Již 111 let rozsvěcujeme zámek v Lednici

Siemens přispěl na renovaci elektrické soustavy lednického zámku
Právě uplynulo 111 let od elektrifikace zámku Lednice. Elektřinu sem za použití revolučního řešení zavedla tehdejší společnost Siemens. Po letech se společnost Siemens na zámek opět vrátila, aby umožnila rekonstrukci rozvodny z roku 1903 a transformační stanice z roku 1911. Na opravy a renovaci přispěla částkou přesahující 200 000 Kč.
„Stejně jako před 111 lety, i dnes dodáváme špičkové technologie a výrobky a přinášíme inovativní řešení. Jsme hrdí na to, že pomáháme nejen firmám a podnikům efektivně fungovat a růst, ale i takové kulturní památce jako je zámek v Lednici,“ říká Eduard Palíšek, generální ředitel společnosti Siemens Česká republika.
Transformační stanici i původní elektroinstalační prvky odteď uvidí i návštěvníci zámku - obě části se totiž stávají součástí prohlídkového okruhu.

Z historie
V polovině 13. století zakoupil již tehdy bohatý a vlivný rod Lichtenštejnů rozsáhlé lednické panství. Lichtenštejnové, v jejichž vlastnictví zůstalo panství po celých dalších 700 let, po čase tuto tvrz přebudovali na honosné reprezentační sídlo. Poněvadž rod byl nejen bohatý, ale rovněž ovlivňoval politiku v celé Evropě, jeho sídlo muselo být dokonalé nejen po stránce estetické, ale i technické. Bylo pochopitelné, že majitelé vyžadovali, aby byl také dobře osvětlen.

Již na počátku 20. století stál v Lednicko-valtickém areálu objekt Maurské vodárny, jehož součástí byla i Girardova turbína, ke které Siemens připojil tehdy převratnou technickou novinku – elektrický generátor. Na zámku se tak poprvé rozsvítily žárovky. Stalo se to přesně před 111 lety. Tehdejší žárovky s uhlíkovým vláknem bohužel vydržely svítit pouze několik hodin. Nemohly tedy ještě plně nahradit stávající formy osvětlení. Dál se používaly olejové lampy a svíčky, které ničily podlahy. Naštěstí již krátce nato přišly na svět žárovky wolframové, které se prakticky používají dodnes.

Lednice - části původní elektroinstalace Siemens & Halske - zásuvky a transformační stanice.

S postupným rozšiřováním elektrického osvětlení však přestala turbína v Maurské vodárně zvládat pohánět generátor a ještě čerpat vodu a často musela běžet spolu se záložním benzínovým motorem. Tím se však elektřina prodražovala. Hledáním vhodného technického řešení byla pověřena firma Siemens Schuckert.

Stávající Girardovy turbíny pro pohon mlýnského soustrojí byly nahrazeny dvěma Francisovými turbínami. V případě rozlití řeky a omezení výkonu turbín poháněl generátory záložní dvouválcový Dieselův motor na řepkový olej. Pro minimalizaci přenosových ztrát bylo zvoleno vysoké napětí 5 000 voltů, které se přeměňovalo transformátory v jednotlivých objektech na 3x 210/120 V.Vysoké napětí překonávalo vzdálenost 17 km. Aby citlivě komponovanou krajinu nenarušily sloupy, využilo se řešení s podzemním kabelem. Tato soustava běžela až do roku 1958, do připojení k Československé elektrizační soustavě.

Od té doby bylo elektrické vedení ponecháno svému osudu a chátralo.
„Víc než sto let se o původní elektroinstalaci nikdo nestaral. V loňském roce tak proběhla úplně první rekonstrukce transformační stanice a rozvodny. Bez příspěvku Siemens bychom ale rekonstrukci museli znovu odložit,“ říká Václav Holásek, autor projektu a také syn dlouholeté kastelánky zámku. Holásek pak doplňuje: „Je to jedinečná příležitost vidět zařízení z počátku 20. století v tak dobrém stavu. Návštěvníci se rozhodně mají na co těšit.“

VIDEO o historické instalaci

Renovace se týkala transformační stanice a rozvodny - vypínačů, světel a kabelů. Renovovaná část elektroinstalace, byla dokonce osazena původními komponenty značky Siemens Halske a Siemens Schuckert. Náklady na opravné práce části elektrizační soustavy pokryl příspěvek společnosti Siemens v celkové výši 230 000 Kč. Další úpravy byly provedeny pod vedením Národního památkového ústavu. Restaurátorské práce dodala odborná restaurátorská dílna Flirex. Samotná renovace trvala 3 měsíce.

Informace o historii elektrického proudu na zámku se dozvědí všichni, kteří zámek Lednice navštíví. A to nejen v rámci prohlídkových okruhů, ale i díky zpřístupnění původní rozvodny, na jejíž renovaci společnost Siemens přispěla.

Zámek Lednice a elektrifikace

V polovině 13. století získal již tehdy bohatý a vlivný rod Liechtensteinů, rozsáhlé lednické panství, které se rozkládá na pravém břehu Dyje, nedaleko od Mikulova. Tehdy zde stála obranná tvrz, která měla chránit obchodní stezky vedoucí z jihu na sever. Lichtenštejnové, v jejichž vlastnictví zůstalo panství po celých dalších 700 let, po čase tuto tvrz několikrát přebudovali až do podoby honosného reprezentačního sídla. Nová stavba upoutávala již z dálky lomenými okny, arkýři a cimbuřím. Stejně tak krásný ale byl a dosud je rozsáhlý park, který k zámku náleží. K lednickému panství bylo později připojeno i sousední valtické panství.

Lednický zámek již od 13. století patřil rodu Lichtenštejnů. Lichtenštejnové byli nejen bohatí, ale rovněž ovlivňovali politiku v celé Evropě, jejich sídlo muselo být dokonalé po stránce estetické i technické. Bylo tedy zcela pochopitelné, že majitelé vyžadovali, aby byl také dobře osvětlen. Na počátku 20. století zde používali v té době tehdy nejpokročilejší verzi osvětlení pomocí hořáků na arganový olej. Ty zde ale zakrátko vítězně nahradila elektřina, již v roce 1901 totiž byla zahájena kompletní elektrifikace zámku, která trvala dva roky.

Veškerá elektrifikace, tedy zdroj – generátor, kabelové rozvody, koncová svítidla i ovládací prvky, byla vyprojektována a dodána společností Siemens. Technologie byla na tu dobu velmi vyspělá a instalace promyšlená, protože elektřina se vyráběla ve vzdáleném mlýně a odtud vedena do zámku a dále do Valtic. Součástí elektrické soustavy bylo jedno z prvních opravdu dálkových elektrických vedení podzemním kabelem. Kabel se táhl na vzdálenost 17 kilometrů až z Nejdku, kde se mlýn nacházel.

Pro minimalizaci přenosových ztrát bylo zvoleno vysoké napětí 5000 Voltů, které se přeměňovalo transformátory v jednotlivých objektech na 3x 210/ 120 Voltů. Tato soustava běžela až do roku 1958, kdy byly objekty připojeny k tehdy rozšiřované Československé elektrizační soustavě.