, kdy jednotlivé listy mají zakomponován mechanický systém, který při překročení bezpečných otáček rotoru změní např. klapkami, sloty nebo natočením konců listů aerodynamické poměry a rotaci zpomalí, až zastaví.
Účinnost větrných rotorů (maximum energie, které lze větrným rotorem získat) byla teoreticky i empiricky stanovena tzv. Betzovou konstantou. Může dosáhnout maximální hodnoty 0,59. Experimentálně to naznačila i měření Poul la Coura v dánském Askově na přelomu 19. a 20. století, tedy ještě před definováním Betzovy konstanty. Poul la Cour prováděl měření ve svém aerodynamickém tunelu při konstantní rychlosti proudu vzduchu a postupným snižováním počtu listů větrného rotoru. Jeho řada měření skončila u třílistého rotoru. Teoreticky však jsou ještě účinnější rotory se dvěma, nebo i jedním listem rotoru, jejichž provozní nevýhodou je nepravidelné zatížení tlakem větru v okamžiku, kdy je jeden list v dolní poloze, kde je proud vzduchu ovlivněn zastíněním nebo turbulencemi kolem tubusu (věže) elektrárny. Třílistý rotor má z tohoto pohledu nejvyváženější chod.
Růst rozměrů a výkonů VtE 1980–2015
Větrná elektrárna Enercon E-112 s výkonem 4,5 MW (obec Egeln u Magdeburgu) a porovnání velikosti spodního železobetonového dílu věže s autobusem. (Foto B. Koč)V řešení pohonu generátoru jsou dva hlavní systémy. První se systémem „direct drive“, kde chybí převodovka, druhý s klasickým generátorem a převodovkou. Reprezentanty těchto dvou koncepcí jsou elektrárny Enercon (direct drive) a Vestas (převodovka před generátorem). Elektrárny Enercon jsou typické gondolami vejčitého tvaru, v nichž je v místě největšího průměru uložen prstencový mnohapólový generátor. (Další skutečnosti o konstrukci a jednotlivých dílech větrných elektráren budou uvedeny v následujících dílech.)
Největší pokroky v technologiích větrných elektráren však jsou ty, které nejsou vidět. Pokračuje vývoj geometrie listů pro zvýšení jejich účinnosti a také s cílem snížení parametrů hluku, roste jejich délka a hranicí pro pozemní instalace se stává možnost transportu listů na stavbu. Větrné elektrárny Enercon E-126 už ale mají listy dělené na dvě části, které jsou sestavovány až při montáži na stavbě. Používání nových materiálů (kevlar) na dříky listů umožňuje jejich subtilnější a lehčí laminátový profil. A ta největší doslova výrobní tajemství jsou v softwarovém nastavení regulace a provozu strojů. Novinkou jsou CO2 lasery (tzv. lidary), vyvinuté původně v Dánském výzkumném centru v Riso pro měření turbulenci v plazmě. Mohou však měřit i směr a rychlost větru ve vzdálenosti několika set metrů před elektrárnou. Program pak začne s několikasekundovým předstihem nastavovat gondolu a listy do optimální konfigurace, což může přinášet vyšší využití instalované kapacity větrné elektrárny při proměnlivých charakteristikách větru.
Boom větrné energetiky v Německu
Německo bylo první zemí, kde byl přijat zákon o podpoře připojení obnovitelných zdrojů energie k síti. Původním impulsem pro vznik zákona byla nespokojenost bavorských farmářů s tím, že nemohli k sítím připojovat své malé vodní elektrárny. Zákon je známý jako Stromeinspeisungsgesetz, častěji však mezinárodně vžitý jako „law on feed-in elektricity“. Stanovení tzv. „feed-in“ tarifů a povinnosti výkupu elektrické energie z obnovitelných zdrojů přinesl nové principy podpory nového směru energetiky, které velmi rychle v praxi pomohly rozšíření OZE na celém území Německa.
