logo TZB-info

estav.tv nový videoportál

Reklama

Měření povrchové teploty podlahových krytin při podlahovém vytápění a výpočet měrného tepelného toku podlahy

Článek se zabývá měřením povrchové teploty šesti podlahových krytin při podlahovém vytápění, výpočtu měrného tepelného toku podlahy dle metodiky normy ČSN EN 1264 a porovnáním získaných hodnot.

Reklama

Úvod

Při volbě podlahového vytápění a vytápění obecně je pro uživatele hlavním hodnotícím kritériem výsledná teplota v užívaných místnostech. Za tuto teplotu můžeme považovat tzv. operativní teplotu to, blíže např. zde [1]. Důležitým aspektem podlahového vytápění je povrchová teplota podlahy, která při správné hodnotě zvyšuje užitnou hodnotu podlahového vytápění oproti jiným systémům vytápění (otopná tělesa, teplovzdušné vytápění apod.) [2]. Na výslednou operativní teplotu má vliv mimo jiné také povrchová teplota podlahy, respektive tepelný tok podlahy. Tento článek se zabývá měřením povrchové teploty šesti druhů podlahových krytin, porovnáním výsledků a následnému výpočtu měrného tepelného toku podlahového vytápění těchto šesti variant dle stávající legislativy. Cílem článku je poukázat na vzájemný vztah mezi teplotou podlahy a výsledným tepelným tokem z pohledu volby podlahové krytiny pro podlahové vytápění.

Měření povrchových teplot

Měření povrchových teplot šesti vybraných podlahových krytin bylo provedeno v laboratoři Ústavu technických zařízení budov Fakulty stavební, Vysokého učení technického v Brně.

Obr. 1 Schéma podlahového vytápění
Obr. 1 Schéma podlahového vytápění

V této laboratoři se nachází soustava podlahového vytápění typu A o půdorysné ploše 2,0 × 2,0 m s trubním systémem Rehautherm S 16 × 2,0 mm, který je kladený ve tvaru meandru viz obrázek 1. Rozteč potrubí je 0,2 m. Zdrojem tepla byl plynový kotel umístěný ve stejné místnosti.

Měřicí sestava

Povrchová teplota byla měřena čtyřmi termodráty Ahlborn NiCr-Ni typ T190-0 umístěnými na podlahové krytině, 2 termodráty na ose potrubí, 2 ve středu rozteče (4 výsledné hodnoty byly dále zprůměrovány), další čidlo bylo umístěno přímo na betonové mazanině k měření povrchové teploty bez podlahové krytiny, poslední čidlo bylo umístěno v kulovém teploměru k měření teploty v místnosti. Termodráty byly vyvedeny do měřící ústředny ALMEMO 3290-8. Způsob provedení měřící sestavy je patrný z obrázku 2 a 3.

Obr. 2 Měřicí sestavaObr. 3 Měřicí sestavaObr. 2, 3 Měřicí sestava

Vybrané podlahové krytiny, jejichž povrchová teplota byla měřena, byly umístěny na betonové mazanině podlahy se systémem podlahového vytápění. Vzorky podlahových krytin byly následující:

Obr. 4 Podlahové krytiny (vlastnosti dle výrobců krytin)
Obr. 4 Podlahové krytiny (vlastnosti dle výrobců krytin)

Výsledky měření

Naměřené hodnoty byly statisticky zpracovány a výsledky jsou přehledně uvedeny v tabulce 1 a v grafu na obrázku 5.

Tab. 1 – Povrchové teploty vzorků podlahových krytin
teplota povrchu
s podlahovou krytinou
[°C]
teplota povrchu
bez podlahové krytiny
[°C]
rozdíl teplot

[%]
teplota vzduchu
v místnosti
[°C]
koberec tenký (červený)32,435,89,425,3
koberec tlustý (béžový)30,735,313,225,5
lamino30,336,316,525,3
cetris28,836,120,325,4
linoleum filc (hnědé)33,435,97,125,4
lino tenké (šedé)34,635,73,125,5
Obr. 5 Povrchové teploty vzorků podlahových krytin
Obr. 5 Povrchové teploty vzorků podlahových krytin
 
Obr. 6 Soustava s trubkami uvnitř roznášecí vrstvy (typ A a typ C) [4]
Obr. 6 Soustava s trubkami uvnitř roznášecí vrstvy (typ A a typ C) [4]

Výpočet měrného tepelného toku soustavy s trubkami instalovanými v roznášecí vrstvě (typ A a typ C)

Typ A je charakterizován jako soustava s trubkami uvnitř roznášecí vrstvy. Typ C je dán soustavou s trubkami ve vyrovnávací mazanině, na které položena mazanina s dvojitou separační vrstvou. Tloušťka vyrovnávací mazaniny musí být alespoň o 20 mm větší než průměr otopných trubek, nanesená mazanina má tloušťku min. 45 mm [3].

