Požární bezpečnost staveb v odborné diskusi

Pořadatelé uvádějí, že konference je určena převážně pro investory, developery, zástupce stavebních firem, facility management, risk manažery pojišťoven, autorizované inženýry a techniky, odborně způsobilé osoby v oblasti požární ochrany, výrobce i servisní organizace požárně bezpečnostních zařízení a veřejnou správu. Odborný program odpovídal širokému zaměření cílové skupiny a pro ty, kteří se chtěli dozvědět něco bližšího o aktuálně připravovaných požárních normách (a jejich případném sloučení) mnoho nepřinesl. Řešení zateplení novostaveb a dodatečného zateplení stávajících domů pro bydlení dle požadavků ČSN 73 0810 včetně změn a o Eurokódu 5 ČSN EN 1995-1-2 Navrhování konstrukcí na účinky požáru se mluvilo pouze okrajově v obecných diskusích.

Požár jako věc veřejná

Profesní komora požární ochrany (PKPO) si klade za úkol informovat o svých aktivitách nejenom odborné specialisty, ale také širokou veřejnost. Program konference měl podle slov 1. viceprezidentky PKPO Heleny Pekarové poskytnout ucelený přehled legislativních povinností souvisejících s požární ochranou budov od stavebního záměru až po jejich užívání a seznámit také s dopadem nového Občanského zákoníku (OZ) do oblasti stavebního práva, včetně souvisejících změn předpisů. Současný stav okolo novely vyhlášky o požární prevenci č. 221/2014 Sb. komentuje PKPO jako „převážně neuspokojivý“, přestože některé změny kvituje. Podrobněji se o situaci zmínila na konferenci 2. viceprezidentka PKPO Ivana Nohová a dále současnou situaci popsala ve svém textu pro portál TZB-info:

Novela vyhlášky o požární prevenci podle PKPO

V loňském roce vyšla vyhláška č. 221/2014 Sb., kterou se mění vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). Její změna byla autory komentována jako „kosmetické úpravy“ vyvolané změnou zákona o státní kontrole, ale všechny změny tak úplně malé nejsou. Některé lze jen pochválit, u jiných to tak není a jen čas ukáže, jak si s nimi praxe poradí.

Mezi změnami, které jsou zcela bezvýhradně dobré, je doplnění druhů požárně bezpečnostních zařízení o zařízení zamezující iniciaci požáru nebo výbuchu, které v tomto výčtu chybělo. Stejně tak jsou to vyhrazené druhy požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, rozšířené o požární a evakuační výtahy. Skutečně kosmetickou úpravou je změna hned několika paragrafů, kde se vyskytovala podrobnější dokumentace při projektování. V souladu se stavebním právem byla přejmenována na prováděcí dokumentaci.

Před uvedením požárně bezpečnostních zařízení do provozu musí být provedeny funkční zkoušky. Velmi často je navrženo pro stavbu více požárně bezpečnostních zařízení, proto byla dodána ještě povinnost v případě souběhu dvou a více vzájemně se ovlivňujících zařízení provedení i koordinační zkoušky, při které se ověřuje, zda požárně bezpečnostní funkce systému jako celku odpovídá projekčním a technickým požadavkům. Z praxe mohu potvrdit, že tato zkouška je nejdůležitější. Jednotlivá zařízení spolu málokdy hned komunikují a často jsou potřebné jejich úpravy pro to, aby jako celek fungovala. Problém je jen v tom, kdo má být garantem takových zkoušek. Většinou je prováděna tato úloha dodavatelem elektrické požární signalizace. Sice většinu z požárně bezpečnostních zařízení ovládá, jenže EPS je rovnocenné zařízení s odvětráním, stabilním hasicím zařízením a jinými zařízeními a těžko se tak domáhá spolupráce ostatních kolegů. Proto je důležité už v projektové přípravě stanovit, kdo tím koordinátorem bude.