Hermann Albers, jeden z prvních německých farmářů, kteří postavili na svých pozemcích větrné elektrárny (1998). V současnosti je prezidentem německého Svazu pro větrnou energii BWE (Bundesverbandes WindEnergie). Často nyní musí vyměnit volant traktoru za „světla ramp“ před televizní kamerou. (Foto B. Koč, repro TV)V rovinatých a větrných severních oblastech Německa zákon umožnil farmářům využít zkušeností jejich dánských sousedů, vlastníků a provozovatelů větrných elektráren ve využívání větrné energie, která v této oblasti nabízela větší možnosti, než energie vodních toků, které jsou typické pro hornatější Bavorsko. Začalo se šířit hnutí „energetických rebelů“ – Stromrebellen. Jeden z nich žil koncem devadesátých let nedaleko Hamburgu u malé obce Simonsberg. Mezi deseti větrnými elektrárnami sel ozimy farmář Hermann Albers, který elektrárny na svých polích postavil. Volil to nejlepší, co bylo tehdy k dispozici, elektrárny Enercon s tehdy revoluční bezpřevodovkovou koncepcí a 500 kW výkonu. Každá ho stála, včetně základů a přípojky k síti, rovný milion tehdejších západoněmeckých marek. Pomohla mu banka. Plocha, kterou elektrárny kolem zpevněné polní cesty mezi jeho pozemky zabraly, se na 200hektarové výměře jeho polí prakticky neprojevila. Jeho elektrárny dodávaly do sítě průměrně 13 mil. kWh elektrické energie za rok. Až 30% využití instalované kapacity svědčí nejen o dobré lokalitě, ale i o schopnosti větrných elektráren větrných poměrů efektivně využít. Prodej elektrické energie z větrných elektráren se farmáři Albersovi stal největším příjmem z jeho podnikání, který čistými výnosy předčil i roční produkci 5 000 prasat a prodej části obilí z jeho polí. V současnosti je Hermann Albers presidentem německého Svazu pro větrnou energii BWE (Bundesverbandes WindEnergie).
Po sjednocení Německa roku 1990 proniklo hnutí energetických rebelů i do tzv. východních zemí Německa – bývalé NDR. Tam se rozšířil další způsob vlastnictví, u větrných elektráren většinou formou společné investice občanů jedné obce do těchto zařízení.
Většina zdrojů v rukou jednotlivců aneb demokratizace energetiky
Koncem roku 2010 bylo v Německu instalováno 53 tis. MW výkonu obnovitelných zdrojů energie, především v podobě větrných a solárních elektráren. Podíl farmářů a jednotlivců z řad obyvatel na vlastnictví této kapacity dosáhl 51 %. Ve finančním vyjádření to představuje soukromé investice ve výši 100 mld. USD. Podrobnější strukturu vlastnictví větrných elektráren ukazuje tabulka 3. Roku 2010 bylo 54 % větrných elektráren v Německu ve vlastnictví jednotlivců, občanských sdružení a farmářů. I když je pravděpodobné, že při útlumu klasických energetických zdrojů (včetně jaderných) půjdou do oboru větrné energetiky ve větším měřítku uvolněné prostředky velkých korporací, zůstane podíl jednotlivých drobných investorů ještě dlouho významný.
| Vlastníci | Podíl na instalacích OZE v SRN |
|---|---|
| Jednotlivci (občané, obč. sdružení) | 52 % |
| Farmáři | 2 % |
| Developeři | 21 % |
| Obce a města | 7 % |
| Investiční fondy | 16 % |
| Průmysl | 2 % |
Rozptýlené individuální vlastnictví elektráren využívajících obnovitelných energetických zdrojů bývá často uváděno jako přechod k demokratizaci energetického sektoru. Definovat a popsat tuto tezi by vydalo na velkou technicko-ekonomicko-ekologicko-filozofickou studii. Občané – vlastníci či podílníci na obnovitelných zdrojích – se mohou energetického byznysu zúčastnit prostřednictvím vlastní peněženky. Jde o výhodnou a perspektivní investici, přičemž součástí výnosu je i cena peněz (úvěru), který by při klasickém financování inkasovaly banky. Při klesajících výrobních cenách elektrické energie z VtE se stává zajímavou možností i odpoutání části výkonu od dodávek do sítě „odpočtem“ mezi výrobou a spotřebou komunity spoluinvestorů (tzv. net metering), případně obce, což mj. souvisí s orientací na rozptýlené zdroje a chytré sítě. Reálná výrobní cena elektrické energie z VtE je už nyní u větrných elektráren citelně nižší, než je běžná souhrnná cena za nakupovanou kWh pro běžného spotřebitele. Tento faktor zároveň přináší obecné přijetí větrných zdrojů v krajině, takřka „za humny“ obcí, ve vzdálenosti několika stovek metrů od zástavby. Jejich reálný a mnohaletý provoz pak vyvrací mýty např. o narušení krajinného rázu, hluku, vibracích, infrazvuku, likvidaci ptactva a vyhánění zvěře z okolí, stroboskopických efektech, rušení TV signálu, poklesu cen nemovitostí kdekoliv na dohled od větrných elektráren atd.
