Požární zkouška slaměného domu s jílovými omítkami
Článek popisuje velkorozměrovou požární zkoušku jednopodlažního nepodsklepeného slaměného objektu s jílovými omítkami – její průběh a výsledky. Jednou z motivací pro provedení zkoušky bylo experimentální ověření chování hořlavých konstrukcí s nehořlavou krycí vrstvou při požáru a vliv takovýchto konstrukcí na velikost odstupových vzdáleností.
Úvod
S rostoucí společenskou poptávkou po energeticky a environmentálně efektivním bydlení roste i použití obnovitelných, často hořlavých, materiálů. Preskriptivní návrh požární bezpečnosti, založený na přímých „tabulkových“ požadavcích, často nereflektuje skutečné chování konstrukcí a zvyšuje požadavky pouze z důvodu, že je konstrukce hořlavá. Tento princip využívá i česká legislativa: použití hořlavých konstrukcí je zejména v České republice významně limitováno z důvodů požární bezpečnosti, ať již jde o výškové limity objektu, vyšší požadavky na požární odolnost konstrukcí, popřípadě hodnocení požární otevřenosti obvodových konstrukcí. Vlivem klasifikace obvodové konstrukce jako požárně otevřené dochází k výraznému zvětšení odstupové vzdálenosti, což může znatelně limitovat možnosti umístění objektu na pozemek.
V České republice se problematika odstupových vzdáleností řeší podle českých technických norem řady ČSN 73 08xx, především podle kmenových norem ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804 [1,2]. Dle těchto norem je požárně nebezpečný prostor, z hlediska sálání tepla, dán hraniční hodnotou hustoty tepelného toku 18,5 kW/m2, která ohrožuje hořlavé prvky stavebních konstrukcí. Při určování odstupových vzdáleností se rozlišují tři klasifikace obvodové stěny z hlediska její požární otevřenosti: požárně uzavřená plocha, částečně požárně otevřená plocha a požárně otevřená plocha.
U konstrukcí obvodových stěn druhu DP3 (z hořlavých stavebních materiálů) se pro určení typu obvodové stěny, tedy zda se jedná o požárně otevřenou nebo požárně uzavřenou plochu, hodnotí hustota tepelného toku v líci obvodové stěny po dobu požadované požární odolnosti. Jako zcela požárně otevřené plochy se klasifikují obvodové konstrukce, které při požáru vykazují v rovině vnějšího líce stěny hustotu tepelného toku I > 60 kW/m2. Aby mohla být obvodová stěna druhu DP3 klasifikována jako částečně požárně otevřená plocha, musí být při požáru hustota tepelného toku uvolněného v rovině vnějšího líce stěny v rozmezí 15 < I ≤ 60 kW/m2, v případě požárně uzavřené plochy musí být hustota tepelného toku I ≤ 15 kW/m2 [1,2]. Problém tkví ve faktu, že je sice dán požadavek, ale již není stanoven postup, jak se má k výsledku dojít. Uvolňování tepla není možné měřit bez vnějších zdrojů, které mohou ovlivňovat výsledek. V současné době se proto využívá zkoušek požární odolnosti, a to z vnější i vnitřní strany, a zjišťují se teploty na neohřívané straně. Z těchto hodnot se pak dopočítává tepelný tok pomocí upraveného Stefan-Boltzmannova zákona:
kde I je sálavý tepelný tok [kW/m2]; ε je emisivita [–], pro požár platí ε = 1; Tmax je nejvyšší naměřená teplota na odvrácené (neohřívané) straně z obou zkoušek [°C]. Lze si položit otázku, proč je nutné do hodnocení započítávat teploty na vnitřní straně stěny (zkouší se obě strany), když předmětem hodnocení je charakteristika vnějšího líce. Dalším způsobem, jak odhadnout hodnotu toku tepelného záření hořlavé stěny, je součet celkového uvolněného tepla všech spalitelných vrstev konstrukce; avšak vzhledem k tomu, že případná nehořlavá povrchová (krycí) vrstva a tepelné uvolňování vrstev v čase nemají ve výpočtu žádný vliv, je skutečné chování konstrukce zanedbané a výsledky této metody jsou značně konzervativní.