Vážné výhrady v připomínkovém řízení však zazněly k úpravě ustanovení o rozsahu kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení, ze kterého byl vypuštěn způsob stanovený právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací jeho výrobce. Zejména výrobcům se nelíbí, že stát už nezajímá, v čem vlastně kontrola požárně bezpečnostního zařízení spočívá. Je tady zřejmý odklon státní správy od jejich kontroly a přenesení odpovědnosti výhradně na výrobce a případně soud. Je potřeba připomenout, že již mnoho let odpovídá za výrobek pouze výrobce a to je v pořádku. Jenže na požárně bezpečnostních zařízeních závisí při požáru životy lidí, proto jsou některá z nich ve vyhlášce vyhrazená se zvláštními požadavky. Kontrolovat by je proto měli lidé, kteří vědí, kde jsou nejdůležitější místa a jak mají vypadat. Naše „ruka trhu“ se rychle přizpůsobila a najdou se firmy, které bez ostychu vystaví doklad na požárně bezpečnostní zařízení, o kterém nevědí vůbec nic. V jiných zemích mohou provádět takové kontroly také podnikající fyzické osoby, ale musí mít pověření příslušného ministerstva, kterému své znalosti nejdříve předvedou. Stavbu je třeba vždy dokončit co nejdříve, proto se u nás nikdo s výrobcem nesoudí, protože nemůže čekat několik let na jeho rozhodnutí a úřady postupně veškerou výkonnou moc převedly na soudy a nikdo jiný už mezi nimi není. Tady bych apelovala na výrobce, aby vždy ve své průvodní dokumentaci stanovili, jakým způsobem musí být kontrola jejich zařízení provedena a případně kým. Taky by měli být u takových zkoušek aktivnější. Jako státní úředník jsem iniciovala kouřové zkoušky při uvádění zařízení pro odvod kouře a tepla do provozu, protože jsem měla pochybnosti nad jejich účinností. Vždycky jsem slyšela, že: „všechno se přece točí a doklady jsou v pořádku, tak co ještě chcete...“ Jenže když jsem vlastním zařízením vyvinula netoxický kouř, málo kdy byl skutečně odveden. Často záleželo jen na nastavení listů výustků na vzduchotechnickém potrubí, aby se kouř pohnul požadovaným směrem nebo bylo potřeba změnit sklon a oblouky na potrubí. To z hluku motorů a kladné revize elektro nepoznáte. Jenže tohle má být hlavně zájem výrobce a ne úředníka. Je potřeba snahy spojit a neházet odpovědnost z jednoho na druhého, až ji nakonec nemá nikdo.

Velké pochybnosti u mě vzbudila úprava odstavce, který řeší začleňování provozovaných činností podle míry požárního nebezpečí, kde se u staveb pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace objevily stavby nebo její části určené k užívání těhotnými ženami nebo osobami doprovázejícími děti do tří let věku. S výjimkou nebezpečných výrobních a těžařských provozů se těhotné ženy nacházejí všude a takové začlenění má další důsledky nejen v povinnostech uživatelů staveb, ale i na vedení dokumentace a složitost zásahů požárních jednotek při požáru.

Vyhláška stanovuje i obsah požárně bezpečnostního řešení projektů ke stavbám. V původní i současné úpravě jsou dva odstavce. Ten první je obecnější a používal se v dokumentaci pro územní řízení. Jenže hned v úvodu je napsáno, že se vychází z požadavků zvláštních právních předpisů, normativních požadavků a z podmínek vydaného územního rozhodnutí. Z toho vyplývá, že už i před novelou se jednalo o dokumentaci pro stavební povolení. Ve druhém odstavci jsou podrobnosti, které obsahu dokumentací pro stavební povolení vyhovovaly, protože jiná dokumentace než pro územní rozhodnutí a stavební povolení před novelou stavebního zákona nebyla. Jenže v prováděcí vyhlášce ke stavebnímu zákonu č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, je osm druhů projektových dokumentací a podle jejich určení se liší i obsah požárně bezpečnostního řešení. Navíc většinou taxativně požaduje zpracování výkresů požární ochrany, zatím co podle vyhlášky o požární prevenci si o takové výkresy musí hasiči sami požádat. Pro stavební úřady jsou podle názoru MMR sice rozhodující stavební předpisy, ale v praxi bych nechtěla být v kůži stavebního úředníka, kterému přinese zástupce investora souhlasné stanovisko k projektu od hasičů bez požárních výkresů a stavební úřad je bude podle stavebního práva vyžadovat. Jedinou úpravou v novele vyhlášky o požární prevenci je reakce na změnu stavebního práva v tom, že „požárně bezpečnostní řešení nebo obdobný dokument, který je nedílnou součástí dokumentace nebo projektové dokumentace podle zvláštního předpisu obsahuje:“ a dále následuje obsah beze změn. V praxi to ale znamená, že všechny druhy staveb, ke kterým vykonává HZS ČR státní požární dozor, musí být řešeny stejně. Jenže jsou mezi nimi stavby, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení, stavební úřad na ně vydává jen územní souhlas a stavební vyhláška o dokumentaci staveb je neřeší. Jsou to nadzemní a podzemní komunikační vedení sítí elektronických komunikací, podzemní a nadzemní vedení přenosové nebo distribuční soustavy elektřiny, vedení přepravní nebo distribuční soustavy plynu, rozvody elektrické energie, vedení sítí veřejného osvětlení nebo stavby pro výrobu energie s celkovým instalovaným výkonem do 20 kW, které nelze dělit do požárních úseků, stanovovat pro ně požární rizika a tak dále. Očekávala jsem, že novela vyhlášky upraví požadavky podle reálných potřeb, ale to se u projektové dokumentace nepovedlo.