Sdružená investice občanů, obce, nebo s podílem obou, může omezit i případné spory dvou sousedních obcí. Ty vznikají tak, že na katastru jedné obce se uvažuje o stavbě větrné elektrárny a o pravidelném příspěvku provozovatele této elektrárny do obecní kasy. Sousední obec, která na investici (a tím pádem i profitu) podíl nemá, se začne stavět proti. Pokud se do financování investice projektu zapojí více obcí nebo lidí, výrazně se tím snižuje riziko konfliktu s místními usedlíky a zvyšuje se společenská prestiž elektrárny.
Vývoj v dalších zemích
Úspěšné příběhy rozvoje větrné energetiky můžeme najít v řadě zemí.
Španělsko se již roku 2005 stalo číslem 2 v evropském pořadí. Země tak využívá výhodných větrných poměrů zejména na nezalesněných hřbetech hor. Ve Španělsku také vznikly nové firmy vyrábějící větrné elektrárny: Alstom Wind (vlastněný od r. 2014 firmou General Electric), Gamesa a Ecotecnica, rovněž součást GE.
Sousední Rakousko našlo vynikající větrné podmínky především v oblasti mezi Vídní a Bratislavou, kde je na poměrně malém území instalována většina celkového výkonu větrných elektráren v této zemi. První instalace větrných elektráren v Rakousku přišly o 5 let později než u nás, už v letech 2005–6 byl však celkový instalovaný výkon v Rakousku 819 MW (v ČR tehdy 53 MW) a dokonce již tehdy trojnásobný, než je současný stav v ČR.
Většina rakouských instalací je v zemích Burgenland a Niederösterreich. V oblasti severovýchodně od Neziderského jezera až k maďarským hranicím je krajina větrnými elektrárnami poseta snad až příliš a rakouské větrné elektrárny jsou dobře vidět i z Bratislavy. Je možné, že v perspektivě deseti let budou na provozem prověřených větrných lokalitách některé větrné elektrárny s výkony 2–3 MW vyměněny za stroje s výkony nad 5 MW, kterých by mohlo být méně (při současném zahuštění by se pak už pravděpodobně vzájemně ovlivňovaly turbulencemi).
Na druhé straně se v Rakousku větrné elektrárny objevily i v nadmořských výškách kolem tisíce metrů. Je to např. Laussa, 40 km jižně od Lince, nebo skupina šesti elektráren Vestas V80 na 100 m vysokých věžích na rakouské straně hřebene Šumavy nad obcí Vorderwiessenbach, 8–12 km jižně od Vyššího Brodu. Projekt na Šumavě byl roku 2003 zamýšlen jako přeshraniční, na území ČR byly vytipovány dvě vhodné lokality, ale k realizaci nedošlo.
V Rakousku byla také postavena nejvýše položená větrná farma v Evropě, situovaná ve Štýrsku v pohoří Tauren (projekt TaurenWind). Na hřebeni mezi horami Schönberg (1943 m n.m.) a Kobaldeck (1834 m n.m.), asi 100 km jižně od Lince a 80 km SZZ od města Graz (GPS: 47°16´6.422´´ N, 14°23´3.940´´ E) bylo postaveno 11 větrných elektráren Vestas V66 s výkonem po 1,75 MW, s průměrem rotoru 66 m a výškou stožárů 60 metrů. Jde o turisticky velmi frekventovanou oblast a panoráma s linií větrných elektráren se stalo symbolem této lokality a právě větrné elektrárny jsou často cílem turistů. V takové extrémní lokalitě bylo třeba řešit problémy s dopravou dílů po trasách s velkým stoupáním a omezujícími poloměry zatáček. Listy elektráren byly na lokalitu transportovány na dlouhém závěsu pod vrtulníkem, což bylo vzhledem k proudění vzduchu pod rotorem vrtulníku v interakci s charakterem břemene velmi odvážné (bezpochyby však důkladně propočítané a odzkoušené) řešení. Provozní problémy pak může přinášet námraza na listech. Aktivní rozmrazování je možné, ale technicky i energeticky poměrně náročné. Systémy větrné elektrárny však jsou pro takové lokality vybavovány čidly, která zjistí nerovnováhu a vibrace na listech obalených námrazou a provoz zablokují.