Tento příspěvek seznamuje s experimentálním ověřováním chování hořlavé konstrukce při zvýšených teplotách, konkrétně nosné stěny z lisovaných balíků slámy opatřené jílovou (hliněnou) omítkou. Cílem výzkumného projektu bylo prohloubit znalosti o chování této konstrukce při požáru, a kromě jiného také zhodnotit příspěvek konstrukce k rozvoji a šíření požáru. Tento záměr zároveň navazuje na Projekt 1221420507: „Vybrané vlastnosti přírodních a dalších stavebních materiálů, stavebních prvků a budov“ programu Efekt MPO ČR, v rámci kterého byla zkoušena požární odolnost nosné slaměné stěny, s cílem umožnit komparaci výsledků akreditované zkoušky samostatného konstrukčního prvku a velkorozměrového požárního experimentu reálného objektu.
Experimentální objekt
Experimentální objekt byl navržen jako samostatně stojící objekt o maximálních půdorysných rozměrech 4,0 m × 6,0 m a výšce objektu cca 3,5 m. Svislé nosné konstrukce byly navrženy z balíků slámy, které tvořily hlavní nosný prvek. Uvnitř objektu byly navrženy dvě místnosti, západní a východní, které mezi sebou byly propojeny průchodem. Vzhledem k tomu, že mezi výstavbou a požární zkouškou probíhala v objektu dlouhodobá komparativní měření a bylo nutné umožnit nezávislé měření v obou místnostech zároveň, byl průchod v průběhu výstavby zapraven pomocí slaměných balíků omítnutých hliněnou omítkou a zprůchodněn teprve pro účely požárního experimentu. Z tohoto důvodu byla každá místnost opatřena samostatným vstupem (západní a východní strana objektu) a v každé místnosti bylo osazeno jedno plastové okno (o rozměrech 0,8 m × 1,4 m) do jižní fasády objektu, viz obr. 1 a obr. 2.
Obr. 1: Objekt před provedením omítek
Obr. 2: Konečný stav experimentálního objektu
Objekt byl založen na betonových patkách, na kterých byl osazen spodní nosný dřevěný věnec, spolupůsobící se základovými patkami pomocí závitových tyčí. Ztužení objektu bylo provedeno stažením stěn mezi dvěma tuhými konstrukcemi (spodní a horní obvodový věnec a rámy pro okenní a dveřní výplně z OSB desek a dřevěných latí) pomocí ocelových pásků. Na připravený věnec byly kladeny balíky slámy primárně zhutněné na cca 130 kg/m3, přičemž jednotlivé řady balíků byly propojeny svislými ocelovými tyčemi. Střecha objektu byla řešena jako pultová, s krytinou z asfaltových pásů. Nosnou konstrukci střechy tvořilo celkem 12 trámů o průřezu 80 × 160 mm, které byly pravidelně rozmístěny po délce objektu na horním nosném věnci, k němuž byly přichyceny z boku pomocí vrutů a úhelníků. Mezi trámy byla vložena minerální izolace, která byla v určitých místech podbita rabicovým pletivem. Na nosné trámy byl ze spodní strany přichycen podhled z OSB desek tl. 12 mm, z vrchní strany byly trámy taktéž zaklopeny OSB deskami tl. 12 mm. Na tyto OSB desky byly v podélném směru objektu uloženy trámy pro vytvoření spádové konstrukce střechy zaklopené vrstvou OSB desek tl. 18 mm, na které byla položena střešní krytina. Střešní krytinu tvořily asfaltové pásy, kladené ve dvou vrstvách na vazbu. Konstrukci podlahy tvořily dřevěné palety, které byly položeny na betonové podkladní desce. Přes palety byla umístěna foliová hydroizolace a následně vrstva slaměných balíků. Pro lepší roznášení zatížení do podlahy byl na slaměné balíky uložen křížem sbíjený rošt z dřevěných latí průřezu 40 mm × 50 mm opatřený z horní strany OSB deskami tl. 12 mm.
Z důvodu hodnocení technologických postupů, jež bylo součástí výzkumného projektu, byly omítky na různých fasádách experimentálního objektu realizovány odlišně, neboť stěny objektu byly rozděleny pro různé pracovní skupiny. Některé stěny měl na starosti profesionální omítač, některé byly přiděleny lidem, kteří prošli školením, jak omítky na slaměnou konstrukci nanášet, a zbylé byly realizovány díky široké veřejnosti, která se zúčastnila organizovaných workshopů. Složení použitých omítek na stavbu objektu bylo taktéž rozdílné. Přibližně na polovinu stěn objektu byla použita hotová pytlovaná směs od společnosti PICAS, hliněné omítky použité na druhé polovině stěn byly míchány přímo na staveništi z takzvaných místních zdrojů. V tomto případě se jednalo o směs jílu, písku a vody dovezené ze staveniště v nedalekém okolí. Omítky použité na vnějších stěnách byly obohaceny o polymer, který zajišťuje lepší odolnost omítek proti nepříznivým povětrnostním vlivům. Rozdělení skladeb omítek, včetně rozdělení pracovních sil, je znázorněn na níže uvedeném schématu (viz obr. 3).
