Postup tvorby LCA a EPD pro skupinu výrobků okna a dveře

1. Národní program environmentálního značení

Tvorba environmentální deklarace produktu označovaná zkratkou EPD probíhá v každém státě podle podmínek příslušného národního programu environmentálního značení. Tím je vždy pověřen určitý garant tohoto programu (někdy označovaný jako „operátor“), případně může existovat dílčí oborový garant. V České republice je garantem národního programu environmentálního značení (NPEZ) Ministerstvo životního prostředí a poslední aktualizace programu je z roku 2017. Správou programu (provozovatelem) a evidencí EPD je stanovena agentura CENIA. EPD je environmentální značení tzv. III. typu a obsahuje stanovené kvantifikované environmentální ukazatele – indikátory. Samotné EPD je založeno na základní normě ČSN ISO 14025:2006 Environmentální značky a prohlášení – Environmentální prohlášení typu III – Zásady a postupy a podle této normy obecně probíhá celková tvorba EPD včetně přípravy podrobnějších pravidel pro dílčí skupinu produktů (tzv. PCR – pravidla produktové kategorie).

Producent, který chce vytvořit analýzu životního cyklu svého produktu (označovanou jalo LCA), chce vytvořit návrh EPD a zároveň chce toto EPD používat ve styku s podniky a zákazníky, musí realizovat tyto postupné kroky:

• vyhledat vhodného zpracovatele který připraví LCA zprávu a návrh EPD;
• vyhledat vhodného ověřovatele který je schválen v rámci národního programu environmentálního značení, který ověří (verifikuje) tyto dokumenty a použitá data;
• a po ověření těchto dokumentů požádá agenturu CENIA o registraci a zveřejnění finálního ověřeného EPD v databázi ověřených EPD na webu CENIA.

2. Požadavky norem na EPD, typy EPD

Samotná tvorba EPD (jako environmentálního značení III. typu) probíhá vždy v souladu se základní normou ČSN ISO 14025:2006. Odkaz na tuto normu je také uváděn na každém EPD. Norma předpokládá, že pro specifickou skupinu produktů (například „okna a dveře“) jsou zpracována tzv. pravidla produktové kategorie (označované zkratkou PCR). Zásady zpracování PCR (dobrovolnost, založení na LCA, zapojení zainteresovaných stran, transparentnost, ověřování atd.) jsou v normě ČSN ISO 14025:2006 podrobně uvedeny v kapitole 6.7. Pro celý obor stavebních výrobků je zpracováno jedno podrobné obecné PCR formou normy ČSN EN 15804+A2:2022 Udržitelnost staveb – Environmentální prohlášení o produktu - Základní pravidla pro produktovou kategorii stavebních produktů. Tím je obecně umožněno, aby pro většinu stavebních materiálů a výrobků bylo možno na základě tohoto obecného PCR zpracovávat jednotlivá EPD produktů. Pro svoji obecnost však existuje možnost, že postupy zpracování EPD (zejména volba scénářů pro některé informační moduly) nemusí být vždy konzistentní a výsledky vypočtených environmentálních indikátorů pak dobře porovnatelné. Z těchto důvodů jsou pro některé dílčí skupiny stavebních produktů v rámci asociací výrobců nebo normalizačních skupin CEN/TC vytvářeny dílčí PCR. V těch je pak v jednotlivých článcích popisujících postup tvorby EPD uveden pouze odkaz na odpovídající články ČSN EN 15804+A2, nebo je uveden zpřesněný specifický postup platný pro danou dílčí skupinu produktů.

Pro stavební výrobky jsou také uvedeny specifické (oproti jiným průmyslovým produktům) typy EPD – rozdělené podle rozsahu zahrnutí tzv. informačních modulů stavby A až D ve vazbě na životní cyklus stavby. V tomto smyslu se rozeznávají moduly týkají se:

• Výrobní fáze (modul A1-A3).
• Fáze výstavby (modul A4, A5).
• Fáze užívání stavby (modul B1-B7).
• Fáze konce životního cyklu stavby (modul C1-C4).
• Přínosy a náklady za hranicí produktového systému (modul D).

Přehledně je to uvedeno na obrázku č. 1 včetně možných typů zpracovávaných EPD. Zásady pro možnost volby typu EPD jsou podrobněji uvedeny v ČSN EN 15804+A2. U běžných typů produktů (tam spadá i skupina okna a dveře) je minimální typ EPD „od kolébky po bránu s moduly C-C4 a modulem D“.

Environmentální indikátory se počítají a v EPD uvádějí vždy podle jednotlivých informačních modulů. Sloučit a uvést je souhrnně je možno (podle ČSN EN 15804+A2) jen moduly A1-A3, ostatní moduly není možné (např. pro porovnávání) sčítat a nějak sumárně uvádět. Vzájemně porovnávat je tak možno jen vypočtené indikátory v jednotlivých informačních modulech.