U otopných soustav typu A a C (obrázek 6) se určí měrný tepelný tok následovně

vzorec 1 (1)
 

kde je

B = B0 = 6,7 [W.m−2.K−1] pro tepelnou vodivost trubky λR = λR,0 = 0,35 [W.m−2.K−1] a pro tloušťku stěny trubky SR = SR,0 = (da − di) / 2 = 0,002 m. V případě užití materiálů s odlišnou tepelnou vodivostí nebo u jiných tloušťek stěn trubky nebo u trubek s opláštěním se hodnota B vypočítá dle [4] podle odstavce 6.6.

aB
– součinitel podlahové krytiny, výpočet viz níže [–],
aT
– součinitel rozteče trubek podle tabulky 1 [–],
au
– součinitel krycích vrstev podle tabulky 2 [–],
aD
– součinitel vnějšího průměru trubky dle tabulky 2 [–].
ΔϑH
– rozdíl teplot mezi otopnou kapalinou a teplotou místnosti dle [4] a [5], [K], výpočet viz níže.
 

vzorec 2 (2)
 

kde je

α
 = 10,8 [W.m−2.K−1],
λu,0
 = 1 [W.m.K−1],
su,0
 = 0,045 [m],
Rλ,B
– tepelný odpor podlahové krytiny [m2.K.W−1] viz obr. 4,
λE
– tepelná vodivost mazaniny [W.m−1.K−1], pro roznášecí vrstvu se sníženou vlhkostí a pro otopné    mazaniny se uvažuje λE = 1,2; v případě použití jiné hodnoty musí být ověřená její platnost.
 

Tab. 2 – Součinitel rozteče aT
pro soustavy typu A a typu C

Rλ,B
[m2.K.W−1]
00,050,100,15
aT1,231,1881,1561,134
Tab. 3 – Součinitel krycích vrstev au a součinitel vnějšího průměru trubky aD závisející na rozteči trubek T a na tepelném odporu Rλ,B podlahové krytiny pro soustavy typu A a C
Rλ,B
[m2.K.W−1]
00,050,100,1500,050,100,15
T
[m]
auaD
0,051,0691,0561,0431,0371,0131,0131,0121,011
0,0751,0661,0531,0411,0411,0211,0191,0161,014
0,11,0631,051,0391,0341,0291,0251,0221,018
0,151,0571,0461,0351,0311,041,0341,0291,024
0,3751,031,0221,0181,0151,0561,0511,0461,042
 

Ve vztahu (1) dále platí

vzorec 3 (3) pro 0,05 m ≤ T ≤ 0,375 m
 

vzorec 4 (4) pro su ≥ 0,015 m
 

vzorec 5 (5) pro 0,010 m ≤ D ≤ 0,030 m
 

V rovnicích (3) až (5) je

T
– rozteč trubek [m],
D
– vnější průměr trubky včetně opláštění, pokud je použito [m],
su
– tloušťka vrstvy krycí mazaniny nad trubkou [m].
 

Pro krycí vrstvy nad trubkou platí su ≤ 0,065 m stejně jako pro vrstvy nad trubkou 0,065 m < su ≤ su* se užije rovnice (1). Hodnota su* je závislá na rozteči trubek takto:
V případě rozteče T ≤ 0,200 m platí su* = 0,100 m.
V případě rozteče T > 0,200 m platí su* = 0,5 T.
Ve zvláštních případech, je-li rozteč trubek T > 0,375 m, v případě su > su*, je výpočet mírně odlišný, viz [5].

vzorec 6 (6)
 

kde je

ϑV
– teplota vstupní vody [K],
ϑR
– teplota vratné vody [K],
ϑi
– jmenovitá vnitřní teplota místnosti [K].
 

Dle výše uvedených vztahů byl vypočten měrný tepelný tok pro jednotlivé krytiny použité v experimentu, tabulka 4 a obrázek 7.