V každé místnosti byla dále navržena různá skladba vnitřních omítek. Zatímco v pravé části objektu byla realizována klasická hliněná omítka (bez použití výztužného pletiva) nanášená přímo na slaměné balíky, tak v levé části objektu se realizovala hliněná omítka doplněná výztužným rabicovým pletivem. Nanášení vrstev omítky probíhalo klasicky, ve třech vrstvách. První vrstvu hliněné omítky tvořil podhoz, který byl tvořen řídkou směsí hliněné omítky nanášené pomocí zednické naběračky či lopaty. Po vytvrdnutí podhozu byly stěny v levé části objektu opatřeny rabicovým pletivem, které bylo na stěnu přichyceno pomocí tenkých dlouhých drátků procházejících skrz podhoznou vrstvu až do slaměných balíků. Po aplikaci pletiva byla nanesena druhá, vyrovnávací, vrstva omítek, a to v přibližné tloušťce 5 až 6 cm. Po vytvrdnutí vyrovnávací vrstvy, byla nanesena poslední vrchní, štuková, vrstva. Vnější omítky byly navrženy také s různou skladbou: na západní polovině objektu byla realizována klasická hliněná omítka (bez použití výztužného pletiva), na východní polovině byla navržena omítka vápenná.
Obr. 3: Schéma rozdělení použitých druhů omítek a pracovního nasazení
Velkorozměrová požární zkouška
Požární zkouška byla provedena v září roku 2017 na experimentální ploše Univerzitního centra energeticky efektivních budov Českého vysokého učení technického v Praze. Stanoveny byly 2 základní cíle: zaprvé zjistit chování slaměné konstrukce při požáru a porovnat požární zkoušku reálného objektu včetně stavebních detailů se zkouškou slaměné stěny provedenou v akreditované požární laboratoři v rámci projektu Efekt MPO ČR a zadruhé ověřit požární uzavřenost nebo otevřenost navržených obvodových stěn.
Při experimentu byly sledovány pouze fasáda s okny (jižní) a fasáda bez otvorů (severní). Na jižní fasádě bylo v horní části stěny umístěno 28 povrchových termočlánků uspořádaných do matrice 7 × 4, další dva termočlánky byly osazeny uprostřed okenního nadpraží (viz obr. 4). Na severní fasádě bylo instalováno 10 povrchových termočlánků a 16 termočlánků bylo umístěno uvnitř obvodové konstrukce.
Obr. 4: Pozice termočlánků na jižní fasádě (vlevo) a severní fasádě (vpravo)
Všechny použité termočlánky byly typu K o průměru 0,5 mm zakončené deskou s měděným terčíkem o průměru 10 mm. Celkové povrchové teploty byly dále monitorovány sadou termografických kamer. Radiometry (měřiče Schmidt-Boelter s rozsahem až 100 kW/m2) byly instalovány ve vzdálenosti vypočtené odstupové vzdálenosti před jižní fasádou. Bohužel, spojení s radiometry bylo ztraceno při začátku testu a nebyly k dispozici údaje popisující tepelný tok. V objektu byly rovnoměrně rozmístěny dřevěné hranice představující požární zatížení rodinného domu – 40 kg/m2. Hranice se skládaly z dřevěných hranolů, které byly v každé 4. řadě nahrazeny OSB deskou, z důvodu přiblížení rozvoje teplot normového požáru podle ISO 834 [3]. Okna byla zavřená, dveře byly částečně otevřeny v úhlu 45 °.
Obr. 5: Požární zatížení (vlevo), teploty naměřené uvnitř objektu (vpravo)
Požární zkouška začala v 10:50 a dvě minuty poté byly všechny dřevěné hranice současně zapáleny benzinovými kanály. Po 4 minutách se první okno rozbilo a oheň začal ovlivňovat jižní fasádu. Druhé okno se rozpadlo po 8 minutách. 11 minut po zapálení se oheň rozšířil na střechu. Ve 20. minutě byly samotné balíky slámy vystaveny ohni, když spadly nechráněné OSB rámy dveří a oken. Neexponovaný povrch zůstal neporušený až do 25. minuty, kdy se objevily první malé trhliny; od 40. minuty vnější omítka začala odpadávat. V 55. minutě se jeden z okenních rámů zhroutil a od té chvíle se balíky slámy umístěné výše začaly uvolňovat. Celá konstrukce se zhroutila 64 minut po zapálení. Základní popis průběhu zkoušky je uveden v tab. 1.