Poslední důležitou změnou je zrušení odstavce, který říkal, že součástí komplexní požární kontroly u právnických osob a podnikajících fyzických osob, které provozují činnosti s vysokým požárním nebezpečím, je také ověření, zda posouzení požárního nebezpečí odpovídá skutečnému stavu a zda jsou plněna opatření vyplývající ze schváleného posouzení požárního nebezpečí. Popravdě jsem očekávala, že bude zrušena povinnost zpracovávání posouzení požárního nebezpečí. Jsou tam rizika pro zasahující hasiče a v jiných zemích si je proto zpracovávají hasiči. Pokud stát trvá na takové dokumentaci, která stojí nemalé peníze, měl by její správnost ověřit, protože jinak nemá pro bezpečnost zasahujících hasičů žádný význam a spoléhat se na ni nemohou. Naopak velmi vítám zrušení povinnosti oznamovat provedení komplexní požární kontroly týden před jejím zahájením. Jen neohlášená kontrola může zjistit skutečný stav a neobdivovat zapůjčené hasicí přístroje, požární dveře a jiné Potěmkinovy vesnice.

Nesouhlas s výše uvedenými názory z ředitelství HZS ČR

Kritika na sebe nenechala dlouho čekat a jako první se s výhradami ozval plk. Ing. Zdeněk Hošek, Ph.D., Rada odboru prevence Ministerstva vnitra, generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (MV GŘ HZS ČR). Lakonicky uvedl, že se jedná se o ryze subjektivní názor pisatelky, který je zcela zavádějícím výkladem právního předpisu. „Lze usuzovat, že pisatelka vůbec nepochopila filosofii provedených změn a má evidentně neznalosti i v předchozí právní úpravě,“ uvedl Zdeněk Hošek. Ivana Nohová oponuje, že více než kdokoli jiný čerpá z praxe, 25 let řídila oddělení stavební prevence HZS Královehradeckého kraje, řadu let projektovala pozemní stavby a pracovala i jako investiční technik na velkých průmyslových stavbách. V současnosti je členkou subkomise SC1 Projektování požární bezpečnosti staveb při TNK 27 a 2. viceprezidentkou PKPO a s právními předpisy a připomínkováním pracuje takřka denně. Ve své přednášce na konferenci se ovšem více zaměřila hlavně na problematiku zásad při umisťování staveb podle stavebního zákona, upozornila na vazby vyplývající z nového občanského zákoníku, podrobně vysvětlila zabezpečení budoucích staveb přístupovými komunikacemi podle vyhlášky o technických podmínkách požární ochrany staveb a praktické důsledky při navrhování, provádění, údržbě a užívání nevhodně umístěných staveb (viz).

Další přednášející a členové normalizačních komisí

Také další přednášející byli většinou členy Technických normalizačních komisí (TNK). Ing. Petr Bebčák, Ph.D., z VŠB-TUO, katedry Technika PO a bezpečnosti průmyslu, je dokonce autorem nebo spoluautorem řady významných norem z oblasti požární ochrany (např. ČSN 73 7507). V otázkách novely vyhlášky o požární prevenci a možné úpravy ČSN 73 0810 byl ovšem poněkud zdrženlivější a svoji přednášku i následnou diskusi zaměřil na povinnosti a odpovědnost majitele nebo provozovatele objektu, na problematiku provádění funkčních zkoušek a koordinačních funkčních zkoušek požárně bezpečnostních zařízení. V prezentaci uvedl i aktualizované vzory protokolů pro provádění těchto funkčních zkoušek (viz).