Tab. 4 – Povrchové teploty a měrný tepelný výkon
teplota povrchu
s podlahovou krytinou
[°C]
teplota povrchu
bez podlahové krytiny
[°C]
rozdíl teplot

[%]
měrný tepelný tok

[W.m−2]
koberec tenký (červený)32,435,89,476,65
koberec tlustý (béžový)30,735,313,253,29
lamino30,336,316,580,31
cetris28,836,120,376,65
linoleum filc (hnědé)33,435,97,184,40
lino tenké (šedé)34,635,73,189,00
Obr. 7 Povrchové teploty a měrný tepelný výkon
Obr. 7 Povrchové teploty a měrný tepelný výkon
 

Závěr

Měření prokázalo, že tepelný tok podlahového vytápění není závislý jen na teplotě povrchu podlahy. Významný vliv na výsledný tepelný tok má typ použité podlahové krytiny. Nejvýrazněji je tento jev patrný dle obrázku 7 na výsledcích pro tlustý koberec. I když je teplota povrchu zhruba na stejné úrovni jako ostatní typy povrchu (30,7 °C), výsledný tepelný tok (53,29 W.m−2) je nejnižší ze všech typů podlah. Na výsledném tepleném toku se projevuje velkou měrou součinitel podlahové krytiny aB dle normy ČSN EN 1264, respektive parametr tepelného odporu krytiny Rλ,B. U tlustého koberce je hodnota tepelného odporu nejvyšší, což negativně ovlivňuje výsledný tepelný tok této krytiny ze všech vzorků. Nejnižší hodnota tepelného odporu je u tenkého linolea, což se projevilo maximálním tepelným tokem, byť naměřené teploty u tohoto vzorku jsou ve srovnání s ostatními nízké.

Výstup do praxe z provedeného experimentu je vcelku zřejmý a logický. Používání koberců, zvláště těch tlustých, snižuje účinnost podlahového vytápění. Ideální podlahovou krytinou je tenké linoleum, pokud budeme volit mezi zkoumanými vzorky. Vysokých hodnot tepelného toku by patrně dosahovala i krytina z dlažby, což jsme bohužel z technických důvodů nemohli v rámci experimentu ověřit. Vyšší tepelný tok u dlažby je způsoben vlivem kvalitního kontaktu dlažby s podlahou pomocí lepidla a velkých hodnot tepelné vodivosti daných materiálu (lepidlo a dlažba). Na základě interpretace výsledků měření lze také říci, že desky Cetris nejsou nejvhodnější krytinou z pohledu přenosu tepla z podlahového vytápění.

Poděkování

Tento článek byl napsán s přispěním projektu Specifický výzkum FAST-J-13-2118.

Literatura

  • [1] Modelování operativní teploty. K. Kabele, Z. Veverková. Tzb-info [online]. 2004
    [cit. 2013-9-9]. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/1422-modelovani-operativni-teploty
  • [2] H. Recknagel, E. Sprenger, E. R. Schramek, Taschenbuch für Heizung + Klimatechnik 13/14, Verlag Dashöfer 2012, ISBN 978-3835633018.
  • [3] ČSN EN 1264-4. Zabudované vodní velkoplošné otopné a chladící soustavy – Část 4: Instalace. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2010
  • [4] ČSN EN 1264-3 Zabudované vodní velkoplošné otopné a chladící soustavy – Část 3: Dimenzování. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2010
  • [5] ČSN EN 1264-2 Zabudované vodní velkoplošné otopné a chladící soustavy – Část 2: Podlahové vytápění: Průkazné postupy pro stanovení tepelného výkonu výpočtovými a experimentálními metodami. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2009
 
Komentář recenzenta Ing. Zdeněk Galda, Ph.D.

Článek autorů přináší velmi praktický pohled na dosud ne zcela zmapovanou a popsanou oblast týkající se problematiky podlahového vytápění, konkrétně měření a vyhodnocení povrchové teploty (jež má důležitou pocitovou roli u uživatelů) u různých podlahových krytin, a výpočet měrného tepelného toku podlahy, taktéž u různých materiálů podlahových krytin. Bylo provedeno experimentální měření, které bylo vyhodnoceno, k výpočtu byla správně použita aktuální legislativa ČSN EN 1264 – Zabudované vodní velkoplošné otopné a chladicí soustavy, části 2, 3 a 4. Z výsledků šetření jasně vyplynulo, že nejlepších hodnot bylo dosaženo s podlahovým materiálem lino tenké (šedé). Nicméně by bylo vhodné prozkoumat tímto způsobem více druhů podlahových krytin a tyto užitečné poznatky dále uvést mezi širokou veřejnost.

English Synopsis
Measurement of surface temperature of flooring and calculation of local heat flux with floor heating system

This article describes the measuring of six different floorings´ surface temperature with floor heating system, calculation of local heat flux in according to ČSN EN 1264 standard and comparison of the obtained values.

 
 

Reklama


© Copyright Topinfo s.r.o. 2001-2024, všechna práva vyhrazena.