Vzhledem k tomu, že jedním z cílů bylo porovnat velkorozměrový experiment s akreditovanou požární zkouškou samostatného konstrukčního prvku, bylo snahou nastavit požární zatížení tak, aby teploty v interiéru co možná nejvíce odpovídaly normové teplotní křivce dle ISO 834. Lze říci, že teplota uvnitř objektu kopírovala křivku ISO 834 celkem uspokojivě, i když reálné hodnoty byly vyšší: v 30. minutě byl zjištěn přibližně 20% rozdíl mezi ISO 834 a skutečnými teplotami. Maximální teploty dosahující 1 100 °C byly pozorovány od 25. do 48. minuty, následované postupným poklesem (obr. 5).
| Čas od zapálení [min] | Popis události |
|---|---|
| −2:00 | Začátek experimentu |
| 0:00 | Iniciace požáru |
| 0:15 | Pronikání kouře prostupy v západní místnosti |
| 0:21 | Pronikání kouře prostupy ve východní místnosti |
| 0:54 | Pronikání kouře netěsnostmi v podhledu západní místnosti |
| 3:56 | Pronikání kouře netěsnostmi okna |
| 4:32 | Prasknutí levého okna |
| 5:17 | Průnik kouře střešní konstrukcí u severní fasády |
| 6:12 | Zapálení lepenky na střeše a šíření požáru v podstřešním prostoru |
| 6:33 | Vysklení levého okna |
| 8:27 | Vysklení pravého okna |
| 8:56 | Zhasnutí lepenky v pravé půlce |
| 9:08 | FLASHOVER levá místnost |
| 11:21 | Vyšlehávání plamenů z levého okna |
| 14:04 | Vyšlehávání plamenů z pravého okna |
| 14:16 | FLASHOVER pravá místnost |
| 15:09 | Odpadnutí levého horního prostupu |
| 19:11 | Pronikání kouře prostupy v dolní části západní místnosti |
| 21:52 | Odpadávání částí zárubně levých dveří |
| 22:48 | Odpadávání hořící slámy v nadpraží dveří do západní místnosti |
| 25:07 | Prasklina napravo od pravých dveří |
| 31:11 | Spadnutí tepelné izolace ze stropu |
| 33:04 | Vznik trhliny u nadpraží levého okna |
| 40:19 | Doutnání slámy v trhlinách nadpraží |
| 43:09 | Odpadnutí ostění pravého okna |
| 45:24 | Odpadnutí kusu vápenné omítky na jihovýchodním rohu |
| 46:07 | Částečný kolaps podélného trámu |
| 49:12 | Uvolnění nadpraží levého okna |
| 53:39 | Odpadnutí vnitřního ostění pravého okna |
| 54:22 | Uvolnění balíku z levého nadpraží |
| 54:34 | Vypadnutí celého nadpraží |
| 55:18 | Odpadnutí vápenné omítky na zadní stěně |
| 56:08 | Uvolnění balíku z pravého nadpraží |
| 56:51 | Odpadnutí slámy z nadpraží pravého okna |
| 62:52 | Odpadnutí kusu vápenné omítky na jižní fasádě |
| 63:55 | Odpadnutí hliněné omítky v levé části objektu |
| 64:16 | Kolaps pravé stěny |
| 64:31 | Kolaps levé stěny |
| 64:29 | CELKOVÝ KOLAPS OBJEKTU |
Výsledky
Porovnání s laboratorní požární zkouškou
Požární zkouška, se kterou je tento experiment porovnáván, proběhla v roce 2011 v akreditované požární laboratoři PAVUS, a. s. ve Veselí nad Lužnicí. Nosná stěna ze slaměných balíků tloušťky 500 mm [4] byla zkoušena na vnitřní požár podle normové teplotní křivky, jednalo se o tzv. deklarační zkoušku. Zatížení stěny po dobu testu bylo 12,0 kN/m. Zkouška byla ukončena ve 145. minutě z důvodu překročení maximální povolené svislé deformace 1 % z celkové výšky vzorku (30 mm), tj. dosažení mezního stavu požární odolnosti nosnosti R. Povrch stěny zůstal po celou dobu zkoušky celistvý a nedošlo k prohoření stěny. Od 114. minuty, patrně v souvislosti s degradací požární ochranné vrstvy z jílové omítky, narůstala rychlost svislé deformace. Z hlediska mezních stavů, doby v minutách a druhu konstrukce byla dosažena požární odolnost REI 120 DP3 [4].