Nový způsob práce a pohled na současné požární normy i připomínková řízení zavedl podle slov docenta Václava Kupilíka z ČVUT Praha, autora knihy Stavební konstrukce z požárního hlediska (Grada: 2006), až tým současného předsedy SC1 TNK 27 Ing. Petra Boháče, Ph.D., který je od roku 1999 členem SC1 při technické normalizační komisi TNK 27 a od roku 2007 jejím předsedou. „Petr Boháč má dobrý úmysl některé požární normy sloučit a zjednodušit, uklidnit hladinu emocí a změnit pohled na současnou legislativu,“ uvedl docent Kupilík a připomněl, že od 1. května 2011 nabyla účinnosti ČSN 73 0875 pro navrhování elektrické požární signalizace v rámci požárně bezpečnostního řešení, kterou uvedl v život právě Petr Boháč.

Ve své přednášce se Petr Boháč zabýval požárně bezpečnostním řešením stavby, projektovou dokumentací požárně bezpečnostního řešení staveb, jejími náležitostmi, koordinací ostatních projektových dokumentací a úskalími při stavbách složitých budov. O proměnách práce v TNK a o sloučení norem prozatím mluvit nechtěl. „Nerad bych některé věci uspěchal a hovořil o něčem, co ještě není schváleno,“ uvedl a diskusi dále obrátil směrem ke změnám v „jeho“ ČSN 73 0875. „Oproti ČSN 73 0875 z 1991-03-29 je tato norma zcela přepracována, mimo jiné i s ohledem na dosažený stupeň rozvoje vědy a techniky. Tato norma se zabývá stanovením podmínek pro návrh elektrické požární signalizace (EPS), zejména v návaznosti na požárně bezpečnostní řešení (PBŘ), o kterém jsem mluvil ve své přednášce. Tato norma platí zejména pro zpracování PBŘ v návaznosti na ČSN 73 0802, ČSN 73 0804 a normy řady ČSN 73 08xx. Na PBŘ musí navazovat vlastní projekt a návrh EPS. Vlastní projekt zařízení EPS je řešen podle ČSN 34 2710,“ dodal Petr Boháč a dále podrobněji seznámil s hlavními změnami v normě:

• tato norma je nově zaměřena zejména na zadávací podmínky pro návrh elektrické požární signalizace v rozsahu požárně bezpečnostního řešení podle §41 Vyhlášky č. 246/2001 Sb.;
• z této normy jsou vypuštěny články, které se následně řeší podle ČSN 34 2710;
• je podstatně doplněno a zpřesněno názvosloví;
• nově je v ČSN 73 0875 řešeno, kdy je nutné instalovat EPS v požárním úseku, v celém objektu, i požadavek na instalace zařízení dálkového přenosu; dále je řešen požadavek na vybavení zařízením EPS i prostory nad podhledy nebo ve zdvojených podlahách;
• norma stanoví požadavky na zařízení EPS, umístění ústředny, požadavky na trvalou obsluhu apod. v návaznosti na skutečnost, zda je EPS v objektu požadovaná právními předpisy a/nebo normativními požadavky nebo nikoli;
• norma definuje hlavní zásady součinnosti a koordinace požárně bezpečnostních zařízení;
• nově je v normě řešeno provedení koordinačních funkčních zkoušek zařízení EPS a navazujících systémů požární ochrany (včetně ovládaných zařízení);
• v normě jsou stanoveny požadavky na zařízení dálkového přenosu;
• norma ruší výpočet hodnoty N – stanovení nutnosti střežení EPS.

ČSN 73 0810 stále v nedbalkách

Diskutují očekávali více příspěvků na téma revidované ČSN 73 0810, která zpřesňuje a doplňuje další kmenové a navazující požární normy této řady. Ing. Pavel Rydlo ze společnosti Saint-Gobain Construction Products CZ považuje za největší nedostatek její komplikované a nejednoznačné znění: „Velmi často dochází k rozdílným výkladům některých článků nejen mezi projektanty, ale také mezi jednotlivými pracovišti státního požárního dozoru. Jediné, co pak zbývá je konzultovat tuto problematiku s příslušným dozorovým orgánem (požární prevence) a přímo zde si pak upřesnit jeho názor na to či ono ustanovení a dohodnuté řešení pak zapracovat do projektu. Ale, jak je vidět i na tomto fóru, ani to není zcela jednoznačné,“ uvedl Pavel Rydlo a odkázal na materiály Cechu pro zateplování budov, Sdružení EPS ČR a PAVUS (viz). Příručka uvádí přehledným a srozumitelným způsobem vzorové příklady, jak postupovat při navrhování a realizaci zateplovacích systémů na stavbách v České republice tak, aby byly dodrženy konstrukční zásady i pravidla pro zajištění požární bezpečnosti. Cílem příručky nebylo podle slov autorů popsat uvedenou problematiku vyčerpávajícím způsobem, ale zde uvedené zásady a názorné obrázky mají být užitečnou pomůckou projektantům, realizačním firmám i orgánům státní správy a možným podkladem pro připomínková řízení.

