Způsob zajištění pevnosti rámů a křídel

Zajištění tuhosti a pevnosti rámů je nutné věnovat zvýšenou pozornost. Ta se zajistí jednak kvalitním vyztužením, dále také správným svařováním spojů rámů či křídel, případně použitím speciálně navržených a vyrobených profilů.

Výztuhy plastových profilů

Obr. 7.2.1 Příklady výztuh plastových oken. Řešení vpravo je vhodné pouze pro menší okna do cca 90 × 90 cm

Obvykle se používají ocelové výztuhy. U nich je potřeba určit tvar, polohu, orientaci a tloušťku ocelového profilu. Výztuha může mít otevřený profil tvaru písmene „C“, polozavřený profil (polozavřené „C“) nebo uzavřený profil. Tloušťka ocelové výztuhy bývá dle druhu zatížení (dle velikosti otvorové výplně): 1,5 mm; 1,75 mm; 2,00 mm; 2,50 mm. Tvar a polohu výztuhy vždy určuje výrobce plastových profilů technickým předpisem v závislosti na druhu profilu a rozměrech. Pro stanovení typu výztuhy je důležitý tvar a z toho vyplývající moment setrvačnosti plastového profilu vzhledem k jeho centrálním osám, dále velikost stran vyrobeného prvku. Proto je nutno zásadně postupovat podle výrobního předpisu.

Typ použité výztuhy a její orientace jsou podstatné také pro výběr kotvení. Na obrázku 7.2.1 vpravo je příklad ocelové výztuhy, jejíž tvar a poloha by měly být oproti obrázku při kotvení šrouby přes okenní rám o 180° otočeny. Při kotvení ocelovými kotvami může být poloha správná. Tvar výztuhy tedy nelze stanovit jediným paušálním odkazem nebo jakoukoli improvizací. V případě, kdy je výztuha orientována tak jako na obrázku 7.2.1 vpravo, nebo při pochybnostech je dobře si technický předpis výrobce vyžádat a provést kontrolu.

Velmi důležitá je také kvalita svaření jednotlivých profilů okenních rámů a okenních křídel v rozích. Pro svařování je předepsána konkrétní teplota. Jejím zvýšením se může sledovat zvýšení produkce otvorových výplní, ovšem vede to ke křehkému svaru, který může později prasknout.

Zajištění tuhosti speciální konstrukcí plastového profilu

Někteří výrobci plastových profilů věnují nemalé prostředky do dalšího výzkumu a vývoje v oblasti plastových výrobků. Tak byl poměrně nedávno vyvinut nový materiál koncipovaný jako kompozitum modifikovaných skleněných vláken a plastu.

Kompozitní materiál je hmota vyrobená ze dvou či více materiálů odlišných chemických i mechanických vlastností, které však v celku dávají výrazně lepší kvalitativní parametry než samostatné komponenty. Nejběžněji takovým používaným materiálem ve stavebnictví je železobeton, v případě oken se však jedná o plast a skelná vlákna.

Zajištění tuhosti vlepováním skel do plastového profilu

Technologie vlepování skel je poměrně nová a ve větší míře se uplatňuje až v posledních několika letech.