Při porovnání vnitřních teplot uvnitř slaměné konstrukce při laboratorní a velkorozměrové požární zkoušce (obr. 6) je patrná celkem dobrá shoda v první polovině zkoušky. Po 30. minutě se u experimentu projevuje dohořívání materiálu a tím způsobený pokles teplot. U akreditované zkoušky se teplota nadále udržuje v souladu s nominální teplotní křivkou. Na obr. 6 vpravo je dobře viditelný vliv vlhkosti konstrukce, kdy se při dosažení hranice 100 °C veškerá přijatá energie využila na vypařování vázané vody a teplota materiálu se nezvyšovala. Teprve po odpaření veškeré vody docházelo k opětovnému zahřívání materiálu.
Obr. 6: Teploty v geometrickém středu stěny (E3 a W3) na rozhraní vnitřní hliněné omítky a slaměného balíku (vlevo), teploty uprostřed slaměného balíku (vpravo), tečkovaná čára znázorňuje výsledky z laboratorní požární zkoušky
Při požární zkoušce skutečného objektu došlo ke kolapsu o hodinu dříve, a výsledná „požární odolnost“ je tedy poloviční (v tomto případě se nemůže jednat o požární odolnost, což je normový termín, spíše lze hovořit o odolnosti při požáru). Tento rozdíl je způsoben zejména instalací dalších stavebních konstrukcí, které konstrukci mohou oslabovat, např. okenních a dřevěných konstrukcí a jejich rámů (kolaps byl způsoben vypadnutím slaměného balíku poté, co odhořel exponovaný okenní rám). Svůj díl na snížené odolnosti při požáru může mít také způsob provedení omítek, které byly na některých místech zhotovovány pouze poučenou veřejností. Lze předpokládat, že konstrukce bez těchto oslabujících detailů a provedená profesionály by dokázala požáru odolávat stejně jako konstrukce při laboratorní zkoušce.
Požární otevřenost
Vzhledem k tomu, že v rámci uskutečněného experimentu nebylo zamýšleno oddělit neoddělitelný tepelný tok ohně a případný tepelný tok způsobený konstrukcí, byl použit jiný přístup k vyhodnocení požární otevřenosti. Podle Stefan-Boltzmannova zákona byly mezní hodnoty pro tepelný tok (15 kW/m2 a 60 kW/m2) přepočteny na limity stanovené teplotou, tj. maximální teplota 444 °C pro klasifikaci obvodové stěny jako částečně požárně otevřená plocha a minimální teplota 741 °C pro klasifikaci jako zcela požárně otevřená plocha. Pomocí termočlánkové matrice byly naměřeny teploty v definovaných bodech na povrchu obvodových stěn a byly později porovnány s prahovými hodnotami.
Termočlánky a snímky termokamery na severní fasádě (bez oken) ukázaly velmi omezený nárůst teploty. Teplota povrchu obecně nepřekročila 150 °C, s výjimkou sporadických vrcholů, které trvaly nejvýše několik minut. Na základě pozorování a zkušeností lze předpokládat, že v těchto bodech došlo k chybě měření způsobené zejména elektroinstalací ovlivněnou vysokými teplotami. I v případě, že by vrcholy odpovídaly skutečným teplotám, teplo uvolněné během těchto sekvencí by bylo vzhledem k délce jejich trvání zanedbatelné. Při eliminaci těchto vrcholů byla nejvyšší teplota pozorována v horní části stěny (jmenovitě termočlánek E4 na vápenné fasádě a W3 na hliněné fasádě), viz obr. 7.
V čase maximální intenzity požáru (kolem 30. minuty) překročily na jižní fasádě (s okenními otvory) kritérium 444 °C pouze body kolem oken a v blízkosti střechy. Teploty nad 741 °C se vyskytovaly pouze v jednom bodě těsně pod střechou a v jednom bodě u okna (jmenovitě D2 a B2). Podle vizuálního pozorování nebyla v těchto místech žádná trhlina ani mezera v omítce, zvýšené teploty na povrchu byly způsobeny pouze plamenem, buď z okna, nebo z obnažené konstrukce střechy. Na zbývající části stěny byly měřeny pouze teploty nižší než 444 °C. Nejvyšší teplota v každé řadě termočlánkové matrice byla pozorována kolem západního okna (jmenovitě A2, B2, C3 a D2), dosahující téměř 800 °C.