3. Pravidla produktové kategorie pro okna a dveře

Pro skupinu výrobků „Okna a dveře“ je vypracováno samostatné PCR v technické komisi CEN/TC 33 – ČSN EN 17213:2020 Okna a dveře – Environmentální prohlášení o produktu – Pravidla pro produktovou kategorii pro okna a dveře pro pěší.

Tento dokument poskytuje pravidla produktové kategorie (PCR) pro environmentální prohlášení typu III pro okna a dveřní sestavy pro pěší, jak jsou definována v ČSN EN 14351-1+A2:2018 Okna a dveře - Norma výrobku, funkční vlastnosti – Část 1: Okna a vnější dveře a v ČSN EN 14351-2:2019 Okna a dveře – Norma výrobku, funkční charakteristiky – Část 2: Vnitřní dveře. Dokument se rovněž vztahuje na dveřní sady, které navíc poskytují požární odolnost a / nebo kouřotěsné vlastnosti podle ČSN EN 16034:2015 Dveře, vrata a otevíraná okna – Norma výrobku, funkční vlastnosti – Charakteristiky požární odolnosti a/nebo kouřotěsnosti.

V rozsahu této PCR jsou také okna, která obsahují okenice a/nebo okenice a/nebo žaluzie. Jakákoli připojená elektrická zařízení (např. motory, snímače) nejsou předmětem EPD.

Cílem tohoto doplňkového PCR je tedy zajistit:

• poskytování ověřitelných a konzistentních údajů pro EPD na základě LCA;
• poskytnutí ověřitelných a konzistentních technických údajů nebo scénářů týkajících se výrobku pro posouzení vlivu budov na životní prostředí;
• poskytování ověřitelných a konzistentních technických údajů nebo scénářů souvisejících s produktem, které by mohly souviset se zdravím uživatelů pro účely posouzení vlastností budov;
• aby se srovnání mezi dveřmi/okny provádělo v kontextu jejich použití v budově;
• důslednou komunikaci informací o životním prostředí u dveřních sad a oken.

4. Sběr dat pro výrobní fázi, specifika výrobkového oboru

Pro každou fázi životního cyklu stavby a dílčí informační modul je nezbytný sběr věrohodných a dostatečně reprezentativních dat. Obecně je sice možné vytvářet sektorová nebo jiná průměrná EPD, ale výsledné indikátory jsou pak zkresleně použitelné pro konkrétní specifické produkty. Proto se stále častěji dává přednost vytvoření EPD pro konkrétní produkty vypracované na základě, pokud možno přesných, specifických dat. Tento požadavek se právě u oken a dveří ukazuje jako obtížný s ohledem na velkou variabilitu produktů.

Zatímco sběr dat pro výrobní fáze (A1-A3) u většiny sériově vyráběných produktů je zaměřen na bilanci spotřeby všech vstupů za určité delší období (např. 1 rok) je situace u zakázkové výroby oken a dveří jiná.

V typickém výrobním procesu oken a dveří se jednotlivé komponenty, jako jsou rámové materiály nebo profily, výplně, stavební kování (závěsy, zámky, kliky atd.), dodávají na místo výroby, tj. výrobce oken je obvykle sám nevyrábí. Výrobce pak podle konkrétních zakázek provádí některé z operací: tvarování profilů, řezání extrudovaných profilů do rozměrů (PVC, hliník atd.), sestavení profilů, popřípadě jejich potažení fólií, a nakonec zkombinování výplně a stavebního kování s profily do kompletního prvku.

Obvykle není možné vyvinout specifické EPD pro každou variantu produktu v rámci produktové řady. Proto je často nutné vybrat několik reprezentativních produktů. V praxi pak bude jeden dokument EPD vyvinutý pro řadu produktů zobrazovat výsledky pro několik deklarovaných jednotek odvozených od vybraných reprezentativních produktů.

Základem pro bilanci vstupů je pak tzv. „kusovník“ (BoM – Bill of Materials) všech komponent použitých pro kompletaci standardního produktu – reprezentanta vybraného typu (okna, dveří, portálu atp.).

Norma ČSN EN 17213 stanovuje možné rozměry „standardních“ oken a dveří, které se mají pro sestavení kusovníku použít. Na tyto rozměry se pak bilancují materiály a komponenty v BoM.

Kusovník (BoM) pro každý reprezentativní typ produktu by měl být výrobcem poskytnut a měl by obsahovat:

• rám: druh materiálu a hmotnost;
• sklo: druh materiálu a hmotnost;
• těsnění: druh materiálu a hmotnost;
• stavební kování: druh materiálu a hmotnost;
• příslušenství: druh materiálu a hmotnost;
• celková hmotnost reprezentativního posuzovaného typu;
• celková plocha reprezentativního posuzovaného typu.