V Rakousku byla také postavena první větrná elektrárna Enercon s výkonem 7,5 MW ve střední Evropě. Stojí asi 20 km jihozápadně od centra Bratislavy, západně od obce Potzneusiedl (GPS: 48.0486681 N, 16.9123500 E). A nedaleko byl u obce Zurndorf roku 2013 zahájen provoz podniku pro výrobu železobetonových spodních železobetonových dílů (segmentů) věží větrných elektráren Enercon s výkony 3 a 7,5 MW. Je to učebnicový příklad využití místních zdrojů (štěrk, cement, armovací železo z oceláren v Linci) v synergii s dopravními možnostmi (dálnice a Dunaj) pro dopravu dílů po vodě po i proti proudu Dunaje do Maďarska, Rumunska, Bulharska ale i do Německa a dalších zemí, propojených v západní Evropě sítí vodních cest. Kromě toho tím zde obor větrné energetiky vytváří stovky pracovních míst.
Montáž armatury a expedice hotových železobetonových dílů spodní části tubusu pro větrné elektrárny Enercon 112 / 3 MW. (Foto B. Koč)O Dánsku toho bylo již napsáno mnoho. To, že se růst instalovaného výkonu větrných elektráren v této pionýrské zemi celého oboru po r. 2005 zpomalil, je způsobeno malou rozlohou země (43 tis. km2 – asi polovina rozlohy ČR) a vyčerpáním vhodných lokalit. Dalším faktorem je v posledních letech přesun projektů na mořské, tzv. „offshore“ lokality v mělčinách do 20 km od pobřeží, u nichž plánování i realizace trvají déle. Je zajímavé, že první dánská, ale i světová offshore instalace byla uvedena do provozu roku již roku 1991 u Vindeby, 2 km od SZ cípu dánského ostrova Lolland. Instalace 11 větrných elektráren po 450 kW, ještě se stall regulací (mechanické rušení aerodynamiky listů otočnými konci lopatek) ověřila, že offshore elektrárny mají v průměru až o 20 % vyšší výrobu než stejné stroje na pevné zemi. Přelomovou offshore instalací se pak roku 2001 stala stavba 20 elektráren s výkony po 2 MW v průlivu Oresund na dohled od Kodaně. O této i dalších „offshore“ instalacích bude samostatný díl seriálu.
V Asii přišel razantní nástup kolem roku 2005. Není už asi překvapením, že již roku 2013 se světovým lídrem stala Čína, která sama už má nyní na svém území takřka tolik větrných zdrojů, jako celá Evropa. Je přitom zajímavé, že rychlejší byl zpočátku nástup Indie: roku 2005 byl instalovaný výkon v této zemi v porovnání s Čínou zhruba třetinový, o 5 let později byl poměr už opačný. Čína i Indie mají vysoký potenciál pro další rychlý růst oboru. Větrná energie může především v Číně využít obrovských řídce obydlených oblastí s excelentními větrnými poměry. V rozvíjejících se ekonomikách mohou větrné elektrárny pomoci rychle řešit i hlad po energii i v oblastech s nedostatečnou strukturou a kapacitou sítí, a občas i jejich samotnou elektrifikaci. V obou zemích přispívá rozvoji oboru i silné státní vlastnictví sítí a direktivní plánování investic, tím i snazší „stavební řízení“ bez obstrukčních překážek a časových ztrát. Čína plánuje zvýšení současné instalované kapacity na dvojnásobek do roku 2020 na více než 200 GW, Indie má cíl 60 GW do roku 2022.
Pro USA byly v osmdesátých a devadesátých letech charakteristické obří větrné parky v průsmycích mezi pobřežím Pacifiku a vnitrozemím, kde jsou větrné parky se stovkami větrných elektráren – od prvních dovezených strojů dánského výrobce Nordtank z r. 1980 až po nejnovější typy různých výrobců. Někteří z nich postavili v USA své vlastní továrny. Větrné parky se v posledních letech šíří i do oblastí Velkých plání od Texasu po Dakotu.
Vstup do 21. století znamenal pro větrnou energetiku nové výzvy v podobě zaměření na stavbu větrných elektráren na mořských mělčinách Baltu, Severního moře i Atlantiku. Celý obor se začal dělit podle specializace na „onshore“ a „offshore“ instalace a projekty. Mořské instalace mají svá specifika i své specializované veletrhy a konference. Více se jim budeme věnovat v jednom z dalších dílů seriálu.
The article deals with the development of wind energy installations at the turn of the millennium. At the beginning of the 21st century wind energy has become the most dynamically evolving energy industry in Europe. In the period 2000 - 2015 it recorded highest energy growth in installed capacity among all other sources.