Jako další podstatnou nesrovnalost uvedl v diskusi Pavel Rydlo aktuální předpisy v sousedních státech. Naše požadavky v oblasti požární bezpečnosti pro zateplování jsou o mnoho přísnější než například v Německu a Rakousku. „Zatím se v rámci EU podařilo sjednotit zkušební a klasifikační normy; projektové normy (zejména v oblasti požární bezpečnosti) jsou mezi jednotlivými státy zásadně odlišné. Je to dobře i špatně zároveň, protože je jistě dobré stanovit si vysokou bezpečnost, ale na druhé straně musíme všechno zaplatit. A v Německu i Rakousku jistě dobře vědí, proč si své předpisy takto nastavili, vždyť vycházejí ze svých více než čtyřicetiletých zkušeností se zateplováním,“ podotýká Pavel Rydlo a nabízí možnost srovnání na stránkách Evropské asociace výrobců systému ETICS (viz). Normy na zateplení novostaveb a rekonstrukcí by se měly podle jeho slov sjednotit a výrazně zjednodušit. Měly by obsahovat obrázky typických detailů a názorných příkladů.

Podobný názor zastával v diskusi také Ing. Jaroslav Dufek, ředitel společnosti PAVUS, která se podílela na výše uvedených materiálech o zásadách řešení zateplování. Jaroslav Dufek se ve své přednášce zabýval zásadami osvědčování stálosti výrobků ovlivňujících požární bezpečnost staveb podle principů Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011 (viz), kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh (CPR). Zaměřil se také na povinnosti a odpovědnost výrobců výrobků, popsal úlohu nezávislé, třetí strany, oznámeného subjektu/notifikované osoby v procesu osvědčování vlastností výrobků a porovnával rozdíly mezi postupy podle CPR k dosažení značky shody CE a postupy podle českých právních předpisů. Na příkladech pak objasnil pojmy uvedení výrobku na trh a zabudování výrobku do stavby, podle jeho určeného použití.

Problematika stavebních úřadů a dozoru na stavbách

Tématy v titulku se ve svých přednáškách zabývali téměř všichni přednášející; podrobněji situaci rozebrali zejména Ing. Žanet Hadžić z Ministerstva pro místní rozvoj (MMR ČR) z Odboru stavebního řádu, Ing. Monika Košlerová z Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce (ČOI) a Ivana Nohová, viceprezidentka PKPO. Hovořilo se o ústředním správním úřadu ve věcech územního rozhodování, o stavebním řádu, vyvlastnění a funkci obecného stavebního úřadu podle zákona č. 183/2006 Sb. a o dalších náležitostech českého stavebního zákona. Přednáška s názvem Výkon dozoru nad trhem v oblasti stavebních výrobků přiblížila působnost a kompetence ČOI, včetně toho, jak ČOI kontroly plánuje, provádí, vyhodnocuje a jakým způsobem spolupracuje s ostatními dozorovými orgány (viz). Své zástupce měli na konferenci také členové České komory autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT). Místopředseda organizace Ing. Jindřich Pater hovořil o povinnostech a postavení projektanta, který patří spolu se stavbyvedoucím, technickým dozorem stavebníka a koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi mezi rozhodující účastníky výstavby. Poukázal na to, že kvalitní zajištění podmínek požární ochrany staveb předpokládá kvalitní zpracování dokumentace, včetně projektové dokumentace předkládané stavebníkem v územním nebo stavebním řízení v oblasti požárně bezpečnostního řešení osobou autorizovanou v oboru Požární bezpečnost staveb. Společně s dalším přednášejícím Ing. Martinem Pospíšilem, Ph.D., členem prezidia a vedoucí Sekce požární bezpečnost staveb PKPO, pak podrobněji rozebrali vzájemnou vazbu mezi stavebním zákonem, autorizačním zákonem, zákonem o požární ochraně a vyhláškou o dokumentaci staveb.

Více o akcích PKPO: www.komora-po.cz