Tyto hodnoty se pak podle rozměrů produktu přepočítávají na 1 m² plochy, což je tzv. „deklarovaná jednotka“ pro tyto typy výrobků.

Následující aspekty mohou ovlivnit BoM deklarované jednotky a jejich dopad na životní cyklus:

• typ okna včetně otevíratelného nebo pevného;
• typ dveřní sady (např. zarovnané křídlo, obložené křídlo, posuvné, dvojité);
• typ rámování, zejména jeho lineární hmotnost;
• typ a konfigurace zasklívací jednotky (např. 4-16-4) včetně typu plynu;
• ručně nebo elektricky integrované komponenty (např. žaluzie a rolety, motory).

Doporučuje se analyzovat ty aspekty, které ovlivňují BoM, aby bylo možné identifikovat nejrelevantnější reprezentativní produkty a pro ně pak vytvářet odpovídající EPD.

Cílem je stanovit minimální počet typových reprezentantů a současně pokud možno zajistit malou chybovost vypočtených indikátorů při rozšíření jejich interpretace (pro 1 m²) na další produkty zahrnuté do dané skupiny.

Důležité je také vhodným způsobem přidělit danému kusovníku (BoM) alikvotní část společných vstupů a výstupů (např. energie, odpady atp.). Samostatně se většinou řeší doprava komponent od dodavatelů do místa produkce. Stanovuje se druh přepravy, typ vozidla, přepravní vzdálenost a stupeň vytížení vozidla.

Při výpočtech nejsou často k dispozici specifická data o environmentálních zátěžích vnášených do finálního produktu z jednotlivých komponent (např. z jejich dostupných EPD) a tak se používají tzv. „generická data“ z mezinárodních databází.

5. Fáze konce životního cyklu

Pro okna a dveře je také nutno povinně uvádět scénáře pro moduly fáze konce životního cyklu C1-C4 a modul D. Tyto moduly zahrnují dopady nebo přínosy těchto procesů:

• C1, dekonstrukce, demolice výrobku z budovy včetně jeho demontáže nebo demolice, včetně prvotního třídění materiálů v místě stavby;
• C2, doprava do místa zpracování odpadu; přeprava vyřazeného výrobku v rámci zpracování odpadu, např. do místa recyklace, a přeprava odpadu, např. do místa konečného odstranění;
• C3, zpracování odpadu za účelem opětovného použití, využití a/nebo recyklace; např. sběr frakcí odpadu z dekonstrukce, a zpracování odpadu z materiálových toků určených k opětovnému použití, recyklaci a energetickému využití;
• C4, odstranění odpadu včetně jeho předzpracování a správy místa odstranění;
• D, potenciál opětovného použití, využití a/nebo recyklace, vyjádřený v čistých dopadech nebo přínosech za hranicí produktového systému.

Pro částečné sjednocení parametrů těchto scénářů stanovuje ČSN EN 17213 u jednotlivých druhů oken (dřevěná, plastová, kovová) podíly možné recyklace a skládkování jednotlivých hlavních komponent.

6. Environmentální indikátory

Pro všechny informační moduly zahrnuté v EPD se počítá celá řada environmentálních indikátorů a údajů. Jedná se o indikátory environmentálních dopadů (základní, doplňkové), indikátory popisující spotřebu zdrojů, kategorie odpadu, výstupní toky a obsah biogenního uhlíku. Přesně je vymezuje včetně výpočetních modelů norma ČSN EN 15804+A2. Pro jejich rozsáhlost je neuvádíme a odkazujeme na text normy.

Pro další využití environmentálních dat je potřebné také pokud možno uvádět referenční životnost výrobku (RSL). Podle ČSN EN 17213 lze u těchto produktů bez dokumentace předpokládat RSL až 30 let. To je založeno na tom, že instalace, údržba a servis výrobku se řídí příslušnými pokyny výrobce.

Pokud je uváděna životnost delší, je požadována specifická dokumentace produktu podporující (odůvodňující) delší životnost, případně specifické pokyny výrobce pro údržbu a servis.

7. Využití EPD

LCA zpráva a navazující EPD má pomáhat výrobcům v orientaci, jaké jsou vlivy jednotlivých komponent na hodnoty environmentálních indikátorů. Podle toho mohu následně zaměřovat případná potřebná opatření.

Samotné EPD (veřejně dostupné) pak slouží při posuzování LCA staveb, kde se daný produkt v určitém množství použije. Postup těchto výpočtů určuje norma ČSN EN 15978:2012 Udržitelnost staveb – Posuzování environmentálních vlastností budov – Výpočtová metoda. Jedná se o stále častější požadavek investorů a developerů zejména s ohledem na limity pro některé dílčí environmentální ukazatele – například údaje o „uhlíkové stopě“ stavby. Souvisí to i s obecnou tendencí „dekarbonizace“ stavebnictví.

Článek byl poprvé publikován v Ročence ČKLOP 2023. Pro TZB-info upraven a aktualizován.