Obr. 7: Maximální teploty na povrchu severní fasády (vlevo) a jižní fasády (vpravo)
Na základě pozorování a měření bylo zjištěno, že použitá skladba stěny, přestože nemá certifikovanou požární odolnost ani není certifikovaná jako požárně uzavřená, nepřispívala k intenzitě hoření ani k šíření požáru po fasádě. Přestože vlivů na intenzitu sálání tepla může být více, chováním obvodové stěny odpovídaly spíše konstrukci, která nemá potenciál zvětšit sálavou plochu, tedy požárně uzavřené ploše. Taková klasifikace by v tomto konkrétním případě snížila odstupové vzdálenosti na jižní fasádě z 5,57 m na 1,64 m. Na severní fasádě by se požárně nebezpečný prostor vůbec nestanovoval, protože se v ní nevyskytují žádné požárně otevřené plochy.
Závěr
Velkorozměrová požární zkouška pomohla k zisku informací o chování objektu zhotoveného z environmentálně šetrných konstrukcí, konkrétně z lisovaných slaměných balíků opatřených hliněnou nebo vápennou omítkou. Při porovnání chování reálného objektu s výsledky laboratorní požární zkoušky s obdobnou skladbou je patrné, že při stavbě musí být kladena velká pozornost na návrh a zhotovování detailů, jakými jsou ostění nebo nadpraží oken, prostupy nebo instalace, které se v laboratoři nezkouší, neboť právě tato místa se mohou při požáru projevit negativně. V případě zkoušeného objektu došlo ke kolapsu o hodinu dříve, než je certifikovaná požární odolnost nosné obvodové stěny jako izolované konstrukce. Je nutné si ale uvědomit, že tento výsledek neznamená, že celosvětový koncept požární bezpečnosti se opírá o zkoušky nereflektující realitu. V rámci tohoto konceptu jsou totiž vždy nastaveny meze spolehlivosti, které s oslabujícími detaily v určité míře počítají.
Vzhledem k určování požární otevřenosti fasád je určení odstupových vzdáleností v České republice poměrně přísné a omezuje používání ekologicky (a hořlavých) materiálů a konstrukcí. Pozorování a naměřené hodnoty při velkorozměrové zkoušce potvrdily, že testovaná skladba stěny, i když nebyla certifikována jako konstrukce s požární odolností, nepřispívala k šíření požáru. Vyšší teploty na neexponovaném povrchu naměřené na jižní fasádě byly způsobeny plameny a tepelným působením požáru z otvorů. Na základě těchto výsledků vyvstává otázka, zda by konstrukce s určitou tloušťkou nehořlavé krycí vrstvy nemohly být považovány za požárně uzavřenou plochu a odstupové vzdálenosti tak určovány pouze od oken. Obdobně se lze ptát v případě stěn bez oken (tedy bez některých výše popsaných konstrukčních detailů, které zhoršují požární odolnost), zda nejsou požárně uzavřenou plochou. V případě vyhodnocovaného objektu způsobuje tento fakt rozdíl v odstupových vzdálenostech minimálně 4 metry (tedy snížení na 30 % původní hodnoty).
Poděkování
Tato diplomová práce vznikla za podpory grantu Studentské grantové soutěže. č. 17/009/OHK/1T/11. V článku byly použity texty a obrázky z diplomových prací Ing. Miroslava Doušy a Ing. Ondřeje Bobka.
Literatura
- ČSN 73 0802. Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty. ÚNMZ:Praha, 2009.
- ČSN 73 0804. Požární bezpečnost staveb – Výrobní objekty. ÚNMZ:Praha, 2009.
- ISO 834. Fire-resistance tests – Elements of building construction – Part 1: General requirements. ISO:Ženeva. 1999
- RŮŽIČKA, Jan. Požární odolnost obvodových stěn pro pasivní domy s využitím slaměných balíků jako tepelné izolace. TZB-info [online]. 2012, 27. 8. 2012 [cit. 2018-06-11]. ISSN 1801-4399. [online].
The article describes full-scale fire experiment of a single-storey object made of straw bales covered with clay and lime plaster. Motivation, course and results are shown, particularly focused on global fire behaviour in fire of such construction as well as its contribution to separation distances.