Způsob osazení a kotvení

Způsob osazení

Rámy oken a dveří bez křídel se usadí podle výše uvedených zásad do stavebního otvoru, rám okna či dveří musí být pravoúhlý (tolerance je nepřípustná) a v této poloze musí být po dobu montáže zafixován.

Kotvení

Obr. 10.5.2 Kotvicí hmoždinky v pozinkovaném pouzdře (vlevo) a turbošrouby (vpravo)

Obr. 10.5.1 Běžně používané kotvy s ušlechtilým povrchem dobře umožňují vyrovnávání dilatačních pohybů rámu okna

Kotvení rámů se provádí ocelovými kotvami s ušlechtilým (pozinkovaným) povrchem (obrázek 10.5.1), hmoždinkami s kovovým nebo plastovým pouzdrem (obrázek 10.5.2 vlevo) s hloubkou ukotvení minimálně 40 mm do nosné části ostění, turbošrouby (obrázek 10.5.2 vpravo) s hloubkou ukotvení minimálně 50 mm do nosné části ostění nebo kompozitními či nerezovými kotvami, případně speciálními systémovými kotvami pro kotvení mimo osu zdiva do roviny tepelné izolace. V případech kotvení mimo rovinu líce zdiva je obvykle vhodné provést individuální návrh způsobu kotvení.

Většinou zhotovitelů jsou oblíbeny turbošrouby jako univerzální kotvicí prostředek, který je použit za všech okolností. Je pravda, že univerzálnost tohoto prostředku je značná. Ale vždy musí být splněny nutné předpoklady. K těm patří například to, že materiál zdiva je nedrolivý, pevný, málo pórovitý. Dále je nutné, aby hlava turbošroubu po dotažení předepsaným krouticím momentem nepůsobila lokální deformaci plastového rámu, když je použita výztuha profilu, která je směrem k hlavě kotvy otevřená.

Turbošrouby jsou dnes zřejmě nejpoužívanější prostředek kotvení. Jejich výhody plynoucí z celkové jednoduchosti a rychlosti montáže jsou nepopiratelné. Mezi jejich nevýhody však patří:

• skutečnost, že samy o sobě neumožní pohyb dilatačních celků. Oblíbeným argumentem proti tomu je, že se nedotahují úplně, ale pouze lehce – nemůže tedy dojít k jevu vtlačení. Pokud nedojde k úplnému a těsnému kontaktu hlavy turbošroubu a rámu, hrozí nebezpečí průniku vlhkosti do vnitřku rámu. To je samozřejmě nepřípustné. Tento způsob tzv. polotuhé montáže klade velké nároky na technologickou kázeň montérů. Bohužel, ta bývá na našich stavbách častým problémem, proto je toto kotvení dle názoru autorů textu poměrně rizikové;
• mnoho firem používá jediný turbošroub pro množství různých podkladů. Na trhu je široký sortiment těchto spojovacích prostředků, a tak je vždy nutné volit ten, který je určen pro konkrétní podklad. Jinak může dojít k lokální destrukci zdiva a kotva neplní svou funkci;
• lze se setkat též s kotvením, kdy se hlava turbošroubu zapouští až do dna výztuhy umístěné tak, jak je znázorněno na levém obrázku 7.0.1 v kapitole Otvorové výplně z plastu. Otvor v rámu, kterým se hlava turbošroubu zapouští do vnitřku profilu, se posléze utěsní krytkou. Zde se – obdobně jako u první odrážky této poznámky – klade vysoký nárok na technologickou kázeň, jinak opět hrozí průnik vlhkosti do vnitřku rámu. Opět se tedy jedná o určité riziko dodržení potřebné kvality provedení.

Kotvení obecně musí být provedeno tak, aby s ohledem na materiál stěny bylo trvalé, umožňovalo dilatační pohyby a zároveň nedovolovalo nepřípustné pohyby otvorové výplně vůči stěně. V případě, že konstrukce stěny bude z materiálu, který neumožňuje kotvení, provede se konstrukce, která otvorovou výplň ukotví k jiné konstrukci. Kotvení musí řešit zhotovitel projektu pro provedení stavby a určení způsobu by mělo být součástí smlouvy o díle.

Obr. 10.5.3 Kotvení rámů: A – vzdálenost kotvicích prvků; B – vzdálenost kotvy od vnitřního rohu rámu nebo sloupku

Zásady kotvení jsou uvedeny v technickonormalizační informaci TNI 74 6077:2011. Otvorové výplně se zásadně kotví po celém obvodu. Občasná argumentace některých firem, že „rám podrží pěna“, je naprosto chybná. Pěna tvoří pouze výplň, v žádném případě nejde o nosný konstrukční materiál. Počet kotev je minimálně 2 ks/bm rámu. První kotva se umísťuje nejdále 250 mm od vnitřního rohu rámu a pokračuje se po vzdálenostech max. 700 mm, u dřeva 800 mm. Kotvy musejí být rozmístěny symetricky, přitom je potřeba dbát, aby skutečně rám fixovaly a nesly. Zásady správného kotvení jsou na obrázku 10.5.3.

Orientačně dle TNI 74 6077:2011 platí:

A = max. 700 mm pro okna plastová; 800 mm pro okna kovová a dřevěná;

B = cca 150 mm pro bílý plast, dřevo a kov; cca 250 mm pro barevný plast.

Přesné schéma kotvení rámů má určit po dohodě s projektantem montážní firma a jako součást této smlouvy předá orientační náčrt kotvení oken, kde vyznačí minimální a maximální hranice polohy jednotlivých kotvicích prvků. Dále montážní firma musí předat přesný výkres kotvení.

Zhotovitel montáže pak musí zajistit dodržení únosnosti jednotlivých prvků stanovených ve smlouvě. Pokud se během realizace zjistí, že kotvení nemá požadovanou únosnost, musí dojít k přepracování schématu kotvení dle aktuální situace.